Skip to main content

Kapitola 8

8

Ať znovu přijdou všechny pohromy

Que Aconteçam Calamidades

vipadaḥ santu tāḥ śaśvat
tatra tatra jagad-guro
bhavato darśanaṁ yat syād
apunar bhava-darśanam
vipadaḥ santu tāḥ śaśvat
tatra tatra jagad-guro
bhavato darśanaṁ yat syād
apunar bhava-darśanam

Přeji si, aby ke všem tĕmto pohromám docházelo znovu a znovu, abychom Tĕ mohli znovu a znovu vidĕt, neboť vidĕt Tĕ znamená už nikdy nespatřit opakované zrození a smrt.

Desejo que todas essas calamidades aconteçam repetidamente, para que possamos ver-Te continuamente, pois ver-Te significa que não veremos mais repetidos nascimentos e mortes.

Šrímad-Bhágavatam 1.8.25

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.25

Lidé, kteří jsou nešťastní, v nouzi, inteligentní nebo zvídaví, obvykle uctívají nebo začínají uctívat Pána, jestliže předtím vykonali nĕjaké zbožné činy. Jiní, kteří si libují pouze ve špatnostech, ať už jsou v jakémkoliv postavení, se k Nejvyššímu nemohou přiblížit, neboť jsou oklamáni iluzorní energií. Zbožný človĕk v případĕ pohromy nemá jinou možnost, než hledat útočištĕ u lotosových nohou Pána. Neustále vzpomínat na lotosové nohy Pána znamená připravovat se na osvobození od zrození a smrti. Proto i když nastanou takzvané pohromy, jsou vítané, protože nám dávají příležitost vzpomínat na Pána, což znamená osvobození.

De modo geral, o aflito, o necessitado, o inteligente e o curioso que executaram algumas atividades piedosas adoram, ou começam a adorar, o Senhor. Outros, que estão apenas acumulando más ações, não importa qual seja seu status, não podem aproximar-se do Supremo, devido a estarem desencaminhados pela energia ilusória. Portanto, para o piedoso, se alguma calamidade acontece, não lhe sobra alternativa senão refugiar-se aos pés de lótus do Senhor. Lembrança constante dos pés de lótus do Senhor significa preparar-se para se libertar de nascimentos e mortes. Portanto, muito embora haja assim chamadas calamidades, elas são bem-vindas, porque nos dão a oportunidade de nos lembrarmos do Senhor, o que proporciona a libertação.

Ten, kdo přijal útočištĕ u lotosových nohou Pána    —    což je ta nejlepší loď k přeplutí oceánu nevĕdomosti    —    může dosáhnout osvobození stejnĕ snadno, jako je možné překročit vodu v otisku kopýtka telete. Takové osoby patří do Pánovy říše a nic je nepoutá k tomuto svĕtu, kde nebezpečí číhá na každém kroku.

Quem se refugia nos pés de lótus do Senhor, que são aceitos como o barco mais adequado para cruzar o oceano de ignorância, pode alcançar a libertação tão facilmente como se saltam as pegadas de um bezerro. Tais pessoas residirão na morada do Senhor, e não possuem qualquer ligação com lugares onde há perigos a cada passo.

Pán v Bhagavad-gítĕ potvrzuje, že tento hmotný svĕt je nebezpečné místo, kde stále dochází k různým pohromám. Ménĕ inteligentní lidé plánují, jak tĕmto pohromám zabránit, a nevĕdí, že toto místo je již svou povahou místem neustálých pohrom. Nemají informace o říši Pána, která je plná blaženosti a kde žádné pohromy nehrozí. Povinností duševnĕ zdravého človĕka je nenechat se rozrušit hmotnými pohromami, ke kterým bude zcela jistĕ docházet za všech okolností. Človĕk má přijímat veškerá utrpení, která přinášejí nevyhnutelné rány osudu, a má usilovat o pokrok v duchovní realizaci, neboť to je posláním lidského života. Duše je transcendentální vůči všem hmotným pohromám, a takzvané pohromy jsou proto jen zdánlivé. Človĕk například může ve snu vidĕt, jak ho pojídá tygr, a může proto začít křičet. Ve skutečnosti se však o žádného tygra ani žádné utrpení nejedná, protože to je pouze sen. A stejnĕ tak lze o všech životních pohromách říci, že to jsou pouhé sny. Má-li nĕkdo to štĕstí, že oddanou službou přišel do styku s Pánem, pak je to pro nĕho skutečný zisk. Každý styk s Pánem prostřednictvím jednoho z devíti druhů oddané služby je vždy krokem kupředu na cestĕ zpátky k Bohu.

O Senhor afirma na Bhagavad-gītā que este mundo material é um lugar perigoso, cheio de calamidades. As pessoas menos inteligentes fazem planos para ajustar-se a essas calamidades, sem saber que é da natureza deste lugar haver uma abundância de problemas. Elas não têm informação da morada do Senhor, que é plena de bem-aventurança e sem vestígio de calamidade. O dever da pessoa sã, portanto, é não se deixar perturbar perante as calamidades mundanas, que com certeza acontecem em todas as circunstâncias. Sofrendo todas as espécies de infortúnios inevitáveis, deve-se progredir em compreensão espiritual, porque essa é a meta da vida humana. Uma vez que a alma espiritual é transcendental a todas as calamidades materiais, as ditas calamidades são chamadas de falsas. Num sonho, um homem pode ver um tigre o engolindo e pode até mesmo chorar devido a essa calamidade. Na verdade, porém, não há tigre, nem sofrimento; trata-se simplesmente de sonho. Da mesma forma, todas as calamidades da vida são tidas como um sonho. Alguém que tenha a fortuna de entrar em contato com o Senhor, através do serviço devocional, fica em uma posição muitíssimo vantajosa. O contato com o Senhor, através de uma das nove formas de executar serviço devocional, é sempre um passo adiante no caminho de volta ao Supremo.

V tomto velice zajímavém verši je napsáno, že vipadaḥ    —    pohromy nebo neštĕstí    —    jsou velice dobré, jestliže díky nim myslíme na Kršnu.

Nesse verso muito interessante, é descrito que vipadaḥ – calamidades ou perigos – são muito bons se tais perigos e calamidades nos lembram de Kṛṣṇa.

tat te ’nukampāṁ susamīkṣamāṇo
bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam
tat te ’nukampāṁ susamīkṣamāṇo
bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam

(Bhág. 10.14.8.)

(Bhāgavatam 10.14.8)

Jak oddaný přijímá nebezpečí? Tento hmotný svĕt je plný nebezpečí, a různá nebezpečí proto potkají každého. Hloupí lidé, kteří to nevĕdí, se jim ale ve svém boji o existenci snaží vyhnout. Každý se snaží být šťastný a bezpečný. Tak to chodí v hmotném svĕtĕ. Každý usiluje o atyantikaṁ sukham, konečné štĕstí. Pracující človĕk si myslí: „Budu velice tĕžce pracovat, peníze si uložím v bance a až zestárnu, budu si bez práce užívat života.“ Každý si takhle plánuje. Nikdo nechce pracovat; jakmile človĕk dostane nĕjaké peníze, chce přestat pracovat a být šťastný. To ale není možné. Tímto způsobem nikdo nemůže dosáhnout štĕstí.

Como o devoto recebe os perigos? Deve haver perigos, porque este mundo material está repleto deles. Contudo, as pessoas tolas, que não sabem disso, tentam evitá-los. Assim, elas lutam pela vida. Todos estão tentando ser felizes e evitar os perigos. Este é o nosso negócio material. Todos estão buscando atyantikaṁ sukham, a felicidade última. Um trabalhador pensa: “Deixe-me trabalhar duro e guardar o dinheiro no banco para, quando velho, desfrutar a vida sem trabalhar”. Este é o desejo interno de todos. Sabemos que ninguém quer trabalhar porque, logo que alguém consegue algum dinheiro, deseja parar de trabalhar e ser feliz. Mas isso não é possível. Ninguém pode ser feliz assim.

Kuntídéví v tomto verši hovoří o apunar bhava-darśanam. Předpona a znamená „ne“ a punar bhava znamená „opakování zrození a smrtí“. Opravdovým nebezpečím, které musíme zastavit, jsou opakovaná zrození a smrti.

Aqui, Kuntīdevī fala sobre apunar bhava-darśanam. O prefixo a significa “não”, e punar bhava significa “repetição de nascimento e morte”. O verdadeiro perigo é a repetição de nascimento e morte. Isso deve parar.

Hmotný svĕt je plný nebezpečí (padaṁ padaṁ yad vipadām). Človĕk například může plout přes oceán na nĕjaké veliké lodi, ale ani velká loď není zcela bezpečná, protože pluje po moři, kde ji každou chvíli mohou potkat nenadálé potíže. Titanic byl důmyslnĕ zabezpečený, ale na své první plavbĕ se potopil a mnoho významných lidí zahynulo. Jelikož jsme na nebezpečném místĕ, musí nás potkávat nebezpečí. Tento hmotný svĕt je sám o sobĕ nebezpečný. Mĕli bychom se proto snažit tento oceán nebezpečí co nejdříve překonat. Pokud jsme na moři, stále jsme v nebezpečí bez ohledu na to, jak je naše loď velká. Nemĕly by nás však znepokojovat mořské vlny. Mĕli bychom se naopak snažit co nejrychleji oceán překonat a zajímat se jedinĕ o to, jak se dostat na břeh.

O mundo material é cheio de perigos (padaṁ padaṁ yad vipadām). Por exemplo: alguém pode estar cruzando o oceano num navio muito forte, mas o navio nunca é completamente seguro – porque está no oceano, a qualquer momento pode surgir algum imprevisto, algum perigo. O Titanic era seguro, mas, na sua primeira viagem, afundou, e muitos homens importantes perderam suas vidas. Então, os perigos surgirão, porque estamos numa posição perigosa. O mundo material é perigoso. Por conseguinte, nossa preocupação imediata deveria ser como atravessar esse oceano de perigos o mais rápido possível. Enquanto estivermos no mar, estaremos numa posição perigosa, independente de quão seguro seja nosso navio. Isso é fato. Porém, não devemos nos perturbar com as ondas. Ao contrário, devemos tentar cruzar o oceano e alcançar a outra margem. Essa deveria ser a nossa preocupação.

Pokud jsme v hmotném svĕtĕ, budou nás potkávat nepříjemnosti, protože tento svĕt je plný nepříjemností. I přesto by naším jediným cílem mĕlo být rozvinutí vĕdomí Kršny, abychom se po opuštĕní tohoto tĕla mohli vrátit zpátky domů, zpátky ke Kršnovi.

Enquanto estivermos neste mundo material, acontecerão calamidades, porque este é um lugar calamitoso, mas, com ou sem calamidades, nosso negócio deve ser o desenvolvimento de nossa consciência de Kṛṣṇa para que, tendo abandonado este corpo, voltemos para casa, voltemos para Kṛṣṇa.

Na Kuruovském bitevním poli řekl Ardžuna Kršnovi: „Cokoliv říkáš, je pravda. Nejsem toto tĕlo. Jsem duše a také všichni ostatní jsou duše. Když je tĕlo zničeno, duše existuje dále. Když ale vidím, že můj syn nebo můj dĕd umírá, nebo že já je zabíjím, jak mohu nalézt útĕchu v tom, že oni ve skutečnosti neumírají, ale že jen mĕní tĕla? Cítím k nim náklonnost na tĕlesné úrovni, a proto pociťuji zármutek a utrpení.“

No Campo de Batalha de Kurukṣetra, Arjuna disse a Kṛṣṇa: “Tudo o que Você disse é verdade. Eu não sou este corpo, mas, sim, uma alma espiritual, e isso é verdade em relação a todos. Assim, quando meu corpo for aniquilado, eu, a alma, continuarei a existir. Contudo, quando vejo que meu filho está morrendo ou que meu avô está morrendo e que estou matando outros, como eu posso ser consolado só pelo fato de saber que eles não estão morrendo de fato, mas, sim, que estão mudando de corpo? Estou acostumado a pensar neles com amor em relação ao corpo, e assim fico triste e sofro”.

Kršna souhlasil s tím, co Ardžuna řekl. „Ano,“ odpovĕdĕl, „to je pravda. Protože máš tĕlesné pojetí života, musíš trpĕt. Všechna tato utrpení proto musíš snášet, na to neexistuje žádný jiný lék.“ Kršna řekl Ardžunovi v Bhagavad-gítĕ (2.14):

Kṛṣṇa concordou com o que Arjuna falava. “Sim”, Ele disse. “Isso é fato. Devido a você estar no conceito corpóreo da vida, tem de haver sofrimento. Você tem de tolerá-lo, e isso é tudo. Não há outro remédio”. Na Bhagavad-gītā (2.14), o Senhor Kṛṣṇa diz a Arjuna:

mātrā-sparśās tu kaunteya
śītoṣṇa-sukha-duḥkha-dāḥ
āgamāpāyino ’nityās
tāṁs titikṣasva bhārata
mātrā-sparśās tu kaunteya
śītoṣṇa-sukha-duḥkha-dāḥ
āgamāpāyino ’nityās
tāṁs titikṣasva bhārata

„Ó synu Kuntí, krátkodobé pocity horka a chladu a štĕstí a neštĕstí přicházejí a odcházejí jako letní a zimní období. Pocházejí ze smyslových vjemů, ó Bháratovče, a človĕk se musí naučit je snášet, aniž by jimi byl rozrušen.“

“Ó filho de Kuntī, o aparecimento temporário de calor e frio, alegria e tristeza, e seu desaparecimento no devido curso, são como o aparecimento e desaparecimento do inverno e do verão. Surgem da percepção sensorial, ó descendente de Bharata, e deve-se aprender a tolerá-los sem se perturbar”.

V Americe jsou nĕkdy velice chladná rána a v takovém počasí je trochu obtížné se ráno sprchovat. Znamená to ale snad, že se oddaní přestanou ráno sprchovat? Ne. I když je chladno, musíme se pravidelnĕ sprchovat. Musíme vykonávat svoji povinnost i za cenu nĕjakého utrpení. To se nazývá tapasya, odříkání. Tapasja znamená, že musíme pokračovat v našich duchovních činnostech bez ohledu na nebezpečí a pohromy v tomto svĕtĕ. To je tapasja neboli dobrovolné přijímání potíží.

Nos Estados Unidos, às vezes, faz muito frio pela manhã, e isso faz com que o banho seja um pouco difícil. Contudo, será que isso é motivo para que os devotos deixem de tomar seu banho prescrito? Não. Mesmo que esteja frio, eles devem se banhar. O dever deve ser cumprido, mesmo que envolva algum sofrimento. Isso se chama tapasya, ou austeridade. Tapasya significa que devemos continuar com nossos deveres na consciência de Kṛṣṇa apesar de todos os perigos e calamidades deste mundo. Isso é tapasya, ou aceitar voluntariamente as dificuldades da vida.

Ti, kteří složili přísné sliby tapasji, kolem sebe nĕkdy v kruhu zapálí oheň a v žáru slunce v horkém létĕ sedí uprostřed tohoto ohnĕ a meditují. A v chladném zimním počasí meditují ponořeni po krk ve vodĕ. To jsou velice tvrdé druhy tapasji. Čaitanja Maháprabhu nám ale nic takového nenařizuje. Naopak, nabízí nám velice pĕkný program    —    zpívejte, tancujte a přijímejte prasádam. My si ale stejnĕ nedáme říci. Jsme tak pokleslí, že nedokážeme přijmout ani takovouto tapasju, i když její provádĕní je velice snadné a příjemné (susukhaṁ kartum avyayam). Radĕji budeme žít na ulici. Nĕkteří lidé radĕji pijí alkohol, vĕnují se sexu a žijí na ulici. Co můžeme dĕlat?

Algumas vezes, aqueles que aceitaram votos muito estritos de tapasya acendem um círculo de fogo em volta de si e, em pleno verão, sob o calor escaldante do sol, sentam e meditam. De forma similar, no frio rigoroso do inverno, eles entram nos rios com água até o pescoço e meditam. Esses votos são prescritos para aqueles que aderem aos sistemas estritos de tapasya. O Senhor Caitanya Mahāprabhu, porém, não nos deu esse processo. Ao contrário, Ele nos deu um ótimo programa: cantar, dançar e aceitar prasāda, o alimento primeiramente oferecido ao Senhor Kṛṣṇa. Ainda assim, não queremos. Somos tão caídos que não aceitamos nem esse tipo de tapasya. Muito embora essa tapasya seja muito fácil e agradável (susukhaṁ kartum avyayam), não concordamos em segui-la. Preferimos até mesmo ficar pelas ruas. Algumas pessoas preferem beber, fazer sexo e viver na rua. Então, o que se pode fazer?

Hnutí pro vĕdomí Kršny poskytuje všechny možnosti k tomu, aby lidé mohli přijít, zpívat, tančit, mírumilovnĕ žít, přijímat Kršna-prasádam a být šťastní, ale oni toho nevyužijí. To je jejich neštĕstí. Čaitanja Maháprabhu popisuje lidi tohoto vĕku a říká: „Jsem tak nešťastný, protože Mĕ zpívání Haré Kršna vůbec nepřitahuje.“ Pán Čaitanja se modlí:

O movimento da consciência de Kṛṣṇa está dando todas as facilidades para que as pessoas venham, cantem, dancem, vivam muito pacificamente, aceitem kṛṣṇa-prasāda e sejam felizes, mas elas não querem. O nome disso é “infortúnio”. O Senhor Caitanya Mahāprabhu, retratando as pessoas desta era, disse: “Eu sou tão desafortunado que não tenho apego pelo cantar de Hare Kṛṣṇa”. Ele orava:

nāmnām akāri bahudhā nija-sarva-śaktis
tatrārpitā niyamitaḥ smaraṇe na kālaḥ
etādṛśī tava kṛpā bhagavan mamāpi
durdaivam īdṛśam ihājani nānurāgaḥ
nāmnām akāri bahudhā nija-sarva-śaktis
tatrārpitā niyamitaḥ smaraṇe na kālaḥ
etādṛśī tava kṛpā bhagavan mamāpi
durdaivam īdṛśam ihājani nānurāgaḥ

(Šikšáštaka 2)

(Śikṣāṣṭaka 2)

Říká, že transcendentální svaté jméno Boha    —    Kṛṣṇa    —    je stejnĕ mocné jako Kršna Samotný. Kršna má neomezené energie a neomezené energie jsou podobnĕ i v svatém jménu Kršny. Bůh má tisíce jmen, z nichž hlavním je jméno Kršna, pro jehož zpívání neexistují žádná přísná pravidla. Nemusí se zpívat jen v určitou dobu. Můžeme ho zpívat kdykoliv. Kršnovo jméno je navíc totožné s Kršnou Samotným. Svaté jméno Kršny je proto Kršna.

“Kṛṣṇa”, o transcendental santo nome de Deus, tem todas as potências, disse o Senhor Caitanya. Kṛṣṇa tem potências ilimitadas, e, da mesma forma, no santo nome de Kṛṣṇa, existem potências ilimitadas. Kṛṣṇa tem milhares e milhares de nomes, dentre os quais “Kṛṣṇa” é o principal. E não existem regras estritas e difíceis para cantá-los. Não é que se tenha uma hora certa para cantar. Não. Pode-se cantar a qualquer momento. Além disso, o nome de Kṛṣṇa é idêntico a Ele mesmo. Por conseguinte, o santo nome de Kṛṣṇa é Kṛṣṇa.

Nemĕli bychom si myslet, že Kršna žije ve Svém sídle, Gólóce Vrndávanĕ, a že Jeho jméno je od Nĕho odlišné. V hmotném svĕtĕ se samozřejmĕ na základĕ hmotného pojetí jméno liší od skutečnosti, kterou představuje, ale v absolutním svĕtĕ takové rozdíly neexistují. Jméno je stejnĕ mocné jako Kršna Samotný. Máme jazyk, a když tento jazyk zamĕstnáme zpíváním Haré Kršna, přijdeme okamžitĕ do přímého styku s Kršnou, jelikož jméno Kršna a osoba Kršna se neliší. Můžeme si myslet, že Kršna je velice daleko, ale Kršna je také v nás. Je daleko, ale zároveň je nám nejblíže. Ale i když si myslíme, že Kršna je daleko, Jeho jméno je zde. Můžeme zpívat Haré Kršna, a tak máme Kršnu okamžitĕ na dosah. Tímto snadným způsobem se můžeme ke Kršnovi přiblížit. Zpívání Haré Kršna není nijak omezeno. Můžeme zpívat kdykoliv a ihned získat Kršnu. Vidíte, jak je Kršna milostivý?

Não devemos pensar que Kṛṣṇa esteja vivendo em Seu reino, Goloka Vṛndāvana, e que Seu nome seja diferente dEle. No mundo material, na concepção material, certamente um nome é diferente do fato ou coisa que representa, mas, no mundo absoluto, não existem tais diferenças. O nome é tão potente quanto o próprio Kṛṣṇa. Nós temos uma língua e, se a utilizarmos para cantar Hare Kṛṣṇa, entraremos imediatamente em contato direto com Kṛṣṇa, porque o nome “Kṛṣṇa” e a pessoa Kṛṣṇa não são diferentes. Podemos pensar que Kṛṣṇa esteja longe, muito longe, mas, na verdade, Kṛṣṇa está dentro de nós. Ele está muito longe, mas, ao mesmo tempo, é quem está mais perto. Mesmo se pensarmos que Kṛṣṇa está muito longe, Seu nome está aqui. Podemos cantar Hare Kṛṣṇa, e Kṛṣṇa imediatamente estará ao nosso alcance. Kṛṣṇa é obtenível dessa maneira simples, e não existem regras estritas e difíceis. Podemos cantar a qualquer momento e conseguir Kṛṣṇa imediatamente. Quão grande é a misericórdia de Kṛṣṇa!

Čaitanja Maháprabhu proto říká: etādṛśī tava kṛpā bhagavan mamāpi durdaivam īdṛśam ihājani nānurāgaḥ. „Můj drahý Pane, z laskavosti jsi mi umožnil, abych k Tobĕ mohl tak snadno dospĕt, ale já jsem takový nešťastník, že mĕ to vůbec nepřitahuje. Přitahuje mĕ spousta jiných vĕcí, ale ke zpívání Haré Kršna necítím žádnou náklonnost. To je moje neštĕstí.“ Kršna je tak milostivý, že je před námi přítomen v podobĕ transcendentální vibrace Svého jména, které je stejnĕ mocné jako Kršna Samotný, a pokud zůstaneme ve styku s tímto jménem, obdržíme všechna Kršnova požehnání. Přesto nás ale zpívání Haré Kršna mantry nepřitahuje a to je naše neštĕstí.

Por isso, Caitanya Mahāprabhu diz, etādṛśī tava kṛpā bhagavan mamāpi durdaivam īdṛśam ihājani nānurāgaḥ: “Meu querido Senhor, o Senhor me deu facilidades imensas para me aproximar do Senhor, mas Eu sou tão desafortunado que não tenho atração por tais facilidades. Estou muito apegado a outras coisas, e não tenho vontade de cantar Hare Kṛṣṇa. Eis o meu infortúnio”. Kṛṣṇa é tão magnânimo que Se apresentou diante de nós na forma de uma vibração sonora, o santo nome que tem as mesmas potências dEle mesmo, e, se nos mantivermos em contato com tal nome, receberemos todos os benefícios das bênçãos de Kṛṣṇa. Ainda assim, porém, não nos sentimos inclinados a cantar o mantra Hare Kṛṣṇa. Essa é a nossa má sorte.

Oddaného nikdy nerozruší nebezpečí, neúspĕchy nebo pohromy. Naopak je uvítá. Jelikož je zcela odevzdaný, ví, že jak nebezpečí, tak i radosti jsou pouze různými projevy Kršny a že Kršna je absolutní. V šástrách, védských písmech, se říká, že náboženství a bezbožnost, které jsou v přímém protikladu, nejsou nic jiného než přední a zadní část transcendentálního tĕla Pána. Jaký je rozdíl mezi přední a zadní částí Jeho tĕla? Bůh je absolutní a oddaný ví, že obojí je Kršna, a proto zůstává nerozrušený, ať již má všeho dostatek, nebo je v nebezpečí.

Um devoto, entretanto, nunca se perturba com perigos, reveses ou calamidades. Ao contrário, ele dá boas-vindas aos mesmos. Por ser uma alma rendida, o devoto sabe que tanto os perigos quanto as alegrias são diferentes demonstrações de Kṛṣṇa, que é absoluto. No śāstra, a literatura védica, é dito que religião e irreligião, que são completamente opostas, são apenas a frente e as costas de Deus. Mas existe alguma diferença entre a frente e as costas de Deus? Não. Sendo Deus absoluto, um devoto, tanto na opulência quanto no perigo, é imperturbável, sabendo que ambos são Kṛṣṇa.

Když se oddaný ocitne v nebezpečí, myslí si: „Nyní se Kršna přede mnou zjevil v podobĕ nebezpečí.“ Pán Nrsinhadéva znamenal veliké nebezpečí pro démona Hiranjakašipua, ale stejný Nrsinhadéva byl nejvĕtším přítelem Svého oddaného, Prahláda Mahárádže. Pro oddané není Pán nikdy nebezpečný. Oddaný se nikdy neobává žádného nebezpečí, neboť vĕří, že nebezpečí je pouze jiný rys Pána. Oddaný si myslí: „Proč bych se mĕl bát? Jsem odevzdaný Bohu.“

Quando em perigo, o devoto pensa: “Agora Kṛṣṇa apareceu diante de mim como o perigo”. Na Sua forma de Nṛsiṁhadeva, o Senhor foi perigoso para o demônio Hiraṇyakaśipu, mas o mesmo Nṛsiṁhadeva foi o amigo supremo do devoto Prahlāda Mahārāja. Deus nunca é perigoso para o devoto, e esse nunca teme os perigos, porque está confiante de que eles são apenas outra forma de Deus. “Por que eu deveria ter medo?”, o devoto pensa. “Eu sou rendido a Ele”.

Kuntí proto říká: vipadaḥ santu. „Ať přijdou potíže.“ Vipadaḥ santu tāḥ śaśvat. „Ať všechny pohromy přicházejí znovu a znovu.“ Vítala nebezpečí, protože vĕdĕla, jak v nebezpečí vzpomínat na Pána: „Drahý Pane, jsem ráda, když přijde nebezpečí, protože tehdy na Tebe mohu vzpomínat.“ Když otec Prahláda Mahárádže svému synovi připravoval nejrůznĕjší utrpení, Prahlád vždy myslel na Kršnu. Jsme-li tedy v nĕjaké nebezpečné situaci a toto nebezpečí nás nutí vzpomínat na Kršnu, pak je vítané: „Nyní mám příležitost myslet na Kršnu.“ A proč je takové nebezpečí vítané? Protože když vidíme Kršnu nebo na Nĕho vzpomínáme, znamená to, že dĕláme pokrok v duchovním životĕ a že přijde chvíle, kdy nás již takové nebezpečí nebude muset potkat. Tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna (Bg. 4.9.). Jestliže pokročíme ve vĕdomí Kršny, pak se po opuštĕní tohoto tĕla (tyaktvā deham) nebudeme muset znovu narodit v tomto hmotném svĕtĕ (punar janma naiti). Po tom jediném máme toužit.

Portanto, Kuntīdevī diz, vipadaḥ santu: “Que haja calamidades”. Vipadaḥ santu tāḥ śaśvat: “Deixe que essas calamidades aconteçam repetidamente”. Porque sabe como lembrar-se de Kṛṣṇa nos momentos de perigo, ela está dando boas-vindas aos perigos. “Meu querido Senhor”, ela diz, “dou boas-vindas aos perigos porque, quando eles vêm, eu posso me lembrar de Você”. Quando o pai de Prahlāda Mahārāja o colocava em situações perigosas, Prahlāda sempre pensava em Kṛṣṇa. Assim, se somos postos em uma posição perigosa, e essa situação nos faz pensar em Kṛṣṇa, devemos lhe dar boas-vindas. “Ah! Estou recebendo esta oportunidade para pensar em Kṛṣṇa”. Por que é bom que isso aconteça? É bom porque ver Kṛṣṇa, ou lembrar-se de Kṛṣṇa, significa avançar na vida espiritual, e o resultado será que não teremos mais que sofrer nenhum desses perigos. Tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so ’rjuna (Bhagavad-gītā 4.9). Para quem avança na consciência de Kṛṣṇa, o resultado será que, depois de abandonar o corpo (tyaktvā dehaṁ), não terá de nascer mais neste mundo material (punar janma naiti). Todos devem desejar isso.

Předpokládejme, že se nyní cítím velice pohodlnĕ. Moje tĕlo se může cítit pohodlnĕ, ale přijde smrt a po ní další zrození. Když opustím své současné tĕlo a dostanu tĕlo kočky nebo psa, jaký význam mĕlo všechno pohodlí? Musíme zemřít a po smrti musíme přijmout jiné tĕlo. Možná nevíme, jaké bude naše příští tĕlo, ale můžeme se to dozvĕdĕt z šáster, védských písem. Šástry říkají, že určitý druh tĕla dostaneme podle své mentality. Jestliže mám mentalitu psa, v příštím životĕ se narodím jako pes a nezáleží na tom, jestli se nyní cítím dobře nebo ne. Jaký má význam, že se budu mít dvacet, třicet, padesát nebo nanejvýš sto let dobře? Jestliže se po smrti podle své mentality narodím jako kočka, pes nebo myš, k čemu mi bude mé dobré postavení? Ale lidé takhle neuvažují. Zvláštĕ v dnešní dobĕ si myslí: „Nyní mám dobré postavení. Mám dost penĕz a velký majetek. Mám všechno pohodlí a dostatek jídla. Když tohle tĕlo bude mrtvé, již se znovu nenarodím, a tak dokud jsem živý, musím si užívat.“ Tento názor zastává moderní hedonistická filozofie, ale skutečnost je jiná.

Suponha que, no presente momento, eu me encontre numa condição muito confortável. Meu corpo pode estar confortável, mas ainda assim existe a morte, e, em seguida, outro nascimento. Depois de abandonar meu presente corpo, se conseguir um corpo de gato ou cachorro, qual será o valor da minha condição confortável? A morte é certa, e depois da morte a pessoa terá certamente de aceitar outro corpo. Podemos não saber que tipo de corpo obteremos, mas podemos consultar o śāstra, a literatura védica. O śāstra diz que, de acordo com nossa mentalidade individual, obteremos um corpo específico. Embora esteja numa posição confortável, se eu mantiver uma mentalidade canina, meu próximo corpo será o de um cão. Então, qual será o valor da minha posição confortável? Eu posso ficar numa situação confortável por vinte anos, trinta anos, cinquenta anos, ou, no máximo, cem anos. Mas se, por acaso, no momento da morte, minha mentalidade me forçar a aceitar o corpo de um rato, gato ou cachorro, que benefício terei obtido da minha situação confortável? Contudo, as pessoas não pensam nisso. Especialmente nesta era elas pensam: “Agora me encontro numa ótima posição. Tenho uma ótima conta bancária e prestígio. Tenho todos os confortos e comida suficiente. Quando este corpo acabar, tudo estará acabado. Eu não terei que nascer novamente. Então, enquanto eu viver, deixe-me aproveitar a vida”. Esta é a filosofia moderna do hedonismo, mas ela não corresponde aos fatos.

Kuntí si je vĕdoma kolobĕhu rození a smrtí a velice touží po tom, aby se již znovu nenarodila. To vyjadřují slova apunar bhava-darśanam. Když človĕk vždy vidí Kršnu, je si vĕdom Kršny, neboť mít vĕdomí Kršny znamená myslet stále na Kršnu. Každý by mĕl být vždy pohroužený v myšlenkách na Kršnu. Duchovní mistr proto zamĕstnává oddané v různých druzích služby pro Kršnu. Pod vedením duchovního mistra může oddaný například prodávat knihy pojednávající o Kršnovi. Je však chyba si myslet, že oddaní mohou stejnou energii, kterou využívají při prodávání knih, použít při prodávání bižuterie. Pak se z nich stanou obyčejní prodavači bižuterie. Musíme dávat velký pozor, abychom se neodchýlili od vĕdomí Kršny. I když nás potká při oddané službĕ nĕjaké nebezpečí nebo utrpení, mĕli bychom je snášet. Vlastnĕ bychom je mĕli vítat a vdĕčnĕ se modlit ke Kršnovi.

Kuntī, entretanto, está consciente do nascimento e da morte e está ansiosa para que esse processo não se repita. Isto é indicado pelas palavras apunar bhava-darśanam. Quem sempre vê Kṛṣṇa está em consciência de Kṛṣṇa, porque consciência de Kṛṣṇa significa pensar sempre em Kṛṣṇa. A consciência da pessoa deve estar absorta em pensar em Kṛṣṇa. Portanto, o mestre espiritual oferece diferentes tipos de ocupações para os devotos em consciência de Kṛṣṇa. Sob a orientação do mestre espiritual, por exemplo, o devoto pode distribuir livros sobre a consciência de Kṛṣṇa. Mas se os devotos acham que a energia utilizada na venda de livros seria melhor aproveitada na venda de joias, essa ideia não é muito boa. Dessa forma, eles não seriam mais do que joalheiros. Devemos sempre ter cuidado para não nos afastarmos da consciência de Kṛṣṇa. Mesmo se houver sofrimento ou perigo na consciência de Kṛṣṇa, devemos tolerá-los. Deveríamos mesmo era dar boas-vindas a tal perigo, e orar em agradecimento a Kṛṣṇa.

Jak bychom se mĕli modlit? Tat te 'nukampāṁ susamīkṣamāṇaḥ. „Můj drahý Pane, Tvou milostí jsem se ocitl v této nebezpečné situaci.“ Takto uvažuje oddaný. Nepovažuje nebezpečí za nebezpečí. Spíše si myslí: „To je Kršnova milost.“ Jaká je to milost? Bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam. „Za své minulé činy si zasloužím velice trpĕt. Ty ale mé utrpení zmírňuješ, a proto trpím jen trochu.“ Jinými slovy, Kršnovou milostí je oddaný potrestán pouze symbolicky.

Como deveríamos orar? Tat te ’nukampāṁ susamīkṣamāṇaḥ: “Meu querido Senhor, é devido à Sua misericórdia que estou nessa situação perigosa”. Esta é a visão do devoto. Ele não vê o perigo como tal. Ao contrário, ele pensa: “É a misericórdia de Kṛṣṇa”. Que tipo de misericórdia? Bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam: “Devido às minhas atividades passadas, eu estava destinado a sofrer muito. Mas o Senhor está mitigando esse sofrimento e me dando só um pouquinho”. Em outras palavras, pela graça de Kṛṣṇa, o devoto pode receber só um pouco do castigo que o aguardava.

Řeknĕme, že před soudem je obvinĕn velice vlivný a bohatý človĕk. Soudce ho shledá vinným a uloží mu pokutu ve výši sto tisíc dolarů, ale může mu také říci: „Zaplaťte jeden cent.“ To je také trest, ale mnohem menší. Podobnĕ i my musíme trpĕt za svoje hříchy. To je skutečnost, které se nemůžeme vyhnout. Ale karmāṇi nirdahati kintu ca bhakti-bhājām (Brahma-sanhitá 5.54). Utrpení tĕch, kteří oddanĕ slouží Kršnovi, je zmenšeno na minimum. Nĕkdo může například mít podle svého osudu určeno, že bude zabitý nožem, ale místo toho se jen trochu řízne do prstu. Ti, kteří jsou zamĕstnáni v oddané službĕ, takto dostávají za své minulé hříšné činnosti pouze snížené reakce. Pán Kršna ujišťuje Své oddané: ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi. „Ochráním tĕ před všemi reakcemi za hříšný život.“ Takže i když se oddaný v minulosti dopustil mnoha závažných hříchů, místo zabití ho čeká jen malé říznutí do prstu. Proč by se potom mĕl oddaný obávat nebezpečí?

Num julgamento, um homem pode ser considerado criminoso e o juiz estabelecer a fiança em cem mil dólares, sabendo que o homem é capaz de pagá-la. Mas ele também pode dizer: “Dê-me apenas um centavo”. Isto também é punição, mas bem reduzida. De forma semelhante, devemos sofrer por nossas atividades passadas. Isto é um fato que não devemos esquecer. Mas karmāṇi nirdahati kintu ca bhakti-bhājām (Brahma-saṁhitā 5.54): o sofrimento daqueles que se ocupam em serviço devocional em consciência de Kṛṣṇa é minimizado. Por exemplo: alguém poderia estar destinado a ser assassinado, mas, em vez de ser morto a facadas, pode sofrer apenas um corte em seu dedo. Desta maneira, para aqueles que se ocupam em serviço devocional as reações das atividades passadas são minimizadas. O Senhor Kṛṣṇa assegura a Seus devotos, ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi: “Eu prometo protegê-lo das reações da vida pecaminosa”. Então, mesmo que um devoto tenha um passado de atividades criminosas, ao invés de ser assassinado, pode sofrer apenas um corte no dedo. Por que, então, deveria o devoto temer o perigo?

Mĕli bychom spoléhat pouze na vĕdomí Kršny, protože pokud si za všech okolností budeme vĕdomi Kršny, nevrátíme se do tohoto hmotného svĕta (apunar bhava-darśanam). Pokud stále přemýšlíme o Kršnovi, vidíme Kršnu, čteme o Kršnovi, pracujeme pro Kršnu a udržujeme si vĕdomí Kršny, budeme mít z tĕchto činností skutečný prospĕch    —    zachrání nás to od nového zrození v tomto hmotném svĕtĕ. Jestliže však zásluhou jiných, hmotných činností, budeme pohodlnĕ žít, zapomeneme na Kršnu a budeme se muset znovu narodit. Jaký z toho budeme mít užitek? Na to si musíme dát velký pozor. Musíme jednat takovým způsobem, aby naše vĕdomí Kršny nebylo ničím narušeno ani v dobách pro nás velice tĕžkých. To nám radí Kuntídéví.

Devemos simplesmente depender da consciência de Kṛṣṇa, porque se vivermos conscientes de Kṛṣṇa, sob todas as circunstâncias, não voltaremos a este mundo material (apunar bhava-darśanam). Se sempre pensarmos em Kṛṣṇa, virmos Kṛṣṇa, lermos sobre Kṛṣṇa, trabalharmos para Kṛṣṇa e, de uma forma ou outra, permanecermos em consciência de Kṛṣṇa, nosso benefício será tal que seremos salvos de um novo nascimento no mundo material. Este é um benefício verdadeiro. Mas, se ficarmos muito confortáveis, devido a outras ocupações, e esquecermos Kṛṣṇa, teremos de nascer outra vez. E qual será o benefício? Devemos ter muito cuidado com isso e agir de tal maneira que nossa consciência de Kṛṣṇa nunca seja perturbada, em nenhuma circunstância, mesmo sob pesado sofrimento. Esta é a instrução de Kuntīdevī.

Jak již bylo popsáno v předešlých verších, před vítĕzstvím v bitvĕ na Kurukšétře museli Pánduovci čelit mnohým nebezpečným situacím. Mĕli být otráveni, byli pozváni do domu ze šelaku, který byl pozdĕji zapálen, a nĕkdy se museli utkat dokonce i s démonskými lidojedy. Ztratili své království, svoji ženu, svoji vážnost a museli odejít do vyhnanství do lesa. Ale ve všech tĕchto nebezpečných situacích byl Kršna vždy s nimi. Když se Kuruovci snažili vysvléci Draupadí, Kršna jí poslal pruh látky, aby ochránil její počestnost. Kršna byl vždy s nimi.

Antes de vencer a Batalha de Kurukṣetra, os Pāṇḍavas foram postos em muitos perigos, como já foram descritos nos versos anteriores. Ofereceram-lhes veneno, foram postos numa casa de laca que foi incendiada, e, algumas vezes, foram atacados por grandes demônios canibais. Eles perderam o reino, a esposa, seu prestígio e foram exilados para a floresta. Mas, ao passarem por todos esses perigos, Kṛṣṇa estava presente. Quando os Kauravas tentaram desnudar Draupadī, Kṛṣṇa estava lá, suprindo tecido para proteger-lhe a honra. Kṛṣṇa estava sempre presente.

Když nakonec Pánduovci přišli ke smrtelnému loži svého dĕda Bhíšmadévy, praotec Bhíšmadéva začal plakat: „Tito chlapci, moji vnuci, jsou velice zbožní. Mahárádž Judhišthir, nejstarší, je z nich nejzbožnĕjší a říkají mu dokonce Dharmarádž, král náboženství. Bhíma a Ardžuna jsou velcí oddaní a jsou tak mocní hrdinové, že mohou zabít tisíce mužů. Jejich žena, Draupadí, je samotná bohynĕ štĕstí a kdekoliv je, tam nikdy není nouze o jídlo. Všichni dohromady mají tak obdivuhodné vlastnosti, Samotný Kršna je vždy s nimi, ale přesto trpí.“ Se slzami v očích potom řekl: „Nevím, jaké jsou Kršnovy zámĕry, když i tak zbožní oddaní trpí.“

Portanto, quando os Pāṇḍavas foram ver seu avô Bhīṣmadeva no leito de morte, este começou a chorar. “Esses rapazes, meus netos, são todos muito piedosos”, ele disse. “Mahārāja Yudhiṣṭhira, o irmão mais velho, é a pessoa mais piedosa. Ele é chamado de Dharmarāja, o rei da religião. Bhīma e Arjuna são devotos e heróis tão poderosos que podem matar milhares de homens. Sua esposa, Draupadī é diretamente a deusa da fortuna, e já foi declarado que onde quer que ela esteja nunca haverá falta de alimento. Assim, eles formam uma combinação maravilhosa, e, acima de tudo, o Senhor Kṛṣṇa está sempre com eles. Mas ainda assim, estão sofrendo”. Então, ele começou a chorar, dizendo: “Eu não conheço o plano de Kṛṣṇa, porque vejo devotos tão piedosos também sofrendo”.

Nemĕli bychom si myslet: „Nyní jsem se stal oddaným a žádné nebezpečí nebo utrpení se mĕ již netýká.“ I Prahlád Mahárádž musel trpĕt a stejnĕ tak i jiní oddaní jako Pánduovci nebo Haridás Thákur. Utrpení by nás ale nemĕlo rozrušit. Musíme mít pevnou víru a nezlomné přesvĕdčení, že Kršna je s námi a ochrání nás. Nesnažte se hledat ochranu jinde než u Kršny. Vždy přijímejte Kršnu jako jediné útočištĕ.

Por conseguinte, não devemos pensar “Porque me tornei um devoto, não haverá mais perigo nem sofrimento”. Prahlāda Mahārāja sofreu enormemente, assim como outros devotos tais como os Pāṇḍavas e Haridāsa Ṭhākura. Mas não devemos deixar que estes sofrimentos nos perturbem. Devemos ter fé firme e convicção determinada, sabendo que “Kṛṣṇa está presente, e Ele me protegerá”. Não tente buscar o benefício de outro abrigo que não seja Kṛṣṇa. Recorra sempre a Kṛṣṇa.

V Bhagavad-gítĕ Pán Kršna říká: kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati. „Můj drahý Ardžuno, můžeš vyhlásit celému svĕtu, že Mého oddaného nikdy nikdo nepřemůže.“ Nyní se nĕkdo může zeptat, proč Kršna řekl Ardžunovi, aby to vyhlásil. Proč to neřekl Kršna Samotný? Důvod je ten, že kdyby to prohlásil Samotný Kršna, Jeho slovům by možná každý nevĕřil, protože Kršna nĕkdy poruší Svůj vlastní slib. Jeho oddaný svůj slib ale nikdy neporuší, protože na to Kršna Osobnĕ dohlíží: „Můj oddaný to vyhlásil. Musím se postarat o to, aby svůj slib dodržel.“ Kršna to dĕlá z náklonnosti ke Svému oddanému. Proto řekl: „Vyhlas to ty. Kdybych to řekl Já, lidé by tomu možná nevĕřili, ale když to řekneš ty, budou ti vĕřit, protože jsi oddaný.“ I když Kršna může porušit Svůj vlastní slib, chce, aby sliby Jeho oddaných byly vždy splnĕny.

Na Bhagavad-gītā, o Senhor Kṛṣṇa diz, kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati: “Meu querido Arjuna, declare ao mundo que Meu devoto nunca perece”. Mas alguém pode perguntar: “Por que Kṛṣṇa pediu a Arjuna que declarasse isso? Por que Ele mesmo não fez essa declaração?” A resposta é que, se o próprio Kṛṣṇa a fizesse, ela seria suspeita, porque Kṛṣṇa, às vezes, quebra Sua própria promessa. Mas a promessa feita por um devoto nunca é violada. Kṛṣṇa pensa: “Oh! Meu devoto declarou isso. Tenho de cuidar para que sua palavra não seja violada”. Esta é a posição de Kṛṣṇa, devido à afeição que Ele sente por Seu devoto. Por isso, o Senhor Kṛṣṇa disse: “Declare você, isso. Se Eu o fizer, talvez as pessoas não acreditem, mas em você elas acreditarão, porque você é um devoto”. Embora Kṛṣṇa possa quebrar Sua promessa, Ele cuida para que as promessas de Seus devotos não sejam quebradas.

Musíme proto rozvíjet vĕdomí Kršny a za všech okolností si ho udržet, dokonce i v té nejnebezpečnĕjší situaci. Musíme si udržet víru v lotosové nohy Kršny a pak nám nebude hrozit žádné nebezpečí.

Por isso, devemos aceitar e aderir à consciência de Kṛṣṇa, sob todas as circunstâncias, mesmo na posição mais perigosa. Devemos manter nossa fé nos pés de lótus de Kṛṣṇa, em decorrência do que não haverá perigo.