TEXT 62

Text

Verš

dhyāyato viṣayān puṁsaḥ
saṅgas teṣūpajāyate
saṅgāt sañjāyate kāmaḥ
kāmāt krodho ’bhijāyate

Synonyms

Synonyma

dhyāyataḥ — während man betrachtet; viṣayān — Sinnesobjekte; puṁsaḥ — eines Menschen; saṅgaḥ — Anhaftung; teṣu — an die Sinnesobjekte; upajāyate — entwickelt; saṅgāt — aus Anhaftung; sañjāyate — entwickelt sich; kāmaḥ — Verlangen; kāmāt — vom Verlangen; krodhaḥ — Zorn; abhijāyate — entsteht.

dhyāyataḥ — při rozjímání; viṣayān — o smyslových objektech; puṁsaḥ — osoby; saṅgaḥ — připoutanost; teṣu — ke smyslovým objektům; upajāyate — vyvíjí se; saṅgāt — z připoutanosti; sañjāyate — vyvíjí se; kāmaḥ — touha; kāmāt — z touhy; krodhaḥ — hněv; abhijāyate — projevuje se.

Translation

Překlad

Beim Betrachten der Sinnesobjekte entwickelt der Mensch Anhaftung an sie; aus solcher Anhaftung entwickelt sich Lust, und aus Lust geht Zorn hervor.

Když osoba rozjímá o smyslových objektech, vyvíjí k nim připoutanost. Z připoutanosti se projevuje chtíč a z chtíče povstává hněv.

Purport

Význam

ERLÄUTERUNG: Jemand, der nicht Kṛṣṇa-bewußt ist, wird beim Betrachten der Sinnesobjekte materielle Wünsche entwickeln. Die Sinne brauchen richtige Betätigung, und wenn sie nicht im transzendentalen liebenden Dienst des Herrn beschäftigt sind, werden sie sich mit Sicherheit eine Beschäftigung im Dienst des Materialismus suchen. In der materiellen Welt ist jeder, selbst Śiva und Brahmā – von anderen Halbgöttern auf den himmlischen Planeten ganz zu schweigen –, dem Einfluß der Sinnesobjekte unterworfen, und die einzige Möglichkeit, dieser Verwirrung des materiellen Daseins zu entkommen, besteht darin, Kṛṣṇa-bewußt zu werden. Śiva befand sich in tiefer Meditation, doch als Pārvatī ihn zu Sinnengenuß verführen wollte, war er mit ihrem Vorschlag einverstanden, und in der Folge wurde Kārtikeya geboren. Als Haridāsa Ṭhākura ein junger Gottgeweihter war, wurde er von der Inkarnation Māyā-devīs auf ähnliche Weise in Versuchung geführt, aber dank seiner unverfälschten Hingabe zu Śrī Kṛṣṇa bestand Haridāsa die Prüfung mit Leichtigkeit. Wie aus Śrī Yāmunācāryas zuvor zitiertem Vers deutlich hervorgeht, vermeidet ein aufrichtiger Geweihter des Herrn jeden materiellen Sinnengenuß, da er durch den spirituellen Genuß der Gemeinschaft mit dem Herrn einen höheren Geschmack erfährt. Das ist das Geheimnis des Erfolges. Mit anderen Worten, wer nicht Kṛṣṇa- bewußt ist, wird letztlich mit Sicherheit zu Fall kommen – gleichgültig wie sehr er seine Sinne durch künstliche Verdrängung zu beherrschen vermag –, denn schon der geringste Gedanke an Sinnenfreude wird ihn dazu treiben, seine Begierden zu befriedigen.

Ten, kdo si není vědom Kṛṣṇy, je vydán na pospas hmotným touhám, když rozjímá o smyslových objektech. Smysly vyžadují pravé zaměstnání, a pokud nejsou zaměstnány v transcendentální láskyplné službě Pánu, budou hledat uplatnění ve službách materialismu. Každý v hmotném světě, včetně Pána Śivy a Pána Brahmy — o jiných polobozích na nebeských planetách ani nemluvě — podléhá vlivu smyslových objektů. Jediným způsobem, jak se dostat z tohoto labyrintu hmotné existence, je rozvinout vědomí Kṛṣṇy. Pán Śiva byl jednou pohroužen v hluboké meditaci, ale když ho Pārvatī vybídla ke smyslovému požitku, přijal její návrh, a následkem toho se narodil Kārtikeya. Když byl Haridāsa Ṭhākura mladým oddaným Pána, sváděla ho podobným způsobem inkarnace Māyā-devī, ale Haridāsa díky své ryzí oddanosti Pánu Kṛṣṇovi ve zkoušce snadno obstál. Jak dokládá výše uvedený verš Śrī Yāmunācāryi, Pánův upřímný oddaný se straní všeho hmotného smyslového požitku díky své vyšší chuti, zalíbení v duchovním požitku ve společnosti Pána. To je tajemství úspěchu. Ten, kdo si není vědom Kṛṣṇy, proto může sebelépe ovládat smysly umělým potlačováním, ale nakonec stejně neuspěje, neboť i ta nejnepatrnější myšlenka na smyslový požitek ho dožene k ukojení jeho tužeb.