Skip to main content

TEXT 27

TEXT 27

Tekst

Verš

prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate
prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate

Synonyms

Synonyma

prakṛteḥ — af den materielle natur; kriyamāṇāni — der bliver gjort; guṇaiḥ — af kvaliteterne; karmāṇi — aktiviteter; sarvaśaḥ — alle slags; ahaṅkāra-vimūḍha — forvirret af falsk ego; ātmā — den åndelige sjæl; kartā — den, der handler; aham — jeg; iti — således; manyate — han tænker.

prakṛteḥ — hmotné přírody; kriyamāṇāni — konané; guṇaiḥ — kvalitami; karmāṇi — činnosti; sarvaśaḥ — všeobecné; ahaṅkāra-vimūḍha — zmatená falešným egem; ātmā — duše; kartā — konatel; aham — já; iti — takto; manyate — myslí si.

Translation

Překlad

Den åndelige sjæl, der forvirres af indflydelsen fra det falske ego, anser sig selv for at være den, der udfører handlinger, der i virkeligheden bliver gjort af den materielle naturs tre kvaliteter.

Duše zmatená vlivem falešného ega se považuje za vykonavatele činností, které ve skutečnosti provádějí tři kvality hmotné přírody.

Purport

Význam

FORKLARING: To personer, den ene Kṛṣṇa-bevidst og den anden i materiel bevidsthed, hvor begge arbejder med det samme, kan forekomme at være på samme niveau, men der er himmelvid forskel på deres respektive positioner. Personen i materiel bevidsthed er gennem det falske ego overbevist om, at han er den, der gør alting. Han ved ikke, at de kropslige mekanismer er blevet frembragt af den materielle natur, der fungerer under den Højeste Herres opsyn. Den materialistiske person er ikke klar over, at han i enhver henseende står under Kṛṣṇas kontrol. Personen, der er underlagt falsk ego, tager selv æren for at gøre alt uafhængigt, og det er tegnet på hans uvidenhed. Han ved ikke, at denne grove og subtile krop er skabt af den materielle natur på Guddommens Højeste Personligheds ordre, og at hans kropslige og mentale handlinger derfor skal engageres i Kṛṣṇas tjeneste i Kṛṣṇa-bevidsthed. Det uvidende menneske glemmer helt, at Guddommens Højeste Personlighed kaldes Hṛṣīkeśa eller Herren over den materielle krops sanser, for som følge af sit langvarige misbrug af sanserne på sansenydelse vildledes han af det falske ego, der får ham til at glemme hans evige forhold til Kṛṣṇa.

Dvě osoby — jedna vědomá si Kṛṣṇy a druhá, která má hmotné vědomí — jež jsou zaměstnané stejnými činnostmi, mohou zdánlivě jednat na téže úrovni, ale ve skutečnosti se jejich postavení propastně liší. Osoba, která má hmotné vědomí, je působením falešného ega přesvědčena, že je vykonavatelem všeho. Neví, že tělo vytváří hmotná příroda, jež jedná pod dohledem Nejvyššího Pána. Materialistovi chybí poznání o tom, že z konečného hlediska je pod kontrolou Kṛṣṇy. Člověk nacházející se na úrovni falešného ega si přivlastňuje veškeré zásluhy za to, že dělá vše nezávisle, a to je známkou jeho nevědomosti. Neví, že hrubohmotné a jemnohmotné tělo jsou výtvory hmotné přírody, které vznikly na pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství, a že činnosti těla a mysli mají být proto zaměstnány ve službě Kṛṣṇovi, v jednání s vědomím Kṛṣṇy. Nevědomá osoba zapomíná na to, že Nejvyšší, Osobnost Božství, je také známý pod jménem Hṛṣīkeśa neboli Pán smyslů hmotného těla. Člověk podléhající nevědomosti totiž dlouho zneužíval svých smyslů k získávání smyslového požitku, a následně je zmaten falešným egem, kvůli čemuž zapomíná na svůj věčný vztah s Kṛṣṇou.