TEXT 30

Text

Verš

dehī nityam avadhyo ’yaṁ
dehe sarvasya bhārata
tasmāt sarvāṇi bhūtāni
na tvaṁ śocitum arhasi

Synonyms

Synonyma

dehī — der Besitzer des materiellen Körpers; nityam — ewig; avadhyaḥ — kann nicht getötet werden; ayam — diese Seele; dehe — im Körper; sarvasya — eines jeden; bhārata — o Nachkomme Bharatas; tasmāt — deshalb; sarvāṇi — alle; bhūtāni — Lebewesen (die geboren werden); na — niemals; tvam — du; śocitum — zu klagen; arhasi — verdienst.

dehī — vlastník hmotného těla; nityam — věčně; avadhyaḥ — nemůže být zabit; ayam — tato duše; dehe — v těle; sarvasya — každého; bhārata — ó potomku Bharaty; tasmāt — proto; sarvāṇi — všechny; bhūtāni — živé bytosti (které se narodily); na — nikdy; tvam — ty; śocitum — naříkat; arhasi — měl bys.

Translation

Překlad

O Nachkomme Bharatas, der Bewohner des Körpers kann niemals getötet werden. Daher brauchst du um kein Geschöpf zu trauern.

Ó potomku Bharaty, to, co dlí v těle, nelze nikdy zabít. Nemusíš tedy truchlit pro žádnou živou bytost.

Purport

Význam

ERLÄUTERUNG: Hiermit beendet der Herr Seine Unterweisungen über die unveränderliche spirituelle Seele. Er beschrieb die unsterbliche Seele auf verschiedene Weise, wodurch Er zeigte, daß die Seele unsterblich und der Körper vergänglich ist. Arjuna war ein kṣatriya, und deshalb sollte er nicht aus Furcht, daß sein Großvater und sein Lehrer – Bhīṣma und Droṇa – in der Schlacht sterben würden, seine Pflicht aufgeben. Man muß aufgrund der Autorität Śrī Kṛṣṇas glauben, daß es eine Seele gibt und daß diese Seele vom materiellen Körper verschieden ist. Man sollte nicht darauf beharren, daß es so etwas wie die Seele nicht gibt oder daß Lebenssymptome auf einer gewissen Stufe materieller Reife aus der Wechselwirkung chemischer Stoffe entstehen. Obwohl die Seele unsterblich ist, wird Gewalt nicht befürwortet; doch in Kriegszeiten wird davon nicht abgeraten, wenn es wirklich notwendig ist. Diese Notwendigkeit muß durch den Willen des Herrn gerechtfertigt sein, und nicht durch unser Gutdünken.

Tímto veršem Pán Kṛṣṇa uzavírá část, ve které učí o neměnné duši. Když tuto nesmrtelnou duši různými způsoby popisuje, prokazuje její věčnost a dočasnost těla. Arjuna jakožto kṣatriya by proto neměl zanechávat plnění své povinnosti ze strachu, že jeho děd a učitel — Bhīṣma a Droṇa — zahynou v boji. Podle Śrī Kṛṣṇy je třeba věřit, že existuje duše, která se liší od hmotného těla; a ne že nic takového jako duše není nebo že příznaky života se vyvíjejí na určitém stupni završení vývoje hmoty, který je výsledkem vzájemného působení chemických látek. Přestože je duše nesmrtelná, násilí se nedoporučuje, ale v době války — kdy je ho skutečně zapotřebí — se jeho použití připouští. Tato potřeba však musí být ospravedlněna schválením Pána, nikoliv rozmarem nějakého člověka.