TEXT 31

Tekst

Verš

na ca śreyo ’nupaśyāmi
hatvā sva-janam āhave
na kāṅkṣe vijayaṁ kṛṣṇa
na ca rājyaṁ sukhāni ca

Synonyms

Synonyma

na — ej heller; ca — også; śreyaḥ — godt; anupaśyāmi — forudser jeg; hatvā — ved at dræbe; sva-janam — egne slægtninge; āhave — i kampen; na — ej heller; kāṅkṣe — ønsker jeg; vijayam — sejr; kṛṣṇa — O Kṛṣṇa; na — ej heller; ca — også; rājyam — kongerige; sukhāni — lykke derfra; ca — også.

na — ani; ca — také; śreyaḥ — dobro; anupaśyāmi — vidím; hatvā — zabitím; sva-janam — vlastních příbuzných; āhave — v boji; na — ani; kāṅkṣe — přeji si; vijayam — vítězství; kṛṣṇa — ó Kṛṣṇo; na — ani; ca — také; rājyam — království; sukhāni — z toho pocházející štěstí; ca — také.

Translation

Překlad

Jeg ser intet godt komme ud af at dræbe mine egne slægtninge i dette slag, ligesom jeg heller ikke kan tragte efter nogen efterfølgende sejr, kongerige eller lykke, min kære Kṛṣṇa.

Nevím, jak může vzejít něco dobrého z toho, když v této bitvě zabiji své vlastní příbuzné, a nemohu si ani přát následné vítězství, království či štěstí, můj milý Kṛṣṇo.

Purport

Význam

FORKLARING: Uden at vide, at den sande egeninteresse ligger i Viṣṇu (eller Kṛṣṇa), bliver de betingede sjæle tiltrukket af kropslige slægtsforhold i håb om, at disse vil gøre dem lykkelige. Underlagt en sådan blind livsopfattelse glemmer de tilmed, hvad der forårsager materiel lykke. Arjuna lader til at have glemt moralkodeksen for en kṣatriya. Der står skrevet, at to slags mennesker kan få adgang til den store blændende solplanet, nemlig kṣatriyaen, der dør i fronten på slagmarken på Kṛṣṇas personlige ordre, og personen, der er i forsagelsens orden og helt har viet sit liv til åndelig udvikling. Arjuna vil ikke engang dræbe sine fjender for ikke at tale om sine slægtninge. Han tror, at hvis han slår sine slægtninge ihjel, bliver hans liv glædesløst, og derfor vil han ikke kæmpe, ligesom den, der ikke er sulten, er utilbøjelig til at lave mad. Han har nu besluttet sig til at gå ud i skoven for at leve et afsondret liv i frustration. Men som kṣatriya behøver han et kongerige for at kunne opretholde sig selv, for kṣatriyaerne kan ikke engagere sig i nogen anden beskæftigelse. Men Arjuna har intet land. Hans eneste mulighed for at vinde et land ligger i at gå i krig mod hans fætre og brødre og genvinde det kongerige, han har arvet fra sin fader, men det har han ikke lyst til. Han tror derfor, at det rigtige for ham vil være at gå ud i skoven og leve i ensomhed og frustration.

Podmíněné duše nevědí o tom, že jejich vlastní zájem spočívá ve Viṣṇuovi (Kṛṣṇovi), a následně jsou přitahovány vztahy na úrovni těla a doufají, že tak budou šťastné. S těmito scestnými představami o životě zapomínají dokonce i na to, co vede k hmotnému štěstí. Zdá se, že Arjuna zapomněl i na mravní zásady kṣatriyů. Je řečeno, že dva druhy lidí, kṣatriya, který zahyne přímo na bojišti, když plní nařízení samotného Kṛṣṇy, a osoba žijící ve stavu odříkání, plně oddaná duchovnímu životu, mohou vstoupit na Slunce, které je tak mocné a oslnivé. Arjuna se zdráhá zabíjet dokonce i své nepřátele, o příbuzných ani nemluvě. Myslí si, že kdyby je zabil, nenašel by v životě žádné štěstí. A tak stejně jako sytý člověk nemá zájem vařit, Arjuna nechce bojovat. Nyní se rozhoduje, že odejde do lesa a bude žít zklamán v ústraní. Jakožto kṣatriya ale k životu potřebuje království, protože kṣatriyové nemohou dělat nic jiného než vládnout. Arjuna však žádné království nemá. Jeho jedinou možností, jak ho získat, je bojovat se svými bratranci a bratry a vydobýt zpět království zděděné po otci. To se mu však příčí. Myslí si tedy, že udělá nejlépe, když odejde do lesa a bude tam žít v osamění se svým zklamáním.