TEXT 28

Text

Verš

aśraddhayā hutaṁ dattaṁ
tapas taptaṁ kṛtaṁ ca yat
asad ity ucyate pārtha
na ca tat pretya no iha

Synonyms

Synonyma

aśraddhayā — ohne Glauben; hutam — in einem Opfer dargebracht; dattam — gegeben; tapaḥ — Buße; taptam — sich auferlegt; kṛtam — ausgeführt; ca — auch; yat — das, was; asat — falsch; iti — so; ucyate — gilt als; pārtha — o Sohn Pṛthās; na — niemals; ca — auch; tat — dies; pretya — nach dem Tod; na u — und nicht; iha — in diesem Leben.

aśraddhayā — bez víry; hutam — obětované; dattam — dané; tapaḥ — askeze; taptam — podstoupené; kṛtam — prováděné; ca — také; yat — to, co; asat — nepravé; iti — takto; ucyate — je řečeno, že je; pārtha — ó synu Pṛthy; na — nikdy; ca — také; tat — to; pretya — po smrti; na u — ani; iha — za tohoto života.

Translation

Překlad

Alles, was ohne Glauben an den Höchsten als Opfer, Wohltätigkeit oder Buße getan wird, o Sohn Pṛthās, ist nicht von Dauer. Es wird ,asat‘ genannt und hat weder im gegenwärtigen noch im nächsten Leben Nutzen.

Každá oběť, dobročinnost nebo askeze prostá víry v Nejvyššího je pomíjivá, synu Pṛthy. Nazývá se asat a nepřináší nic v tomto ani v příštím životě.

Purport

Význam

ERLÄUTERUNG: Alles, was man tut, ohne das transzendentale Ziel vor Augen zu haben – ob Opfer, Wohltätigkeit oder Buße –, ist nutzlos. Deshalb wird in diesem Vers erklärt, daß solche Tätigkeiten verabscheuenswert sind. Alles sollte für den Höchsten getan werden, in vollem Kṛṣṇa-Bewußtsein. Ohne solchen Glauben und ohne die richtige Führung kann es niemals eine Frucht geben. In allen vedischen Schriften wird Glaube an den Höchsten gefordert. Das Endziel aller vedischen Unterweisungen besteht darin, Kṛṣṇa zu verstehen. Niemand kann Erfolg erlangen, ohne sich an dieses Prinzip zu halten. Deshalb ist es das beste, von allem Anfang an unter der Führung eines echten spirituellen Meisters im Kṛṣṇa-Bewußtsein zu handeln. Das ist der Weg, um alles zum Erfolg zu führen.

Cokoliv postrádá transcendentální cíl-ať je to oběť, dobročinnost či askeze-je bezcenné. Proto jsou zde takové činnosti prohlášeny za hodné zavržení. Vše je třeba dělat pro Nejvyššího, s vědomím Kṛṣṇy. Bez této víry a správného vedení se nikdy neobjeví žádné výsledky. Víru v Nejvyššího doporučují všechna védská písma a konečným cílem při následování všech védských pokynů je poznat Kṛṣṇu. Nikdo nemůže dosáhnout úspěchu, jestliže opomíjí tuto zásadu. Nejlépe je proto hned zpočátku jednat s vědomím Kṛṣṇy pod vedením pravého duchovního učitele. Potom bude vše úspěšné.

Im bedingten Zustand fühlen sich die Menschen dazu hingezogen, Halbgötter, Geister oder Yakṣas wie Kuvera zu verehren. Die Erscheinungsweise der Tugend ist besser als die Erscheinungsweisen der Leidenschaft und Unwissenheit, doch wer sich direkt dem Kṛṣṇa-Bewußtsein zuwendet, steht zu allen drei Erscheinungsweisen der materiellen Natur in transzendentaler Stellung. Es gibt zwar einen Vorgang der allmählichen Erhebung, doch am besten ist es, wenn man sich in der Gemeinschaft mit reinen Gottgeweihten direkt dem Kṛṣṇa- Bewußtsein widmet. Und das wird in diesem Kapitel empfohlen. Um auf diesem Weg erfolgreich zu sein, muß man als erstes einen echten spirituellen Meister finden und unter seiner Führung geschult werden. Nur so kann man Glauben an den Höchsten erlangen. Wenn dieser Glaube im Laufe der Zeit heranreift, wird er als Liebe zu Gott bezeichnet. Diese Liebe ist das höchste Ziel der Lebewesen. Deshalb sollte man sich direkt dem Kṛṣṇa-Bewußtsein zuwenden. Das ist die Botschaft des Siebzehnten Kapitels.

V podmíněném stavu lidi přitahuje uctívání polobohů, duchů nebo Yakṣů, jako je Kuvera. Kvalita dobra je lepší než kvality vášně a nevědomosti, ale ten, kdo se uchýlí přímo k procesu rozvíjení vědomí Kṛṣṇy, je transcendentální vůči všem třem kvalitám hmotné přírody. I když existuje také proces postupného povznesení, nejlepší je prostřednictvím společnosti čistých oddaných začít ihned rozvíjet vědomí Kṛṣṇy. To je doporučeno v této kapitole. Aby se tímto způsobem dosáhlo úspěchu, je nutné nejprve nalézt pravého duchovního učitele a podstoupit průpravu pod jeho vedením. Pak je možné získat víru v Nejvyššího. Když tato víra časem dozraje, nazývá se láska k Bohu. Ta je konečným cílem živých bytostí. Proto je třeba přímo začít rozvíjet vědomí Kṛṣṇy-to je poselství sedmnácté kapitoly.

Hiermit enden die Bhaktivedanta-Erläuterungen zum Siebzehnten Kapitel der Śrīmad Bhagavad-gītā mit dem Titel: „Die verschiedenen Arten des Glaubens“.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k sedmnácté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o druzích víry.