Dreizehntes Mantra

Mantra třináctá

Text

Verš

anyad evāhuḥ sambhavād
anyad āhur asambhavāt
iti śuśruma dhīrāṇāṁ
ye nas tad vicacakṣire

Synonyms

Synonyma

anyat — von anderer Art; eva — gewiss; āhuḥ — es heißt; sambhavāt — durch die Verehrung des Höchsten Herrn, der Ursache aller Ursachen; anyat — von anderer Art; āhuḥ — es heißt; asambhavāt — durch Verehrung des Nichthöchsten; iti — so; śuśruma — ich hörte es; dhīrāṇām — von den weisen Autoritäten; ye — die; naḥ — uns; tat — diese Dinge; vicacakṣire — unmissverständlich erklärten.

anyat — jiný; eva — jistě; āhuḥ — je řečeno; sambhavāt — uctíváním Nejvyššího Pána, příčiny všech příčin; anyat — jiný; āhuḥ — je řečeno; asambhavāt — uctíváním toho, kdo není Nejvyšší; iti — takto; śuśruma — slyšel jsem to; dhīrāṇām — od vyrovnaných autorit; ye — kdo; naḥ — nám; tat — o tomto námětu; vicacakṣire — dokonale vysvětlili.

Translation

Překlad

Es wird gesagt, dass die Verehrung der höchsten Ursache aller Ursachen ein anderes Ergebnis hervorbringt als die Verehrung des Nichthöchsten. All dies wurde von großen Meistern vernommen, die in der Transzendenz verankert waren und es unmissverständlich erklärten.

Je řečeno, že výsledek dosažený uctíváním nejvyšší příčiny všech příčin je jiný než výsledek dosažený uctíváním toho, co není nejvyšší. To vše bylo vyslechnuto od vyrovnaných autorit, které to jasně vysvětlily.

Purport

Význam

ERLÄUTERUNG: Das System des Hörens von erleuchteten, in der Transzendenz verankerten Meistern wird in diesem mantra bestätigt. Ohne von einem echten ācārya zu hören, den der ständige Wandel der materiellen Welt nicht verwirrt, kann man nicht den wahren Schlüssel zu transzendentalem Wissen in den Händen halten. Der echte spirituelle Meister, der die śruti-mantras (das vedische Wissen) wiederum von seinem erleuchteten ācārya hörte, erfindet oder verkündet niemals etwas, was nicht in den vedischen Schriften belegt ist.

In der Bhagavad-gītā (9.25) heißt es eindeutig, dass die Verehrer der pitṛs (Ahnen) auf die Planeten der Ahnen gelangen und dass die Materialisten, die für ihren Aufenthalt auf der Erde Pläne schmieden, wieder in diese Welt kommen. Die Geweihten des Herrn hingegen, die niemanden außer Kṛṣṇa, der höchsten Ursache aller Ursachen, verehren, gehen zu Ihm in Sein Reich im spirituellen Himmel.

Auch hier in der Śrī Īśopaniṣad wird bestätigt, dass verschiedene Arten der Verehrung zu unterschiedlichen Ergebnissen führen. Wenn wir den Höchsten Herrn verehren, werden wir gewiss zu Ihm in Sein ewiges Reich gelangen; wenn wir Halbgötter wie den Sonnen- oder Mondgott verehren, können wir ohne Zweifel deren Planeten erreichen. Und wenn wir auf unserem elenden Planeten mit seinen Planungsausschüssen und politischen Notlösungen bleiben wollen, können wir dies zweifellos ebenfalls tun.

Tato mantra potvrzuje systém založený na poslechu vyrovnaných autorit. Člověk nemůže mít pravý klíč k transcendentálnímu poznání, jestliže nevyslechne pravého áčárju, který není nikdy zneklidněn proměnami hmotného světa. Pravý duchovní mistr, který také vyslechl šruti-mantry, neboli védské poznání od svého vyrovnaného áčárji, si nikdy nevymýšlí ani nevykládá nic, co není zapsáno ve védských spisech. V Bhagavad-gítě (9.25) je jasně řečeno, že ti, kdo uctívají předky (pitā), se dostanou na planety předků, hrubí materialisté, kteří plánují, jak by tu mohli zůstat, setrvají v hmotném světě a lidé, kteří jsou oddáni Pánu a neuctívají nikoho jiného než Šrí Kršnu, nejvyšší příčinu všech příčin, se dostanou k Němu do Jeho sídla v duchovním světě. Také Šrí Íšópanišad potvrzuje, že různá uctívání vedou k různým výsledkům. Jestliže uctíváme Nejvyššího Pána, dostaneme se zcela určitě k Němu, do Jeho věčného sídla, a jestliže uctíváme polobohy, například boha Slunce a boha Měsíce, dostaneme se nepochybně na jejich planety. A jestliže chceme i nadále zůstat na této mizerné planetě s jejími plánovacími komisemi a náhražkovými politickými zřízeními, můžeme tak samozřejmě učinit.

In den authentischen Schriften heißt es nirgends, dass alle letztlich das gleiche Ziel erreichen, ganz gleich was sie tun oder wen sie verehren. Solche törichten Theorien werden von selbsternannten „Meistern“ angeboten, die keine Verbindung zur paramparā, der echten Schülernachfolge, haben. Der echte spirituelle Meister wird niemals sagen, dass alle Pfade zum gleichen Ziel führen und dass jeder dieses Ziel durch seine eigene Art der Verehrung erreichen kann – ganz gleich ob er die Halbgötter verehrt oder das Absolute Höchste oder was auch immer. Es ist leicht zu verstehen, dass jemand bei einer Bahnfahrt sein Ziel nur dann erreichen kann, wenn er die entsprechende Fahrkarte gelöst hat. Wer eine Fahrkarte nach Kalkutta gekauft hat, kann nach Kalkutta fahren, aber nicht nach Bombay. So genannte Meister jedoch behaupten, mit jeder beliebigen Fahrkarte komme man zum höchsten Ziel. Solche weltlichen Angebote klingen für viele törichte Menschen, die sich auf ihre selbst gemachten Methoden spiritueller Erkenntnis etwas einbilden, sehr verlockend. Die Unterweisungen der Veden unterstützen solche Vorstellungen jedoch nicht. Ohne seine Erkenntnisse von einem echten spirituellen Meister empfangen zu haben, der einer anerkannten Schülernachfolge angehört, kann man kein wahres Wissen erlangen. Kṛṣṇa sagt zu Arjuna in der Bhagavad-gītā (4.2):

V žádných autentických spisech nestojí, že člověk nakonec dosáhne téhož cíle, ať uctívá kohokoliv a dělá cokoliv. Takovéto pošetilé teorie hlásají samozvaní učitelé, kteří nemají spojení s paramparou, pravým systémem učednické posloupnosti. Pravý duchovní mistr nikdy nebude tvrdit, že člověk, který uctívá polobohy, dospěje k témuž cíli jako ten, kdo uctívá Nejvyššího Pána. Normální člověk snadno pochopí, že člověk, který nastoupil v Bombaji na vlak, dojede jen tam, kam si zakoupil jízdenku. Kdo si koupil jízdenku do Kalkaty, dojede do Kalkaty. Takzvaní učitelé však dnes tvrdí, že všechny duchovní jízdenky přivedou člověka k nejvyššímu cíli. Takové světské a kompromisní nabídky přilákají mnoho pošetilých stvoření, která se nafukují nad svými smyšlenými metodami duchovní realizace. Pokyny Véd to však neschvalují. Jestliže člověk nepřijal poznání od pravého duchovního mistra, článku autorizované učednické posloupnosti, nemůže rozumět věcem tak, jak skutečně jsou. Kršna říká Ardžunovi v Bhagavad-gítě:

evaṁ paramparā-prāptam
imaṁ rājarṣayo viduḥ
sa kāleneha mahatā
yogo naṣṭaḥ parantapa

„Dieses höchste Wissen wurde so durch die Nachfolge der spirituellen Meister empfangen, und die heiligen Könige verstanden es auf diese Weise. Doch im Laufe der Zeit wurde die Nachfolge unterbrochen, und daher scheint das Wissen, wie es ist, verloren zu sein.“

“Takto byla tato nejvyšší věda přijata posloupností duchovních mistrů a takto ji přijali svatí králové. Během času však byla posloupnost přerušena, a proto se zdá, že je původní věda ztracena.” (Bg. 4.2)

Als Śrī Kṛṣṇa auf der Erde weilte, waren die in der Bhagavad-gītā dargelegten Grundsätze des bhakti-yoga verdreht worden, und so musste der Herr das System der Schülernachfolge wiederherstellen, angefangen mit Arjuna, dem vertraulichsten Freund und Geweihten des Herrn. Der Herr machte Arjuna klar, dass er die Prinzipien der Bhagavad-gītā verstehen könne, weil er Sein Geweihter und Freund sei (Bg. 4.3). Niemand kann also die Prinzipien der Bhagavad-gītā verstehen, ohne ein Geweihter und Freund des Herrn zu sein. Dies bedeutet auch, dass nur derjenige, der Arjuna nachfolgt, die Bhagavad-gītā zu verstehen vermag.

V době, kdy byl Kršna na Zemi, byly zásady bhakti-jógy stanovené v Bhagavad-gítě překrouceny, a proto musel Pán znovu ustanovit systém učedníků v čele s Ardžunou, nejdůvěrnějším přítelem a oddaným Pána. Pán Ardžunovi jasně řekl (Bg. 4.3), že zásady Bhagavad-gíty jsou mu srozumitelné proto, že je Jeho přítelem a oddaným. Jinými slovy, nikdo kromě oddaného a přítele Pána není schopen rozumět Gítě. To znamená, že Bhagavad-gítě může porozumět jen ten, kdo jde ve stopách Ardžuny.

In der heutigen Zeit gibt es viele Interpreten und Übersetzer dieses erhabenen Zwiegesprächs, denen Śrī Kṛṣṇa und Arjuna völlig egal sind. Sie legen die Verse der Bhagavad-gītā auf ihre eigene Weise aus und vertreten im Namen der Gītā allen nur denkbaren Unsinn. Solche Menschen glauben weder an Śrī Kṛṣṇa noch an Sein ewiges Reich. Wie können sie dann die Bhagavad-gītā erklären?

V současné době tento vznešený dialog vykládá mnoho lidí, kteří ve skutečnosti o Ardžunovi a Kršnovi nic nevědí. Interpretují verše Bhagavad-gíty podle svého a ve jménu písma hlásají různé nesmysly. Tito vykladači nevěří v Kršnu ani v Jeho věčné sídlo. Jak potom mohou vykládat Bhagavad-gítu?

Kṛṣṇa sagt eindeutig, dass nur diejenigen, die von Sinnen sind, die Halbgötter verehren und dass ihre Belohung kümmerlich ist (Bg. 7.20, 23). Letztlich rät Kṛṣṇa dazu (Bg. 18.66), alle anderen Arten der Verehrung aufzugeben und sich allein Ihm völlig zu ergeben. Nur Menschen, die von allen sündhaften Reaktionen geläutert sind, können solch einen festen Glauben an den Höchsten Herrn besitzen. Andere werden mit ihren unvollkommenen Arten der Verehrung weiter auf der materiellen Ebene bleiben und werden so unter dem falschen Eindruck, alle Wege führten zum gleichen Ziel, vom richtigen Pfad abgebracht.

Gítá (7.20) jasně říká, že polobohy uctívají pouze ti, kteří ztratili rozum. Kršna nakonec radí (Bg. 18.66), aby člověk zanechal všech ostatních cest a způsobů uctívání a plně se odevzdal jen Jemu. Neochvějnou víru v Nejvyššího Pána mohou mít jen ti, kteří jsou očištěni od všech hříšných reakcí. Ostatní zůstanou se svými bezcennými metodami uctívání na hmotné úrovni a mylný dojem, že všechny cesty vedou ke stejnému cíli, je svede s cesty pravé.

In diesem mantra der Śrī Īśopaniṣad ist das Wort sambhavāt („durch die Verehrung der höchsten Ursache“) von besonderer Bedeutung. Der Herr, Śrī Kṛṣṇa, ist der ursprüngliche Persönliche Gott, und alles Bestehende ist von Ihm ausgegangen. In der Bhagavad-gītā (10.8) erklärt der Herr:

V této mantře má velkou závažnost slovo sambhavāt, uctívání nejvyšší příčiny. Šrí Kršna je původní Osobnost Božství a vše, co existuje, vyšlo z Něho. V Bhagavad-gítě (10.8) Pán vysvětluje:

ahaṁ sarvasya prabhavo
mattaḥ sarvaṁ pravartate
iti matvā bhajante māṁ
budhā bhāva-samanvitāḥ

„Ich bin der Ursprung aller spirituellen und materiellen Welten. Alles geht von Mir aus. Die Weisen, die dies vollkommen verstanden haben, beschäftigen sich in Meinem hingebungsvollen Dienst und verehren Mich von ganzem Herzen.“

„Jsem původem všech světů — jak hmoty, tak duchovní existence. Vše pochází ze Mě. Moudří, kteří to dobře vědí, Mi prokazují oddanou službu a uctívají Mě celým svým srdcem."

Dies ist eine korrekte Beschreibung des Höchsten Herrn, die von Ihm selbst stammt. Die Worte sarvasya prabhavaḥ bedeuten, dass Kṛṣṇa der Schöpfer eines jeden ist – also auch der Brahmās, Viṣṇus und Śivas. Weil diese drei Hauptgottheiten der materiellen Welt vom Herrn geschaffen sind, ist Er der Schöpfer aller Dinge in den materiellen und spirituellen Welten. Im Atharva Veda (Gopāla-tāpani Upaniṣad 1.24) heißt es in ähnlicher Weise: „Er, der vor der Erschaffung Brahmās existierte und Brahmā mit vedischem Wissen erleuchtet, ist Śrī Kṛṣṇa.“ Ferner erfahren wir aus der Nārāyaṇa Upaniṣad (1): „Die Höchste Person hatte den Wunsch, Lebewesen zu erschaffen, und so erschuf Nārāyaṇa alle Lebewesen. Von Nārāyaṇa wurde Brahmā geboren. Nārāyaṇa erschuf alle Prajāpatis. Nārāyaṇa erschuf Indra. Nārāyaṇa erschuf die acht Vasus. Nārāyaṇa erschuf die elf Rudras, und Nārāyaṇa erschuf die zwölf Ādityas.“ Da Nārāyaṇa eine vollständige Erweiterung Śrī Kṛṣṇas ist, sind Nārāyaṇa und Kṛṣṇa ein und derselbe. Die Nārāyaṇa Upaniṣad (4) erklärt außerdem: „Devakīs Sohn [Kṛṣṇa] ist der Höchste Herr.“ Nārāyaṇas Identität mit der letzten Ursache wurde selbst von Śrīpāda Śaṅkarācārya anerkannt und bestätigt, obwohl dieser kein Vaiṣṇava (Anhänger des Persönlichen) war. Im Atharva Veda (Mahā Upaniṣad 1) heißt es weiterhin: „Allein Nārāyaṇa existierte am Anfang, als es weder Brahmā noch Śiva noch Feuer, Wasser, Sterne, Sonne oder Mond gab. Der Herr bleibt nicht allein, sondern erschafft nach Seinem Willen.“ Im Mokṣa-dharma sagt Kṛṣṇa: „Ich erschuf die Prajāpatis und die Rudras. Sie verfügen über kein umfassendes Wissen von Mir, weil sie von Meiner verblendenden Energie bedeckt sind.“ Im Varāha Purāṇa kann man lesen: „Nārāyaṇa ist der Höchste Persönliche Gott, und von Ihm kamen der vierköpfige Brahmā und Rudra, der später allwissend wurde.“

Here is a correct description of the Supreme Lord, given by the Lord Himself. The words sarvasya prabhavaḥ indicate that Kṛṣṇa is the creator of everyone, including Brahmā, Viṣṇu and Śiva. Protože tato tři přední božstva hmotného světa jsou stvořena Pánem, je Pán stvořitelem všeho, co existuje v hmotných i duchovních světech. Rovněž v Atharva Védě stojí, že ten, kdo existoval před stvořením Brahmy a kdo osvítil Brahmu védským poznáním, je Šrí Kršna. “Nejvyšší Pán si přál stvořit živé bytosti, a tak je Nárájana všechny stvořil. Z Nárájany se narodil Brahmá. Nárájana stvořil všechny pradžápaty. Nárájana stvořil Indru. Nárájana stvořil osm Vasuů. Nárájana stvořil jedenáct Rudrů. Nárájana stvořil dvanáct Áditjů.” Protože Nárájana je plnou manifestací Šrí Kršny, jsou Nárájana a Kršna totožní. Existují také pozdější záznamy, které udávají, že Nejvyšší Pán je synem Dévakí. Dětství Šrí Kršny s Dévakí a Vasudévou a Jeho totožnost s Nárájanou uznával a potvrdil i Šrípáda Šankaráčárja, třebaže Šankara nenáleží k vaišnavskému neboli osobnímu kultu. V Atharva Védě stojí: “Na počátku byl pouze Nárájana. V té době neexistoval ani Brahmá, ani Šiva, ani oheň, ani voda, ani hvězdy, ani Slunce, ani Měsíc. Pán nezůstává osamocen, nýbrž tvoří podle svých přání.” Mókša-dharma uvádí: “Stvořil jsem pradžápaty a Rudry. Nemají o Mně plné poznání, neboť jsou pokryti Mou iluzorní energií.” Ve Varáha Puráně se též uvádí: “Nárájana je Nejvyšší Osobnost Božství a z Něho se zjevil čtyřhlavý Brahmá a stejně tak Rudra, který se později stal vševědoucím.”

Alle vedischen Schriften bestätigen also, dass Nārāyaṇa, Kṛṣṇa, die Ursache aller Ursachen ist. Auch in der Brahma-saṁhitā (5.1) heißt es: „Der Höchste Herr ist Śrī Kṛṣṇa, Govinda, die Freude aller Lebewesen und die Ursache aller Ursachen.“ Ein wahrhaft gelehrter Mensch wird dies anhand der von den großen Weisen und den in den Veden gegebenen Zeugnissen erkennen und so den Entschluss fassen, Śrī Kṛṣṇa als sein Ein und Alles zu verehren. Solche Menschen bezeichnet man als budha, wahrhaft gelehrt, da sie nur noch Kṛṣṇa verehren.

Veškeré védské písemnictví potvrzuje, že Nárájana neboli Kršna je příčinou všech příčin. V Brahma-sanhitě stojí, že Nejvyšší Pán je Šrí Kršna, Góvinda, nejvyšší radost všech bytostí a prvotní příčina všech příčin. Skutečně učený člověk to ví ze svědectví, jež vydali velcí mudrci a védské spisy, a proto se rozhodne pro uctívání Šrí Kršny, který vše zahrnuje.

Diese Überzeugung gewinnt man, wenn man die transzendentale Botschaft von einem erleuchteten ācārya mit Glauben und Liebe hört. Wer keinen Glauben an und keine Liebe zu Śrī Kṛṣṇa besitzt, kann von dieser einfachen Wahrheit nicht überzeugt sein. Die Ungläubigen werden in der Bhagavad-gītā (9.11) als mūḍhas, als Narren oder Esel, bezeichnet. Es heißt, dass die mūḍhas den Höchsten Persönlichen Gott verlachen, weil sie kein umfassendes Wissen von dem erleuchteten ācārya empfangen haben, der von aller Verwirrung frei ist. Wer durch den Sog der materiellen Energie in Verwirrung gerät, ist nicht befähigt, ācārya zu werden.

Osoby, které uctívají jedině Kršnu, se nazývají buddha neboli skutečně učení. K tomuto přesvědčení člověk dojde, když si s důvěrou a láskou vyslechne transcendentální poselství od vyrovnaného áčárji. Kdo nevěří v Kršnu a nechová k Němu lásku, nemůže dojít k této jednoduché pravdě. Lidi bez víry popisuje Bhagavad-gítá jako múdhy (Bg. 9.11). Je řečeno, že múdhové se posmívají Osobnosti Božství, neboť nezískali plné poznání od vyrovnaných áčárjů. Ten, koho znepokojuje vír materiální energie, není způsobilý stát se áčárjou.

Bevor Arjuna die Bhagavad-gītā hörte, war er durch diesen Sog – seine Zuneigung zu Familie, Gesellschaft usw. – in Verwirrung geraten. Folglich wollte Arjuna ein philanthropischer, gewaltloser Mensch werden. Als er jedoch das vedische Wissen der Bhagavad-gītā von der Höchsten Person vernahm und dadurch budha wurde, änderte er seinen Entschluss und wurde zu einem Verehrer Śrī Kṛṣṇas, der die Schlacht von Kurukṣetra selbst in die Wege geleitet hatte. Arjuna verehrte den Herrn, indem er mit seinen so genannten Verwandten kämpfte. So wurde er zu einem reinen Geweihten des Herrn. Etwas Derartiges ist nur möglich, wenn man den wirklichen Kṛṣṇa verehrt und nicht einen N von törichten Menschen fabrizierten „Kṛṣṇa“, die keinerlei Kenntnis von der Komplexität der Wissenschaft von Kṛṣṇa haben, wie sie in der Bhagavad-gītā und im Śrīmad-Bhāgavatam beschrieben wird.

Než Ardžuna vyslechl Bhagavad-gítu, byl znepokojován hmotným vírem v podobě své náklonnosti k rodině, ke společnosti a obci. Proto se chtěl stát světským dobrodincem a odpůrcem násilí. Když však od Nejvyššího Pána vyslechl védské poznání Bhagavad-gíty, stal se buddha, změnil své rozhodnutí a začal uctívat Šrí Kršnu, který sám předurčil bitvu u Kurukšétry. Ardžuna uctíval Pána bojem proti svým takzvaným vlastním příbuzným, a tak se stal Jeho čistým oddaným. Toho je možné dosáhnout pouze uctíváním pravého Kršny a ne nějakého zfalšovaného “Kršny”, jaké si vymýšlejí blázni, kterým chybí znalost o složité vědě o Kršnovi, popsané v Bhagavad-gítě a ve Šrímad-Bhágavatamu.

Laut Vedānta-sūtra ist sambhūta der Ursprung von Geburt und Erhaltung sowie die Ursubstanz, die nach der Vernichtung übrig bleibt (janmādy asya yataḥ). Das Śrīmad-Bhāgavatam, der natürliche Kommentar zum Vedānta-sūtra vom gleichen Verfasser, erklärt, dass der Ursprung aller Emanationen nicht wie ein toter Stein, sondern abhijña, voller Bewußtsein, ist (Bhāg. 1.1.1). Der uranfängliche Herr, Śrī Kṛṣṇa, sagt in der Bhagavad-gītā (7.26) ebenfalls, dass Er sich der Vergangenheit, der Gegenwart und der Zukunft voll bewusst ist, dass aber niemand, nicht einmal Halbgötter wie Śiva und Brahmā, Ihn in Seiner ganzen Fülle kennt. Es ist klar, dass halbgebildete „spirituelle Meister“, die durch die Wandlungen des materiellen Daseins verwirrt sind, Ihn nicht in Seiner ganzen Fülle kennen können. Sie versuchen, einen Kompromiss zu schließen und die gesamte Menschheit zum Objekt der Verehrung zu machen, doch eine solche Verehrung ist nichts weiter als Augenwischerei, denn die Massen sind unvollkommen. Der Versuch dieser so genannten spirituellen Meister gleicht dem Bewässern der Blätter eines Baumes statt der Wurzel. Der natürliche Vorgang besteht darin, die Wurzel zu begießen, doch die verwirrten Oberhäupter der heutigen Regierungen schenken den Blättern mehr Beachtung als der Wurzel. Obwohl sie die Blätter ständig bewässern, vertrocknet daher alles aus Mangel an Nahrung.

Podle Védánta-sútry je sambhūta jak pramenem zrození a udržování, tak rezervoárem, který se zachová po zničení. Šrímad-Bhágavatam, přirozený výklad Védánta-sútry od téhož autora, říká, že zdroj všech emanací není mrtvý jako kámen, ale je abhijña, plně vědomý. Prvotní Pán, Šrí Kršna, také říká v Bhagavad-gítě (7.26), že si je plně vědom minulosti, přítomnosti a budoucnosti, a že nikdo, ani polobozi jako Šiva nebo Brahmá, Ho neznají úplně. Zajisté Ho nemohou plně znát lidé znepokojovaní proměnami hmotného bytí. Polovzdělaní duchovní učitelé se pokoušejí o jakýsi kompromis tím, že předmětem svého uctívání činí lidské masy, ale přitom nevědí, že takové uctívání není možné, a že lidské masy nejsou dokonalé. Je to jako bychom zalévali místo kořenů listy na stromech. Normální postup je zalévat kořeny, ale dnešní znepokojované vůdce přitahuje víc listí. Třebaže ustavičně zalévají listí, usychá všechno nedostatkem vláhy.

Die Śrī Īśopaniṣad rät uns, Wasser auf die Wurzel, den Ursprung allen Keimens, zu gießen. Die Verehrung der Menschheit durch Dienst auf der körperlichen Ebene, der nie vollkommen sein kann, ist weniger wichtig als Dienst an der Seele. Die Seele ist die Wurzel, aus der dem Gesetz des karma gemäß verschiedene Arten von Körpern erwachsen. Menschen durch ärztliche Versorgung, Sozialhilfe und Bildungsmöglichkeiten zu dienen, während man gleichzeitig unschuldigen Tieren in Schlachthöfen die Kehle durchschneidet, ist alles andere als Dienst an der Seele, dem Lebewesen.

Šrí Íšópanišad nám doporučuje, abychom zalévali kořeny, které jsou původem všeho růstu. Uctívání lidských mas tělesnými službami, které nikdy nemohou být dokonalé, je méně důležité než služba duši. Duše je kořenem, který vytváří různé druhy těl podle zákona karmy, hmotné reakce. Poskytovat lidským bytostem služby, jako je lékařská péče, sociální pomoc a možnost vzdělání, a současně podřezávat na jatkách krky ubohým zvířatům, není zvlášť účinnou službou živým tvorům.

Das Lebewesen leidet in verschiedenen Arten von Körpern unaufhörlich an der materiellen Krankheit in Form von Geburt, Alter, Krankheit und Tod. Das menschliche Leben bietet eine Gelegenheit, sich aus dieser Verstrickung ins materielle Dasein zu lösen, indem man die verlorene Beziehung zum Höchsten Herrn wiederherstellt. Der Herr kommt persönlich, um diese Philosophie der Hingabe an den Höchsten, den sambhūta, zu lehren. Einen wirklichen Dienst leistet man der Menschheit, wenn man sie lehrt, sich dem Höchsten Herrn zu ergeben und Ihn mit aller Liebe und Energie zu verehren. So lautet die Unterweisung der Śrī Īśopaniṣad in diesem mantra.

Živá bytost neustále trpí v různých druzích těl hmotným utrpením rození, stáří, nemoci a smrti. Lidská životní podoba nabízí člověku možnost úniku ze spletitosti hmotné existence. Je toho možné dosáhnout prostým obnovením ztraceného vztahu mezi živou bytostí a Nejvyšším Pánem. Pán přichází osobně, aby učil této filozofii oddanosti Nejvyššímu (sambhūta). Opravdu sloužit lidstvu znamená učit, aby se lidé oddali Nejvyššímu Pánu a uctívali Ho celým svým srdcem a vší energií. Takové je poučení Šrí Íšópanišady v této mantře.

Der einfache Weg der Verehrung des Höchsten Herrn im gegenwärtigen Zeitalter der Verwirrung besteht im Hören und Lobpreisen Seiner großartigen Taten und Spiele. Diejenigen, die gedanklicher Spekulation nachgehen, denken jedoch, die Taten und Spiele des Herrn seien Einbildung, und daher wollen sie nichts von ihnen hören, sondern erfinden Wortspielereien ohne jede Substanz, um die Aufmerksamkeit der unschuldigen Menschen abzulenken. Statt über die Taten Śrī Kṛṣṇas zu hören, werben solche falschen spirituellen Meister für sich selbst, indem sie ihre Anhänger dazu bringen, sie selbst zu verherrlichen. In der heutigen Zeit ist die Zahl solcher Betrüger beträchtlich gestiegen, und es ist für die Geweihten des Herrn zu einem Problem geworden, die Menschen vor der gottlosen Propaganda dieser Heuchler und falschen Inkarnationen zu bewahren.

Jednoduchým způsobem uctívání Nejvyššího Pána v tomto neklidném věku je naslouchat vyprávění o Jeho vznešených činech a opěvovat je. Ti však, kteří se zabývají intelektuálními spekulacemi, si myslí, že Pánovy činy jsou pomyslné, a proto jim nenaslouchají a vymýšlejí si různé slovní kejkle, aby odvrátili pozornost nevinných lidských mas. Místo aby naslouchali vyprávěním o činech Šrí Kršny, dělají si reklamu a navádějí své následovníky, aby opěvovali nepravé duchovní mistry. V moderní době se počet těchto pokrytců očividně zvýšil a pro čisté oddané vyvstal problém, jak zachránit masy lidí od nečisté propagandy těchto pokrytců a pseudoinkarnací Boha.

Die Upaniṣaden lenken unser Augenmerk nur indirekt auf den ursprünglichen Herrn Śrī Kṛṣṇa, doch die Bhagavad-gītā, die Zusammenfassung aller Upaniṣaden, deutet unmittelbar auf Śrī Kṛṣṇa hin. Daher sollte man über Kṛṣṇa hören, wie Er ist, indem man aus der Bhagavad- gītā oder dem Śrīmad-Bhāgavatam hört. So wird der Geist allmählich von allen Unreinheiten geläutert. Im Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.17) heißt es: „Wenn ein Gottgeweihter von den Taten und Spielen des Herrn hört, lenkt er die Aufmerksamkeit des Herrn auf sich, und dann hilft der Herr, der im Herzen eines jeden weilt, dem Gottgeweihten, indem Er ihm geeignete Anweisungen gibt.“ Auch die Bhagavad-gītā (10.10) bestätigt dies: dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ yena mām upayānti te.

Upanišady nepřímo obracejí naši pozornost k prvotnímu Pánu, Šrí Kršnovi, ale Bhagavad-gítá, která je souhrnem všech Upanišad, je zaměřena přímo na Kršnu. Nasloucháme-li o Kršnovi takovém, jaký je, v Bhagavad-gítě nebo Šrímad-Bhágavatamu, postupně to očišťuje naši mysl od všech hmotných nečistot. Šrímad-Bhágavatam říká: “Naslouchání o činech Pána přitahuje Pánovu pozornost k Jeho oddanému. Pán, jenž se nachází v srdci každé živé bytosti, pomáhá oddanému tím, že mu poskytuje dobré vedení.” Také Bhagavad-gítá (10.10) to potvrzuje: dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ yena mām upayānti te.

Die Unterweisungen, die der Herr von innen her erteilt, läutern das Herz des Gottgeweihten von aller durch die Erscheinungsweisen der Leidenschaft und Unwissenheit hervorgerufenen Unreinheit. Nichtgottgeweihte unterstehen der Herrschaft von Leidenschaft und Unwissenheit. Wer unter dem Einfluss der Leidenschaft steht, kann sich nicht von der Begierde nach materiellen Dingen lösen, und wer von Unwissenheit beeinflusst ist, kann weder erkennen, wer er selbst noch wer der Herr ist. Unter der Herrschaft von Leidenschaft oder Unwissenheit besteht also keine Aussicht auf Selbsterkenntnis, auch wenn man noch so gut die Rolle eines religiösen Menschen spielt. Für einen Gottgeweihten wird der Einfluss der Erscheinungsweisen der Leidenschaft und Unwissenheit durch die Gnade des Herrn aufgehoben, und so erwirbt er die Eigenschaft der Tugend, das Merkmal eines vollkommenen brāhmaṇa. Jeder kann sich als brāhmaṇa qualifizieren, vorausgesetzt, dass er dem Pfad des hingebungsvollen Dienstes unter der Führung eines echten spirituellen Meisters folgt. Im Śrīmad-Bhāgavatam (2.4.18) heißt es:

Vnitřní vedení Pána očišťuje srdce oddaného od všech nečistot, které se rodí z hmotných kvalit vášně a nevědomosti. Neoddaní jsou ovládáni vášní a nevědomostí. Vášeň člověku zabraňuje odpoutat se od hmotných sklonů a nevědomost mu znemožňuje poznat, kdo ve skutečnosti je a kdo je Nejvyšší Pán. V kvalitě vášně není naděje na seberealizaci, ať už člověk předstírá svou zbožnost jakkoliv. Pán milostivě oprostí své oddané od vášně a nevědomosti a tak se dostanou do kvality dobra, což je znakem dokonalého bráhmana. Každý člověk se může stát kvalifikovaným bráhmanem za předpokladu, že se věnuje oddané službě pod vedením pravého duchovního mistra. Šrímad- Bhágavatam (2.4.18) také říká, že každá živá bytost nízkého původu může být pod vedením ryzího oddaného Pána očištěna, neboť Pán je neobyčejně mocný. Śrīmad-Bhāgavatam (2.4.18) také říká:

kirāta-hūṇāndhra-pulinda-pulkaśā
ābhīra-śumbhā yavanāḥ khasādayaḥ
ye ’nye ca pāpā yad-apāśrayāśrayāḥ
śudhyanti tasmai prabhaviṣṇave namaḥ

Jedes Lebewesen von niederer Herkunft kann durch die Führung eines reinen Geweihten des Herrn geläutert werden, denn der Herr ist außerordentlich mächtig.

Any lowborn person can be puriﬁed by the guidance of a pure devotee of the Lord, for the Lord is extraordinarily powerful.

Wer brahmanische Eigenschaften erwirbt, wird glücklich und wird mit Begeisterung dem Herrn in Hingabe dienen wollen. Dann wird ihm die Gotteswissenschaft von selbst offenbart. Wenn er die Gotteswissenschaft kennt, wird er allmählich von seinen materiellen Neigungen frei, und sein zweifelnder Geist wird durch die Gnade des Herrn kristallklar. Wenn jemand diese Stufe erreicht, ist er eine befreite Seele und kann den Herrn in jeder Lebensphase wahrnehmen. Dies ist die Vollendung von sambhava, wie es in diesem mantra der Śrī Īśopaniṣad beschrieben wird.

Když člověk dosáhne bráhmanské kvalifikace, je šťasten a nadšeně začne oddaně sloužit Pánu. Nauka o Bohu se mu tak samočinně vyjeví. Poznáním nauky o Bohu se člověk postupně osvobozuje z pout materialismu a jeho mysl plná pochybností se Boží milostí stane křišťálově jasnou. Pouze na této úrovni se člověk může stát osvobozenou duší a vidět Pána na každém kroku. To je dokonalost uctívání (sambhavāt) kterou popisuje tato mantra Šrí Íšópanišady.