TEXT 21

Devanagari

Dévanágarí

कार्यकारणकर्तृत्वे हेतु: प्रकृतिरुच्यते ।
पुरुष: सुखदु:खानां भोक्तृत्वे हेतुरुच्यते ॥ २१ ॥

Text

Verš

kārya-kāraṇa-kartṛtve
hetuḥ prakṛtir ucyate
puruṣaḥ sukha-duḥkhānāṁ
bhoktṛtve hetur ucyate

Synonyms

Synonyma

kārya — of effect; kāraṇa — and cause; kartṛtve — in the matter of creation; hetuḥ — the instrument; prakṛtiḥ — material nature; ucyate — is said to be; puruṣaḥ — the living entity; sukha — of happiness; duḥkhānām — and distress; bhoktṛtve — in enjoyment; hetuḥ — the instrument; ucyate — is said to be.

kārya — následku; kāraṇa — a příčiny; kartṛtve — ve tvoření; hetuḥ — nástroj; prakṛtiḥ — hmotná příroda; ucyate — je řečeno, že je; puruṣaḥ — živá bytost; sukha — štěstí; duḥkhānām — a neštěstí; bhoktṛtve — v zakoušení; hetuḥ — nástroj; ucyate — je řečeno, že je.

Translation

Překlad

Nature is said to be the cause of all material causes and effects, whereas the living entity is the cause of the various sufferings and enjoyments in this world.

Je řečeno, že příroda je příčinou všech hmotných příčin a následků, zatímco živá bytost je příčinou různých strastí a radostí zažívaných v tomto světě.

Purport

Význam

The different manifestations of body and senses among the living entities are due to material nature. There are 8,400,000 different species of life, and these varieties are creations of the material nature. They arise from the different sensual pleasures of the living entity, who thus desires to live in this body or that. When he is put into different bodies, he enjoys different kinds of happiness and distress. His material happiness and distress are due to his body, and not to himself as he is. In his original state there is no doubt of enjoyment; therefore that is his real state. Because of the desire to lord it over material nature, he is in the material world. In the spiritual world there is no such thing. The spiritual world is pure, but in the material world everyone is struggling hard to acquire different kinds of pleasures for the body. It might be more clear to state that this body is the effect of the senses. The senses are instruments for gratifying desire. Now, the sum total – body and instrument senses – is offered by material nature, and as will be clear in the next verse, the living entity is blessed or damned with circumstances according to his past desire and activity. According to one’s desires and activities, material nature places one in various residential quarters. The being himself is the cause of his attaining such residential quarters and his attendant enjoyment or suffering. Once placed in some particular kind of body, he comes under the control of nature because the body, being matter, acts according to the laws of nature. At that time, the living entity has no power to change that law. Suppose an entity is put into the body of a dog. As soon as he is put into the body of a dog, he must act like a dog. He cannot act otherwise. And if the living entity is put into the body of a hog, then he is forced to eat stool and act like a hog. Similarly, if the living entity is put into the body of a demigod, he must act according to his body. This is the law of nature. But in all circumstances, the Supersoul is with the individual soul. That is explained in the Vedas (Muṇḍaka Upaniṣad 3.1.1) as follows: dvā suparṇā sayujā sakhāyaḥ. The Supreme Lord is so kind upon the living entity that He always accompanies the individual soul and in all circumstances is present as the Supersoul, or Paramātmā.

Hmotná příroda je původcem různých projevů těl a smyslů živých bytostí. Existuje 8 400 000 různých druhů těl a tato rozmanitost je výtvorem hmotné přírody. Všechny vznikají jako následek různých smyslových požitků živé bytosti, která si přeje žít v tom či onom těle. Když je potom poslána do různých těl, zažívá v nich různé formy štěstí a neštěstí. Ty jsou dány tělem, nikoliv jí samotnou v jejím přirozeném postavení. Ve svém původním stavu si neustále užívá — to je tedy její pravá pozice. Zde v hmotném světě se nachází kvůli touze ovládat hmotnou přírodu. V duchovním světě, který je čistý, taková touha neexistuje, ale v hmotném světě každý svádí těžký boj, aby pro tělo získal různé radosti. Možná je jasnější říci, že tělo je následek působení smyslů. Smysly jsou nástroje k uspokojování tužeb. Tento celek — tělo a smysly sloužící jako nástroje — poskytuje hmotná příroda, a jak se ukáže v dalším verši, živá bytost je požehnána nebo potrestána takovými podmínkami, které odpovídají jejím dřívějším touhám a činnostem. Hmotná příroda umísťuje každého podle jeho tužeb a činností do různých “obydlí”. Živá bytost je sama příčinou toho, že se dostala do takových podmínek, a je také příčinou požitku či utrpení, které ji provázejí. Jakmile je již v daném těle, dostává se pod vliv přírody, neboť tělo je hmota a jedná podle přírodních zákonů. Tehdy není v moci živé bytosti toto pravidlo změnit. Řekněme, že byla poslána do těla psa — jakmile má tělo psa, musí jednat jako pes. Nemůže se chovat jinak. Je-li v těle prasete, je nucena žrát výkaly a jednat jako prase, a je-li v těle poloboha, musí jednat také podle svého těla. To je zákon přírody. Ve všech případech však tuto individuální duši doprovází Nadduše. To je vyloženo ve védských spisech (Muṇḍaka Upaniṣad 3.1.1): dvā suparṇā sayujā sakhāyaḥ. Nejvyšší Pán je k živé bytosti tak laskavý, že je v podobě Nadduše, Paramātmy, vždy a za všech okolností s ní.