TEXT 29

Tekst

Verš

samo ’haṁ sarva-bhūteṣu
na me dveṣyo ’sti na priyaḥ
ye bhajanti tu māṁ bhaktyā
mayi te teṣu cāpy aham

Synonyms

Synonyma

samaḥ — ens indstillet; aham — Jeg; sarva-bhūteṣu — over for alle levende væsener; na — ingen; me — af Mig; dveṣyaḥ — forhadt; asti — er; na — ej heller; priyaḥ — elsket; ye — de, som; bhajanti — yder transcendental tjeneste; tu — men; mām — til Mig; bhaktyā — i hengivenhed; mayi — er i Mig; te — sådanne personer; teṣu — i dem; ca — også; api — afgjort; aham — Jeg.

samaḥ — stejně nakloněn; aham — Já; sarva-bhūteṣu — všem živým bytostem; na — nikdo; me — pro Mě; dveṣyaḥ — nenáviděný; asti — je; na — ani; priyaḥ — drahý; ye — ti, kdo; bhajanti — prokazují transcendentální službu; tu — ale; mām — Mně; bhaktyā — oddaně; mayi — jsou Moji; te — oni; teṣu — jejich; ca — také; api — jistě; aham — Já.

Translation

Překlad

Jeg misunder ingen, og Jeg er heller ikke partisk over for nogen. Jeg er ens mod alle. Men den, der tjener Mig med hengivenhed, er en ven og er i Mig, og Jeg er også hans ven.

Vůči nikomu nechovám zášť a nikomu nestraním. Jsem stejně nakloněn všem. Ale každý, kdo Mi oddaně slouží, je Můj přítel — je u Mě — a Já jsem také přítelem jemu.

Purport

Význam

FORKLARING: Her kan man stille spørgsmålet, at hvis Kṛṣṇa er ens mod alle, og ingen er Hans særlige ven, hvorfor har Han da en særlig interesse i de hengivne, der altid er engageret i Hans transcendentale tjeneste? Men dette er ikke forskelsbehandling. Det er helt naturligt. Hvem som helst i denne materielle verden kan være gavmildt indstillet, men man vil alligevel altid have en særlig interessere i sine egne børn. Herren erklærer, at alle levende væsener, uanset hvilken form de har, er Hans sønner, og derfor forsyner Han gavmildt alle med deres livsfornødenheder. Han er som en sky, der lader det regne overalt, uanset om regnen falder på klippe, jord eller vand. Men Han viser alligevel Sine hengivne særlig opmærksomhed. Sådanne hengivne omtales her. De er hele tiden i Kṛṣṇa-bevidsthed, og de er derfor altid transcendentalt situeret i Kṛṣṇa. Selve udtrykket “Kṛṣṇa-bevidsthed” antyder, at de, der er i en sådan bevidsthed, er levende transcendentalister, der er situeret i Ham. Her siger Herren klart, mayi te: “De er i Mig.” Det betyder, at Herren naturligvis også er i dem. Dette er gensidigt. Det forklarer også ordene ye yathā māṁ prapadyante, tāṁs tathaiva bhajāmy aham (Bg. 4.11): “I samme grad, som nogen overgiver sig til Mig, tager Jeg mig af dem.” Denne form for transcendental gensidighed findes, fordi både Herren og den hengivne er bevidste. Når en diamant er indfattet i en guldring, ser det virkelig flot ud. Det kaster glans over guldet, og samtidig kaster det glans på diamanten. Herren og det levende væsen er evigt funklende, og når et levende væsen bliver tiltrukket af den Højeste Herres tjeneste, ligner han guld. Herren er en diamant, så denne kombination er meget smuk. Levende væsener i deres rene tilstand kaldes hengivne. Den Højeste Herre bliver Sine hengivnes hengivne. Hvis der ikke er et gensidigt forhold mellem den hengivne og Herren, kan der ikke være tale om personlighedsfilosofi. I upersonlighedsfilosofien er der ingen gensidig udveksling mellem den Højeste og det levende væsen, men det er der i personlighedsfilosofien.

Nyní se někdo může zeptat: je-li Kṛṣṇa stejně nakloněn všem a nikdo není Jeho výjimečným přítelem, proč tedy projevuje zvláštní zájem o své oddané, kteří Mu vždy prokazují transcendentální službu? Kṛṣṇa však nezvýhodňuje — jeho jednání je přirozené. Kterýkoliv člověk v hmotném světě může být dobročinně založený, a přesto bude projevovat zvláštní zájem o své děti. Pán prohlašuje, že každá živá bytost — ať je v jakékoliv podobě — je Jeho synem, a proto každé velkoryse dává hojnost všeho, co potřebuje k životu. Je jako mrak rozdávající déšť všude, bez ohledu na to, zda dopadá na skálu, zemi nebo vodu. Svým oddaným ale Pán věnuje zvláštní pozornost. O těch se zde právě mluví: trvale mají vědomí Kṛṣṇy, a proto jsou vždy u Kṛṣṇy na transcendentální úrovni. Samotný výraz vědomí Kṛṣṇy naznačuje, že ti, kdo mají toto vědomí, jsou živoucí transcendentalisté, přebývající u Něho. Pán zde jasně říká: mayi te — “Jsou Moji.” Z toho přirozeně vyplývá, že Pán je také jejich. Jedná se o vzájemný vztah. To také vysvětluje Kṛṣṇova slova ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham — “O každého se starám do té míry, do jaké se Mi odevzdává.” K tomuto transcendentálnímu opětování dochází proto, že Pán i oddaný mají vědomí. Když je diamant vsazen do zlatého prstenu, vypadá velice pěkně. Zlato i diamant vyniknou zároveň. Pán i živá bytost věčně září, a jakmile živá bytost projeví sklon ke službě Nejvyššímu Pánu, vypadá jako zlato. Pán je diamant, a tak vznikne krásná kombinace. Živým bytostem nacházejícím se v čistém stavu se říká oddaní a Nejvyšší Pán se stává oddaným svých oddaných. Tam, kde není vzájemný vztah mezi oddaným a Pánem, chybí osobní filozofie. Neosobní filozofie postrádá vzájemný vztah mezi Nejvyšším a živou bytostí, zatímco v osobní filozofii je přítomen.

Et ofte givet eksempel er, at Herren er ligesom et ønsketræ, og ligegyldigt hvad man vil have fra dette ønsketræ, opfylder Herren det. Men her er forklaringen mere fuldstændig. Herren siges her at være partisk over for Sine hengivne. Dette lader forstå Herrens særlige barmhjertighed mod de hengivne. Man må ikke tro, at Herrens gensidige udveksling sker under karma-loven. Den er en del af den transcendentale situation, som Herren og Hans hengivne opererer under. Hengiven tjeneste til Herren er således ikke en aktivitet af denne materielle verden. Den tilhører den åndelige verden, hvor evighed, lyksalighed og viden råder.

Často se uvádí příklad, že Pán je jako strom přání a všem dává, co si od Něho přejí získat. Zde však nacházíme úplnější vysvětlení — Pán je nakloněn svým oddaným. To je projev Jeho zvláštní milosti k nim. Nikdo by se neměl domnívat, že Jeho opětování spadá pod zákon karmy. Náleží k transcendentální úrovni, na které Pán a Jeho oddaní jednají. Oddaná služba Pánu není činností patřící k hmotnému světu — je součástí duchovního světa, který vyniká věčností, blažeností a poznáním.