Skip to main content

TEXT 52

TEXT 52

Devanagari

Dévanágarí

श्रीभगवानुवाच
सुदुर्दर्शमिदं रूपं दृष्टवानसि यन्मम ।
देवा अप्यस्य रूपस्य नित्यं दर्शनकाङ्‍‍क्षिण: ॥ ५२ ॥

Text

Verš

śrī-bhagavān uvāca
su-durdarśam idaṁ rūpaṁ
dṛṣṭavān asi yan mama
devā apy asya rūpasya
nityaṁ darśana-kāṅkṣiṇaḥ
śrī-bhagavān uvāca
su-durdarśam idaṁ rūpaṁ
dṛṣṭavān asi yan mama
devā apy asya rūpasya
nityaṁ darśana-kāṅkṣiṇaḥ

Synonyms

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — the Supreme Personality of Godhead said; su-durdarśam — very difficult to see; idam — this; rūpam — form; dṛṣṭavān asi — as you have seen; yat — which; mama — of Mine; devāḥ — the demigods; api — also; asya — this; rūpasya — form; nityam — eternally; darśana-kāṅkṣiṇaḥ — aspiring to see.

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán pravil; su-durdarśam — velice těžké uvidět; idam — tuto; rūpam — podobu; dṛṣṭavān asi — na kterou se díváš; yat — která; mama — Moje; devāḥ — polobozi; api — také; asya — tuto; rūpasya — podobu; nityam — věčně; darśana-kāṅkṣiṇaḥ — usilují spatřit.

Translation

Překlad

The Supreme Personality of Godhead said: My dear Arjuna, this form of Mine you are now seeing is very difficult to behold. Even the demigods are ever seeking the opportunity to see this form, which is so dear.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj milý Arjuno, spatřit Mou podobu, na kterou se nyní díváš, je velice obtížné. Dokonce i polobozi neustále vyhledávají příležitost uvidět tuto podobu, která je živé bytosti tak drahá.

Purport

Význam

In the forty-eighth verse of this chapter Lord Kṛṣṇa concluded revealing His universal form and informed Arjuna that this form is not possible to be seen by so many pious activities, sacrifices, etc. Now here the word su-durdarśam is used, indicating that Kṛṣṇa’s two-handed form is still more confidential. One may be able to see the universal form of Kṛṣṇa by adding a little tinge of devotional service to various activities like penances, Vedic study and philosophical speculation. It may be possible, but without a tinge of bhakti one cannot see; that has already been explained. Still, beyond that universal form, the form of Kṛṣṇa with two hands is still more difficult to see, even for demigods like Brahmā and Lord Śiva. They desire to see Him, and we have evidence in the Śrīmad-Bhāgavatam that when He was supposed to be in the womb of His mother, Devakī, all the demigods from heaven came to see the marvel of Kṛṣṇa, and they offered nice prayers to the Lord, although He was not at that time visible to them. They waited to see Him. A foolish person may deride Him, thinking Him an ordinary person, and may offer respect not to Him but to the impersonal “something” within Him, but these are all nonsensical postures. Kṛṣṇa in His two-armed form is actually desired to be seen by demigods like Brahmā and Śiva.

Ve čtyřicátém osmém verši této kapitoly jsme četli, jak Pán Kṛṣṇa zakončil projevení své vesmírné podoby a oznámil Arjunovi, že ji není možné spatřit pomocí mnoha zbožných činností, obětí a tak dále. Zde použité slovo su-durdarśam vyjadřuje, že Kṛṣṇova dvouruká podoba je ještě důvěrnější. Vesmírnou podobu Kṛṣṇy lze uvidět za předpokladu, že se činnosti, jako je askeze, studium Ved a filozofická spekulace, alespoň nepatrně obohatí oddanou službou. Je možné ji spatřit, i když nikoliv bez příměsi bhakti, jak již bylo vysvětleno. Výše než vesmírná podoba však stojí podoba Kṛṣṇy se dvěma rukama, kterou je ještě těžší uvidět; dokonce i pro polobohy, jako je Pán Brahmā a Pán Śiva. Ti si přejí Nejvyššího spatřit a ve Śrīmad-Bhāgavatamu je doloženo, že když měl být v lůně své matky Devakī, všichni polobozi z nebes přišli zázračného Kṛṣṇu navštívit. I když Ho v té době ještě neviděli, věnovali Mu pěkné modlitby a čekali, až se zjeví. Hlupák se Mu může vysmívat s tím, že Ho považuje za obyčejnou lidskou bytost, a místo Něho může ctít neosobní “něco” v Něm, ale to jsou jen nesmyslné pózy. Kṛṣṇu v Jeho dvouruké podobě si přejí vidět i polobozi, jako je Brahmā a Śiva.

In Bhagavad-gītā (9.11) it is also confirmed, avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam: He is not visible to the foolish persons who deride Him. Kṛṣṇa’s body, as confirmed by Brahma-saṁhitā and confirmed by Kṛṣṇa Himself in Bhagavad-gītā, is completely spiritual and full of bliss and eternality. His body is never like a material body. But for some who make a study of Kṛṣṇa by reading Bhagavad-gītā or similar Vedic scriptures, Kṛṣṇa is a problem. For one using a material process, Kṛṣṇa is considered to be a great historical personality and very learned philosopher, but He is an ordinary man, and even though He was so powerful He had to accept a material body. Ultimately they think that the Absolute Truth is impersonal; therefore they think that from His impersonal feature He assumed a personal feature attached to material nature. This is a materialistic calculation of the Supreme Lord. Another calculation is speculative. Those who are in search of knowledge also speculate on Kṛṣṇa and consider Him to be less important than the universal form of the Supreme. Thus some think that the universal form of Kṛṣṇa which was manifested to Arjuna is more important than His personal form. According to them, the personal form of the Supreme is something imaginary. They believe that in the ultimate issue, the Absolute Truth is not a person. But the transcendental process is described in Bhagavad-gītā, Chapter Four: to hear about Kṛṣṇa from authorities. That is the actual Vedic process, and those who are actually in the Vedic line hear about Kṛṣṇa from authority, and by repeated hearing about Him, Kṛṣṇa becomes dear. As we have several times discussed, Kṛṣṇa is covered by His yoga-māyā potency. He is not to be seen or revealed to anyone and everyone. Only by one to whom He reveals Himself can He be seen. This is confirmed in the Vedic literature; for one who is a surrendered soul, the Absolute Truth can actually be understood. The transcendentalist, by continuous Kṛṣṇa consciousness and by devotional service to Kṛṣṇa, can have his spiritual eyes opened and can see Kṛṣṇa by revelation. Such a revelation is not possible even for the demigods; therefore it is difficult even for the demigods to understand Kṛṣṇa, and the advanced demigods are always in hope of seeing Kṛṣṇa in His two-handed form. The conclusion is that although to see the universal form of Kṛṣṇa is very, very difficult and not possible for anyone and everyone, it is still more difficult to understand His personal form as Śyāmasundara.

Bhagavad-gītā (9.11) rovněž učí: avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritaḥ — pro hlupáky, kteří se Nejvyššímu Pánu vysmívají, Pán zůstává neviditelný. Kṛṣṇovo tělo je zcela duchovní, věčné a plné blaženosti, jak dokládá Brahma-saṁhitā a Kṛṣṇa samotný v Bhagavad-gītě. Jeho tělo se vždy liší od hmotných těl. Avšak pro osoby, jež zkoumají Kṛṣṇu čtením Bhagavad-gīty a jiných védských písem, Kṛṣṇa znamená potíž. Ten, kdo používá hmotný způsob zkoumání, Ho považuje za velkou osobnost dějin a velice učeného filozofa, ale stále je pro něj pouze obyčejným člověkem, který i navzdory úžasné moci musel přijmout hmotné tělo. Tito jedinci považují Absolutní Pravdu z konečného hlediska za neosobní, a proto se domnívají, že neosobní Nejvyšší přijal osobní podobu, která je spojená s hmotnou přirozeností. Toto je materialistické uvažování o Nejvyšším Pánu. Další úvaha o Kṛṣṇovi, kterou předkládají ti, kdo hledají poznání, je spekulativní — tito lidé spekulují také o Kṛṣṇovi a považují Ho za méně důležitého, než je vesmírná podoba Nejvyššího. Někteří si tedy myslí, že vesmírná podoba, kterou Kṛṣṇa zjevil Arjunovi, je důležitější než Jeho osobní podoba. Osobní podoba Nejvyššího je podle nich jen pomyslná. Věří, že z konečného hlediska Absolutní Pravda není osoba. Avšak transcendentální způsob, jak poznat pravdu, je uveden ve čtvrté kapitole Bhagavad-gīty: naslouchat o Kṛṣṇovi od autorit. To je skutečný védský způsob přijímání poznání a ti, kdo patří k védské posloupnosti, naslouchají o Kṛṣṇovi od autority. Tím, že o Něm naslouchají znovu a znovu, jim Kṛṣṇa začne být velmi drahý. Již několikrát jsme hovořili o tom, že Kṛṣṇu halí Jeho energie yoga-māyā. Kṛṣṇa se nezjevuje komukoliv — vidět Ho může jen ten, komu se sám ukáže. Vedy to dokládají; Absolutní Pravdu může poznat odevzdaná duše. Transcendentalistovi se neustálým rozvíjením vědomí Kṛṣṇy a oddanou službou mohou otevřít duchovní oči a před nimi se mu Kṛṣṇa může zjevit. Toho nedosahují ani polobozi — i pro ně je tedy těžké poznat Kṛṣṇu. Pokročilí polobozi neustále doufají, že uvidí Kṛṣṇu v Jeho dvouruké podobě. Závěr zní, že i když spatřit Kṛṣṇovu vesmírnou podobu je velice obtížné a nepodaří se to všem, ještě těžší je poznat Jeho osobní podobu Śyāmasundary.