Skip to main content

TEXT 10

TEXT 10

Tekst

Verš

tam uvāca hṛṣīkeśaḥ
prahasann iva bhārata
senayor ubhayor madhye
viṣīdantam idaṁ vacaḥ
tam uvāca hṛṣīkeśaḥ
prahasann iva bhārata
senayor ubhayor madhye
viṣīdantam idaṁ vacaḥ

Synonyms

Synonyma

tam — til ham; uvāca — sagde; hṛṣīkeśaḥ — sansernes herre, Kṛṣṇa; prahasan — smilende; iva — som om; bhārata — O Dhṛtarāṣṭra, Bharatas efterkommer; senayoḥ — af hærene; ubhayoḥ — af begge sider; madhye — mellem; viṣīdantam — til den sørgende; idam — de følgende; vacaḥ — ord.

tam — jemu; uvāca — řekl; hṛṣīkeśaḥ — Pán smyslů, Kṛṣṇa; prahasan — usmívající se; iva — tak; bhārata — ó Dhṛtarāṣṭro, potomku Bharaty; senayoḥ — vojsk; ubhayoḥ — obou stran; madhye — mezi; viṣīdantam — naříkajícímu; idam — následující; vacaḥ — slova.

Translation

Překlad

O Bharatas efterkommer, derpå talte en smilende Kṛṣṇa midt imellem de to hære følgende ord til den sorgtyngede Arjuna.

Ó potomku Bharaty, Kṛṣṇa tehdy mezi oběma vojsky s úsměvem promluvil ke sklíčenému Arjunovi.

Purport

Význam

FORKLARING: Samtalen fandt sted mellem fortrolige venner, nemlig Hṛṣīkeśa og Guḍākeśa. Som venner var de begge på samme niveau, men en af dem overgav sig frivilligt til den anden som elev. Kṛṣṇa smilede, fordi en ven havde valgt at blive Hans discipel. Som Herre over alt befinder Kṛṣṇa Sig altid i en overordnet position som alles Herre, og alligevel indvilliger Han i at blive ven, søn eller elsker til en hengiven, der ønsker at se Ham i en sådan rolle. Men da Han blev antaget som mester, påtog Han Sig med det samme rollen og talte til disciplen som en mester, dvs. med den alvor, der var påkrævet. Det lader til, at samtalen mellem mester og discipel fandt sted i begge hæres påhør, så alle kunne drage fordel af den. Således henvender Bhagavad-gītās dialog sig ikke kun til en bestemt person eller et bestemt samfund eller land, men er for alle, og venner såvel som fjender har lige stor ret til at høre den.

Rozhovor probíhal mezi dvěma důvěrnými přáteli: Hṛṣīkeśou a Guḍākeśou. Jako přátelé byli oba na stejné úrovni, ale jeden z nich se dobrovolně stal žákem druhého. Kṛṣṇa se usmíval proto, že se přítel rozhodl stát žákem. Śrī Kṛṣṇa je Pán všech, a jako takový vždy stojí na vyšší úrovni, a přesto přistupuje na to, že se stane přítelem, synem nebo milencem oddaných, kteří Ho chtějí vidět v takové roli. Když se však na Něho Arjuna obrátil jako na svého učitele, ihned přijal tuto úlohu a začal se svým žákem hovořit jako učitel — s patřičnou vážností. Je zjevné, že rozhovor mezi učitelem a žákem probíhal veřejně v přítomnosti obou vojsk, aby z něho měli prospěch všichni. Rozmluvy Bhagavad-gīty tedy nejsou určeny nějaké konkrétní osobě, společnosti nebo komunitě, ale všem, a stejné právo je slyšet mají přátelé i nepřátelé.