Skip to main content

Kapitola 22

22

Krása v Kršnovĕ přítomnosti

Beleza na Presença de Kṛṣṇa

neyaṁ śobhiṣyate tatra
yathedānīṁ gadādhara
tvat-padair aṅkitā bhāti
sva-lakṣaṇa-vilakṣitaiḥ
neyaṁ śobhiṣyate tatra
yathedānīṁ gadādhara
tvat-padair aṅkitā bhāti
sva-lakṣaṇa-vilakṣitaiḥ

Ó Gadádharo (Kršno), naše království teď vypadá krásnĕ, protože ho zdobí otisky Tvých nohou. Ale po Tvém odchodu už takové nebude.

Ó Gadādhara [Kṛṣṇa], agora nosso reino está sendo marcado pelas impressões de Teus pés e, por isso, parece belo. Contudo, quando partires, ele já não será assim.

Šrímad-Bhágavatam 1.8.39

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.39

Na nohách Pána jsou zvláštní znaky, které Ho odlišují od jiných. Pánovy nohy jsou zespodu označeny praporkem, bleskem, trojzubcem na pohánĕní slonů, slunečníkem, lotosem, diskem atd. a tyto znaky se otiskují do jemné půdy všude tam, kudy Pán prochází. Když Pán Šrí Kršna žil s Pánduovci v Hastinápuru, jejich zem byla poznačena tĕmito příznivými znaky a království Pánduovců vzkvétalo. Kuntídéví zde připomínala tuto zvláštnost a mĕla obavy, že nepřítomnost Pána přinese neštĕstí.

Há certas marcas particulares nos pés do Senhor, que O distinguem dos outros. Essas marcas – bandeira, raio e bastão para dirigir elefante, bem como sombrinha, lótus, disco, etc. estão nas Solas dos pés do Senhor. Essas marcas ficam impressas na macia poeira da terra que o Senhor atravessa. A terra de Hastināpura estava assim marcada, enquanto o Senhor Kṛṣṇa vivia ali com os Pāṇḍavas, e, devido a esses sinais auspiciosos, o reino dos Pāṇḍavas florescia. Kuntīdevī destacou esses aspectos notáveis e estava temerosa de que, na ausência do Senhor, a sorte se tornasse adversa.

V Čánakja-šlókách, pokynech velkého moralisty Čánakji Pandita, je velice pĕkný verš:

No Cāṇakya-śloka, as instruções do grande moralista Cāṇakya Paṇḍita, encontra-se esse ótimo verso:

pṛthivī-bhūṣaṇaṁ rājā
nārīṇāṁ bhūṣaṇaṁ patiḥ
śarvarī-bhūṣaṇaṁ candro
vidyā sarvasya bhūṣaṇam
pṛthivī-bhūṣaṇaṁ rājā
nārīṇāṁ bhūṣaṇaṁ patiḥ
śarvarī-bhūṣaṇaṁ candro
vidyā sarvasya bhūṣaṇam

Každá vĕc vypadá hezky, když je harmonicky spojena s ostatními vĕcmi. Obloha je hezká, když na ní svítí mĕsíc. Obloha je nad námi stále, ale opravdu krásnĕ vypadá tehdy, když je v noci úplnĕk a hvĕzdy jasnĕ září. Stejnĕ dobře vypadá každý stát, když v nĕm vládne dobrá vláda v čele s dobrým králem nebo prezidentem. Každý je šťastný a všechno dobře funguje. I když jsou dívky přirozenĕ krásné, je dívka obzvláštĕ krásná tehdy, když má manžela. Vidyā sarvasya bhūṣaṇam: i ten nejošklivĕjší človĕk získá na kráse, je-li velice učený. Podobnĕ také všechno vypadá krásnĕ v Kršnovĕ přítomnosti.

Qualquer coisa aparenta ser bela para alguém que tenha uma relação íntima com o que observa. O céu, por exemplo, se torna belo em relação com a Lua. O céu está sempre presente, mas, numa noite de Lua cheia, quando a Lua e as estrelas brilham intensamente, ele fica muito belo. Analogamente, o estado fica muito bem quando há um bom governo, com um bom rei ou presidente. Assim, todos ficam felizes e tudo corre bem. Da mesma forma, embora as moças sejam naturalmente belas, uma moça fica especialmente bela quando tem um esposo. Vidyā sarvasya bhūṣaṇam: mas se uma pessoa, mesmo sendo feia, é erudita, esta é a sua beleza. Da mesma forma, tudo irradiará beleza quando Kṛṣṇa estiver presente.

Kuntí proto uvažuje: „Dokud je Kršna s námi, všechno v našem království a v našem hlavním mĕstĕ, v Hastinápuru, vypadá krásnĕ. Když ale Kršna odejde, naše království již tak krásné nebude.“ Říká: „Kršno, procházíš se po našem království a díky otiskům Tvých nohou všechno vzkvétá. Máme dostatek vody a ovoce a všechno vypadá krásnĕ. Až nás opustíš, již to takové nebude.“

Portanto, Kuntīdevī pensa: “Enquanto Kṛṣṇa está conosco, tudo em nosso reino e em nossa capital, Hastināpura, permanece belo. Mas, quando Kṛṣṇa for embora, nosso reino perderá toda a beleza”. Ela diz: “Kṛṣṇa, agora Você está caminhando por nosso reino, e as impressões de Suas pegadas estão embelezando tudo. Há água e frutas suficientes, e tudo irradia beleza, mas, quando Você nos deixar, nada mais será belo”.

Nemůžeme říci, že slova královny Kuntí se vztahují jen na dobu, kdy byl Kršna Osobnĕ přítomný. Dokud nedáme Kršnu a vĕdomí Kršny do středu všeho, naše civilizace nebude nikdy krásná bez ohledu na všechen náš pokrok. Ti, kteří se připojili k hnutí pro vĕdomí Kršny, byli krásní již předtím, ale nyní jsou ještĕ krásnĕjší. V novinách často píší, že oddaní mají „rozzářené obličeje“. Jejich krajané se podivují, jak tito chlapci a dívky vypadají šťastnĕ a krásnĕ. V současné dobĕ je v Americe generace mladých lidí, kteří jsou zmatení a nevĕdí, jak dál. Vypadají rozpačitĕ a unavenĕ. Proč? Protože nemají žádný cíl života. Kršnovi oddaní ale vypadají velice krásnĕ, protože mají Kršnu.

Não é que tal fato tenha sido observado apenas quando Kṛṣṇa estava presente e enquanto Kuntī estava falando. Pelo contrário, a verdade é sempre a mesma. Apesar do avanço de nossa civilização, se não pudermos trazer Kṛṣṇa e a consciência de Kṛṣṇa para o centro de tudo, nossa civilização jamais se tornará bela. Aqueles que se juntaram ao movimento da consciência de Kṛṣṇa eram belos antes de entrar para o movimento, mas agora estão especialmente belos. Por isso, os jornais frequentemente descrevem os devotos como possuindo “um rosto brilhante”. Seus conterrâneos reparam: “Como esses rapazes e moças estão bonitos e felizes!” Atualmente, nos Estados Unidos, muitos jovens da nova geração andam confusos e desesperados, em razão do que têm uma aparência triste e sombria. Por quê? Porque estão perdendo o principal: não têm um objetivo na vida. Mas os devotos, os “Kṛṣṇaístas”, são muito belos, devido à presença de Kṛṣṇa.

To, co tedy platilo před pĕti tisíci lety za doby Pánduovců, platí i nyní. S Kršnou ve středu všechno zkrásní a Kršna se může stát kdykoliv středem čehokoliv. Kršna je vždy přítomný, my Ho jen musíme pozvat: „Můj Pane, prosím, přijď a staň se středem našeho života.“ To je všechno. Nebo můžeme uvést jiný příklad, který jsme dali již mnohokrát předtím. Nula sama o sobĕ nemá žádnou hodnotu, ale když před ní napíšeme jedničku, z nuly se stane desítka. Človĕk nemusí přestat se svými dosavadními činnostmi. Nikdy neříkáme: „Přestaňte se vším hmotným.“ Pouze musíme přidat do svého života Kršnu.

Por conseguinte, o que era um fato cinco mil anos atrás, durante o tempo dos Pāṇḍavas, ainda é um fato agora. Com Kṛṣṇa no centro, tudo irradia beleza, e Kṛṣṇa pode tornar-Se o centro a qualquer momento. Kṛṣṇa está sempre presente, e temos apenas de convidá-lO: “Meu Senhor, por favor, venha e seja o centro”. Isto é tudo. Para dar o mesmo exemplo que já dei antes, zero não tem valor, mas, se pegarmos o número um e o colocarmos ao lado, o zero vira dez. Então, ninguém precisa parar de fazer o que faz. Nós nunca dizemos: “Pare com tudo que seja material”. É preciso apenas adicionar Kṛṣṇa.

Musíme se samozřejmĕ vzdát všeho, co brání vĕdomí Kršny. Můžeme pokračovat ve svých hmotných povinnostech, ale to ještĕ neznamená, že můžeme pokračovat v jedení masa. Jedení masa je v rozporu s pokrokem ve vĕdomí Kršny. Proto s tím musíme přestat. Není možné dĕlat pokroky ve vĕdomí Kršny a zároveň se dopouštĕt hříšných činností. Kršna říká: aham tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi. „Odevzdej se Mi a Já tĕ osvobodím od všech hříšných reakcí.“

Naturalmente, temos de abandonar tudo que seja contra a consciência de Kṛṣṇa. Não é por não pararmos com nossos deveres materiais que também não devamos deixar de comer carne. Temos de parar com isso, por ser contrário ao desenvolvimento da consciência de Kṛṣṇa. Não se pode executar atividades pecaminosas e, ao mesmo tempo, desenvolver a consciência de Kṛṣṇa. Kṛṣṇa, porém, diz, aham tvāṁ sarva-pābebhyo mokṣayiṣyāmi: “Renda-se a Mim e Eu o salvarei, libertando-o de todas as espécies de reações pecaminosas”.

Každý z nás se život za životem dopouští hříšných činností, ať již vĕdomĕ či nevĕdomĕ. Když vĕdomĕ zabiji zvíře, je to určitĕ hříšné, ale když ho zabiji nevĕdomĕ, je to také hřích. Při chůzi po ulici zabijeme tolik mravenců a také při svých ostatních denních činnostech    —    vaření, nabírání vody, drcení koření v hmoždíři    —     zabíjíme mnoho živých bytostí. Pokud se nestaneme vĕdomými si Kršny, budeme za všechny tyto nevĕdomĕ spáchané hříšné činy potrestáni.

Cada um de nós, vida após vida, consciente ou inconscientemente, comete atividades pecaminosas. Eu posso, conscientemente, matar um animal, e isto é certamente pecaminoso. Mas, mesmo que eu não esteja ciente, ainda serei um pecador. Enquanto caminhamos pela rua, inconscientemente matamos muitas formigas, e, durante nossas atividades diárias – enquanto cozinhamos, enquanto bebemos água, enquanto usamos um pilão para triturar temperos – matamos muitas entidades vivas. A menos que permaneçamos conscientes de Kṛṣṇa, seremos passíveis de punição por todas essas atividades pecaminosas cometidas inconscientemente.

Když si dítĕ z nevĕdomosti sáhne do ohnĕ, znamená to snad, že oheň jeho nevĕdomost omluví a nespálí ho? Ne. Zákon přírody je velice přísný a krutý a nikoho neomlouvá. Neznalost státních zákonů také nikoho neomlouvá. Jestliže u soudu řekneme: „Nevĕdĕl jsem, že se dopouštím zločinu,“ nezprostí nás viny. Stejnĕ je nevĕdomost neomluvitelná při porušování zákonů přírody. Chceme-li se opravdu osvobodit od reakcí za hříšný život, musíme se stát vĕdomými si Kršny, neboť Kršna nás osvobodí od všech hříšných reakcí. Proto se doporučuje kīrtanīyaḥ sadā hariḥ    —    vždy bychom mĕli zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare    /    Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Potom nás Kršna zachrání.

Se uma criança tocar o fogo, sem querer, isto quer dizer que ela não se queimará? Não. A lei da natureza é tão estrita que não há possibilidade de desculpas. Mesmo segundo a lei comum, a ignorância não é desculpa. Se formos a um tribunal e dissermos “Eu não sabia que esta atividade era criminosa”, este argumento não servirá como desculpa. Da mesma forma, a ignorância não é desculpa para transgredirmos as leis da natureza material. Portanto, se quisermos libertar-nos das reações de atividades pecaminosas, teremos de ser conscientes de Kṛṣṇa, pois Kṛṣṇa nos libertará de todas as reações pecaminosas. Desse modo, recomenda-se: kīrtanīyaḥ sadā hariḥ – devemos cantar sempre Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, e assim Kṛṣṇa nos salvará.

Vždy bychom mĕli vzpomínat na Kršnu, neboť Kršna je jako slunce. Motto našeho časopisu Návrat k Bohu je:

Devemos sempre manter Kṛṣṇa em nossas mentes, porque Kṛṣṇa é como o Sol. Este é o lema de nossa revista Volta ao Supremo:

kṛṣṇa—sūrya-sama; māyā haya andhakāra
yāhāṅ kṛṣṇa, tāhāṅ nāhi māyāra adhikāra
kṛṣṇa—sūrya-sama; māyā haya andhakāra
yāhāṅ kṛṣṇa, tāhāṅ nāhi māyāra adhikāra

(Čč. Madhja 22.31)

(Caitanya-caritāmṛta, Madhya 22.31)

Kršna je jako slunce a májá, nevĕdomost, je jako temnota. Kde je slunce, tam není temnota. Když si budeme vždy vĕdomi Kršny, nemůže nás ovlivňovat temnota nebo nevĕdomost. Budeme se naopak volnĕ procházet v Kršnovĕ jasné sluneční záři. Kuntídéví se proto modlí, aby Kršna s ní a s Pánduovci zůstal.

“Kṛṣṇa é brilhante como o Sol, e māyā, a ignorância, é como a escuridão. Quando o Sol está presente, não pode haver escuridão”. (Caitanya-caritāmṛta, Madhya 22.31)

Assim, se nos mantivermos sempre em consciência de Kṛṣṇa, não poderemos ser influenciados pela escuridão da ignorância; ao contrário, andaremos muito livremente sob a luz brilhante de Kṛṣṇa. Kuntīdevī, portanto, ora para que Kṛṣṇa permaneça com ela e os Pāṇḍavas.

Kršna ve skutečnosti Pánduovce nikdy neopouští, stejnĕ jako nikdy neopouští Vrndávan. V šástrách neboli védské literatuře se říká: vṛndāvanaṁ parityajya no padam ekaṁ gacchati. Kršna nikdy ani na krok neodejde z Vrndávanu. Tak je k nĕmu připoutaný. Jak si potom můžeme vysvĕtlit, že Kršna odešel z Vrndávanu do Mathury a potom do dalekého Hastinápuru a po mnoho let se nevracel? Kršna ve skutečnosti neodešel, neboť všichni obyvatelé Vrndávanu na Nĕho po Jeho odjezdu neustále mysleli a naříkali. Matka Jašódá, Nanda Mahárádž, Rádhárání, všechny gópí, krávy, telata a pasáčci celé dny jen mysleli na Kršnu a plakali. Tímto způsobem pociťovali Kršnovu neustálou přítomnost, neboť Kršnovu přítomnost můžeme vnímat daleko více v odloučení od Nĕho. To nás učil Čaitanja Maháprabhu    —    milovat Kršnu v odloučení. Śūnyayitaṁ jagat sarvaṁ govinda-viraheṇa me. Čaitanja Maháprabhu si myslel: „Bez Góvindy, Kršny, je všechno prázdné.“ Všechno bylo prázdné, ale všichni přitom byli naplnĕni vĕdomím Kršny.

A verdade, entretanto, é que Kṛṣṇa não estava deixando os Pāṇḍavas, da mesma maneira que Ele nunca deixa Vṛndāvana. No śāstra, a literatura védica, se declara, vṛndāvanaṁ parityajya no padam ekaṁ gacchati: “Kṛṣṇa nunca dá nem um passo sequer para fora de Vṛndāvana”. Ele é muito apegado a Vṛndāvana. Como pode ser, então, que vemos Kṛṣṇa deixar Vṛndāvana e ir para Mathurā e depois para muito mais longe, para Hastināpura, e demorar muitos anos para voltar? Na verdade, Kṛṣṇa não Se foi, pois todos os habitantes de Vṛndāvana, depois que Kṛṣṇa saiu, estavam sempre pensando nEle e chorando. A única ocupação de mãe Yaśodā, Nanda Mahārāja, Rādhārāṇī e todas as gopīs, vacas, bezerros e vaqueirinhos era pensar em Kṛṣṇa e chorar, e dessa maneira sentiam a presença de Kṛṣṇa, que pode ser percebida mais intensamente quando estamos separados dEle. Este é o ensinamento de Caitanya Mahāprabhu: amar a Kṛṣṇa em separação. Śūnyayitāṁ jagat sarvaṁ govinda-viraheṇa me. Caitanya Mahāprabhu pensou: “Tudo é vazio sem Govinda, sem Kṛṣṇa”. Tudo era vazio, mas havia consciência de Kṛṣṇa.

Když pro nás všechno ostatní přestane mít cenu a vĕdomí Kršny se stane naším jediným bohatstvím, můžeme říci, že jsme dosáhli nejvyšší dokonalosti. Proto je postavení gópí tak vznešené. Jelikož dosáhly této dokonalosti, nemohly na Kršnu ani na chvíli zapomenout. Když Kršna odešel do lesa se Svými kravami a telaty, gópí, které zůstaly doma, se začaly bát. Myslely si: „Kršna chodí bosý. Na cestách je tolik kamení, o které si může poranit Své lotosové nohy. Kršnovy lotosové nohy jsou tak jemné, že když je Kršna klade na naše ňadra, bojíme se, že jsou pro nĕ příliš tvrdá.“ Gópí naříkaly a neustále byly pohrouženy v tĕchto myšlenkách. Tolik toužily opĕt vidĕt Kršnu večer doma, že stály na cestĕ a vyhlížely, dokud se Kršna se Svými telátky a kravami nevrátil. To je vĕdomí Kršny.

Quando virmos tudo como nada, e tivermos apenas a consciência de Kṛṣṇa, teremos alcançado a mais elevada perfeição. Por isso, as gopīs são tão elevadas. Tendo obtido essa perfeição, elas não conseguiam se esquecer de Kṛṣṇa nem por um único momento. Quando Kṛṣṇa ia para a floresta, com Suas vacas e bezerros, as mentes das gopīs estavam sempre perturbadas. “Oh! Kṛṣṇa está andando descalço”, elas pensavam, “e há tantas pedrinhas e espinhos no caminho, e devem estar ferindo os pés de lótus de Kṛṣṇa, os quais são tão macios que consideramos nossos seios muito ásperos, quando Kṛṣṇa coloca Seus pés sobre eles”. Assim, elas choravam, absortas nesses pensamentos. As gopīs ficavam tão ansiosas para que Kṛṣṇa voltasse à tardinha, que ficavam espalhadas pelo caminho, tentando ver Kṛṣṇa voltando com Seus bezerros e vacas. Isto é consciência de Kṛṣṇa.

Pokud je oddaný neustále hluboce pohroužený v myšlenkách na Kršnu, Kršna ho nikdy neopustí. Kuntídéví přemohla úzkost, když si uvĕdomila, že Kršna odejde. Skutečným výsledkem Kršnovy fyzické nepřítomnosti je však to, že začne být mnohem intenzívnĕji přítomný v mysli Svého oddaného. Čaitanja Maháprabhu nám proto dal Svým vlastním životem příklad, jak vykonávat oddanou službu Kršnovi v odloučení (vipralambha-sevā). Slzy tekly z Jeho očí jako přívaly deštĕ, neboť touhou po Kršnovi se Mu všechno zdálo prázdné.

Kṛṣṇa não pode se afastar do devoto quando este está intensamente absorto pensando nEle. Aqui, Kuntīdevī está muito ansiosa, pensando que Kṛṣṇa Se afastará, mas o verdadeiro efeito da ausência física de Kṛṣṇa é que Ele fica mais intensamente presente dentro da mente do devoto. Portanto, Caitanya Mahāprabhu, através do exemplo de Sua própria vida, ensinou vipralambha-sevā, serviço a Kṛṣṇa em separação. Lágrimas fluíam de Seus olhos como torrentes de chuva, porque Ele sentia tudo vazio na ausência de Kṛṣṇa.

S Kršnou se můžeme stýkat dvĕma způsoby. Být v Kršnovĕ osobní přítomnosti, hovořit s Ním a objímat Ho se nazývá sambhoga. Existuje ale i jiný způsob, jak být s Kršnou, a sice v odloučení od Nĕho    —    vipralambha. Oddaný může získat prospĕch z obou druhů Kršnovy společnosti.

Há duas fases para se encontrar Kṛṣṇa. Estar pessoalmente presente com Kṛṣṇa, encontrá-lO pessoalmente, falar pessoalmente com Ele e abraçá-lO chama-se sambhoga, mas também existe outra forma para se estar com Kṛṣṇa – sentindo separação dEle – e isto se chama vipralambha. O devoto pode se beneficiar da associação de ambas as maneiras.

Jelikož se nyní nacházíme v hmotném svĕtĕ, nevidíme Kršnu přímo. Můžeme Ho však vidĕt nepřímo. Pokud jsme pokročilí v duchovním životĕ, můžeme si při pohledu na Tichý oceán ihned vzpomenout na Kršnu. To se nazývá meditace. Můžete si myslet: „V Tichém oceánu je obrovské množství vody a dĕlají se na nĕm veliké vlny, ale i když od nĕho stojím jen pár metrů, cítím se nehledĕ na jeho sílu a hrozivé vlny naprosto bezpečný. Vím, že se nevylije z břehů, protože všechno pracuje podle Kršnových pokynů. Kršna řekne: ,Tichý oceáne, i když jsi rozlehlý a mocný, nesmíš překročit tuto hranici.̀“ Tímto způsobem si můžeme okamžitĕ připomínat Kršnu, Boha, který je tak mocný, že ovládá dokonce i Tichý oceán. To je vĕdomí Kršny.

Por estarmos agora no mundo material, não vemos Kṛṣṇa diretamente. Apesar disto, podemos vê-lO indiretamente. Se alguém, por exemplo, vê o Oceano Pacífico, pode lembrar-se de Kṛṣṇa imediatamente, se for avançado na vida espiritual. Isto se chama meditação. Pode-se pensar: “O Oceano Pacífico é um imenso corpo d’água, com ondas tão enormes, mas, embora eu esteja a poucos metros dele, tenho confiança de que estou em segurança, por mais perigoso que este oceano possa ser e por mais violentas que sejam suas ondas, eu estou certo de que ele não passará de seus limites. Como acontece isto? Pela ordem de Kṛṣṇa. Kṛṣṇa ordena: “Meu querido Oceano Pacífico, você pode ser muito grande e poderoso, mas não deve ultrapassar esta linha”. Dessa maneira, pode-se imediatamente se lembrar de Kṛṣṇa, ou Deus, que é tão poderoso que o próprio Oceano Pacífico obedece a Sua ordem. Dessa maneira, pode-se pensar em Kṛṣṇa e isto é consciência de Kṛṣṇa.

Když se díváme na východ slunce, můžeme si také ihned vzpomenout na Kršnu, neboť Nejvyšší Pán říká v Bhagavad-gítĕ (7.8): prabhāsmi śaśi-sūryayoḥ    —    „Jsem svitem slunce a mĕsíce.“ Když jsme se naučili, jak vidĕt Kršnu, můžeme Ho vidĕt i ve slunečním svitu. Naši vĕdci nestvořili slunce. Mohou žonglovat se slovy, ale poznat, co slunce ve skutečnosti je, to je nad jejich síly. Védánta-sútra (1.1.3) ale říká: śāstra-yonitvāt. Človĕk může poznat všechno prostřednictvím šáster neboli védské literatury. Budeme-li studovat védskou literaturu, můžeme pochopit, co je slunce, neboť slunce je popsáno v Brahma-sanhitĕ (5.5.2):

Da mesma forma, quando se vê o Sol nascendo, pode-se lembrar imediatamente de Kṛṣṇa, porque Kṛṣṇa diz na Bhagavad-gītā (7.8), prabhāsmi śaśi-surayoḥ: “Eu sou o brilho do Sol e da Lua”. Quem aprendeu como ver Kṛṣṇa pode vê-lO no brilho do Sol. Nossos cientistas não criaram o Sol, e, embora possam jogar com palavras, está além da sua habilidade saber o que é o Sol verdadeiramente. Mas o Vedānta-sūtra (1.1.3) diz, śāstra-yonitvāt: “Pode-se saber sobre todas as coisas através do śāstra, a literatura védica”. Quem estudar a literatura védica, por exemplo, saberá o que é o Sol, que está descrito na Brahma-saṁhitā (5.5.2):

yac-cakṣur eṣa savitā sakala-grahāṇāṁ
rājā samasta-sura-mūrtir aśeṣa-tejāḥ
yasyājñayā bhramati sambhṛta-kāla-cakro
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
yac-cakṣur eṣa savitā sakala-grahāṇāṁ
rājā samasta-sura-mūrtir aśeṣa-tejāḥ
yasyājñayā bhramati sambhṛta-kāla-cakro
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

Tento verš popisuje Slunce jako oko všech planet, a když o nĕm človĕk takto medituje, může to skutečnĕ realizovat, neboť v noci před východem slunce nic nevidíme. Slunce je také popisováno jako oko Nejvyššího Pána. Jedno Jeho oko je slunce a druhé oko je mĕsíc. V Upanišadách je řečeno, že vidĕt můžeme jen tehdy, vidí-li Kršna. Slunce je rovnĕž popsáno jako aśeṣa-tejāḥ neboli neomezenĕ žhavé. Jaký je jeho úkol? Yasyājñayā bhramati sambhṛta-kāla-cakraḥ. Slunce má svou obĕžnou dráhu. Bůh mu dal pokyn: „Pohybuj se pouze po své obĕžné dráze a nevychyluj se z ní.“ Vĕdci říkají, že kdyby se Slunce pohnulo nepatrnĕ na jednu stranu, celý vesmír by se rozžhavil, a kdyby se vychýlilo na druhou stranu, celý vesmír by zmrzl. Podle pokynu Nejvyššího Pána se ale ze svého místa nepohne ani o milimetr. Vychází vždy přesnĕ. Proč? Všechno má svůj řád a je nutná disciplína a poslušnost. Brahma-sanhitá proto říká: yasyājñayā bhramati sambhṛta-kāla-cakro govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi.„Uctívám původní osobu, Nejvyššího Pána, podle Jehož příkazu se Slunce pohybuje po své obĕžné dráze. Dává pokyny dokonce i Slunci, oceánu a Mĕsíci a vše pracuje pod Jeho vedením.“

Esse verso descreve o Sol como sendo o olho de todos os planetas, e quem meditar nisto compreenderá que é um fato, porque, à noite, antes que o Sol nasça, ninguém pode enxergar. O Sol é descrito aqui como o olho do Senhor. O Sol é um de Seus olhos, e a Lua, o outro. Nos Upaniṣads, se diz que apenas quando Kṛṣṇa vê é que nós também vemos. O Sol também é descrito como aśeṣa tejāḥ, ilimitadamente quente. E qual é sua função? Yasyājñayā bhramati sambhṛta-kāla-cakraḥ. O Sol tem sua órbita. Deus lhe ordenou:

“Viaje apenas nesta órbita, e não se afaste dela para nenhum lugar”. Os cientistas dizem que, se o Sol se movesse um pouquinho para um lado, queimaria toda a Terra, e, se se movesse para o outro lado, toda a Terra se congelaria. Mas, pela ordem do Supremo, ele não se move nem um décimo milésimo de um centímetro de onde deveria. Ele sempre nasce na hora exata. Por quê? Deve haver alguma disciplina, alguma obediência, alguma ordem. A Brahma-saṁhitā diz, yasyājñayā bhramati sambhṛta-kāla-cakro govindam adi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi: “Eu adoro a pessoa original, por cuja ordem o Sol se move em sua órbita. É Ele quem orienta o próprio Sol, os oceanos e a Lua. Tudo acontece devido à Sua ordem”.

Proč je tedy tak tĕžké porozumĕt Bohu? Ve skutečnosti to není vůbec tĕžké. Pokud človĕk umí rozumnĕ uvažovat a pokud nemá místo mozku hromadu trusu, může realizovat Boha na každém kroku. Pán říká:

Então, onde está a dificuldade em se compreender Deus? Não há dificuldade. Quem for realmente são, e não tiver um cérebro feito de excremento, compreenderá Deus a cada passo. O Senhor diz:

raso ’ham apsu kaunteya
prabhāsmi śaśi-sūryayoḥ
praṇavaḥ sarva-vedeṣu
śabdaḥ khe pauruṣaṁ nṛṣu
raso ’ham apsu kaunteya
prabhāsmi śaśi-sūryayoḥ
praṇavaḥ sarva-vedeṣu
śabdaḥ khe pauruṣaṁ nṛṣu

„Ó synu Kuntí, Ardžuno, jsem chutí vody, jsem svĕtlem slunce a mĕsíce, slabikou óm ve védských mantrách, jsem zvuk v éteru a schopnost v lidech.“ (Bg. 7.8) Proč potom lidé říkají, že nevidí Boha? Proč se na Boha nedívají tím způsobem, jak jim to Bůh Samotný přikazuje? Proč si vymýšlejí své vlastní způsoby? Nikdo nemůže vidĕt Boha způsobem, jaký si sám vymyslí. Když se o to bude snažit, zůstane navždy slepý. V současné dobĕ se takzvaní filozofové a vĕdci snaží vidĕt Boha svým vlastním způsobem. To ale není možné. Musíme vidĕt Boha tak, jak nám to radí On Samotný. Jedinĕ potom Ho budeme moci spatřit. Když se budu chtít setkat s prezidentem Spojených států, budu ho moci vidĕt, kdy mĕ napadne? Pokud ne, jak potom mohu očekávat, že takovým způsobem uvidím Boha? Není to darebáctví? Dokonce ani s obyčejným človĕkem, který zaujímá nĕjaké vysoké postavení, se nemohu setkat tak, jak si usmyslím. Musím si dohodnout určité datum s jeho sekretářkou a zařídit další náležitosti. Ačkoliv Bůh je daleko vĕtší než obyčejný človĕk, darebáci přesto prohlašují, že Ho mohou spatřit tak, jak si to oni představují. Říkají: „Všechny způsoby, které si vymyslíte, jsou správné.“ To je darebáctví. Svĕt je plný darebáků a bláznů a lidé již ztrácejí představu, co vĕdomí Boha neboli vĕdomí Kršny vůbec je. Jestli chce nĕkdo opravdu vidĕt Boha, jestli chce být vždy v Jeho přítomnosti    —    jak o to Kršnu prosí Kuntídéví    —     může Ho mít neustále ve svém srdci.

“Ó filho de Kuntī (Arjuna), Eu sou o sabor da água, a luz do Sol e da Lua, a sílaba oṁ nos mantras védicos; Eu sou o som no éter e a habilidade no homem” (Bhagavad-gītā 7.8). Então, por que as pessoas dizem “Eu nunca vi Deus?” E por que não O veem da maneira que Ele as orienta que O vejam? Por que inventam seu próprio processo? Não podemos ver Deus através de nossa própria maneira. Isso não é possível. Mesmo que tentemos, continuaremos cegos. Hoje em dia, ditos filósofos e cientistas tentam ver Deus à sua moda, mas isso não é possível. É preciso ver Deus da maneira que Deus quer. Assim poderemos vê-lO. Se eu quiser ver o Presidente dos Estados Unidos, posso agir a meu modo? Se não posso, como posso desejar ver Deus à minha moda? Será que isso não é patifaria? Eu não posso ver, à minha maneira, nem mesmo um homem comum numa posição importante. Tenho de marcar encontro com seu secretário e fazer os ajustes necessários. Todavia, embora Deus seja ilimitadamente superior a qualquer homem comum, sujeitos desavergonhados mantêm seu ponto de vista de que podem ver Deus da maneira que achar mais conveniente. “Qualquer coisa que você invente”, dizem eles, “é genuína”. Isto é patifaria. O mundo está cheio de sujeitos ignorantes e sem caráter, motivo pelo qual a consciência de Deus, a consciência de Kṛṣṇa, tornou-se uma ideia vaga. Por outro lado, quem deseja ver Deus, quem deseja que Ele esteja sempre presente, como Kuntīdevī está pedindo que Ele fique, pode mantê-lO sempre em seu coração.

Musíme jednoduše zamĕstnat svou mysl a své smysly v oddané službĕ, jako to udĕlal Mahárádž Ambaríš. Sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane (Bhág. 9.4.18). Nejprve musíme soustředit svou mysl na Kršnovy lotosové nohy, neboť mysl je střediskem všech smyslových činností. Kdybychom nemĕli mysl, byli bychom slepí, i kdybychom mĕli oči, a i kdybychom mĕli uši, byli bychom hluší. Mysl je proto považována za jedenáctý smysl. Máme deset smyslů    —    pĕt činnostních smyslů a pĕt smyslů pro získávání poznání    —    a střediskem všech tĕchto smyslů je mysl. Bhagavad-gítá (3.42) říká:

Basta que apliquemos nossa mente e sentidos em consciência de Kṛṣṇa, como fez Mahārāja Ambarīṣa. Sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor vacāṁsi vaikuṇṭha-gunānuvarṇane (Śrīmad-Bhāgavatam 9.4.18). Primeiramente, temos de fixar nossa mente nos pés de lótus de Kṛṣṇa, porque a mente é o centro de todas as atividades sensórias. Se a mente não estiver presente, mesmo possuindo olhos, não poderemos enxergar e, apesar de possuirmos ouvidos, não poderemos ouvir. Por conseguinte, a mente é considerada o décimo-primeiro sentido. Existem dez sentidos – cinco sentidos funcionais e cinco sentidos para se obter conhecimento – e o centro desses sentidos é a mente. A Bhagavad-gītā (3.42) diz:

indriyāṇi parāṇy āhur
indriyebhyaḥ paraṁ manaḥ
manasas tu parā buddhir
yo buddheḥ paratas tu saḥ
indriyāṇi parāṇy āhur
indriyebhyaḥ paraṁ manaḥ
manasas tu parā buddhir
yo buddheḥ paratas tu saḥ

V tomto verši Kršna vysvĕtluje, že i když své smysly považujeme za velice důležité, je nad nimi nĕco vyššího    —    mysl, nad kterou je inteligence, a nad inteligencí je duše.

Neste verso, Kṛṣṇa explica que, embora consideremos os sentidos muito importantes, além dos sentidos há algo superior – a mente; além da mente está a inteligência e, além da inteligência, está a alma.

Jak můžeme pochopit existenci duše, když nerozumíme ani psychologickým projevům mysli? Nad myslí je inteligence a pomocí spekulace může človĕk dosáhnout nejvýše intelektuální úrovnĕ. Abychom ale porozumĕli duši a Bohu, musíme se povznést nad intelektuální úroveň. To všechno můžeme pochopit, avšak musíme toto poznání získat správným způsobem. Védy proto říkají:

Como podemos perceber a existência da alma, se nem sequer compreendemos nossas atividades psicológicas? Além da mente está a inteligência, e, por especulação, pode-se alcançar, quando muito, a plataforma intelectual. Mas, para compreender a alma e Deus, é preciso transcender a plataforma intelectual. É possível compreender tudo, mas temos de obter compreensão da fonte correta. Portanto, o preceito védico é:

tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet
samit-pāṇiḥ śrotriyaṁ brahma-niṣṭham
tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet
samit-pāṇiḥ śrotriyaṁ brahma-niṣṭham

„Ten, kdo chce opravdu se vší vážností porozumĕt nadpřirozeným a transcendentálním vĕcem, se musí obrátit na pravého duchovního učitele.“ (Mundaka Up. 1.2.12)

“Quem é realmente sério quanto à compreensão de assuntos transcendentais deve aproximar-se de um mestre espiritual fidedigno” (Muṇḍaka Upaniṣad, 1.2.12).