TEXT 15

Devanagari

Dévanágarí

रजसि प्रलयं गत्वा कर्मसङ्गिषु जायते ।
तथा प्रलीनस्तमसि मूढयोनिषु जायते ॥ १५ ॥

Text

Verš

rajasi pralayaṁ gatvā
karma-saṅgiṣu jāyate
tathā pralīnas tamasi
mūḍha-yoniṣu jāyate

Synonyms

Synonyma

rajasi — in passion; pralayam — dissolution; gatvā — attaining; karma-saṅgiṣu — in the association of those engaged in fruitive activities; jāyate — takes birth; tathā — similarly; pralīnaḥ — being dissolved; tamasi — in ignorance; mūḍha-yoniṣu — in animal species; jāyate — takes birth.

rajasi — pod vlivem kvality vášně; pralayam — smrt; gatvā — dosahující; karma-saṅgiṣu — ve společnosti ploduchtivých osob; jāyate — narodí se; tathā — podobně; pralīnaḥ — umírající; tamasi — pod vlivem nevědomosti; mūḍha-yoniṣu — mezi zvířaty; jāyate — narodí se.

Translation

Překlad

When one dies in the mode of passion, he takes birth among those engaged in fruitive activities; and when one dies in the mode of ignorance, he takes birth in the animal kingdom.

Zemře-li člověk pod vlivem kvality vášně, narodí se mezi těmi, kdo se věnují jednání s vidinou jeho plodů, a zemře-li pod vlivem kvality nevědomosti, narodí se v říši zvířat.

Purport

Význam

Some people have the impression that when the soul reaches the platform of human life it never goes down again. This is incorrect. According to this verse, if one develops the mode of ignorance, after his death he is degraded to an animal form of life. From there one has to again elevate himself, by an evolutionary process, to come again to the human form of life. Therefore, those who are actually serious about human life should take to the mode of goodness and in good association transcend the modes and become situated in Kṛṣṇa consciousness. This is the aim of human life. Otherwise, there is no guarantee that the human being will again attain to the human status.

Někteří lidé se domnívají, že když duše dosáhne úrovně lidského života, již nikdy nepoklesne. Takové domněnky jsou však chybné. Tento verš nám sděluje, že člověk, u něhož převládá kvalita nevědomosti, po smrti poklesne a obdrží podobu zvířete. Z ní se do lidské podoby musí opět dostat postupnou evolucí. Ti, kdo berou lidský život skutečně vážně, by tedy měli tíhnout ke kvalitě dobra, v příznivé společnosti překonat kvality a trvale spočinout na úrovni vědomí Kṛṣṇy. To je cíl lidského života. V jiném případě nemá lidská bytost zaručeno, že příště bude znovu člověkem.