Skip to main content

Kapitola 18

18

Konec nevĕdomosti a utrpení

Liberação da Ignorância e do Sofrimento

bhave ’smin kliśyamānānām
avidyā-kāma-karmabhiḥ
śravaṇa-smaraṇārhāṇi
kariṣyann iti kecana
bhave ’smin kliśyamānānām
avidyā-kāma-karmabhiḥ
śravaṇa-smaraṇārhāṇi
kariṣyann iti kecana

A ještĕ jiní říkají, že jsi se zjevil, abys znovu oživil oddanou službu nasloucháním, vzpomínáním, uctíváním atd., aby podmínĕné duše, které trpí hmotnými bolestmi, mohly tĕchto činností využít a dosáhnout osvobození.

E ainda há outros que dizem que Tu apareceste para renovar o serviço devocional de ouvir, lembrar, adorar e assim por diante, para que as almas condicionadas que sofrem de dores materiais aproveitem-se disso e obtenham a libertação.

Šrímad-Bhágavatam 1.8.35

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.35

Ve Šrímad Bhagavad-gítĕ Pán prohlašuje, že přichází v každém vĕku, aby znovu obnovil náboženství. Náboženství utváří Nejvyšší Pán. Nikdo nemůže vymyslet nové náboženství, jak to mají v oblibĕ nĕkteří ctižádostiví jedinci. Skutečným náboženstvím je přijmout Pána jako svrchovanou autoritu a se spontánní láskou Mu sloužit. Žádná živá bytost se nemůže vyhnout službĕ, protože to je původním smyslem její existence. Jediným posláním živé bytosti je sloužit Pánu. Pán je veliký a živé bytosti Mu jsou podřízeny. Povinností živé bytosti je proto sloužit pouze Jemu. Iluzí zmatené živé bytosti se naneštĕstí z pouhého nedorozumĕní stávají působením hmotných tužeb služebníky svých smyslů. Tato touha se nazývá avidyā neboli nevĕdomost. Na základĕ takové touhy si vytváří živá bytost různé plány na hmotný požitek, které se soustřeďují kolem zvráceného pohlavního života. Zaplétá se do řetĕzce rození a smrti a pod dohledem Svrchovaného Pána se převtĕluje do různých tĕl na různých planetách. Dokud se tedy nedostaneme za hranice této nevĕdomosti, nemůžeme se osvobodit od trojího strádání v hmotném životĕ. To je zákon přírody.

Na Śrīmad-Bhagavad-gītā, o Senhor afirma que aparece em todos os milênios simplesmente para restabelecer o caminho da religião. O caminho da religião é feito pelo Senhor Supremo. Ninguém pode fabricar um novo caminho de religião, como costumam fazer certas pessoas ambiciosas. O verdadeiro caminho da religião é aceitar o Senhor como a autoridade suprema, e assim prestar-Lhe serviço com amor espontâneo. Um ser vivo não pode deixar de prestar serviço, porque ele é constitucionalmente feito para esse propósito. A única função do ser vivo é prestar serviço ao Senhor. O Senhor é grande, e os seres vivos são Seus subordinados. Portanto, o dever de todos é servir unicamente a Ele.

Desafortunadamente, os seres vivos, iludidos apenas devido a uma falsa concepção, tornam-se servos dos sentidos através do desejo material. Este desejo chama-se avidyā, ou ignorância. E, por causa de tal desejo, os seres vivos fazem diferentes planos para o desfrute material, centralizado na vida sexual pervertida. Portanto, eles se enredam na corrente de nascimento e morte, transmigrando para diferentes corpos, em diferentes planetas, sob a direção do Senhor Supremo. Por isso, a menos que a pessoa esteja além do limite da ignorância, ela não se pode livrar das três espécies de misérias da vida material. Esta é a lei da natureza.

Pán se ovšem ze Své bezpříčinné milosti    —    neboť je k trpícím živým bytostem milostivý víc, nežli by očekávaly    —    před námi zjevuje a obnovuje zásady oddané služby, která spočívá v naslouchání, opĕvování, vzpomínání, sloužení, uctívaní, modlení se, spolupracování a odevzdání se Mu. Jestliže se podmínĕná duše začne vĕnovat výše uvedeným způsobům služby nebo alespoň jednomu z nich, pomůže jí to z labyrintu nevĕdomosti a osvobodí se tak od veškerého hmotného utrpení, které si vytváří pod vlivem vnĕjší energie. Tuto zvláštní milost živým bytostem přináší Pán v podobĕ Šrí Čaitanji Maháprabhua.

O Senhor, contudo, por Sua misericórdia sem causa, porque Ele é mais misericordioso com os seres vivos que estão sofrendo do que eles possam esperar, aparece diante deles e renova os princípios do serviço devocional, que compreendem ouvir, cantar, lembrar, servir, adorar, orar, cooperar e render-se a Ele. A adoção de todos os itens acima mencionados, ou de qualquer um deles, pode ajudar a alma condicionada a sair da rede da ignorância, e assim libertar-se de todos os sofrimentos materiais criados pela sua condição de ser vivo iludido pela energia externa. Esse tipo particular de misericórdia é concedido ao ser vivo pelo Senhor, sob a forma do Senhor Śrī Caitanya Mahāprabhu.

V tomto velice důležitém verši je užito slov bhave 'smin    —     „v tomto hmotném svĕtĕ“. Slovo bhava znamená také „růst“ a vztahuje se tedy na to, co se narodilo. V hmotném svĕtĕ dochází k šesti druhům zmĕn. Nejprve je to zrození a růst. Co se narodilo a rostlo, potom nĕjaký čas zůstává, plodí potomky, chřadne a nakonec zaniká. Tĕmto šesti zmĕnám se říká ṣaḍ-vikāra. Tĕlo se například v určitou dobu narodí, potom roste a po nĕjakou dobu zůstává stejné. Pak zplodí vedlejší produkty v podobĕ synů a dcer, potom zestárne a zeslábne a když je nakonec velice staré, zemře.

Neste importante verso as palavras bhave ’smin significam “neste mundo material”. A palavra bhava também significa “crescer”, e refere-se àquilo que nasce. Neste mundo material existem seis tipos de mudanças: primeiro há o nascimento, depois crescimento, permanência por algum tempo, emissão de subprodutos, envelhecimento, e, finalmente, desaparecimento. Estas seis mudanças são chamadas de ṣaḍ-vikāra. O corpo, por exemplo, nasce numa certa data, cresce e permanece por algum tempo. Do corpo surgem vários subprodutos, na forma de filhos e filhas, e depois o corpo fica velho e fraco e, no final, quando está bem velho, morre.

I když je však tĕlo mrtvé, já žiji dále. Když hrubohmotné tĕlo zanikne, stále existuji v jemnohmotném tĕle složeném z mysli, inteligence a falešného ega a toto jemné tĕlo mĕ přenáší do dalšího hrubohmotného tĕla. Ačkoliv každý musí přijmout jemnohmotné tĕlo, vĕdci a lékaři ho nemohou vidĕt. Mám svoji mysl a vy máte také svoji mysl, ale já nemohu vidĕt vaši a vy nemůžete vidĕt moji. Stejnĕ tak nemůžeme vidĕt inteligenci, neboť to jsou všechno velice jemné prvky. Duše je však ještĕ jemnĕjší    —     jak by ji tedy mohli vĕdci vidĕt? Nemohou vidĕt mysl, inteligenci ani falešné ego, a co pak říci o duši? Říkají proto: „Tĕlo je všechno a neexistuje nic vyššího.“ Ve skutečnosti ale nemají pravdu.

Mas, quando meu corpo acaba, eu não acabo. Quando meu corpo grosseiro chega ao fim, eu permaneço no meu corpo sutil, composto de mente, inteligência e falso ego, e este corpo sutil me leva para outro corpo grosseiro. Embora todos tenham de aceitar um corpo sutil, os cientistas e médicos não conseguem vê-lo. Eu tenho uma mente, e você também, mas eu não posso ver a sua mente, nem você pode ver a minha. Eu tenho inteligência, e você também, mas você não pode ver minha inteligência, nem eu a sua, porque elas são muito sutis. Analogamente, a alma espiritual é ainda mais sutil. Então, como poderiam os cientistas vê-la? Se eles não conseguem ver a mente, a inteligência ou o falso ego, o que falar de ver a alma? Por isso, eles dizem: “O corpo é tudo, e não há mais nada”. Na verdade, entretanto, este não é o fato.

Skutečnost je taková, že duše je velmi malá. Bālāgra-śata-bhāgasya śatadhā kalpitasya ca (Švétášvatara Up. 5.9). Duše má rozmĕr jedné desetitisíciny konečku vlasu. Představte si, že bychom mĕli vzít vlas a rozdĕlit ho na sto částí. Bylo by to možné? To bychom nedokázali. Kdybychom to ale mohli udĕlat a každou ze sto částí bychom opĕt rozdĕlili na sto dílů, každý z nich by mĕl velikost duše.

O fato é que a alma espiritual é muito, muito pequena. Bālāgra-śata-bhāgasya śatadhā kalpitasya ca (Śvetāśvatara Upaniṣad 5.9). A alma é uma décima milésima parte da ponta de um fio de cabelo. Suponhamos que peguemos um fio de cabelo e o dividamos em cem partes iguais. Podemos fazer isto? Não. Isto não é possível. Mas se pudéssemos, e novamente dividíssemos cada parte em cem partes iguais, cada nova parte seria do tamanho da alma espiritual.

Nemůžeme to pochopit pomocí experimentálního poznání. Musíme se učit od autorit. Naše poznání je tak nedokonalé, že nemůže zahrnovat takové jemné vĕci. Jelikož darebáci tyto jemné prvky nemohou pochopit, myslí si, že hmota je příčinou života. Nemohou však dokázat, že život pochází z hmoty. Ať vezmou nĕjaké chemikálie a vytvoří ve své laboratoři třeba jen nepatrnou mouchu s nohama a očima. Každý večer můžeme pozorovat mnoho takových mušek, které létají kolem svĕtla lampy. Tímto nepatrným hmyzem počínaje a Brahmou konče existuje 8    400    000 různých životních druhů. A jak říká Kršna v Bhagavad-gítĕ (tathā dehāntara-prāptiḥ), my tĕmito životními druhy procházíme a přijímáme jedno tĕlo za druhým. Musíme proto zavrhnout buď Kršnova slova, nebo všechny takzvané vĕdecké teorie o tom, že život pochází z hmoty. Protože jsme svůj život zasvĕtili vĕdomí Kršny, nemůžeme odmítat Kršnova slova. Když Kršna říká, že musíme cestovat z jednoho tĕla do druhého, přijímáme to jako pravdu.

Naturalmente, isto não pode ser compreendido através de conhecimento experimental. Então, como pode ser aprendido? Deve-se aprender da autoridade. Nosso conhecimento é tão imperfeito que não pode tratar desses assuntos tão sutis, e, porque não podem tratar dessas coisas, os patifes pensam que a matéria é a causa da vida. Apesar disso, eles não são capazes de demonstrar que a vida vem da matéria. Deixemo-los juntar elementos químicos em seus laboratórios e vejamos se produzem um pequeno inseto com patas, olhos, etc. Toda noite vemos muitos de tais insetos com patas e olhos, com os quais se aproximam da luz. Desde esses pequenos insetos até o Senhor Brahmā, existem 8.400.000 diferentes formas de vida, em meio as quais estamos viajando, de corpo em corpo, abandonando um e aceitando outro, como é declarado por Kṛṣṇa na Bhagavad-gītā (tathā dehāntara prāptiḥ). Portanto, rejeitamos a palavra de Kṛṣṇa ou todas as teorias, ditas científicas, de que a vida vem da matéria; mas nós estamos comprometidos com a consciência de Kṛṣṇa, e, portanto, não podemos rejeitar a palavra de Kṛṣṇa. Nós aceitamos quando Kṛṣṇa diz que temos de viajar de um corpo para outro.

Každá živá bytost v tomto hmotném svĕtĕ je pod vlivem nevĕdomosti (avidyā). Avidyā-karma-saṁjñānyā tṛtīyā śaktir iṣyate. Bůh, Kršna, má miliony energií (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate), které lze shrnout do tří kategorií    —    vnĕjší energie, vnitřní energie a okrajová energie. Okrajová a vnitřní energie mají stejnou duchovní povahu, ale třetí energie, vnĕjší, je nižší povahy.

Toda entidade viva dentro deste mundo material está sob a influência de avidyā, ignorância. Avidyā-karma-saṁjñānyā tṛtīyā śaktir iṣyate. Deus, Kṛṣṇa, tem muitos milhões de potências (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate), que foram agrupadas em três categorias – a potência externa, a potência interna e a potência marginal. A potência marginal e a potência interna são da mesma qualidade espiritual, mas a terceira potência, a externa, é inferior.

viṣṇu-śaktir parā proktā
kṣetrajñākhyā tathā parā
avidyā-karma-saṁjñānyā
tṛtīyā śaktir iṣyate
viṣṇu-śaktir parā proktā
kṣetrajñākhyā tathā parā
avidyā-karma-saṁjñānyā
tṛtīyā śaktir iṣyate

(Višnu Purána 6.7.61)

(Viṣṇu Purāṇa 6.7.61)

V hmotném svĕtĕ je každý v nevĕdomosti (avidyā). Dokonce i Brahmá byl zahalen nevĕdomostí, dokud neobdržel poznání od Kršny. Nikdo by proto nemĕl být pyšný na své znalosti. Každý v hmotném svĕtĕ je darebák. Nĕkterá živá bytost si myslí: „Kdybych se mohl stát Brahmou, stvořil bych velký vesmír.“ Dostane tedy tĕlo Brahmy. A nepatrný hmyz si myslí: „Kdybych mohl v této stĕnĕ udĕlat malý otvor, mohl bych si tam v klidu žít a jíst.“ Brahmá si přeje stvořit vesmír, my toužíme postavit mrakodrap a mravenec chce udĕlat otvor, kde by mohl žít, ale v podstatĕ se jedná o stejnou vĕc. Jsme hlupáci, protože si neuvĕdomujeme, že všechny tyto vĕci jsou hmotné a nebudou trvat vĕčnĕ. Jsme v nevĕdomosti a myslíme si: „Tohle bude velice pĕkné. Tamto bude velice pĕkné.“ Kāma-karmabhiḥ. Vypĕstujeme si v sobĕ nĕjakou touhu (kāma) a podle ní jednáme. To nám ale přináší spoustu potíží (kliśyanti). Stát se Brahmou není nic snadného. Postavení Brahmy je velice vysoké a získat ho může jen skutečnĕ kvalifikovaná živá bytost, která provádĕla mnohá odříkání a pokání. Ale i Brahmá je živá bytost jako jsme my. V Americe žije mnoho občanů a jedním z nich je i prezident Ford, který díky usilovné práci a diplomacii dosáhl svého vysokého postavení. Jinak je ale jen obyčejným občanem. Například prezident Nixon byl nyní svržen ze svého místa a již není prezidentem, protože nebyl nic víc než obyčejný občan. Když budeme chtít, můžeme se podobnĕ stát Brahmou. Bhaktivinód Thákur proto říká:

Neste mundo material, todos estão em ignorância (avidyā). Mesmo Brahmā era ignorante, antes que Kṛṣṇa lhe desse o conhecimento. Portanto, ninguém deve ter orgulho de seu conhecimento. Todos neste mundo material são patifes. Uma entidade viva individual deseja: “Se eu tivesse a oportunidade de estar no lugar do Senhor Brahmā, poderia criar um universo enorme”. Assim, ela recebe o corpo de Brahmā. E um pequeno inseto deseja: “Se eu pudesse fazer um pequeno buraco neste quarto, eu viveria pacificamente e comeria bem”. Assim, Brahmā deseja criar um universo, nós desejamos criar um arranha-céu, e uma formiga deseja fazer um buraco na parede, mas a qualidade do trabalho é uma só. Todos nós somos tolos, entretanto, porque não compreendemos que, uma vez que essas coisas são materiais, não vão durar para sempre. Devido à nossa ignorância, pensamos: “Isto é ótimo. Aquilo vai ser ótimo”. Kāma karmabhiḥ. Desenvolvemos algum desejo (kāma) e depois agimos de acordo. Isto resulta em muita dificuldade (kliśyanti). Tornar-se Brahmā não é algo muito fácil. Brahmā é uma posição muito elevada, e é oferecida a uma entidade viva que seja altamente qualificada em austeridades e penitências. Mas ele também é uma entidade viva como nós. Nos EUA, existem muitos cidadãos, e o Presidente Ford também é um cidadão, mas, por causa de seu trabalho duro e diplomacia, ele obteve a presidência. Ainda assim, ele é um cidadão comum. O Presidente Nixon, por exemplo, foi deposto e agora não é mais presidente. Isto é porque ele era um cidadão comum. Da mesma forma, se quisermos, também poderemos nos tornar Brahmā. Portanto, Bhaktivinoda Ṭhākura diz:

kīṭa-janma hao yathā tuyā dāsa
bahirmukha brahma-janme nāhi āśā
kīṭa-janma hao yathā tuyā dāsa
bahirmukha brahma-janme nāhi āśā

„Radĕji se narodím jako hmyz tam, kde žije Tvůj oddaný, protože jestli padnu do prachu z jeho lotosových nohou, můj život bude úspĕšný.“ Bhaktivinód Thákur říká: bahirmukha brahma-janme nāhi āśā. „Nechci se stát Brahmou, pokud by to znamenalo nebýt oddaným Kršny.“

“Que eu me torne um inseto na casa de Seu devoto, porque, se eu cair na poeira dos pés de um devoto, minha vida será bem-sucedida”.

Bhaktivinoda Ṭhākura diz, bahirmukha brahma-janme nāhi āśā: “Eu não desejo me tornar Brahmā e não ser um devoto de Kṛṣṇa”.

Jelikož jsme pokryti nevĕdomostí neboli májou, můžeme na Kršnu kdykoliv zapomenout. Abychom se tomu vyhnuli, musíme se vždy zamĕstnávat oddanou službou. Kuntídéví to naznačuje slovy śravaṇa-smaraṇārhāṇi. Slovo śravaṇa znamená „naslouchání“, smaraṇa znamená „vzpomínání“ a arhaṇa znamená „uctívání Božstev Kršny“. Vždy bychom mĕli naslouchat o Kršnovi, vzpomínat na Nĕho a uctívat Ho. Všechna střediska hnutí pro vĕdomí Kršny jsme otevřeli s tímto cílem    —    abychom podporovali zpívání, tancování a uctívání a abychom tak na Kršnu nikdy nezapomnĕli. Sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ: když budeme vždy myslet na Kršnu, máme nadĕji, že na Nĕho budeme myslet i v okamžiku smrti (ante nārāyaṇa-smṛtiḥ).

Porque estamos em ignorância, māyā, a qualquer momento, podemos esquecer Kṛṣṇa. Por isso, devemos nos ocupar sempre na consciência de Kṛṣṇa para que não O esqueçamos. Kuntīdevī indica isto atavés das palavras śravaṇa-smaraṇārhāṇī. A palavra śravaṇa significa ouvir, smaraṇā significa “lembrar”, e ārhāṇī significa “adorar a Deidade de Kṛṣṇa”. Devemos sempre nos ocupar em ouvir sobre Kṛṣṇa, lembrá-lO e adorá-lO. Todos os centros do movimento da consciência de Kṛṣṇa estão abertos somente com esse propósito – para facilitar o cantar, dançar e adorar; para que, assim, não esqueçamos Kṛṣṇa. Sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ: se sempre pensarmos em Kṛṣṇa, haverá uma chance de lembrarmo-nos dEle no fim da vida (ante nārāyaṇa-smṛtiḥ).

Všechno vyžaduje cvik. Když chce například nĕkdo tančit na jevišti, musí tvrdĕ cvičit. Když se potom stane skvĕlým tanečníkem, diváci mu budou tleskat a budou oceňovat jeho umĕní. Nikdo si nemůže říci: „Půjdu bez přípravy na jevištĕ a stanu se vynikajícím tanečníkem.“ To není možné. Když si nĕkdo usmyslí, že se nebude připravovat a bude chtít rovnou vystoupit na jevišti, režisér mu to nedovolí, protože nikdo se nemůže stát dobrým tanečníkem, aniž trénuje. Skutečným cílem života je myslet v okamžiku smrti na Kršnu (ante nārāyaṇa-smṛtiḥ). Pokud človĕk v okamžiku smrti vzpomíná na Kršnu, jeho život byl úspĕšný.

Tudo requer prática. Se alguém, por exemplo, deseja dançar no palco, tem de ensaiar muito para aprender a dança. Em seguida, se se tornar um bom dançarino, será aplaudido “Ah, que ótimo dançarino!”, mas ninguém pode dizer: “Eu vou para o palco e imediatamente serei um ótimo dançarino”. Isto não é possível. Alguém pode dizer “Não, não, não. Eu não vou comparecer ao ensaio. Por favor, mande-me já para o palco que eu quero me apresentar”. Mas o diretor não permitirá isto, porque ninguém pode se tornar um bom dançarino sem praticar. O verdadeiro propósito da vida é lembrar-se de Kṛṣṇa no momento da morte (ante nārāyaṇa-smṛtiḥ). Se, no momento da morte, a pessoa conseguir se lembrar de Kṛṣṇa, sua vida será exitosa.

V hmotném svĕtĕ musíme všichni snášet hmotná utrpení, ale darebáci to nechtĕjí pochopit, neboť jsou zahaleni nevĕdomostí. Zlodĕj může dále krást a podvádĕt, i když ví, že ho pravdĕpodobnĕ zatknou a potrestají. Ačkoliv byl třeba již nĕkolikrát trestaný, dopustí se stejného přestupku (punaḥ punaś carvita-carvaṇānām). Proč? Protože je v nevĕdomosti. Je tolik ponořen v nevĕdomosti, že ho nenapadne: „Stále kradu a pokaždé mĕ zatknou a pošlou do vĕzení. Proč to dĕlám? Nepřináší mi to nic dobrého.“ Človĕk, který má přehnaný sklon užívat si sexuálního života, může často trpĕt různými pohlavními nemocemi a léčit se, ale přesto znovu vyhledá prostitutku. To se nazývá avaidha strī-saṅga, nedovolený sex. Ale dokonce i dovolený sex s sebou přináší mnoho potíží. Když žena otĕhotní, musí devĕt mĕsíců trpĕt a také porod je nĕkdy velice nebezpečný. A když se dítĕ narodí, otec se musí o dítĕ starat a musí tvrdĕ pracovat, aby mu mohl zaplatit vzdĕlání. Védská literatura proto říká: bahu-duḥkha-bhājaḥ. Sexuální život, ať již dovolený nebo nedovolený, přináší spoustu potíží. Tṛpyanti neha kṛpaṇāḥ: darebák, který je ponořený v nevĕdomosti, se nikdy nepoučí. Naopak, bude dĕlat stejné vĕci znovu a znovu (punaḥ punaś carvita-carvaṇānām). To je bhava-roga neboli nemoc hmotné existence.

Neste mundo material, todos são forçados a sofrer misérias materiais, mas os patifes não querem compreender isso porque estão absortos na ignorância. Um contrabandista pode agir mesmo sabendo que será preso e punido. Um ladrão pode saber que será preso e castigado por seus atos criminosos, e pode até já ter sido punido várias vezes, mas, ainda assim, comete o mesmo crime novamente (punaḥ punaś carvita carvanāṇām). Por quê? Ignorância. Ele está tão absorto em ignorância que não pensa “Eu estou sempre roubando, sendo preso repetidamente e sendo levado para a cadeia para ser castigado. Por que continuo fazendo isto? O resultado não é bom”. Alguém que seja muito inclinado sexualmente pode sofrer várias vezes de doenças venéreas, e submeter-se a tratamento, mas novamente recorrerá às prostitutas. Isto é avaidha stṛ-saṅga, sexo ilícito. Mas até mesmo o sexo autorizado envolve muitas dificuldades. Após o sexo, a mulher fica grávida, e tem de sofrer por nove meses, e durante o nascimento, às vezes, corre grande risco. E o pai, depois do nascimento da criança, tem de cuidá-la e trabalhar duro para prover a sua educação. Por conseguinte, a literatura védica diz: bahu-duḥkha-bhājaḥ – Após o sexo, lícito ou ilícito, existem muitos problemas. Tṛpyanti neha kṛpaṇāḥ: mas aquele que é um patife ignorante não ficará satisfeito. Em vez disso, fará as mesmas coisas repetidamente (punaḥ punaś carvita carvanāṇām). Isso é chamado de bhava-roga, a doença da existência material. Na civilização védica, portanto, as crianças são treinadas para permanecerem brahmacārīs, celibatários, e não se envolverem com problemas de sexo. Mas, se a pessoa é incapaz de manter-se brahmacārī, pode-se casar. Após ter sido treinado, no início, como um brahmacārī, ela não ficará muito tempo na vida familiar, mas rapidamente aceitará vānaprastha (a ordem retirada) e depois tomará sannyāsa, a ordem renunciada da vida.

yan maithunādi-gṛhamedhi-sukhaṁ hi tucchaṁ
kaṇḍūyanena karayor iva duḥkha-duḥkham
yan maithunādi-gṛhamedhi-sukhaṁ hi tucchaṁ
kaṇḍūyanena karayor iva duḥkha-duḥkham

(Bhág. 7.9.45)

(Bhāgavatam 7.9.45)

Ve védské civilizaci jsou proto malí chlapci vedeni k tomu, aby žili jako brahmačáríni v celibátu a vyhnuli se tak potížím spojeným se sexem. Když však nĕkdo není schopen zůstat brahmačárí, může se oženit. Ten, kdo byl na začátku svého života vychovávaný jako brahmačárí, nebude žít dlouho rodinným životem a brzy se z nĕho stane vánaprastha (odejde do ústraní) a nakonec přijme sannjás, řád života v odříkání.

Na civilização védica, portanto, as crianças são treinadas para permanecerem brahmacārīs, celibatários, e não se envolverem com problemas de sexo. Mas, se a pessoa é incapaz de manter-se brahmacārī, pode-se casar. Após ter sido treinado, no início, como um brahmacārī, ela não ficará muito tempo na vida familiar, mas rapidamente aceitará vānaprastha (a ordem retirada) e depois tomará sannyāsa, a ordem renunciada da vida.

V tomto hmotném svĕtĕ každý trpí    —    ptáci, šelmy, stromy, zvířata, rostliny, a dokonce i Brahmá a Indra. Ani Indra se necítí bezpečnĕ; stále se obává svých případných konkurentů.

Neste mundo material, todos estão sofrendo – os pássaros, as feras, as árvores, os animais, as plantas e até mesmo Brahmā e Indra. Indra também não está a salvo; ele está sempre ansioso em relação a seus competidores.

tat sādhu manye ’sura-varya dehināṁ
sadā samudvigna-dhiyām asad-grahāt
tat sādhu manye ’sura-varya dehināṁ
sadā samudvigna-dhiyām asad-grahāt

(Bhág. 7.5.5)

(Bhāgavatam 7.5.5)

Proč se v hmotném svĕtĕ všichni bojí? Avidyā-kāma-karmabhiḥ: protože jsou to darebáci. Kršna proto zdůrazňuje: „Ty darebáku, zanech všech svých nesmyslných činností a odevzdej se Mi.“ To je Kršnova velká milost. Je nejvyšším otcem a přímo říká: sarva-guhyatamam. „Toto je nejdůvĕrnĕjší poznání.“ Sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. „Ty darebáku, zanech všeho a jednoduše se Mi odevzdej.“

Por que todos estão em ansiedade neste mundo material? Avidyā-kāma-karmabhiḥ: porque são ignorantes. Por isso, Kṛṣṇa adverte: “Seu patife, abandone essas bobagens e renda-se a Mim”. Esta é a maior misericórdia de Kṛṣṇa. Ele é o pai supremo. Por conseguinte, Ele diz diretamente, sarva-guhyatamam: “Este é o conhecimento mais confidencial”. Sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja: “Seu patife, abandone tudo e renda-se a Mim”.

Kuntí zde proto říká: „Přišel jsi, abys učil tyto darebáky a zamĕstnal je v naslouchání, vzpomínání a uctívání.“ To je bhakti. Śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ: človĕk by mĕl naslouchat o Višnuovi neboli Kršnovi a opĕvovat Ho. Jakmile ale oddaní začnou naslouchat a zpívat o Višnuovi, nĕjaký svámí-darebák řekne: „Mohu zpívat nebo poslouchat jakékoliv jméno. Proč zrovna Višnu? Proč ne třeba Kálí?“ V Bengálsku existuje skupina lidí, kteří provozují takzvaný „kálí-kírtan“    —    zpívají jména bohynĕ Kálí. Co je to za nesmysl? Ve védské literatuře se nepíše o ničem takovém jako je „kálí-kírtan“. Kírtan znamená śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ    —    naslouchání o Višnuovi neboli Kršnovi a Jeho opĕvování. Védská literatura doporučuje harer nāma,zpívání svatého jména Pána Hariho, Kršny, a nikoho jiného.

Portanto, Kuntī diz: “Você veio para ensinar a esses ignorantes e ocupá-los em ouvir, lembrar e adorar”. Isso é bhakti. Śravaṇam kīrtanaṁ viṣṇoḥ: deve-se ouvir e cantar sobre Viṣṇu, Kṛṣṇa. Mas logo que os devotos começam a ouvir e cantar sobre Viṣṇu, aparece algum svāmī ignorante que diz: “Não. Ouvir e cantar qualquer nome dará o mesmo resultado. Por que Viṣṇu? Por que não Kālī?” Na Bengala, há um grupo que inventou “kālī-kīrtana”, cantar o nome da semideusa Kālī. Que bobagem é essa? Na literatura védica, não existe tal coisa como kālī-kīrtana. Kīrtana significa śravaṇa-kīrtanaṁ viṣṇoḥ – ouvir e cantar sobre Viṣṇu, Kṛṣṇa. A literatura védica recomenda harer nāma, cantar o santo nome de Hari, Kṛṣṇa, e de ninguém mais.

Šukadéva Gósvámí toto śravaṇaṁ kīrtanam neboli naslouchání a opĕvování velice pĕknĕ popisuje ve druhém zpĕvu Šrímad-Bhágavatamu (2.4.15):

Este śravaṇaṁ kīrtanaṁ, ouvir e cantar, foi maravilhosamente descrito por Śukadeva Gosvāmī, no Segundo Canto do Śrīmad-Bhāgavatam (2.4.15). Ele disse:

yat-kīrtanaṁ yad-smaraṇaṁ yad-īkṣaṇaṁ
yad-vandanaṁ yat-śravaṇaṁ yad-arhaṇam
lokasya sadyo vidhunoti kalmaṣaṁ
tasmai subhadra-śravase namo namaḥ
yat-kīrtanaṁ yad-smaraṇaṁ yad-īkṣaṇaṁ
yad-vandanaṁ yat-śravaṇaṁ yad-arhaṇam
lokasya sadyo vidhunoti kalmaṣaṁ
tasmai subhadra-śravase namo namaḥ

Tímto veršem Šukadéva Gósvámí vzdává Kršnovi před recitováním Šrímad-Bhágavatamu své poklony. Říká: „Skládám Mu své poklony, protože pouhé naslouchání o Nĕm je subhadra neboli příznivé.“ Celý Bhágavatam oslavuje Nejvyššího Pána Kršnu a v tomto verši Ho také oslavuje Šukadéva Gósvámí. Říká, že se můžeme dokonale očistit, když Kršnu buď opĕvujeme, meditujeme o Nĕm, nebo když jednoduše vidíme Božstva Kršny a myslíme si: „Jak krásnĕ jsou dnes Kršna a Rádhárání oblečeni.“ Pokud nĕkdo není schopen zpívat nebo má tak rozrušenou mysl, že ji nemůže soustředit na Kršnu, i on má příležitost. Může se na Božstva jen dívat. Když se zamĕstná ve službĕ Božstvům, může je vidĕt dvacet čtyři hodin dennĕ. Bude je vidĕt stále    —    když umývá podlahu v chrámu, když Božstva obléká nebo koupe, když Jim obĕtuje jídlo. To jsou způsoby oddané služby, ale lidé jsou takoví darebáci, že se ani nepřijdou na Božstva podívat. Myslí si: „Uctívání Božstev je jenom modlářství.“ Sami uctívají sochu Gándhího nebo nĕkoho jiného, ale když je požádáme, aby se šli podívat na uctívání Božstev, řeknou: „Ne, to je jen modlářství.“

Antes de falar o Śrīmad-Bhāgavatam, Śukadeva Gosvāmī ofereceu suas reverências a Kṛṣṇa com este verso: Ele disse: “Ofereço minhas reverências a Ele, porque simplesmente ouvir sobre Ele é subhadra, auspicioso”. O Śrīmad-Bhāgavatam é a glorificação a Kṛṣṇa, e esta é a glorificação feita por Śukadeva Gosvām. Ele diz que uma pessoa pode ser perfeitamente purificada se glorificar Kṛṣṇa, ou meditar sobre Ele, ou simplesmente sentar-se perante a Deidade de Kṛṣṇa e vê-lO, pensando “Como Kṛṣṇa está bem vestido! Como Rādhārāṇī está bem vestida!” Quem não tem condição de cantar, ou tem uma mente tão perturbada que não consegue fixar-se em Kṛṣṇa, recebe uma oportunidade: “Aqui está a Deidade. Simplesmente veja-A”. Para quem está ocupado no serviço à Deidade, existe uma ótima oportunidade de vê-La constantemente, vinte e quatro horas por dia. Enquanto varre o chão do templo, enquanto veste a Deidade, enquanto A banha ou enquanto Lhe oferece comida, está sempre A vendo. Este é o processo do serviço devocional, mas as pessoas são tão desavergonhadas e tão caídas que nem mesmo vão ver a Deidade. “Ah!”, elas pensam, “o que é adoração à Deidade? É idolatria”. Elas adoram uma estátua de Gandhi, ou outra pessoa, mas, quando são convidadas a ver a adoração à Deidade, dizem: “Não, isto é adoração a um ídolo”.

V Kalkatĕ na námĕstí Čaurangi jsem vidĕl sochu Ašutóše Mukherdžího. Celý rok se tam slétají vrány, takže po čase je na jejím obličeji vrstva trusu. Jednoho dne ráno přijdou obyčejní metaři a svými košťaty sochu očistí. Večer se tam sejdou nĕjaké důležité osobnosti, povĕsí na sochu girlandu z kvĕtin a odejdou. Hned ráno vrány znovu přiletí a znovu se začne hlava sochy pokrývat trusem. Takže takové uctívání    —    čištĕní obličeje pana Ašutóše Mukherdžího komunálními košťaty    —    lidem nevadí. Když ale postavíme na oltář Božstva Kršny a pĕknĕ Je uctíváme, říkají, že je to modlářství.

Eu vi que, em Calcutá, no Chaurangi Square, há uma estátua do Senhor Asutosa Mukherji. Durante todo o ano, os corvos evacuam em sua cabeça, e o excremento fica grudado. Então, em um determinado dia do ano, pela manhã, os lavadores limpam a estátua com escovas, e à tardinha muitos homens importantes se aproximam para enguirlandá-la com flores. Depois que o dia acaba, eles se vão, e, no dia seguinte, os corvos voltam para, mais uma vez, evacuar em sua cabeça. Assim, este tipo de adoração é aceita – lavar o rosto do Senhor Asutosa Mukherji com a escova municipal – mas, se instalarmos a Deidade de Kṛṣṇa e A adorarmos belamente, as pessoas dirão que é idolatria.

Lidé jsou v rozpacích, neboť jsou pokryti nevĕdomostí (avidyā). Prostředkem, jak získat poznání a osvobodit se z této nevĕdomosti, je oddaná služba. Šukadéva Gósvámí vysvĕtluje, že človĕk může zpívat Kršnovo jméno nebo o Kršnovi meditovat, a když nemůže meditovat, ať se jednoduše posadí a dívá se na Nĕho. I dítĕ může pochopit: „Tady je Kršna a tady je Rádhárání.“ A nejen dĕti, mohou to dĕlat dokonce i zvířata a mít z toho prospĕch. Pokud má nĕkdo více inteligence, může přednášet modlitby, a jestliže na to má schopnosti, může pod vedením duchovního mistra Božstva náležitĕ uctívat.

Desse modo, as pessoas estão embaraçadas por estarem aprisionadas por avidyā, ignorância, e o método para educá-las e salvá-las das garras dessa ignorância é o serviço devocional. Como é explicado por Śukadeva Gosvāmī, pode-se cantar o nome de Kṛṣṇa ou meditar em Kṛṣṇa ou, se não conseguir meditar, pode-se simplesmente sentar e ver Kṛṣṇa. Mesmo uma criança pode ver: “Aqui está Kṛṣṇa. Aqui está Rādhārāṇī”. Mesmo uma criancinha, ou até mesmo um animal, pode fazer isto e se beneficiar; ou, se for mais inteligente, pode oferecer preces. E quem for perito, e tiver sido treinado por um mestre espiritual, pode executar a adoração apropriada.

Křesťané a muslimové jsou také vaišnavové, jsou to také oddaní, protože se modlí k Pánu: „Ó Bože, chléb vezdejší dej nám dnes.“ Lidé, kteří se takto modlí, možná nemají velké poznání a jsou na nižší úrovni, ale je to začátek jejich cesty duchovního života, protože se obrátili k Bohu. Chodit do kostela nebo mešity je také projev zbožnosti (catur-vidhā bhajante māṁ janāḥ sukṛtino 'rjuna). Lidé, kteří takto začínají, se jednou stanou čistými vaišnavy. Ateistická propaganda, zavrhující navštĕvování kostelů, chrámů nebo mešit, je však pro lidskou společnost velice nebezpečná.

Cristãos e muçulmanos também são vaiṣṇavas, devotos, porque eles oferecem preces ao Senhor. “Ó Deus”, eles dizem, “dê-nos o pão de cada dia”. Aqueles que oferecem esta prece podem não saber muito e estar num estágio inferior, mas este é o começo, porque se aproximaram de Deus. Ir a uma igreja ou mesquita também é atividade piedosa (catur-vidhā bhajante māṁ janāḥ sukṛtino ’rjuna). Assim, aqueles que começam desta maneira, tornar-se-ão vaiṣṇavas puros algum dia. Porém, a propaganda ateísta de que não se deve ir a uma igreja, templo ou mesquita é muito perigosa para a sociedade humana.

Človĕk ani nemusí být velice pokročilý, ale mĕl by se alespoň snažit porozumĕt Bohu. Když jde dítĕ do školy, na začátku se učí jen abecedu, ale když chce, může se jednoho dne stát velkým učencem. Stejnĕ se jednoho dne může stát ze zbožného človĕka čistý oddaný. Proč by se lidé mĕli zcela vzdát náboženství a jen otevírat továrny, ve kterých budou vyrábĕt matky a šrouby, tvrdĕ pracovat, pít alkohol a jíst maso? Co je to za civilizaci? Tahle takzvaná civilizace přináší jen utrpení.

Pode-se não ser muito avançado, mas deve-se, pelo menos, tentar fazer alguma coisa para compreender Deus. Uma criança é mandada para a escola e, embora só esteja aprendendo o abecê, se tem interesse, pode um dia tornar-se erudita. Da mesma maneira, um homem piedoso pode, algum dia, se tornar um devoto puro. Por que abandonar a religião, tornar-se completamente secular e simplesmente abrir uma fábrica para produzir porcas e parafusos, trabalhar muito duro, beber e comer carne? Que tipo de civilização é esta? É devido a esta assim chamada civilização que as pessoas estão sofrendo.

Lidé si v nevĕdomosti myslí, že jim štĕstí přinese otevírání továren. Proč by se mĕly otevírat továrny? To není potřeba. Kolem nás je tolik půdy, na které můžeme vypĕstovat vlastní obilí a mít dostatek potravy i bez továren. Také mléko můžeme mít bez továren. Příčinou nedostatku potravy ve svĕtĕ jsou právĕ takové továrny. Když každý pracuje ve mĕstĕ a vyrábí matky a šrouby, kdo bude pĕstovat obilí? Jednoduché žití a hluboké myšlení vyřeší všechny hospodářské problémy. Oddaní v hnutí pro vĕdomí Kršny si proto pĕstují svou vlastní potravu a žijí sobĕstačnĕ, aby darebáci vidĕli, že je možné žít v klidu, jíst obilí, pít mléko a zpívat Haré Kršna.

É por ignorância que as pessoas pensam que abrindo fábricas serão felizes. Por que deveriam abrir fábricas? Não há necessidade. Existe tanta terra, e qualquer um pode produzir seus próprios grãos e comer suntuosamente, sem nenhuma fábrica. O leite também é obtenível sem fábricas. A fábrica não pode produzir leite ou grãos. A atual escassez de alimento no mundo se deve, principalmente, a essas fábricas. Enquanto todos estão trabalhando na cidade, para produzir porcas e parafusos, quem produz os grãos alimentícios? Vida simples e pensamento elevado, eis a solução para os problemas econômicos. Portanto, o movimento da consciência de Kṛṣṇa está ocupando devotos em produzir seu próprio alimento e viver em autossuficiência para que os patifes possam ver como viver pacificamente, comer de sua própria produção de cereais, beber leite e cantar Hare Kṛṣṇa.

Mĕli bychom se snažit šířit vĕdomí Kršny po celém svĕtĕ. Každému přinese obrovský prospĕch, když spatří Božstva nebo když se připojí ke zpívání Haré Kršna mantry. Při kírtanu může človĕk neustále myslet na Kršnu. Nĕkdo si může říkat: „Dvĕ hodiny jsem tancoval a zpíval Haré Kršna. Jaký to mĕlo význam?“ To je ale smaraṇa neboli myšlení na Kršnu. Nebo si pomyslí: „Jako blázen jsem zpíval dvĕ hodiny Haré Kršna.“ I to je ale smaraṇa. Jelikož se hnutí pro vĕdomí Kršny rozšiřuje, lidé si kupují naše knihy o Kršnovi. Jsou zvĕdaví a ptají se: „Kdo je to Kršna? Mohu se podívat na tu knihu?“ Pak uvidí obrázek Rádhy a Kršny a když knihu otevřou, uvidí ještĕ více. V knize je spousta modliteb opĕvujících Kršnu. Nĕkteří budou o Kršnovi slyšet, nĕkteří o Nĕm budou číst, a když budou mít štĕstí, rozvinou své vĕdomí Kršny a začnou uctívat Božstva. To jsou různé druhy oddané služby    —    naslouchání, opĕvování, vzpomínání na Kršnu atd. Všechny jsou dokonalé, a jakmile se jimi zamĕstnáme (ať již všemi nebo jen nĕkterými, a dokonce i jen jedním z nich), očistíme se. Šukadéva Gósvámí se proto modlí: „Uctívám Kršnu, Nejvyšší Osobnost Božství, protože když na Nĕho človĕk pouze vzpomíná, oslavuje Ho nebo se na Nĕho dívá, obdrží mnohá požehnání.

O processo da consciência de Kṛṣṇa deve ser propagado vigorosamente por todo o mundo. Simplesmente por ver a Deidade, ou por juntar-se ao canto do mantra Hare Kṛṣṇa, as pessoas obterão um imenso benefício. Quem executa o kīrtana, cantar, é capaz de pensar em Kṛṣṇa. Alguém pode pensar: “Eu dancei e cantei Hare Kṛṣṇa por duas horas. Qual é o significado disto?” Isto é smaraṇa, pensar em Kṛṣṇa. A pessoa pode até mesmo pensar “Eu cantei Kṛṣṇa, Kṛṣṇa tolamente por duas horas”, mas isso também é smaraṇa. Por que o movimento da consciência de Kṛṣṇa está se espalhando, e as pessoas estão comprando livros sobre Kṛṣṇa? Porque são curiosas; elas dizem: “O que é isto? Kṛṣṇa?! Vamos ver este livro”. Então, elas veem imediatamente uma ilustração de Rādhā e Kṛṣṇa, e, se abrirem o livro, verão muito mais. No livro estão muitas preces de glorificação a Kṛṣṇa. Assim, alguns ouvirão sobre Kṛṣṇa, outros lerão, e, se forem suficientemente afortunados, tornar-se-ão conscientes de Kṛṣṇa e se ocuparão na adoração à Deidade. Esses métodos de serviço devocional – ouvir, cantar, pensar em Kṛṣṇa, e assim por diante – são tão perfeitos que, logo que alguém os adote (todos eles, alguns deles, ou mesmo apenas um deles), se purifica. Portanto, Śukadeva Gosvāmī ora: “Eu ofereço minha adoração a Suprema Personalidade de Deus, porque simplesmente por lembrá-lO, glorificá-lO ou vê-lO, conseguem-se tantos benefícios”.

Šukadéva Gósvámí je jednou z dvanácti důležitých autorit pro duchovní život, které musíme následovat (mahājano yena gataḥ sa panthāḥ). Potvrzuje, že tĕmito způsoby oddané služby se zbavíme hmotného znečištĕní. Kdy? Sadyaḥ: ihned, bez čekání. To je velký užitek, který nám přináší hnutí pro vĕdomí Kršny.

Śukadeva Gosvāmī é uma das doze autoridades espirituais importantes, que são as autoridades que devemos seguir (mahājana yena gataḥ sa panthāḥ). Ele afirma que, através da realização desses processos de serviço devocional, seremos purificados da contaminação material. Quando? Sadyaḥ: imediatamente, sem demora. Este é o grande benefício do movimento da consciência de Kṛṣṇa.