TEXT 41

Tekst

Verš

vyavasāyātmikā buddhir
ekeha kuru-nandana
bahu-śākhā hy anantāś ca
buddhayo ’vyavasāyinām

Synonyms

Synonyma

vyavasāya-ātmikā — beslutsom i Kṛṣṇa-bevidsthed; buddhiḥ — intelligens; ekā — kun én; iha — i denne verden; kuru-nandana — O Kuruernes elskede barn; bahu-śākhāḥ — med mange grene; hi — sandelig; anantāḥ — ubegrænsede; ca — også; buddhayaḥ — intelligenserne; avyavasāyinām — for dem, der ikke er Kṛṣṇa-bevidste.

vyavasāya-ātmikā — rozhodná co se týče vědomí Kṛṣṇy; buddhiḥ — inteligence; ekā — jediná; iha — v tomto světě; kuru-nandana — ó milované dítě Kuruů; bahu-śākhāḥ — s mnoha větvemi; hi — zajisté; anantāḥ — bez omezení; ca — také; buddhayaḥ — inteligence; avyavasāyinām — těch, kteří nemají vědomí Kṛṣṇy.

Translation

Překlad

De, der følger denne vej, er resolutte i deres forsæt, og deres mål er ét. O du Kuruernes elskede barn, intelligensen hos dem, der er ubeslutsomme, har mange grene.

Ti, kdo kráčejí touto cestou, jsou rozhodní a mají jediný cíl. Ó milované dítě Kuruů, inteligence nerozhodných je rozvětvená.

Purport

Význam

FORKLARING: En stærk tro på, at Kṛṣṇa-bevidsthed kan ophøje én til den højeste fuldkommenhed i livet, kaldes vyavasāyātmikā-intelligens. Ifølge Caitanya-caritāmṛta (Madhya 22.62):

Pevná víra, že vědomí Kṛṣṇy nás pozvedne k nejvyšší dokonalosti života, je inteligence vyavasāyātmikā. Caitanya-caritāmṛta (Madhya 22.62) uvádí:

‘śraddhā’-śabde – viśvāsa kahe sudṛḍha niścaya
kṛṣṇe bhakti kaile sarva-karma kṛta haya

Tro betyder urokkelig tillid til noget ophøjet. Når man er engageret i Kṛṣṇa-bevidste pligter, behøver man ikke at handle i forhold til den materielle verden med forpligtelser over for familietradition, menneskehed eller nationalitet. Frugtstræbende handlinger er videreførelsen af ens reaktioner fra tidligere gode og dårlige handlinger. Når man er vågen i Kṛṣṇa-bevidsthed, behøver man ikke længere at stræbe efter gode resultater i sine handlinger. Når man er i Kṛṣṇa-bevidsthed, er alle handlinger på det absolutte plan, for de er ikke længere underlagt dualiteter som godt og dårligt. Den højeste perfektion i Kṛṣṇa-bevidsthed er opgivelse af den materielle livsopfattelse. Dette stadie opnås automatisk gennem fremskridt i Kṛṣṇa-bevidsthed.

Víra je neochvějná důvěra v něco vznešeného. Když někdo plní povinnosti týkající se vědomí Kṛṣṇy, nemusí jednat ve vztahu k hmotnému světu, kde má závazky k rodinným tradicím, lidstvu či národu. V případě jednání s vidinou jeho plodů se naplňují reakce za dřívější dobré nebo zlé činy. Ten, kdo je probuzen k vědomí Kṛṣṇy, již nemusí usilovat o to, aby jeho činy přinášely dobré výsledky. Všechny činnosti toho, kdo si je vědom Kṛṣṇy, jsou na absolutní úrovni, neboť je již neovlivňují protiklady, jako je dobro a zlo. Nejvyšší dokonalostí, kterou skýtá vědomí Kṛṣṇy, je zřeknutí se hmotného pojetí života. Tohoto stavu se automaticky dosahuje vzrůstajícím vědomím Kṛṣṇy.

Det resolutte forsæt hos en person i Kṛṣṇa-bevidsthed er baseret på viden. Vāsudevaḥ sarvam iti, sa mahātmā su-durlabhaḥ (Bg. 7.19): En person i Kṛṣṇa-bevidsthed er den sjældne gode sjæl, der er helt klar over, at Vāsudeva eller Kṛṣṇa er ophav til alle manifesterede årsager. Ligesom man ved at vande træets rod automatisk fordeler vandet til bladene og grenene, kan man ved at handle i Kṛṣṇa-bevidsthed give den største tjeneste til alle, nemlig ens eget selv, familie, samfund, nation, menneskeheden osv. Hvis Kṛṣṇa er tilfreds med ens handlinger, vil alle blive tilfredse.

Rozhodnost osoby vědomé si Kṛṣṇy se zakládá na poznání. Vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā su-durlabhaḥ — taková osoba je vzácná, vznešená duše, která dobře ví, že Vāsudeva neboli Kṛṣṇa je původem všech projevených příčin. Když někdo jedná s vědomím Kṛṣṇy, může tím prokazovat tu největší službu všem — sobě, rodině, společnosti, zemi či lidstvu, tak jako se zaléváním kořene stromu přirozeně dodává vláha větvím a listům. Pokud je Kṛṣṇa s jeho jednáním spokojen, budou spokojeni všichni.

Tjeneste i Kṛṣṇa-bevidsthed foregår dog bedst under den kyndige vejledning af en åndelig mester, der er Kṛṣṇas ægte repræsentant, som kender sin elevs natur, og som kan vejlede ham til at handle i Kṛṣṇa- bevidsthed. For at blive velbevandret i Kṛṣṇa-bevidsthed må man således handle med beslutsomhed og adlyde Kṛṣṇas repræsentant, og man skal acceptere den ægte åndelige mesters instruktion som sin mission i livet. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura instruerer os i sine berømte bønner til den åndelige mester som følger (Gurvaṣṭakam 8):

Službu s vědomím Kṛṣṇy je ovšem nejlépe vykonávat pod zkušeným vedením duchovního učitele, pravého zástupce Kṛṣṇy, který zná povahu svého žáka a ví, jak ho k jednání s vědomím Kṛṣṇy vést. Aby tedy člověk skutečně znal vědomí Kṛṣṇy, musí jednat s pevným odhodláním a poslouchat Kṛṣṇova zástupce. Pokyn pravého duchovního učitele by měl přijmout za své životní poslání. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura nás ve svých proslulých modlitbách k duchovnímu učiteli učí:

yasya prasādād bhagavat-prasādo
yasyāprasādān na gatiḥ kuto ’pi
dhyāyan stuvaṁs tasya yaśas tri-sandhyaṁ
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam

“Ved at tilfredsstille den åndelige mester bliver Guddommens Højeste Personlighed tilfreds. Og hvis vi ikke tilfredsstiller den åndelige mester, er det umuligt at blive forfremmet til niveauet af Kṛṣṇa-bevidsthed. Jeg bør derfor meditere på ham og bede om hans nåde tre gange dagligt og frembære mine respektfulde hyldester til ham, min åndelige mester.”

“Uspokojením duchovního učitele je uspokojen i Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. A pokud duchovní učitel není spokojen, není možné dospět na úroveň vědomí Kṛṣṇy. Proto bych měl o něm třikrát denně meditovat, modlit se za jeho milost a skládat mu, svému duchovnímu učiteli, uctivé poklony.”

Hele processen er imidlertid afhængig af perfekt viden om sjælen hinsides den kropslige forestilling, ikke blot teoretisk, men i praksis, hvor der ikke længere er nogen mulighed for sansenydelse, der giver sig udslag i frugtstræbende handlinger. Den, der ikke er fast forankret i sindet, afledes af forskellige former for frugtstræbende handlinger.

Celý proces ovšem závisí na dokonalém poznání duše, převyšující pojetí těla — nikoliv na teoretickém, ale praktickém poznání, kdy je již vyloučena možnost smyslového požitku, který se projevuje činnostmi s touhou po jejich plodech. Ti, jejichž mysl není neochvějná, bývají různými plododosnými činy svedeni z cesty.