Skip to main content

TEXT 34

TEXT 34

Tekst

Verš

tad viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā
upadekṣyanti te jñānaṁ
jñāninas tattva-darśinaḥ
tad viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā
upadekṣyanti te jñānaṁ
jñāninas tattva-darśinaḥ

Synonyms

Synonyma

tat — den viden om forskellige ofringer; viddhi — prøv at forstå; praṇipātena — ved at henvende dig til en åndelig mester; paripraśnena — gennem ydmyge spørgsmål; sevayā — ved at tjene; upadekṣyanti — de vil indvie; te — dig; jñānam — i viden; jñāninaḥ — de selvrealiserede; tattva — af sandheden; darśinaḥ — seere.

tat — to poznání o různých obětích; viddhi — snaž se pochopit; praṇipātena — tím, že se obrátíš na duchovního učitele; paripraśnena — pokornými dotazy; sevayā — prokazováním služby; upadekṣyanti — zasvětí; te — tebe; jñānam — do poznání; jñāninaḥ — znající vlastní já; tattva — pravdu; darśinaḥ — ti, kteří vidí.

Translation

Překlad

Forsøg at lære sandheden at kende ved at opsøge en åndelig mester. Udspørg ham ydmygt og tjen ham. De selvrealiserede sjæle kan bibringe dig viden, for de har set sandheden.

Snaž se poznat pravdu tak, že se obrátíš na duchovního učitele. Pokorně se ho dotazuj a služ mu. Osoby, které znají vlastní já, ti mohou předat poznání, jelikož vidí pravdu.

Purport

Význam

FORKLARING: Vejen til åndelig erkendelse er uden tvivl svær. Herren råder os derfor til at opsøge en ægte åndelig mester i discipelrækken fra Herren Selv. Ingen kan være en ægte åndelig mester uden at følge dette princip med discipelrække. Herren er den oprindelige åndelige mester, og en person i discipelrækken kan viderebringe Herrens budskab, som det er, til sin discipel. Ingen kan have åndelig erkendelse ved at opfinde sin egen proces, som det er sædvane blandt tåbelige hyklere. Ifølge Śrīmad-Bhāgavatam (6.3.19), dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam: Religionens vej gives direkte af Herren. Derfor kan intellektuelle spekulationer eller tørre argumenter ikke hjælpe én på rette vej, og heller ikke igennem boglige studier på egen hånd kan man gøre fremskridt i åndeligt liv. Man er nødt til at henvende sig til en ægte åndelig mester for at få denne viden. En sådan åndelig mester skal accepteres i fuld overgivelse, og man skal tjene den åndelige mester som en simpel tjener uden falsk prestige. Tilfredsstillelse af den selvrealiserede åndelige mester er hemmeligheden bag fremskridt i åndeligt liv. Spørgsmål og underkastelse udgør den rette kombination, hvis man vil have åndelig forståelse. Uden underkastelse og tjeneste vil ens spørgsmål til den lærde åndelige mester være uden virkning. Man skal kunne bestå den åndelige mesters prøve, og når han ser disciplens oprigtige ønske, velsigner han ham automatisk med ægte åndelig forståelse. I dette vers fordømmes både blind tro og absurde spørgsmål. Ikke blot skal man lytte ydmygt til den åndelige mester, men man må også sørge for at få en klar forståelse fra ham igennem underdanighed, tjeneste og spørgsmål. En ægte åndelig mester er af natur meget venlig mod disciplen. Når eleven derfor er ydmyg og altid parat til at tjene, bliver udvekslingen af viden og spørgsmål perfekt.

To, že cesta duchovní realizace je obtížná, je nade všechny pochyby. Śrī Kṛṣṇa proto radí, abychom se obrátili na pravého duchovního učitele patřícího k učednické posloupnosti, která pochází od samotného Pána. Nikdo nemůže být pravým duchovním učitelem, aniž by následoval tento princip, učednickou posloupnost. Pán je původní duchovní mistr a ten, kdo patří k učednické posloupnosti, může předat Pánovo poselství v původní podobě svému žákovi. Nikdo nemůže být duchovně realizovaný tím, že si vymyslel vlastní cestu, jak je to zvykem u pošetilých podvodníků. Bhāgavatam (6.3.19) učí: dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam — cestu náboženství vytyčuje samotný Pán. Myšlenková spekulace či suché argumenty proto nikoho na správnou cestu přivést nemohou. Pokrok v duchovním životě nelze dělat ani nezávislým studiem knih poznání. Abychom nabyli poznání, musíme se obrátit na pravého duchovního učitele. Toho je třeba přijmout s úplnou odevzdaností a pokorně mu sloužit. Uspokojení duchovního učitele, který zná vlastní já, je tajemstvím pokroku v duchovním životě. Dotazy a pokora jsou tím správným spojením, umožňujícím duchovní porozumění; bez pokory a služby se dotazy kladené učenému duchovnímu učiteli minou účinkem. Žák musí být schopen obstát u zkoušky duchovního učitele, který mu požehná ryzím duchovním poznáním, když uvidí jeho opravdovou touhu. Jak slepé následování, tak absurdní otázky se v tomto verši odsuzují. Žák nemá duchovnímu učiteli jen pokorně naslouchat, ale musí od něho také prostřednictvím pokory, služby a dotazů získat pochopení všeho v pravém světle. Pravý duchovní učitel je k žákovi přirozeně velice laskavý, a pokud je žák pokorný a neustále připravený sloužit, výměna poznání a dotazů bude dokonalá.