TEXT 6

Tekst

Verš

yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ
tyajaty ante kalevaram
taṁ tam evaiti kaunteya
sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ

Synonyms

Synonyma

yam yam — hvad end; vā api — overhovedet; smaran — idet man husker; bhāvam — natur; tyajati — opgiver; ante — ved slutningen; kalevaram — denne krop; tam tam — (den) samme; eva — med sikkerhed; eti — får; kaunteya — O Kuntīs søn; sadā — altid; tat — den; bhāva — tilstand; bhāvitaḥ — optaget af.

yam yam — jakoukoliv; vā api — naprosto; smaran — připomínající si; bhāvam — přirozenost; tyajati — opouští; ante — na konci; kalevaram — toto tělo; tam tam — podobný; eva — zajisté; eti — dostane; kaunteya — ó synu Kuntī; sadā — vždy; tat — ten; bhāva — stav bytí; bhāvitaḥ — vzpomínající.

Translation

Překlad

Ligegyldigt hvilken tilstand, man husker, når man forlader sin krop, opnår man med sikkerhed den tilstand, O Kuntīs søn.

Ó synu Kuntī, každý naprosto jistě dosáhne právě toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tělo.

Purport

Význam

FORKLARING: Her bliver det forklaret, hvordan det foregår, når man forandrer sin natur på det kritiske dødstidspunkt. Den, der ved afslutningen på sit liv forlader sin krop, mens han tænker på Kṛṣṇa, opnår den Højeste Herres transcendentale natur, men det er ikke rigtigt, at den, der tænker på noget andet end Kṛṣṇa, opnår den samme transcendentale tilstand. Vi bør lægge os dette meget nøje på sinde. Hvordan kan man dø i den rette sindstilstand? Selv om Mahārāja Bharata var en ophøjet person, tænkte han alligevel på en hjort, da han døde, og blev derfor overført til en hjortekrop i sit næste liv. Selv om han som hjort kunne huske sine tidligere handlinger, blev han tvunget til at acceptere denne dyrekrop. Ens tanker op igennem ens liv akkumuleres selvfølgelig og påvirker ens tanker i dødsøjeblikket, så dette liv skaber ens næste liv. Hvis man i sit nuværende liv lever i godhedens kvalitet og altid tænker på Kṛṣṇa, er det muligt for én at huske på Kṛṣṇa ved livets afslutning. Det vil hjælpe én til at blive overført til Kṛṣṇas transcendentale natur. Hvis man er transcendentalt absorberet i Kṛṣṇas tjeneste, vil ens næste krop blive transcendental (åndelig), ikke materiel. Derfor er fremsigelsen af Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare den bedste måde, hvis man skal have held med at forandre sin eksistenstilstand ved livets afslutning.

Zde je vysvětlen proces změny stavu bytí v kritické chvíli smrti. Ten, kdo na konci života opustí tělo s myšlenkami na Kṛṣṇu, dosáhne transcendentální přirozenosti Nejvyššího Pána; není však pravda, že stejného transcendentálního stavu dosáhne i ten, kdo myslí na něco jiného. To bychom měli vzít na vědomí. Jak je možné zemřít ve správném rozpoložení mysli? Mahārāja Bharata byl vznešenou osobností, ale přesto na konci života myslel na jelínka, a proto se v příštím životě objevil v jelením těle. Sice si pamatoval své dřívější činnosti, ale skutečností zůstává, že musel přijmout toto tělo zvířete. Myšlenky, které člověk má během svého života, se samozřejmě hromadí a ovlivní jeho myšlenky ve chvíli smrti — tímto životem se tedy utváří příští život. Pokud někdo žije na úrovni kvality dobra a vždy myslí na Kṛṣṇu, bude moci vzpomínat na Kṛṣṇu i na konci života. To mu pomůže dosáhnout Kṛṣṇovy transcendentální přirozenosti. Je-li transcendentálně pohroužen do služby Kṛṣṇovi, jeho příští tělo bude transcendentální (duchovní), nikoliv hmotné. Zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare je proto nejlepší metoda, jak na konci života úspěšně změnit stav svého bytí.