Skip to main content

TEXT 28

TEXT 28

Devanagari

Dévanágarí

अश्रद्धया हुतं दत्तं तपस्तप्‍तं कृतं च यत् ।
असदित्युच्यते पार्थ न च तत्प्रेत्य नो इह ॥ २८ ॥

Text

Verš

aśraddhayā hutaṁ dattaṁ
tapas taptaṁ kṛtaṁ ca yat
asad ity ucyate pārtha
na ca tat pretya no iha
aśraddhayā hutaṁ dattaṁ
tapas taptaṁ kṛtaṁ ca yat
asad ity ucyate pārtha
na ca tat pretya no iha

Synonyms

Synonyma

aśraddhayā — without faith; hutam — offered in sacrifice; dattam — given; tapaḥ — penance; taptam — executed; kṛtam — performed; ca — also; yat — that which; asat — false; iti — thus; ucyate — is said to be; pārtha — O son of Pṛthā; na — never; ca — also; tat — that; pretya — after death; na u — nor; iha — in this life.

aśraddhayā — bez víry; hutam — obětované; dattam — dané; tapaḥ — askeze; taptam — podstoupené; kṛtam — prováděné; ca — také; yat — to, co; asat — nepravé; iti — takto; ucyate — je řečeno, že je; pārtha — ó synu Pṛthy; na — nikdy; ca — také; tat — to; pretya — po smrti; na u — ani; iha — za tohoto života.

Translation

Překlad

Anything done as sacrifice, charity or penance without faith in the Supreme, O son of Pṛthā, is impermanent. It is called asat and is useless both in this life and the next.

Každá oběť, dobročinnost nebo askeze prostá víry v Nejvyššího je pomíjivá, synu Pṛthy. Nazývá se asat a nepřináší nic v tomto ani v příštím životě.

Purport

Význam

Anything done without the transcendental objective – whether it be sacrifice, charity or penance – is useless. Therefore in this verse it is declared that such activities are abominable. Everything should be done for the Supreme in Kṛṣṇa consciousness. Without such faith, and without the proper guidance, there can never be any fruit. In all the Vedic scriptures, faith in the Supreme is advised. In the pursuit of all Vedic instructions, the ultimate goal is the understanding of Kṛṣṇa. No one can obtain success without following this principle. Therefore, the best course is to work from the very beginning in Kṛṣṇa consciousness under the guidance of a bona fide spiritual master. That is the way to make everything successful.

Cokoliv postrádá transcendentální cíl-ať je to oběť, dobročinnost či askeze-je bezcenné. Proto jsou zde takové činnosti prohlášeny za hodné zavržení. Vše je třeba dělat pro Nejvyššího, s vědomím Kṛṣṇy. Bez této víry a správného vedení se nikdy neobjeví žádné výsledky. Víru v Nejvyššího doporučují všechna védská písma a konečným cílem při následování všech védských pokynů je poznat Kṛṣṇu. Nikdo nemůže dosáhnout úspěchu, jestliže opomíjí tuto zásadu. Nejlépe je proto hned zpočátku jednat s vědomím Kṛṣṇy pod vedením pravého duchovního učitele. Potom bude vše úspěšné.

In the conditional state, people are attracted to worshiping demigods, ghosts, or Yakṣas like Kuvera. The mode of goodness is better than the modes of passion and ignorance, but one who takes directly to Kṛṣṇa consciousness is transcendental to all three modes of material nature. Although there is a process of gradual elevation, if one, by the association of pure devotees, takes directly to Kṛṣṇa consciousness, that is the best way. And that is recommended in this chapter. To achieve success in this way, one must first find the proper spiritual master and receive training under his direction. Then one can achieve faith in the Supreme. When that faith matures, in course of time, it is called love of God. This love is the ultimate goal of the living entities. One should therefore take to Kṛṣṇa consciousness directly. That is the message of this Seventeenth Chapter.

V podmíněném stavu lidi přitahuje uctívání polobohů, duchů nebo Yakṣů, jako je Kuvera. Kvalita dobra je lepší než kvality vášně a nevědomosti, ale ten, kdo se uchýlí přímo k procesu rozvíjení vědomí Kṛṣṇy, je transcendentální vůči všem třem kvalitám hmotné přírody. I když existuje také proces postupného povznesení, nejlepší je prostřednictvím společnosti čistých oddaných začít ihned rozvíjet vědomí Kṛṣṇy. To je doporučeno v této kapitole. Aby se tímto způsobem dosáhlo úspěchu, je nutné nejprve nalézt pravého duchovního učitele a podstoupit průpravu pod jeho vedením. Pak je možné získat víru v Nejvyššího. Když tato víra časem dozraje, nazývá se láska k Bohu. Ta je konečným cílem živých bytostí. Proto je třeba přímo začít rozvíjet vědomí Kṛṣṇy-to je poselství sedmnácté kapitoly.

Thus end the Bhaktivedanta Purports to the Seventeenth Chapter of the Śrīmad Bhagavad-gītā in the matter of the Divisions of Faith.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k sedmnácté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o druzích víry.