TEXT 12

Devanagari

Dévanágarí

न त्वेवाहं जातु नासं न त्वं नेमे जनाधिपाः ।
न चैव नभविष्यामः सर्वे वयमतः परम् ॥ १२ ॥

Text

Verš

na tv evāhaṁ jātu nāsaṁ
na tvaṁ neme janādhipāḥ
na caiva na bhaviṣyāmaḥ
sarve vayam ataḥ param

Synonyms

Synonyma

na — never; tu — but; eva — certainly; aham — I; jātu — at any time; na — did not; āsam — exist; na — not; tvam — you; na — not; ime — all these; jana-adhipāḥ — kings; na — never; ca — also; eva — certainly; na — not; bhaviṣyāmaḥ — shall exist; sarve vayam — all of us; ataḥ param — hereafter.

na — nikdy; tu — ale; eva — zajisté; aham — Já; jātu — kdykoliv; na — ne; āsam — existoval; na — ne; tvam — ty; na — ne; ime — všichni tito; jana-adhipāḥ — králové; na — nikdy; ca — také; eva — jistě; na — ne; bhaviṣyāmaḥ — budeme existovat; sarve vayam — my všichni; ataḥ param — v budoucnu.

Translation

Překlad

Never was there a time when I did not exist, nor you, nor all these kings; nor in the future shall any of us cease to be.

Nikdy se nestalo, že by nebylo Mne, tebe či všech těchto králů; a ani v budoucnosti nikdo z nás nepřestane existovat.

Purport

Význam

In the Vedas – in the Kaṭha Upaniṣad as well as in the Śvetāśvatara Upaniṣad – it is said that the Supreme Personality of Godhead is the maintainer of innumerable living entities, in terms of their different situations according to individual work and reaction of work. That Supreme Personality of Godhead is also, by His plenary portions, alive in the heart of every living entity. Only saintly persons who can see, within and without, the same Supreme Lord can actually attain to perfect and eternal peace.

Ve Vedách — v Kaṭha Upaniṣadě a také ve Śvetāśvatara Upaniṣadě — je řečeno, že Nejvyšší Osobnost Božství zaopatřuje nespočetné množství živých bytostí podle jejich různého postavení, jež odpovídá jejich různým činům a reakcím za ně. Tentýž Nejvyšší Pán je svými úplnými částmi přítomný rovněž v srdcích všech živých bytostí. Jedině světci, kteří vidí stejnou Nejvyšší Osobnost Božství uvnitř i vně, mohou skutečně dosáhnout dokonalého, věčného klidu a míru.

nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām
eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān
tam ātma-sthaṁ ye ’nupaśyanti dhīrās
teṣāṁ śāntiḥ śāśvatī netareṣām

(Kaṭha Upaniṣad 2.2.13)

The same Vedic truth given to Arjuna is given to all persons in the world who pose themselves as very learned but factually have but a poor fund of knowledge. The Lord says clearly that He Himself, Arjuna and all the kings who are assembled on the battlefield are eternally individual beings and that the Lord is eternally the maintainer of the individual living entities both in their conditioned and in their liberated situations. The Supreme Personality of Godhead is the supreme individual person, and Arjuna, the Lord’s eternal associate, and all the kings assembled there are individual eternal persons. It is not that they did not exist as individuals in the past, and it is not that they will not remain eternal persons. Their individuality existed in the past, and their individuality will continue in the future without interruption. Therefore, there is no cause for lamentation for anyone.

Tatáž védská pravda, kterou Kṛṣṇa předal Arjunovi, je věnována všem osobám na světě, jež se vydávají za velmi učené, ale ve skutečnosti mají jen ubohé poznání. Pán jasně říká, že On sám, Arjuna a všichni králové shromáždění na bojišti jsou věčně individuálními bytostmi a že On individuální živé bytosti věčně zaopatřuje, jak v jejich podmíněném, tak i osvobozeném stavu. Svrchovaný Pán, Osobnost Božství, je nejvyšší individuální věčná osoba a Jeho věčný společník Arjuna i všichni shromáždění králové jsou individuální věčné osoby. Není to tak, že by v minulosti jako individuální osoby neexistovali nebo že věčnými osobami nezůstanou. Jejich individualita existovala v minulosti a bude bez přerušení zachována i v budoucnosti. Nikdo tedy nemá důvod bědovat.

The Māyāvādī theory that after liberation the individual soul, separated by the covering of māyā, or illusion, will merge into the impersonal Brahman and lose its individual existence is not supported herein by Lord Kṛṣṇa, the supreme authority. Nor is the theory that we only think of individuality in the conditioned state supported herein. Kṛṣṇa clearly says herein that in the future also the individuality of the Lord and others, as it is confirmed in the Upaniṣads, will continue eternally. This statement of Kṛṣṇa’s is authoritative because Kṛṣṇa cannot be subject to illusion. If individuality were not a fact, then Kṛṣṇa would not have stressed it so much – even for the future. The Māyāvādī may argue that the individuality spoken of by Kṛṣṇa is not spiritual, but material. Even accepting the argument that the individuality is material, then how can one distinguish Kṛṣṇa’s individuality? Kṛṣṇa affirms His individuality in the past and confirms His individuality in the future also. He has confirmed His individuality in many ways, and impersonal Brahman has been declared to be subordinate to Him. Kṛṣṇa has maintained spiritual individuality all along; if He is accepted as an ordinary conditioned soul in individual consciousness, then His Bhagavad-gītā has no value as authoritative scripture. A common man with all the four defects of human frailty is unable to teach that which is worth hearing. The Gītā is above such literature. No mundane book compares with the Bhagavad-gītā. When one accepts Kṛṣṇa as an ordinary man, the Gītā loses all importance. The Māyāvādī argues that the plurality mentioned in this verse is conventional and that it refers to the body. But previous to this verse such a bodily conception is already condemned. After condemning the bodily conception of the living entities, how was it possible for Kṛṣṇa to place a conventional proposition on the body again? Therefore, individuality is maintained on spiritual grounds and is thus confirmed by great ācāryas like Śrī Rāmānuja and others. It is clearly mentioned in many places in the Gītā that this spiritual individuality is understood by those who are devotees of the Lord. Those who are envious of Kṛṣṇa as the Supreme Personality of Godhead have no bona fide access to the great literature. The nondevotee’s approach to the teachings of the Gītā is something like that of a bee licking on a bottle of honey. One cannot have a taste of honey unless one opens the bottle. Similarly, the mysticism of the Bhagavad-gītā can be understood only by devotees, and no one else can taste it, as it is stated in the Fourth Chapter of the book. Nor can the Gītā be touched by persons who envy the very existence of the Lord. Therefore, the Māyāvādī explanation of the Gītā is a most misleading presentation of the whole truth. Lord Caitanya has forbidden us to read commentations made by the Māyāvādīs and warns that one who takes to such an understanding of the Māyāvādī philosophy loses all power to understand the real mystery of the Gītā. If individuality refers to the empirical universe, then there is no need of teaching by the Lord. The plurality of the individual soul and the Lord is an eternal fact, and it is confirmed by the Vedas as above mentioned.

Pán Kṛṣṇa jakožto nejvyšší autorita zde nepodpořil māyāvādskou teorii, podle které individuální duše, nyní oddělená pokryvem zvaným māyā (iluze), po osvobození splyne s neosobním Brahmanem a ztratí svou individuální existenci. Nepodpořil ani teorii, že individualita je pouze naše představa v podmíněném stavu. Kṛṣṇa jasně říká, že individualita Jeho i ostatních — jak dokládají Upaniṣady — bude zachována věčně. Toto tvrzení je autoritativní, protože Kṛṣṇa nemůže podléhat iluzi. Kdyby individualita nebyla skutečností, Kṛṣṇa by ji tolik nezdůrazňoval — i co se týče budoucnosti. Māyāvādī může namítnout, že individualita, o které zde Kṛṣṇa hovoří, není duchovní, ale hmotná. I kdybychom však přijali argument, že individualita je hmotná — jak bychom potom poznali Kṛṣṇovu individualitu? Kṛṣṇa dokládá svou individualitu v minulosti a potvrzuje, že bude zachována i v budoucnosti. Mnoha způsoby dokazuje, že je individuální bytostí, a je řečeno také to, že neosobní Brahman na Něm závisí. Kṛṣṇa si duchovní individualitu zachovává neustále; kdybychom Ho měli pokládat za obyčejnou podmíněnou duši s individuálním vědomím, neměla by Jeho Bhagavad-gītā hodnotu autoritativního písma. Obyčejný člověk se čtyřmi lidskými nedostatky nedokáže učit něco, co by bylo hodno poslechu. Gītā stojí nad takovou literaturou — žádná světská kniha se jí nevyrovná. Jakmile Kṛṣṇu považujeme za obyčejného člověka, Bhagavad-gītā ztrácí veškerou důležitost. Māyāvādī namítne, že použití množného čísla v tomto verši je jen věcí konvence a vztahuje se na těla. Kṛṣṇa však již v předchozím verši takové tělesné pojetí zavrhl. Jak by nyní — poté, co zavrhl tělesné pojetí živých bytostí — mohl zase mluvit o konvencích, které se týkají těla? Individualita tedy stojí na duchovních základech, což potvrzují velcí ācāryové, jako je Śrī Rāmānuja a další. Na mnoha místech Gīty je jasně řečeno, že této duchovní individualitě rozumějí ti, kdo jsou oddaní Pánu. Osoby, které Kṛṣṇovi jakožto Nejvyšší Osobnosti Božství závidí, nemají k tomuto velkému literárnímu dílu pravý přístup. Způsob, jakým neoddaní přistupují k učení Gīty, připomíná chování včely, která olizuje sklenici s medem. Med nelze ochutnat, dokud sklenici neotevřeme. Také tajemství Bhagavad-gīty mohou porozumět jedině oddaní; nemůže ho vychutnávat nikdo jiný. To je uvedeno ve čtvrté kapitole této knihy. Gīty se nemohou dotknout rovněž osoby, které nenávidí samotnou Pánovu existenci. Māyāvādský výklad Gīty je proto nanejvýš scestným podáním celé pravdy. Pán Caitanya nám zakázal číst māyāvādské komentáře a varuje nás, že ten, kdo se uchýlí k takovému māyāvādskému pochopení, ztrácí veškerou schopnost porozumět skutečnému tajemství Gīty. Pokud by se individualita vztahovala výhradně na empirický, nám známý vesmír, nebylo by Pánova učení zapotřebí. Existence individuální duše a Pána jakožto různých osob je věčnou pravdou. To dokládají Vedy výše uvedeným způsobem.