TEXT 17

Devanagari

Dévanágarí

सत्त्वात्सञ्जायते ज्ञानं रजसो लोभ एव च ।
प्रमादमोहौ तमसो भवतोऽज्ञानमेव च ॥ १७ ॥

Text

Verš

sattvāt sañjāyate jñānaṁ
rajaso lobha eva ca
pramāda-mohau tamaso
bhavato ’jñānam eva ca

Synonyms

Synonyma

sattvāt — from the mode of goodness; sañjāyate — develops; jñānam — knowledge; rajasaḥ — from the mode of passion; lobhaḥ — greed; eva — certainly; ca — also; pramāda — madness; mohau — and illusion; tamasaḥ — from the mode of ignorance; bhavataḥ — develop; ajñānam — nonsense; eva — certainly; ca — also.

sattvāt — z kvality dobra; sañjāyate — projevuje se; jñānam — poznání; rajasaḥ — z kvality vášně; lobhaḥ — chamtivost; eva — jistě; ca — také; pramāda — pomatenost; mohau — a iluze; tamasaḥ — z kvality nevědomosti; bhavataḥ — vyvíjí se; ajñānam — hloupost; eva — jistě; ca — také.

Translation

Překlad

From the mode of goodness, real knowledge develops; from the mode of passion, greed develops; and from the mode of ignorance develop foolishness, madness and illusion.

Z kvality dobra se projevuje pravé poznání, z kvality vášně chamtivost a z kvality nevědomosti hloupost, pomatenost a iluze.

Purport

Význam

Since the present civilization is not very congenial to the living entities, Kṛṣṇa consciousness is recommended. Through Kṛṣṇa consciousness, society will develop the mode of goodness. When the mode of goodness is developed, people will see things as they are. In the mode of ignorance, people are just like animals and cannot see things clearly. In the mode of ignorance, for example, they do not see that by killing one animal they are taking the chance of being killed by the same animal in the next life. Because people have no education in actual knowledge, they become irresponsible. To stop this irresponsibility, education for developing the mode of goodness of the people in general must be there. When they are actually educated in the mode of goodness, they will become sober, in full knowledge of things as they are. Then people will be happy and prosperous. Even if the majority of the people aren’t happy and prosperous, if a certain percentage of the population develops Kṛṣṇa consciousness and becomes situated in the mode of goodness, then there is the possibility for peace and prosperity all over the world. Otherwise, if the world is devoted to the modes of passion and ignorance, there can be no peace or prosperity. In the mode of passion, people become greedy, and their hankering for sense enjoyment has no limit. One can see that even if one has enough money and adequate arrangements for sense gratification, there is neither happiness nor peace of mind. That is not possible, because one is situated in the mode of passion. If one wants happiness at all, his money will not help him; he has to elevate himself to the mode of goodness by practicing Kṛṣṇa consciousness. When one is engaged in the mode of passion, not only is he mentally unhappy, but his profession and occupation are also very troublesome. He has to devise so many plans and schemes to acquire enough money to maintain his status quo. This is all miserable. In the mode of ignorance, people become mad. Being distressed by their circumstances, they take shelter of intoxication, and thus they sink further into ignorance. Their future in life is very dark.

Jelikož současná civilizace není pro živé bytosti právě ideální, doporučuje se rozvíjet vědomí Kṛṣṇy. Skrze vědomí Kṛṣṇy společnost vyvine kvalitu dobra, díky níž lidé uvidí vše tak, jak to opravdu je. Když podléhají kvalitě nevědomosti, jsou jako zvířata a nevidí nic v pravém světle. Nevidí například, že když zabijí nějaké zvíře, vystavují se tím nebezpečí, že totéž zvíře zabije v příštím životě je. Jelikož jim není poskytováno skutečné poznání, stávají se nezodpovědnými. K odstranění této nezodpovědnosti je nutné vzdělání, které bude u lidí rozvíjet kvalitu dobra. Lidé vzdělávaní na úrovni kvality dobra budou věci vidět střízlivě, realisticky. Pak může nastat štěstí a blahobyt. Dokonce i když většina lidí není šťastná a úspěšná, mír a blahobyt bude moci zavládnout na celém světě, pokud určité procento obyvatelstva rozvine vědomí Kṛṣṇy a dospěje ke kvalitě dobra. Když se však svět oddává kvalitám vášně a nevědomosti, není mír a blahobyt možný. Lidé ovlivnění kvalitou vášně jsou chamtiví a jejich prahnutí po smyslovém požitku je bezmezné. Můžeme si všimnout, že i když má někdo dostatek peněz a prostředků k uspokojování smyslů, přesto se netěší štěstí ani klidu mysli. Nemůže jich dosáhnout, jelikož je pod vlivem kvality vášně. Pokud někdo touží po štěstí, peníze mu v tom nepomohou; musí rozvíjením vědomí Kṛṣṇy dosáhnout kvality dobra. Když je člověk ovlivněn kvalitou vášně, nejenže je v mysli nešťastný, ale působí mu potíže i jeho práce. Musí vymýšlet mnoho plánů, aby si zaopatřil dostatek peněz a mohl si tak udržet své postavení. To vše je pouze strádání. Z lidí podléhajících kvalitě nevědomosti se stávají blázni. V zoufalství ze své situace se uchylují k omamným látkám, čímž klesají do nevědomosti ještě hlouběji. Jejich budoucnost je skutečně temná.