Skip to main content

Kapitola 9

9

Horečka hmotné iluze

Disminuyendo la Fiebre de la Ilusión

janmaiśvarya-śruta-śrībhir
edhamāna-madaḥ pumān
naivārhaty abhidhātuṁ vai
tvām akiñcana-gocaram
janmaiśvarya-śruta-śrībhir
edhamāna-madaḥ pumān
naivārhaty abhidhātuṁ vai
tvām akiñcana-gocaram

Můj Pane, je snadné se k Tobĕ přiblížit, ale pouze pro ty, kteří jsou hmotnĕ vyčerpáni. Človĕk, který jde po cestĕ (hmotného) pokroku a snaží se vylepšit své postavení a dosáhnout ctihodného zrození, velkého bohatství, vysokého vzdĕlání a tĕlesné krásy, k Tobĕ nedokáže přistoupit s upřímnými pocity.

Mi Señor, Tu Señoría es fácilmente accesible, pero únicamente para aquellos que están exhaustos de lo material. Aquel que está en la senda del progreso (material), tratando de mejorarse con un linaje respetable, gran opulencia, educación elevada y belleza física, no puede acercarse a Ti con un sentimiento sincero.

Šrímad-Bhágavatam 8.26

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.26

Hmotný pokrok znamená narodit se v aristokratické rodinĕ, mít velký majetek, vzdĕlání a osobní krásu. Všichni materialisté prahnou po tĕchto hmotných vĕcech a říkají tomu rozvoj hmotné civilizace. Výsledkem je, že ten, kdo všech tĕchto hmotných vĕcí dosáhne, začne být nepřirozenĕ pyšný a omámený ze svého pomíjivého bohatství. Takoví hmotnĕ povýšení lidé pak nejsou schopni pronášet svaté jméno Pána a upřímnĕ Ho oslovovat: „Ó Góvindo, ó Kršno!“ V šástrách je řečeno, že když hříšník jednou řekne svaté jméno Pána, zbaví se tolika hříchů, kolika se není schopný ani dopustit. Takovou má svaté jméno Pána sílu a ani v nejmenším se nejedná o přehánĕní. Pánovo svaté jméno skutečnĕ tuto sílu má. Je však rovnĕž zapotřebí, aby jeho opakování mĕlo patřičnou kvalitu, a to závisí na kvalitĕ cítĕní. Bezmocný človĕk může říkat svaté jméno Pána procítĕnĕ, ale ten, kdo totéž svaté jméno říká ve stavu velké hmotné spokojenosti, nemůže být tak upřímný. Hmotnĕ povýšení lidé možná příležitostnĕ recitují svaté jméno Pána, ale nejsou schopni to dĕlat kvalitnĕ. Čtyři zásady hmotného rozvoje, tzn. (1) vysoký původ, (2) slušný majetek, (3) vysoké vzdĕlání a (4) krása, jsou tedy vlastnĕ překážky v pokroku na cestĕ duchovního rozvoje. Hmotný obal čisté duše je vnĕjší, stejnĕ jako horečka je vnĕjším projevem nezdravého tĕla. Obvyklým postupem je snižovat horečku a ne ji zvyšovat špatným jednáním. Nĕkdy vidíme, že duchovnĕ pokročilý človĕk hmotnĕ strádá. To ho ale nikterak neodrazuje. Naopak, hmotná nouze je stejnĕ dobrou známkou jako pokles teploty. Životní zásadou by mĕlo být, abychom snižovali stupeň hmotného opojení, které nás přivádí do stále vĕtší iluze, co se týče cíle života. Lidé posedlí iluzí nemohou vstoupit do Božího království.

Desde el punto de vista material, estar adelantado significa nacer en una familia aristocrática y poseer grandes riquezas, educación y atractiva belleza personal. Todos los hombres materialistas están tratando como locos de poseer todas esas opulencias materiales, y eso se conoce como el avance de la civilización material. Pero el resultado de eso es que quienes poseen todos esos bienes materiales se envanecen artificialmente, embriagados por esas posesiones temporales. En consecuencia, esas personas envanecidas con lo material son incapaces de pronunciar el santo nombre del Señor dirigiéndose a Él con sentimiento y diciendo: «¡Oh, Govinda!, ¡oh, Kṛṣṇa!». En los śāstras se dice que un pecador, si pronuncia una sola vez el santo nombre del Señor, se libra de una cantidad de pecados mayor que la que es capaz de cometer. Ése es el poder de pronunciar el santo nombre del Señor. No hay la menor exageración en esta afirmación. El santo nombre del Señor tiene realmente una potencia así de poderosa. Pero ese pronunciar el santo nombre es además una cuestion de calidad. Depende de la calidad del sentimiento. Un hombre desamparado puede pronunciar con sentimiento el santo nombre del Señor, mientras que un hombre que pronuncia el mismo santo nombre con gran satisfacción material no puede ser igual de sincero. Puede que una persona envanecida con lo material pronuncie el santo nombre del Señor de vez en cuando, pero es incapaz de pronunciar el nombre con calidad. Por consiguiente, los cuatro principios del avance material —1) un elevado linaje, 2) grandes riquezas, 3) una educación elevada y 4) una belleza atractiva— son, por así decirlo, cualidades que incapacitan para progresar en la senda del avance espiritual. La cobertura material del alma espiritual pura es un aspecto externo, de la misma manera en que la fiebre es un aspecto externo del cuerpo enfermo. El proceso general consiste en disminuir el grado de la fiebre, y no agravarla con un mal tratamiento. A veces se ve que personas adelantadas espiritualmente se vuelven pobres en lo material. Eso no es causa de desánimo. En realidad, ese empobrecimiento es un buen signo, al igual que lo es el descenso de la temperatura. El principio fundamental de la vida debe ser disminuir el grado de la embriaguez material, que nos conduce a engañarnos cada vez más en lo referente a la finalidad de la vida. Las personas muy engañadas no son aptas en absoluto para entrar en el reino de Dios.

Mít velké hmotné bohatství je zajisté Pánova milost. Narodit se v aristokratické rodinĕ nebo třeba v Americe, být velice bohatý, mít rozsáhlé poznání nebo vzdĕlání a být krásný jsou dary, které človĕk dostává za své zbožné činnosti. Bohatý človĕk budí pozornost ostatních, zatímco chudého si nikdo nevšimne. Stejnĕ i vzdĕlaný človĕk je na rozdíl od hlupáka středem pozornosti ostatních. Z hmotného hlediska jsou tedy všechna tato bohatství velkým požehnáním. Když je ale človĕk hmotnĕ bohatý, omámí ho to: „Jsem boháč. Jsem vzdĕlaný. Mám peníze.“

Por supuesto que, en un sentido, las opulencias materiales son la gracia de Dios. Nacer en una familia o nación muy aristocrática, tal como los Estados Unidos, ser muy rico, tener mucho conocimiento y una gran educación, y estar dotado de belleza, son regalos de las actividades piadosas. Un hombre rico atrae la atención de otros, mientras que un hombre pobre no. Un hombre educado atrae la atención, pero un tonto no atrae la atención en absoluto. Por consiguiente, en sentido material, esas opulencias son muy beneficiosas. Pero cuando una persona es así de opulenta en sentido material, se embriaga: «¡Oh!, soy un hombre rico. Soy un hombre educado. Tengo dinero».

Když nĕkdo pije víno, opije se a pak si může myslet, že létá po obloze nebo že přišel do nebes. To jsou následky opilosti. Opilec si ale není vĕdom, že všechny tyto sny jsou pod vlivem času a jednou musí skončit. Jelikož neví, že jeho sny nebudou pokračovat vĕčnĕ, říká se, že je v iluzi. Stejnĕ tak je človĕk omámený, když si myslí: „Jsem velice bohatý, jsem velmi vzdĕlaný a krásný, narodil jsem se v aristokratické rodinĕ a jsem synem velkého národa.“ To je sice pravda, ale jak dlouho budou tyto výhody trvat? Předpokládejme, že nyní je nĕkdo Američan, je také bohatý, krásný a má pokročilé poznání. Může být na to všechno velice pyšný, ale jak dlouho? Jednou s jeho tĕlem bude konec a s ním skončí také všechno ostatní, stejnĕ jako opilcovy sny.

Aquel que bebe vino llegará a embriagarse, y cuando eso ocurra puede que piense que está volando por el cielo o que se ha ido al cielo. Ésos son los efectos de la embriaguez. Pero una persona embriagada no sabe que todos esos sueños se hallan dentro de los límites del tiempo, y que, en consecuencia, tendrán un final. Como esa persona no está consciente de que esos sueños no continuarán, se dice que está bajo la influencia de la ilusión. De igual manera, está embriagado quien piensa: «Soy muy rico, soy muy educado y apuesto, y nací en una familia aristocrática de una gran nación». Eso está bien, pero ¿por cuánto tiempo existirán esas ventajas? Supóngan que alguien es americano, y además rico, apuesto y poseedor de un vasto conocimiento. Puede que esté orgulloso de todo eso, pero ¿cuánto durará esa embriaguez? En cuanto el cuerpo se acabe, todo eso se acabará, tal como los sueños que la embriaguez produce en una persona que ha estado bebiendo.

Tyto sny jsou na úrovni mysli, na úrovni ega a na tĕlesné úrovni. Já ale nejsem tohle tĕlo. Hrubohmotné a jemnohmotné tĕlo se liší od mého skutečného já. Hrubohmotné tĕlo je vytvořeno ze zemĕ, vody, ohnĕ, vzduchu a éteru a jemnohmotné tĕlo se skládá z mysli, inteligence a falešného ega. Živá bytost je však transcendentální všem tĕmto osmi prvkům, které jsou v Bhagavad-gítĕ popsány jako vnĕjší energie Boha.

Esos sueños se hallan en el plano mental, en el plano egoísta y en el plano corporal. Pero yo no soy el cuerpo. El cuerpo físico y el cuerpo sutil son diferentes de mi verdadero ser. El cuerpo físico está hecho de tierra, agua, fuego, aire y éter, y el cuerpo sutil está hecho de mente, inteligencia y ego falso. Pero el ser viviente es trascendental a esos ocho elementos, que se clasifican en el Bhagavad-gītā como energía inferior de Dios.

Dokonce i když je nĕkdo velice inteligentní, neví, že je pod vlivem vnĕjší energie, stejnĕ jako opilec neví o tom, že je opilý. Bohatstvím se proto človĕk dostává do stavu omámení. Jsme již omámeni a moderní civilizace si dává za cíl toto naše omámení ještĕ zvyšovat. Ve skutečnosti bychom se z nĕj mĕli dostat, ale cílem moderní civilizace je neustále ho zvyšovat, abychom byli stále více pod vlivem tohoto opojení a nakonec šli všichni do pekla.

Incluso si alguien está muy adelantado mentalmente, no sabe que se halla bajo la influencia de la energía inferior, tal como una persona embriagada no sabe en qué condición se encuentra. La opulencia, por lo tanto, nos pone en una posición de embriaguez. Ya estamos embriagados, y la civilización moderna persigue el aumento de nuestra embriaguez. En verdad, debemos liberarnos de esa embriaguez, pero la civilización moderna aspira a aumentarla, de manera que nos embriaguemos cada vez más y nos vayamos al infierno.

Kuntídéví říká, že ti, kteří jsou takto omámeni, nemohou oslovit Pána s upřímnými pocity. Nemohou procítĕnĕ říci jaya rādhā-mādhava: „Sláva Rádhárání a Kršnovi.“ Ztratili svůj duchovní cit. Nemohou Pána oslovit s citem, neboť nemají poznání. Myslí si: „Bůh je pro chudé. Chudí lidé nemají dostatek potravy. Ať chodí do kostela a modlí se: ,Ó Bože, chléb vezdejší dej nám dnes.̀ Já mám ale chleba dostatek. Proč bych mĕl chodit do kostela?“ To je jen jejich domnĕnka.

Kuntīdevī dice que aquellos que están embriagados de esa manera no pueden hablar al Señor con sensibilidad. Ellos no pueden decir con sensibilidad jaya rādhā-mādhava: «¡Toda gloria a Rādhā y Kṛṣṇa!». Han perdido su sentimiento espiritual, y no pueden hablar al Señor con sensibilidad, porque no tienen conocimiento. «¡Oh!, Dios es para el hombre pobre —piensan ellos—. Los pobres no tienen suficiente comida. Que vayan a la iglesia y oren: “¡Oh, Dios!, danos nuestro pan de cada día”. Pero yo tengo suficiente pan. ¿Por qué habría de ir a la iglesia?». Eso es lo que opinan.

V současnosti žijeme v dobĕ ekonomického pokroku a nikdo nemá zájem chodit do kostelů nebo chrámů. Lidé si myslí: „Co je to za nesmysl? Proč bych mĕl chodit do kostela a žádat o chleba? Když rozvineme naši ekonomiku, budeme mít chleba dostatek.“ Zvláštĕ to můžeme vidĕt v komunistických zemích. Komunisté dĕlají svou propagandu na vesnicích tak, že říkají lidem, aby šli do kostela a modlili se o chleba. Tito nevinní lidé se tedy modlí: „Ó Bože, chléb vezdejší dej nám dnes.“ Když pak vyjdou z kostela, komunisté se jich zeptají: „Dostali jste chleba?“

Así pues, hoy en día, debido a que estamos en una época de prosperidad económica, nadie está interesado en ir a las iglesias o a los templos. «¿Que tontería es ésa? —piensa la gente—. ¿Por qué habría yo de ir a la iglesia a pedir pan? Debemos desarrollar nuestra condición económica, y así habrá suficiente provisión de pan». Esta mentalidad predomina especialmente en los países comunistas. Los comunistas hacen propaganda en las aldeas, pidiendo a la gente que vaya a la iglesia y ore pidiendo pan. De modo que, las inocentes personas oran como de costumbre: «¡Oh, Dios!, danos nuestro pan de cada día».

Cuando la gente sale de la iglesia, los comunistas le preguntan: ¿Han obtenido pan?

„Ne, pane,“ odpovĕdí.

—No, señor —responden ellos.

„Vidíte,“ řeknou komunisté. „Požádejte nás.“

—Muy bien —dicen los comunistas—, pídanoslo a nosotros.

Lidé potom řeknou: „Ó komunističtí přátelé, dejte nám chleba.“

Entonces la gente dice:   —¡Oh, amigos comunistas!, denos pan.

Los amigos comunistas, por supuesto, han traído un camión lleno de pan, y les dicen:

«Tomen todo el pan que quieran. Ahora bien, ¿quién es mejor, los comunistas o su Dios?».

Como la gente no es muy inteligente, responde:

—¡Oh!, ustedes son mejores—.

Komunističtí přátelé samozřejmĕ přivezou celý náklad chleba a řeknou: „Vezmĕte si, kolik chcete. A kdo je nyní lepší    —    komunisté, nebo váš Bůh?“

Protože lidé nejsou příliš inteligentní, odpovĕdí: „Vy jste lepší.“ Nejsou natolik inteligentní, aby se zeptali: „Vy darebáci, a odkud jste vzali tento chleba? Vyrobili jste ho ve své továrnĕ? Můžete ve své továrnĕ vyrobit obilí?“ Protože jsou šúdrové (lidé, kteří nejsou příliš inteligentní), nedokáží jim položit takové otázky. Ale bráhman, človĕk, který je velice inteligentní, se ihned zeptá: „Vy darebáci, odkud jste získali tento chleba? Nemůžete vyrobit chleba. Pouze jste vzali pšenici, kterou vám dává Bůh, a přemĕnili jste ji. To ale neznamená, že se to stalo vaším vlastnictvím.“

Ellos no tienen inteligencia para preguntar: «Sinvergüenzas, ¿de dónde han traído este pan? ¿Acaso lo han fabricado en sus fábricas? ¿Pueden sus fábricas producir cereales?». Como son śūdras (gente que tiene muy poca inteligencia), no hacen esas preguntas. Sin embargo, un brāhmaṇa, aquel que tiene una inteligencia desarrollada, preguntará de inmediato: «Sinvergüenzas, ¿de donde han traído este pan? Ustedes no pueden fabricar pan. Simplemente han tomado el trigo que Dios ha dado y lo han transformado, pero eso no significa que ahora sea su propiedad».

Když přemĕníme jednu vĕc na druhou, ještĕ to neznamená, že konečný produkt je naším vlastnictvím. Když například dám truhláři nĕjaké dřevo, nářadí, zaplatím mu a on vyrobí velice hezkou skříň, komu ta skříň bude patřit    —    truhláři nebo mnĕ? Truhlář nemůže říci: „Protože jsem opracoval dřevo a vyrobil takovou krásnou skříň, patří teď mnĕ.“ Podobnĕ můžeme říci ateistům: „Kdo vám dává vše potřebné pro výrobu chleba, vy darebáci? Všechno přichází od Kršny. V Bhagavad-gítĕ Kršna říká: ,Prvky v hmotném stvoření jsou Mým vlastnictvím.̀ Nestvořili jste moře, zemi, oblohu, oheň ani vzduch. Tyto vĕci nejsou vaším stvořením. Můžete je jen kombinovat a přemĕňovat. Můžete vzít hlínu ze zemĕ a vodu z moře, smíchat je a s pomocí ohnĕ vyrobit cihly. Z tĕchto cihel potom můžete postavit mrakodrap a říkat, že tento mrakodrap patří vám. Kde jste ale získali vše potřebné pro stavbu mrakodrapu, vy darebáci? Ukradli jste Pánův majetek a nyní si na nĕj dĕláte nároky.“ To je skutečné poznání.

El simple hecho de transformar una cosa en alguna otra no nos hace propietarios del producto final. Por ejemplo, si yo doy a un carpintero madera, algunas herramientas y un salario, y él hace un hermoso armario, ¿a quién pertenece el armario, al carpintero o a mí, la persona que ha suministrado los componentes? El carpintero no puede decir que: «Como transformé esta madera en un armario tan hermoso, ahora el armario es mío». De manera similar, debemos decir a los hombres ateos, tales como los comunistas: «Sinvergüenza, ¿quién está suministrando los ingredientes de tu pan? Todo viene de Kṛṣṇa». En el Bhagavad-gītā, Kṛṣṇa dice: «Los elementos de esta creación material son todos de Mi propiedad». Ustedes no han creado el mar, la tierra, el cielo, el fuego o el aire. Todo eso no es su creación. Ustedes pueden mezclar y transformar esas cosas materiales. Pueden tomar barro del suelo y agua del mar, mezclarlos, ponerlos en el fuego y hacer ladrillos, y luego pueden amontonar todos esos ladrillos, hacer un rascacielos y decir que es suyo. Pero, ¿de dónde obtuvieron los ingredientes para el rascacielos, sinvergüenzas? Han robado algo que es propiedad de Dios, y ahora proclaman que es su propiedad». Eso es conocimiento.

Omámení a zaslepení lidé to ale naneštĕstí nemohou pochopit. Myslí si: „Vzali jsme území Ameriky Indiánům a nyní patří nám.“ Nevĕdí, že jsou zlodĕji. Bhagavad-gítá jasnĕ říká, že ten, kdo vezme Pánovo vlastnictví a prohlašuje ho za své, je zlodĕj (stena eva saḥ).

Desafortunadamente, aquellos que están embriagados no pueden entender esto. Ellos piensan: «Hemos quitado esta tierra de América a los pieles rojas, y ahora es propiedad nuestra». Ellos no saben que son ladrones. El Bhagavad-gītā dice claramente que aquel que se lleva algo que es propiedad de Dios y dice que es suyo es un ladrón (stena eva saḥ).

Kršnovi oddaní mají proto svou vlastní podobu komunismu. Podle duchovního komunismu patří všechno Bohu. Stejnĕ jako si ruští a čínští komunisté myslí, že všechno patří státu, my si myslíme, že všechno patří Bohu. Je to pouhé rozšíření stejné filozofie a pochopit to vyžaduje jen trochu inteligence. Proč by si mĕl človĕk myslet, že jeho stát patří jen omezenému počtu lidí? Ve skutečnosti je všechno vlastnictvím Boha a každá živá bytost má právo užívat si tohoto vlastnictví, protože každý je dítĕtem Boha, který je nejvyšším otcem. V Bhagavad-gítĕ (14.4) Pán Kršna říká: sarva-yoniṣu kaunteya   ...   ahaṁ bīja-pradaḥ pitā. „Jsem otec všech živých bytostí dávající sémĕ. Všechny živé bytosti ve všech životních podobách jsou mými syny.“

Los devotos de Kṛṣṇa, por consiguiente, tienen su propia forma de comunismo. De acuerdo con el comunismo de conciencia de Kṛṣṇa, todo pertenece a Dios. Así como los comunistas rusos y chinos piensan que todo pertenece al Estado, nosotros pensamos que todo pertenece a Dios. Esto no es más que una extensión de la misma filosofía, y para comprenderla sólo se requiere de un poquito de inteligencia. ¿Por qué habríamos de pensar que el Estado pertenece únicamente a un pequeño número de personas? En realidad, todo esto es propiedad de Dios, y toda entidad viviente tiene el derecho de utilizar esta propiedad, porque todo ser viviente es hijo de Dios, que es el padre supremo. En el Bhagavad-gītā (14.4), el Señor Kṛṣṇa dice: sarva-yoniṣu kaunteya... ahaṁ bīja-pradaḥ pitā: «Yo soy el padre que aporta la simiente de todas las entidades vivientes. En cualquier forma que vivan, todos los seres vivientes son Mis hijos».

My, živé bytosti, jsme všichni synové Boha, ale zapomnĕli jsme na to, a proto bojujeme. Ve šťastné rodinĕ všichni synové vĕdí: „Otec nám všem zaopatřuje potravu. Jsme bratři, proč bychom tedy mĕli bojovat?“ Když si budeme vĕdomi Boha, vĕdomi Kršny, všechno bojování ve svĕtĕ skončí. „Jsem Američan,“ „Jsem Ind,“ „Jsem Rus,“ „Jsem Číňan“    —    všechna tato nesmyslná označení zmizí. Hnutí pro vĕdomí Kršny je tak očišťující, že jakmile si lidé toto vĕdomí osvojí, jejich politické a národnostní boje ihned ustanou, protože dojdou ke svému skutečnému vĕdomí a pochopí, že všechno patří Bohu. Všechny dĕti v rodinĕ mají právo užívat výhod, které má otec. Stejnĕ tak když je každý nedílnou součástí Boha, Jeho dítĕtem, má právo užívat vlastnictví otce. To právo nemají jen lidské bytosti. Podle Bhagavad-gíty náleží všem živým bytostem, nehledĕ na to, jestli mají tĕla lidských bytostí, zvířat, stromů, ptáků, šelem, hmyzu nebo čehokoliv jiného. Na tom se zakládá vĕdomí Kršny.

Nosotros, los seres vivientes, somos todos hijos de Dios, pero lo hemos olvidado, y por eso peleamos. En una familia feliz, todos los hijos saben que: «Papá nos está proveyendo de comida a todos. Somos hermanos, así que ¿por qué habríamos de pelear?». De igual manera, si nos volvemos conscientes de Dios, conscientes de Kṛṣṇa, las peleas del mundo llegarán a su fin. «Soy americano», «soy hindú», «soy ruso», «soy chino»; todas esas absurdas designaciones se terminarán. El movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa es tan purificador que, en cuanto la gente se vuelva consciente de Kṛṣṇa, sus disputas nacionales y políticas se acabarán de inmediato, porque todos recobrarán su verdadera conciencia y entenderán que todo pertenece a Dios. En una familia, todos los niños tienen el derecho de aceptar privilegios que les dé el padre. De igual modo, si todo el mundo es parte integral de Dios, si todo el mundo es hijo de Dios, entonces todo el mundo tiene el derecho de utilizar lo que pertenece al padre. Ese derecho no pertenece únicamente a los seres humanos; más bien, según el Bhagavad-gītā, ese derecho pertenece a todas las entidades vivientes, sin que importe que estén en un cuerpo de ser humano, de animal, de árbol, de pájaro, de fiera, de insecto o de lo que sea. Eso es conciencia de Kṛṣṇa.

Máme-li vĕdomí Kršny, nemyslíme si: „Můj bratr je dobrý a já jsem také dobrý, ale všichni ostatní jsou špatní.“ Toto omezené a pochybené vĕdomí odmítáme. Díky vĕdomí Kršny se naopak díváme na všechny živé bytosti stejnĕ. Jak je uvedeno v Bhagavad-gítĕ (5.18):

En el ámbito de conciencia de Kṛṣṇa no pensamos: «Mi hermano es bueno y yo soy bueno, pero todos los demás son malos». Ésta es la clase de conciencia estrecha y lisiada que rechazamos. En vez de eso, en el estado de conciencia de Kṛṣṇa miramos a todas las entidades vivientes por igual. Como se afirma en el Bhagavad-gītā (5.18):

vidyā-vinaya-sampanne
brāhmaṇe gavi hastini
śuni caiva śvapāke ca
paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ
vidyā-vinaya-sampanne
brāhmaṇe gavi hastini
śuni caiva śvapāke ca
paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ

„Díky správnému poznání spatřuje pokorný svĕtec v učeném a vznešeném bráhmanovi, krávĕ, slonu, psu a pojídači psů (bezkastovním) jedno a totéž.“

«Los sabios humildes, en virtud del conocimiento verdadero, ven con la misma visión a un manso y erudito brāhmaṇa, a una vaca, a un elefante, a un perro y a un comeperros (paria)».

Paṇḍita neboli učený človĕk vidí všechny živé bytosti na stejné úrovni. Vaišnava neboli oddaný je vzdĕlaný, je plný soucitu (lokānāṁ hita-kāriṇau) a může vykonávat takové činnosti, které mohou lidstvu přinést skutečné požehnání. Vaišnava cítí a skutečnĕ vidí, že všechny živé bytosti jsou nedílnou součástí Boha a že z nĕjakého důvodu poklesly do tohoto hmotného svĕta a přijaly různé druhy tĕl podle různé karmy.

El paṇḍita, el erudito, ve que todas las entidades vivientes están en un mismo nivel. Como el vaiṣṇava, el devoto, es erudito, por tanto, es compasivo (lokānāṁ hita-kāriṇau), y puede trabajar de tal manera que verdaderamente beneficie a la humanidad. El vaiṣṇava siente, y de hecho ve, que todas las entidades vivientes son partes integrales de Dios, y que de una u otra forma han caído y se han puesto en contacto con el mundo material y han adoptado diferentes tipos de cuerpos, conforme a diferentes karmas.

Učení lidé (paṇḍitāḥ) nedĕlají rozdíly. Neříkají: „To je zvíře, a mĕli bychom ho proto poslat na jatka, aby ho lidé mohli sníst.“ Ne. Proč by mĕla být zvířata porážena na jatkách? Človĕk, který si je skutečnĕ vĕdomý Kršny, je ke každému laskavý. Jednou ze zásad naší filozofie je nejíst maso. Lidé to samozřejmĕ nemusí přijmout. Řeknou: „Co je to za nesmysl? Maso je naše potrava. Proč bychom ho nemĕli jíst?“ Protože jsou to darebáci, kteří jsou omámení iluzí (edhamāna-madaḥ), nechtĕjí slyšet pravdu. Jenom ale uvažte: když nĕjaký chudák leží bezmocnĕ na ulici, mohu ho zabít? Mohu říci: „Zabil jsem jenom chudého človĕka. Společnost ho stejnĕ nepotřebovala. Proč by mĕl takový človĕk žít?“ Budu nevinný? Bude mi řečeno, že jsem udĕlal nĕco velice pĕkného? Ne. I chudák je obyvatelem státu a nikdo nemůže dovolit, aby byl zabit. Proč tuto filozofii nerozšířit ještĕ dále? Stromy, ptáci a šelmy jsou také Boží synové. Když je človĕk zabije, je vinen, stejnĕ jako kdyby zabil chudého človĕka na ulici. V očích Boha, a dokonce ani v očích učeného človĕka není žádný rozdíl mezi chudým a bohatým, černým a bílým. Každá živá bytost je nedílnou součástí Boha. A protože vaišnava to vidí takto, je jediným skutečným dobrodincem všech živých bytostí.

Aquellos que son eruditos (paṇḍitas), no discriminan a nadie. No dicen: «Éste es un animal, así que le vamos a enviar al matadero para que nos lo podamos comer». No. ¿Por qué hay que matar a los animales? La persona que de hecho está consciente de Kṛṣṇa es bondadosa con todo el mundo. Por lo tanto, uno de los principios de nuestra filosofía es «no comer carne». Claro que quizás la gente no lo acepte. Ellos dirán: «¡Oh!, ¿qué tontería? La carne es nuestro alimento. ¿Por qué no habríamos de comerla?». Debido a que son sinvergüenzas embriagados (edhamāna-madaḥ), no quieren oír las cosas como son. Pero analicemos la cuestión: Si un hombre pobre yace desamparado en la calle, ¿puedo matarlo? ¿Me excusaría el Estado si lo hiciera? Puede que yo diga: «Tan sólo he matado a un hombre pobre. No hacía ninguna falta en la sociedad. ¿Por qué habría de vivir una persona así?». Pero, ¿me excusaría el Estado? ¿Dirían las autoridades: «Usted ha hecho una muy buena labor»? No. El hombre pobre también es un ciudadano del Estado, y el Estado no puede permitir que lo maten. Ahora bien, ¿por qué no ampliar esa filosofía? Los árboles, los pájaros y los animales, también son hijos de Dios. Si los matamos, somos tan culpables como el que mata a un hombre pobre de la calle. A los ojos de Dios, o incluso según la visión de un hombre culto, no hay diferencia alguna entre pobre y rico, blanco y negro. No. Toda entidad viviente es parte integral de Dios. Y como el vaiṣṇava ve esto, él es el único benefactor verdadero de todas las entidades vivientes.

Vaišnava se snaží povýšit všechny živé bytosti na úroveň vĕdomí Kršny. Vaišnava neuvažuje: „Tohle je Ind a tohle je Američan.“ Nĕkdo se mĕ jednou zeptal: „Proč jste přišel do Ameriky?“ Proč bych ale nemĕl jet do Ameriky? Jsem služebník Boha a tohle je Boží království, proč bych tedy nemĕl přijet? Takto omezovat oddané je zcela nepřirozené a je to vlastnĕ hříšná činnost. Stejnĕ jako policista může vstoupit do domu, aniž to je přečin, služebník má právo jít kamkoliv, neboť všechno patří Bohu. Musíme vidĕt vĕci takové, jaké jsou. To je vĕdomí Kršny.

El vaiṣṇava trata de elevar a todos los seres vivientes al plano de conciencia de Kṛṣṇa. El vaiṣṇava no ve que: «Aquí tenemos a un hindú, y aquí a un americano». Alguien me preguntó una vez: «¿Por qué vino usted a América?». Pero ¿por qué no habría de venir? Yo soy un sirviente de Dios, y éste es el reino de Dios, así que, ¿por qué no habría de haber venido? Obstaculizar los movimientos de un devoto es algo artificial, y el que lo hace comete un acto pecaminoso. Así como un policía puede entrar en una casa sin que ello se considere ilegal, el sirviente de Dios tiene el derecho de ir a cualquier parte, porque todo pertenece a Dios. Tenemos que ver las cosas de esta manera, tal como son. Eso es conciencia de Kṛṣṇa.

Kuntídéví říká, že lidé, kteří jen stupňují svou opilost, si nemohou být vĕdomi Kršny. Zcela opilý človĕk mluví samé nesmysly a nĕkdo mu řekne: „Můj drahý bratře, mluvíš nesmysly. Podívej. Tohle je tvůj otec a tady je tvoje matka.“ Protože je ale opilý, nebude tomu rozumĕt, a dokonce ani nebude chtít tomu rozumĕt. Podobnĕ když se oddaný snaží nĕjakému hmotnĕ omámenému darebákovi ukázat: „Tady je Bůh,“ takový darebák to nebude moci pochopit. Kuntídéví proto říká tvām akiñcana-gocarama naznačuje, že zbavit se omámení, které způsobuje narození v dobré rodinĕ, bohatství, vzdĕlání a krása, je velice dobrou kvalifikací.

Ahora bien, Kuntīdevī dice que aquellos que están aumentando su propia embriaguez no pueden llegar a estar conscientes de Kṛṣṇa. Una persona totalmente embriagada puede que diga tonterías, y quizás alguien le diga: «Mi querido hermano, estás diciendo tonterías. Mira, aquí están tu padre y tu madre». Pero como está embriagado no entenderá, y ni siquiera le importará entender. De la misma manera, si a un sinvergüenza embriagado por lo material un devoto le trata de enseñar: «He aquí a Dios», el sinvergüenza no podrá entenderlo. Por eso, Kuntīdevī dice tvām akiñcana-gocaram, indicando con ello que estar libre de la embriaguez provocada por un elevado nacimiento, opulencia, educación y belleza, es una buena cualidad.

Když však človĕk rozvine své vĕdomí Kršny, může totéž hmotné bohatství použít ve službĕ Kršnovi. Například Američané, kteří vstoupili do hnutí pro vĕdomí Kršny, byli předtím hmotnĕ omámeni, ale nyní, když ze svého omámení procitli, se jejich hmotné přednosti staly duchovními a mohou jim dále pomoci ve službĕ Kršnovi. Například když američtí oddaní jedou do Indie, Indové jsou překvapeni, když vidí, jak Američané začali prahnout po Bohu. Mnoho Indů se ze všech sil snaží napodobovat materialistický život Západu, ale když vidí Američany, jak tančí a zpívají Haré Kršna, uvĕdomují si, co ve skutečnosti stojí za to následovat.

Sin embargo, cuando se llega a estar consciente de Kṛṣṇa, esas mismas ventajas materiales pueden utilizarse para el servicio de Kṛṣṇa. Por ejemplo, los jóvenes occidentales que se han unido al movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa estaban embriagados con lo material antes de volverse devotos, pero, ahora que se les ha pasado la embriaguez, sus ventajas materiales se han vuelto ventajas espirituales que pueden ser útiles para fomentar el servicio a Kṛṣṇa. Por ejemplo, cuando estos devotos occidentales van a la India, la gente de la India se sorprende al ver que gente de América se ha vuelto tan loca por Dios. Muchos hindúes se esfuerzan por imitar la vida materialista de Occidente, pero, cuando ven a los occidentales bailando con conciencia de Kṛṣṇa, se dan cuenta entonces de que eso es lo que verdaderamente vale la pena seguir.

Všechno můžeme použít ve službĕ Kršnovi. Když človĕk zůstane omámený a nevyužívá svých hmotných výhod ve službĕ Kršnovi, tyto výhody nemají žádnou cenu. Když je však může využít ve službĕ Kršnovi, získají na cenĕ. Můžeme to vysvĕtlit na následujícím příkladu. Nula nemá žádnou hodnotu, ale jakmile před ni napíšeme jedničku, ihned se objeví číslo deset. Když máme dvĕ nuly, stane se z nich stovka a ze tří nul je tisíc. Podobnĕ jsme omámeni hmotnými výhodami, které ve skutečnosti nemají vĕtší hodnotu než nula. Jakmile však přidáme Kršnu, tyto desítky, stovky, tisíce a miliony nul budou mít nesmírnou hodnotu. Hnutí pro vĕdomí Kršny proto nabízí lidem na Západĕ velkou příležitost. Mají nadbytek nul hmotného života a když pouze přidají Kršnu, jejich život získá nesmírnou hodnotu.

Todo puede ser usado en el servicio de Kṛṣṇa. Si permanecemos embriagados y no usamos los bienes materiales para el servicio de Kṛṣṇa, éstos no son muy valiosos. Pero si podemos usarlos para el servicio de Kṛṣṇa, se vuelven sumamente valiosos. Para dar un ejemplo, el cero no tiene ningún valor, pero, en cuanto se coloca ante él la cifra uno, el cero de inmediato se convierte en diez. Y si hay dos ceros, se convierten en cien, y tres ceros se convierten en mil. De modo similar, estamos embriagados por bienes materiales que de hecho no son más que ceros, pero, en cuanto les añadimos a Kṛṣṇa, estos diez, cientos, miles y millones de ceros se vuelven sumamente valiosos. Por lo tanto, el movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa, ofrece una gran oportunidad a la gente de Occidente. Ellos tienen una superabundancia de los ceros de la vida materialista y, si simplemente añaden a Kṛṣṇa, sus vidas se volverán valiosas de una manera sublime.