TEXT 22

Tekst

Verš

sa tayā śraddhayā yuktas
tasyārādhanam īhate
labhate ca tataḥ kāmān
mayaiva vihitān hi tān

Synonyms

Synonyma

saḥ — han; tayā — med den; śraddhayā — inspiration; yuktaḥ — udstyret; tasya — af den halvgud; ārādhanam — tilbedelsen; īhate — han stræber efter; labhate — får opfyldt; ca — og; tataḥ — fra den; kāmān — sine ønsker; mayā — af Mig; eva — alene; vihitān — skænket; hi — afgjort; tān — de.

saḥ — on; tayā — s tou; śraddhayā — vírou; yuktaḥ — vybavený; tasya — toho poloboha; ārādhanam — o uctívání; īhate — snaží se; labhate — získá; ca — a; tataḥ — z toho; kāmān — své touhy; mayā — Mnou; eva — pouze; vihitān — zajištěné; hi — jistě; tān — ty.

Translation

Překlad

Efter at være blevet udstyret med en sådan tro bestræber han sig på at tilbede en bestemt halvgud og får opfyldt sine ønsker. Men i virkeligheden er det kun Mig, der skænker disse velsignelser.

S takovou vírou se snaží uctívat tohoto poloboha a dosahuje cíle své touhy. Ve skutečnosti jsem to však pouze Já, kdo uděluje tyto dary.

Purport

Význam

FORKLARING: Halvguderne kan ikke begunstige deres hengivne uden den Højeste Herres tilladelse. Det levende væsen glemmer måske, at alting er den Højeste Herres ejendom, men halvguderne glemmer det ikke. Så tilbedelsen af halvguderne og opnåelsen af de ønskede resultater skyldes ikke halvguderne, men er Guddommens Højeste Personligheds arrangement. Det mindre intelligente levende væsen er ikke klar over dette, og derfor vender han sig tåbeligt til halvguderne for at få en eller anden velsignelse. Men når den rene hengivne er i behov for noget, beder han udelukkende til den Højeste Herre om det. At bede om materielle velsignelser kendetegner imidlertid ikke en ren hengiven. Et levende væsen henvender sig som regel til halvguderne, fordi han er gal efter at få tilfredsstillet sin lyst. Dette sker, når det levende væsen ønsker sig noget utilbørligt, og Herren ikke opfylder ønsket. Der står i Caitanya-caritāmṛta, at den, der tilbeder den Højeste Herre og samtidig ønsker materiel nydelse, har modstridende ønsker. Hengiven tjeneste til den Højeste Herre og tilbedelse af en halvgud kan ikke være på samme niveau, for halvgudetilbedelse er materiel, og hengiven tjeneste til den Højeste Herre er helt igennem åndelig.

Polobozi nemohou svým oddaným udílet požehnání bez souhlasu Nejvyššího Pána. Živá bytost může zapomenout, že vše je majetkem Nejvyššího, ale polobozi nezapomínají. Jejich uctívání a dosažení vytoužených výsledků tedy nezařizují oni sami, ale Nejvyšší Osobnost Božství. Méně inteligentní živá bytost to neví, a proto se s touhou po určitém prospěchu pošetile obrací na ně. Čistý oddaný se však v případě, že něco potřebuje, modlí jedině k Nejvyššímu Pánu. Žádat o hmotný prospěch ovšem není známkou čistého oddaného. Živé bytosti se většinou obracejí na polobohy proto, že jsou posedlé chtíčem, který chtějí uspokojit. To se stává tehdy, když touží po něčem nevhodném a Pán jim sám jejich touhu nesplní. V Caitanya-caritāmṛtě stojí, že ten, kdo uctívá Nejvyššího Pána a zároveň touží po hmotném požitku, si ve svých touhách odporuje. Oddaná služba Nejvyššímu Pánu a uctívání polobohů nemohou být na stejné úrovni, protože uctívání polobohů je hmotná činnost, zatímco oddaná služba Nejvyššímu je zcela duchovní.

For det levende væsen, der ønsker at vende tilbage til Guddommen, er materielle ønsker forhindringer. En ren hengiven af Herren bliver derfor ikke belønnet med de materielle goder, der eftertragtes af mindre intelligente levende væsener, som derfor foretrækker at dyrke den materielle verdens halvguder i stedet for at engagere sig i den Højeste Herres hengivne tjeneste.

Pro živou bytost, která se chce vrátit k Bohu, jsou hmotné touhy překážkami. Čistý oddaný Pána proto nedostává hmotné dary, po nichž touží méně inteligentní osoby, které z toho důvodu dávají přednost uctívání polobohů hmotného světa před oddanou službou Nejvyšší Osobnosti Božství.