TEXT 5

Devanagari

Dévanágarí

ऋषिभिर्बहुधा गीतं छन्दोभिर्विविधै: पृथक् ।
ब्रह्मसूत्रपदैश्चैव हेतुमद्भ‍िर्विनिश्चितै: ॥ ५ ॥

Text

Verš

ṛṣibhir bahudhā gītaṁ
chandobhir vividhaiḥ pṛthak
brahma-sūtra-padaiś caiva
hetumadbhir viniścitaiḥ

Synonyms

Synonyma

ṛṣibhiḥ — by the wise sages; bahudhā — in many ways; gītam — described; chandobhiḥ — by Vedic hymns; vividhaiḥ — various; pṛthak — variously; brahma-sūtra — of the Vedānta; padaiḥ — by the aphorisms; ca — also; eva — certainly; hetu-madbhiḥ — with cause and effect; viniścitaiḥ — certain.

ṛṣibhiḥ — velkými mudrci; bahudhā — mnoha způsoby; gītam — líčeno; chandobhiḥ — védskými hymny; vividhaiḥ — různými; pṛthak — různě; brahma-sūtra — Vedānty; padaiḥ — stručnými průpověďmi; ca — také; eva — jistě; hetu-madbhiḥ — s příčinou a následkem; viniścitaiḥ — jistými.

Translation

Překlad

That knowledge of the field of activities and of the knower of activities is described by various sages in various Vedic writings. It is especially presented in Vedānta-sūtra with all reasoning as to cause and effect.

Toto poznání o poli působnosti a znalci pole popsali různí mudrci v různých védských písmech. Zvláště je podáno ve Vedānta-sūtře, se zachováním dokonalé logiky příčiny a následku.

Purport

Význam

The Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, is the highest authority in explaining this knowledge. Still, as a matter of course, learned scholars and standard authorities always give evidence from previous authorities. Kṛṣṇa is explaining this most controversial point regarding the duality and nonduality of the soul and the Supersoul by referring to a scripture, the Vedānta, which is accepted as authority. First He says, “This is according to different sages.” As far as the sages are concerned, besides Himself, Vyāsadeva (the author of the Vedānta-sūtra) is a great sage, and in the Vedānta-sūtra duality is perfectly explained. And Vyāsadeva’s father, Parāśara, is also a great sage, and he writes in his books of religiosity, aham tvaṁ ca tathānye.… “we – you, I and the various other living entities – are all transcendental, although in material bodies. Now we are fallen into the ways of the three modes of material nature according to our different karma. As such, some are on higher levels, and some are in the lower nature. The higher and lower natures exist due to ignorance and are being manifested in an infinite number of living entities. But the Supersoul, which is infallible, is uncontaminated by the three qualities of nature and is transcendental.” Similarly, in the original Vedas, a distinction between the soul, the Supersoul and the body is made, especially in the Kaṭha Upaniṣad. There are many great sages who have explained this, and Parāśara is considered principal among them.

Svrchovaná Osobnost Božství, Kṛṣṇa, je nejvyšší autoritou ve vysvětlování tohoto poznání, ale i tak je pro učence a uznávané autority samozřejmé, že se vždy dovolávají dřívějších autorit. Kṛṣṇa vykládá sporný bod rozdílnosti a jednoty duše a Nadduše odkazem na Vedāntu, která je přijímána za autoritativní písmo. Nejprve říká: “Tak to líčí různí mudrci.” Velkým mudrcem je — vedle Pána samotného — Vyāsadeva a jeho Vedānta-sūtra dokonale vysvětluje dualismus. Vyāsadevův otec Parāśara je rovněž velký mudrc, který píše ve svých náboženských spisech: ahaṁ tvaṁ ca tathānye... “My všichni — ty, já a ostatní živé bytosti — jsme transcendentální, přestože máme hmotná těla. Poklesli jsme a nacházíme se pod vlivem tří kvalit hmotné přírody, podle naší různé karmy. Proto je někdo na vyšší úrovni a někdo na nižší. Vyšší a nižší stavy bytí existují kvůli nevědomosti a projevují se u nekonečného množství živých bytostí. Nadduše, která nikdy nepoklesne, však nepodléhá znečištění třemi kvalitami přírody a je transcendentální.” Rozdíl mezi duší, Nadduší a tělem je podán i v původních védských písmech, zvláště v Kaṭha Upaniṣadě. Vysvětlilo ho mnoho velkých mudrců a Parāśara je považován za hlavního z nich.

The word chandobhiḥ refers to the various Vedic literatures. The Taittirīya Upaniṣad, for example, which is a branch of the Yajur Veda, describes nature, the living entity and the Supreme Personality of Godhead.

Slovo chandobhiḥ se vztahuje na různá védská písma. Přírodu, živou bytost a Nejvyšší Osobnost Božství popisuje například Taittirīya Upaniṣad, která patří k Yajur Vedě.

As stated before, kṣetra is the field of activities, and there are two kinds of kṣetra-jña: the individual living entity and the supreme living entity. As stated in the Taittirīya Upaniṣad (2.5), brahma pucchaṁ pratiṣṭhā. There is a manifestation of the Supreme Lord’s energy known as anna-maya, dependence upon food for existence. This is a materialistic realization of the Supreme. Then, in prāṇa-maya, after realizing the Supreme Absolute Truth in food, one can realize the Absolute Truth in the living symptoms or life forms. In jñāna-maya, realization extends beyond the living symptoms to the point of thinking, feeling and willing. Then there is Brahman realization, called vijñāna-maya, in which the living entity’s mind and life symptoms are distinguished from the living entity himself. The next and supreme stage is ānanda-maya, realization of the all-blissful nature. Thus there are five stages of Brahman realization, which are called brahma puccham. Out of these, the first three – anna-maya, prāṇa-maya and jñāna-maya – involve the fields of activities of the living entities. Transcendental to all these fields of activities is the Supreme Lord, who is called ānanda-maya. The Vedānta-sūtra also describes the Supreme by saying, ānanda-mayo ’bhyāsāt: the Supreme Personality of Godhead is by nature full of joy. To enjoy His transcendental bliss, He expands into vijñāna-maya, prāṇa-maya, jñāna-maya and anna-maya. In the field of activities the living entity is considered to be the enjoyer, and different from him is the ānanda-maya. That means that if the living entity decides to enjoy in dovetailing himself with the ānanda-maya, then he becomes perfect. This is the real picture of the Supreme Lord as the supreme knower of the field, the living entity as the subordinate knower, and the nature of the field of activities. One has to search for this truth in the Vedānta-sūtra, or Brahma-sūtra.

Jak již bylo uvedeno, kṣetra je pole působnosti a kṣetra-jña je dvojího druhu: individuální živá bytost a svrchovaná živá bytost. Taittirīya Upaniṣad (2.5) uvádí: brahma pucchaṁ pratiṣṭhā. Jeden projev energie Nejvyššího Pána se nazývá anna-maya, což znamená, že živá bytost závisí ve svém bytí na potravě. To je materialistická realizace Nejvyššího. Po realizaci Nejvyšší Absolutní Pravdy na úrovni potravy přichází prāṇa-maya, kdy živá bytost vnímá Absolutní Pravdu v příznacích či podobách života. Na úrovni jñāna-maya přesahuje realizace příznaky života a týká se myšlení, cítění a chtění. Potom následuje realizace Brahmanu zvaná vijñāna-maya, kdy jsou mysl a příznaky života odlišeny od samotné živé bytosti. Další a nejvyšší úroveň je ānanda-maya, realizace dokonale blažené přirozenosti. To je pět úrovní realizace Brahmanu, které se nazývají brahma puccham. První tři z nich — anna-maya, prāṇa-maya a jñāna-maya — se týkají polí působnosti živých bytostí. Transcendentální ke všem těmto polím působnosti je Nejvyšší Pán, nazývaný ānanda-maya. Vedānta-sūtra rovněž popisuje Nejvyššího slovy: ānanda-mayo 'bhyāsāt, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je svou přirozeností plný radosti. Aby vychutnával svou transcendentální blaženost, expanduje se do projevů vijñāna-maya, prāṇa-maya, jñāna-maya a anna-maya. Živá bytost je považována za poživatele ve svém poli působnosti a vedle ní existuje ānanda-maya. Když se tedy živá bytost rozhodne užívat tak, že se sladí s ānanda-mayou, dosáhne dokonalosti. To je pravé vyobrazení Nejvyššího Pána jako svrchovaného znalce pole, živé bytosti jako nižšího znalce a povahy pole působnosti. Tuto pravdu je třeba hledat ve Vedānta-sūtře neboli Brahma-sūtře.

It is mentioned here that the codes of the Brahma-sūtra are very nicely arranged according to cause and effect. Some of the sūtras, or aphorisms, are na viyad aśruteḥ (2.3.2), nātmā śruteḥ (2.3.18), and parāt tu tac-chruteḥ (2.3.40). The first aphorism indicates the field of activities, the second indicates the living entity, and the third indicates the Supreme Lord, the summum bonum among all the manifestations of various entities.

Ve verši stojí, že osnovy Brahma-sūtry jsou názorně uspořádány z hlediska příčiny a následku. Některé z těchto sūter znějí: na viyad aśruteḥ (2.3.2), nātmā śruteḥ (2.3.18), parāt tu tac-chruteḥ (2.3.40). První se vztahuje na pole působnosti, druhá na živou bytost a třetí na Nejvyššího Pána, který je summum bonum mezi všemi projevy různých bytostí.