Skip to main content
Library » Bhagavad-gītā som den er » KAPITEL FJORTEN

TEXT 15

TEXT 15

Tekst

Verš

rajasi pralayaṁ gatvā
karma-saṅgiṣu jāyate
tathā pralīnas tamasi
mūḍha-yoniṣu jāyate
rajasi pralayaṁ gatvā
karma-saṅgiṣu jāyate
tathā pralīnas tamasi
mūḍha-yoniṣu jāyate

Synonyms

Synonyma

rajasi — i lidenskab; pralayam — opløsning; gatvā — efter at have opnået; karma-saṅgiṣu — i samvær med dem, der er engageret i frugtstræbende aktiviteter; jāyate — fødes; tathā — på lignende måde; pralīnaḥ — blevet opløst (død); tamasi — i uvidenhed; mūḍha-yoniṣu — i dyrearter; jāyate — fødes.

rajasi — pod vlivem kvality vášně; pralayam — smrt; gatvā — dosahující; karma-saṅgiṣu — ve společnosti ploduchtivých osob; jāyate — narodí se; tathā — podobně; pralīnaḥ — umírající; tamasi — pod vlivem nevědomosti; mūḍha-yoniṣu — mezi zvířaty; jāyate — narodí se.

Translation

Překlad

Dør man i lidenskabens kvalitet, bliver man født blandt dem, der er optaget af frugtstræbende handlinger, og når man dør i uvidenhedens kvalitet, fødes man i dyreriget.

Zemře-li člověk pod vlivem kvality vášně, narodí se mezi těmi, kdo se věnují jednání s vidinou jeho plodů, a zemře-li pod vlivem kvality nevědomosti, narodí se v říši zvířat.

Purport

Význam

FORKLARING: Nogle er af den opfattelse, at når sjælen har opnået menneskelivet, kan han aldrig gå ned igen. Dette er ukorrekt. Ifølge dette vers glider man efter døden ned til dyreriget, hvis man kultiverer uvidenhedens kvalitet. Derfra bliver man så atter nødt til at ophøje sig selv gennem en udviklingsproces for igen at komme til den menneskelige livsform. De, der virkelig tager menneskelivet seriøst, bør derfor søge tilflugt i godhedens kvalitet og i godt selskab hæve sig over naturens kvaliteter og blive situeret i Kṛṣṇa-bevidsthed. Det er målet med menneskelivet. Ellers er der ingen garanti for, at et menneske opnår menneskelig status igen.

Někteří lidé se domnívají, že když duše dosáhne úrovně lidského života, již nikdy nepoklesne. Takové domněnky jsou však chybné. Tento verš nám sděluje, že člověk, u něhož převládá kvalita nevědomosti, po smrti poklesne a obdrží podobu zvířete. Z ní se do lidské podoby musí opět dostat postupnou evolucí. Ti, kdo berou lidský život skutečně vážně, by tedy měli tíhnout ke kvalitě dobra, v příznivé společnosti překonat kvality a trvale spočinout na úrovni vědomí Kṛṣṇy. To je cíl lidského života. V jiném případě nemá lidská bytost zaručeno, že příště bude znovu člověkem.