TEXT 28

Devanagari

Dévanágarí

अव्यक्तादीनि भूतानि व्यक्तमध्यानि भारत ।
अव्यक्तनिधनान्येव तत्र का परिदेवना ॥ २८ ॥

Text

Verš

avyaktādīni bhūtāni
vyakta-madhyāni bhārata
avyakta-nidhanāny eva
tatra kā paridevanā

Synonyms

Synonyma

avyakta-ādīni — in the beginning unmanifested; bhūtāni — all that are created; vyakta — manifested; madhyāni — in the middle; bhārata — O descendant of Bharata; avyakta — nonmanifested; nidhanāni — when vanquished; eva — it is all like that; tatra — therefore; kā — what; paridevanā — lamentation.

avyakta-ādīni — na počátku neprojevené; bhūtāni — všechny, které jsou stvořené; vyakta — projevené; madhyāni — uprostřed; bhārata — ó potomku Bharaty; avyakta — neprojevené; nidhanāni — když jsou zničené; eva — tak to je; tatra — proto; kā — jaký; paridevanā — nářek.

Translation

Překlad

All created beings are unmanifest in their beginning, manifest in their interim state, and unmanifest again when annihilated. So what need is there for lamentation?

Všechny stvořené bytosti jsou na počátku neprojevené, v přechodném období projevené, a když jsou zničeny, zůstávají opět neprojevené. Proč tedy bědovat?

Purport

Význam

Accepting that there are two classes of philosophers, one believing in the existence of the soul and the other not believing in the existence of the soul, there is no cause for lamentation in either case. Nonbelievers in the existence of the soul are called atheists by followers of Vedic wisdom. Yet even if, for argument’s sake, we accept this atheistic theory, there is still no cause for lamentation. Apart from the separate existence of the soul, the material elements remain unmanifested before creation. From this subtle state of nonmanifestation comes manifestation, just as from ether, air is generated; from air, fire is generated; from fire, water is generated; and from water, earth becomes manifested. From the earth, many varieties of manifestations take place. Take, for example, a big skyscraper manifested from the earth. When it is dismantled, the manifestation becomes again unmanifested and remains as atoms in the ultimate stage. The law of conservation of energy remains, but in course of time things are manifested and unmanifested – that is the difference. Then what cause is there for lamentation either in the stage of manifestation or in unmanifestation? Somehow or other, even in the unmanifested stage, things are not lost. Both at the beginning and at the end, all elements remain unmanifested, and only in the middle are they manifested, and this does not make any real material difference.

Jsou dva druhy filozofů — jedni věří v existenci duše a druzí nikoliv. Žádný z nich však nemá důvod naříkat. Ti, kdo následují Vedy, nazývají lidi nevěřící v existenci duše ateisty. Ale i když za účelem diskuse přijmeme ateistickou teorii, přesto platí, že není důvod k nářku. Ponecháme-li stranou oddělenou existenci duše, je skutečností, že hmotné prvky zůstávají před stvořením neprojevené. Z tohoto subtilního neprojeveného stavu dochází k projevení. Z éteru vzniká vzduch, ze vzduchu oheň, z ohně voda a z vody země. Ze země vzniká mnoho rozmanitých projevů; například velký mrakodrap. Po zbourání je tento mrakodrap opět neprojevený a nakonec zůstává v podobě atomů. Zákon zachování energie platí stále, ale v průběhu času jsou věci projevené a neprojevené — to je jediný rozdíl. Proč tedy naříkat kvůli projevenému či neprojevenému stavu? Skutečností zůstává, že ani v neprojeveném stavu není nic ztraceno. Na počátku i na konci jsou všechny prvky neprojevené a jen v prostředním stádiu jsou projevené; z hmotného hlediska to neznamená žádný skutečný rozdíl.

And if we accept the Vedic conclusion as stated in the Bhagavad-gītā that these material bodies are perishable in due course of time (antavanta ime dehāḥ) but that the soul is eternal (nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ), then we must remember always that the body is like a dress; therefore why lament the changing of a dress? The material body has no factual existence in relation to the eternal soul. It is something like a dream. In a dream we may think of flying in the sky, or sitting on a chariot as a king, but when we wake up we can see that we are neither in the sky nor seated on the chariot. The Vedic wisdom encourages self-realization on the basis of the nonexistence of the material body. Therefore, in either case, whether one believes in the existence of the soul or one does not believe in the existence of the soul, there is no cause for lamentation for loss of the body.

Přijímáme-li védský závěr, jak je uvedený v Bhagavad-gītě — že tato hmotná těla časem zaniknou (antavanta ime dehāḥ), ale duše je věčná (nityasoktāḥ śarīriṇaḥ) — pak musíme mít vždy na paměti, že tělo je jako oděv. Proč bychom tedy měli naříkat nad změnou oděvu? Hmotné tělo je ve vztahu k věčné duši prakticky neskutečné; je něco jako sen. Ve snu si můžeme myslet, že létáme po obloze nebo sedíme v kočáře jako král, ale když se probudíme, vidíme, že nejsme ani na nebi, ani v kočáře. Védská moudrost nabádá k seberealizaci na základě toho, že hmotné tělo prakticky neexistuje. V žádném případě — ať už v existenci duše věříme, nebo v ní nevěříme — tedy nemáme důvod naříkat nad ztrátou těla.