Skip to main content
Library » Bhagavad-gītā som den er » KAPITEL TRE:

TEXT 36

TEXT 36

Tekst

Verš

arjuna uvāca
atha kena prayukto ’yaṁ
pāpaṁ carati pūruṣaḥ
anicchann api vārṣṇeya
balād iva niyojitaḥ
arjuna uvāca
atha kena prayukto ’yaṁ
pāpaṁ carati pūruṣaḥ
anicchann api vārṣṇeya
balād iva niyojitaḥ

Synonyms

Synonyma

arjunaḥ uvāca — Arjuna sagde; atha — så; kena — af hvad; prayuktaḥ — tilskyndet; ayam — dette; pāpam — synd; carati — begår; pūruṣaḥ — menneske; anicchan — uden at ønske det; api — selv; vārṣṇeya — O Vṛṣnis efterkommer; balāt — med tvang; iva — som om; niyojitaḥ — beskæftiget.

arjunaḥ uvāca — Arjuna řekl; atha — potom; kena — čím; prayuktaḥ — hnaný; ayam — ten; pāpam — hříchy; carati — páchá; pūruṣaḥ — člověk; anicchan — aniž by chtěl; api — ačkoliv; vārṣṇeya — ó potomku Vṛṣṇiho; balāt — silou; iva — jako by; niyojitaḥ — pobízený.

Translation

Překlad

Arjuna sagde: O Vṛṣṇis efterkommer, hvad er det, der driver én til syndige handlinger selv mod ens vilje, som om man var tvunget til at handle?

Arjuna řekl: Ó potomku Vṛṣṇiho, co člověka žene k tomu, aby páchal hříšné činy — dokonce aniž sám chce — jako by k tomu byl nucen silou?

Purport

Význam

FORKLARING: Det levende væsen er som en uadskillelig del af den Højeste oprindelig åndeligt, rent og fri for enhver materiel forurening. Det ligger derfor ikke i dets natur at være underlagt den materielle verdens synder. Men i kontakt med den materielle natur handler man uden tøven på mange syndige måder, somme tider selv mod sin egen vilje. Arjunas spørgsmål til Kṛṣṇa om de levende væseners forvrængede natur er som sådan meget forståeligt. Selv om det levende væsen ikke altid ønsker at handle syndigt, bliver han alligevel tvunget til det. Det er imidlertid ikke Oversjælen, der ansporer os til syndige handlinger. Det skyldes en anden årsag, som det vil blive forklaret af Herren i næste vers.

Živá bytost jakožto nedílná část Nejvyššího je původně duchovní a čistá, prostá jakéhokoliv hmotného znečištění. Svou povahou tedy nepodléhá hříchům hmotného světa. Když je však ve styku s hmotnou přírodou, dopouští se bez váhání mnoha hříšných činů, a někdy dokonce i proti své vůli. Arjunova otázka položená Kṛṣṇovi, týkající se zvrácené povahy živých bytostí, je proto aktuální. Živá bytost někdy ani nechce jednat hříšně, a přesto je k tomu donucena. K hříšnému jednání však člověka nedohání Nadduše v srdci — má to jinou příčinu. To Pán vysvětlí v dalším verši.