TEXT 1

Devanagari

Dévanágarí

अर्जुन उवाच
ये शास्त्रविधिमुत्सृज्य यजन्ते श्रद्धयान्विता: ।
तेषां निष्ठा तु का कृष्ण सत्त्वमाहो रजस्तम: ॥ १ ॥

Text

Verš

arjuna uvāca
ye śāstra-vidhim utsṛjya
yajante śraddhayānvitāḥ
teṣāṁ niṣṭhā tu kā kṛṣṇa
sattvam āho rajas tamaḥ

Synonyms

Synonyma

arjunaḥ uvāca — Arjuna said; ye — those who; śāstra-vidhim — the regulations of scripture; utsṛjya — giving up; yajante — worship; śraddhayā — full faith; anvitāḥ — possessed of; teṣām — of them; niṣṭhā — the faith; tu — but; kā — what; kṛṣṇa — O Kṛṣṇa; sattvam — in goodness; āho — or else; rajaḥ — in passion; tamaḥ — in ignorance.

arjunaḥ uvāca — Arjuna pravil; ye — ti, kdo; śāstra-vidhim — nařízení písma; utsṛjya — zříkající se; yajante — uctívají; śraddhayā — úplnou víru; anvitāḥ — mající; teṣām — jich; niṣṭhā — víra; tu — ale; kā — jaká; kṛṣṇa — ó Kṛṣṇo; sattvam — pod vlivem kvality dobra; āho — nebo; rajaḥ — pod vlivem kvality vášně; tamaḥ — pod vlivem kvality nevědomosti.

Translation

Překlad

Arjuna inquired: O Kṛṣṇa, what is the situation of those who do not follow the principles of scripture but worship according to their own imagination? Are they in goodness, in passion or in ignorance?

Arjuna se otázal: Ó Kṛṣṇo, jaké je postavení těch, kdo se neřídí pokyny písma a s vírou uctívají podle svých vlastních představ? Jsou pod vlivem dobra, vášně nebo nevědomosti?

Purport

Význam

In the Fourth Chapter, thirty-ninth verse, it is said that a person faithful to a particular type of worship gradually becomes elevated to the stage of knowledge and attains the highest perfectional stage of peace and prosperity. In the Sixteenth Chapter, it is concluded that one who does not follow the principles laid down in the scriptures is called an asura, demon, and one who follows the scriptural injunctions faithfully is called a deva, or demigod. Now, if one, with faith, follows some rules which are not mentioned in the scriptural injunctions, what is his position? This doubt of Arjuna’s is to be cleared by Kṛṣṇa. Are those who create some sort of God by selecting a human being and placing their faith in him worshiping in goodness, passion or ignorance? Do such persons attain the perfectional stage of life? Is it possible for them to be situated in real knowledge and elevate themselves to the highest perfectional stage? Do those who do not follow the rules and regulations of the scriptures but who have faith in something and worship gods and demigods and men attain success in their effort? Arjuna is putting these questions to Kṛṣṇa.

V třicátém devátém verši čtvrté kapitoly stojí, že každý, kdo se s vírou věnuje určitému uctívání, postupně dospěje k poznání a dosáhne nejdokonalejší úrovně klidu a blahobytu. V šestnácté kapitole je vyvozen závěr, že ten, kdo nedodržuje zásady dané písmy, je asura (démon) a ten, kdo se jimi s vírou řídí, je deva (osoba s božskými vlastnostmi). Jaké je však postavení toho, kdo s vírou dodržuje nějaká pravidla, která nejsou uvedena v písmech? Kṛṣṇa má nyní zbavit Arjunu této pochybnosti. Když si lidé “vytvoří nějakého Boha” tak, že si vyberou člověka, v něhož vloží svou víru, je jejich uctívání pod vlivem dobra, vášně nebo nevědomosti? Dosáhnou také dokonalého života? Mohou spočinout na úrovni skutečného poznání a dospět k nejvyšší dokonalosti? Je možné, aby ti, kdo se neřídí usměrňujícími pravidly písem, ale mají v něco víru a uctívají polobohy a lidi, byli ve své snaze úspěšní? Tyto otázky klade Arjuna Kṛṣṇovi.