TEXT 16

Tekst

Verš

nāsato vidyate bhāvo
nābhāvo vidyate sataḥ
ubhayor api dṛṣṭo ’ntas
tv anayos tattva-darśibhiḥ

Synonyms

Synonyma

na — aldrig; asataḥ — af det ikke-eksisterende; vidyate — der er; bhāvaḥ — varighed; na — aldrig; abhāvaḥ — skiftende kvalitet; vidyate — der er; sataḥ — af det evige; ubhayoḥ — om de to; api — sandelig; dṛṣṭaḥ — er blevet observeret; antaḥ — konklusionen; tu — afgjort; anayoḥ — af disse to; tattva — af sandheden; darśibhiḥ — af seerne.

na — ne; asataḥ — nepravého; vidyate — je; bhāvaḥ — trvání; na — nikdy; abhāvaḥ — změna povahy; vidyate — je; sataḥ — věčného; ubhayoḥ — obou; api — jistě; dṛṣṭaḥ — vypozorovaný; antaḥ — závěr; tu — však; anayoḥ — jich; tattva — pravdu; darśibhiḥ — těmi, kteří vidí.

Translation

Překlad

De, der kan se sandheden, har konkluderet, at det ikke-eksisterende [den materielle krop] ikke varer ved, og at det evige [sjælen] aldrig forandres. Dette har de sluttet ved at studere begges naturer.

Ti, kteří vidí pravdu, vyslovili závěr: to, co je nepravé (hmotné tělo), nemá trvání a to, co je věčné (duše), se nemění. K tomuto závěru dospěli studiem povahy obojího.

Purport

Význam

FORKLARING: Den foranderlige krop varer ikke ved. Det er anerkendt inden for moderne lægevidenskab, at kroppen forandrer sig hvert øjeblik på grund af de reaktioner, der sker i cellerne, og derfor vokser kroppen og bliver gammel. Men den åndelige sjæl eksisterer permanent og forbliver den samme på trods af alle de ændringer, der foregår i kroppen og sindet. Det er forskellen på materie og bevidsthed. Af natur er kroppen evigt foranderlig, og sjælen er evig. Den konklusion er blevet fastslået af alle klasser af kendere af sandheden, upersonalister såvel som personalister. Der står i Viṣṇu Purāṇa (2.12.38), at Viṣṇu og Hans boliger alle befinder sig i selvoplyst åndelig eksistens (jyotīṁṣi viṣṇur bhuvanāni viṣṇuḥ). Ordene ’eksisterende’ og ’ikke-eksisterende’ refererer kun til ånd og materie. Den opfattelse deles af alle kendere af sandheden.

Měnící se tělo je pomíjivé. Moderní lékařská věda přiznává, že tělo se mění každým okamžikem, jelikož v něm dochází k akcím a reakcím různých buněk — tak roste a stárne. Duše však existuje trvale a zůstává stejná i přes všechny proměny těla a mysli. To je rozdíl mezi hmotou a duší; tělo se od přírody stále mění, zatímco duše je věčná. Tento závěr uvádějí všechny skupiny těch, kdo vidí pravdu — stoupenci osobní i neosobní filozofie. Ve Viṣṇu Purāṇě (2.12.38) je řečeno, že Viṣṇu a Jeho sídla vydávají vlastní záři a jejich existence je duchovní (jyotīṁṣi viṣṇur bhuvanāni viṣṇuḥ). Slovo existující se může vztahovat pouze na duchovní podstatu a neexistující pouze na hmotu. To prohlašují všichni, kdo vidí pravdu.

This is the beginning of the instruction by the Lord to the living entities who are bewildered by the inﬂuence of ignorance. Removal of ignorance involves the reestablishment of the eternal relationship between the worshiper and the worshipable and the consequent understanding of the difference between the part-and-parcel living entities and the Supreme Personality of Godhead. One can understand the nature of the Supreme by thorough study of oneself, the difference between oneself and the Supreme being understood as the relationship between the part and the whole. In the Vedānta-sūtras, as well as in the Śrīmad-Bhāgavatam, the Supreme has been accepted as the origin of all emanations. Such emanations are experienced by superior and inferior natural sequences. The living entities belong to the superior nature, as it will be revealed in the Seventh Chapter. Although there is no difference between the energy and the energetic, the energetic is accepted as the Supreme, and the energy or nature is accepted as the subordinate. The living entities, therefore, are always subordinate to the Supreme Lord, as in the case of the master and the servant, or the teacher and the taught. Such clear knowledge is impossible to understand under the spell of ignorance, and to drive away such ignorance the Lord teaches the Bhagavad-gītā for the enlightenment of all living entities for all time.

Toto je počátek Pánova učení určeného živým bytostem, které jsou zmateny vlivem nevědomosti. Odstranit nevědomost znamená obnovit věčný vztah mezi uctívajícím a objektem uctívání, a tak pochopit rozdíl mezi Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, a živými bytostmi jakožto Jeho nedílnými částmi. Povaze Nejvyššího můžeme porozumět důkladným studiem sebe sama, založeném na pochopení, že se od Něho lišíme tak, jak se liší části od celku. Ve Vedānta-sūtrách a také ve Śrīmad-Bhāgavatamu je Nejvyšší uznáván za původ všech emanací. Tyto emanace jsou vnímány jako vyšší a nižší přirozené projevy. Jak se ukáže v sedmé kapitole, živé bytosti patří k vyšší přirozenosti, vyšší přírodě. Ačkoliv mezi energií a jejím zdrojem není žádný rozdíl, energetický zdroj je uznáván za Nejvyšší a energie či příroda za nižší. Živé bytosti jsou tedy vůči Nejvyššímu Pánu v podřízeném postavení, jako tomu je v případě pána a služebníka nebo učitele a žáka. Do tohoto jasného poznání nelze proniknout pod vlivem nevědomosti — Pán tedy učí Bhagavad-gītu, aby tuto nevědomost odstranil a navždy osvítil všechny živé bytosti.