Skip to main content

Kapitola 16

Návrat k přirozenému vĕdomí

apare vasudevasya
devakyāṁ yācito ’bhyagāt
ajas tvam asya kṣemāya
vadhāya ca sura-dviṣām

Jiní říkají, že když se o Tebe modlili Vasudéva a Dévakí, narodil jsi se jako jejich syn. Jsi bezpochyby nezrozený, a přesto se rodíš pro jejich dobro a proto, abys zabil ty, kteří závidí polobohům.

Šrímad-Bhágavatam 1.8.33

Je také řečeno, že Vasudéva a Dévakí se v minulém životĕ jako Sutapá a Pršni oddali neobyčejnĕ přísnému pokání, aby získali Pána za svého syna, a díky tomuto odříkání se Pán skutečnĕ zjevil jako jejich syn. V Bhagavad-gítĕ je již řečeno, že Pán přichází pro dobro všech lidí svĕta a proto, aby vyhladil asury neboli materialistické ateisty.

Pán říká:

yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham

„Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženství a vzrůstá bezbožnost, ó Bháratovče, v té dobĕ Osobnĕ sestoupím.“ (Bg. 4.7) Slova dharmasya glāniḥ znamenají „odchýlení od náboženských zásad“. Když dochází k takovým odchylkám, náboženství upadá.

V lidské společnosti musí být zajišťování duchovních a hmotných potřeb ve správné rovnováze. Ve skutečnosti jsme duše, ale nyní jsme uvĕznĕni v hmotných tĕlech. Dokud budeme mít hmotná tĕla, neobejdeme se bez tĕlesných nezbytností jako je jedení, spaní, páření se a bránĕní se. Duše nepotřebuje nic jíst; jíme jen proto, abychom udržovali své tĕlo. Civilizace, která se snaží uspokojovat pouze tĕlesné potřeby a zapomíná na potřeby duše, je jednostranná a nevyvážená. Představte si, že nĕkdo pouze čistí svůj kabát a nestará se o své tĕlo. Nebo můžeme dát jiný příklad. Nĕjaký človĕk má v kleci ptáka a stále pečuje jen o klec a na ptáka zapomíná. To je bláznovství. Pták křičí: „Dej mi jíst, dej mi jíst!“ Když se staráme jen o klec, jak může být pták šťastný?

Proč jsme tedy nešťastní? V západních zemích je dostatek penĕz, jídla, aut a sexu. Všeho je hojnost. Proč jsou tam ale lidé jako například hippies, kteří jsou zfrustrovaní a zmatení? Nejsou vůbec spokojení. Proč? Protože jejich společnost je nevyvážená. Staráme se o potřeby tĕla, ale nevíme nic o duši a jejích potřebách. Duše je naší skutečnou podstatou a tĕlo je jen obalem. Když zanedbáváme duši, nastává dharmasya glāniḥ    —    zanedbávání povinností.

Slovo dharma znamená „povinnost“. I když se „dharma“ často překládá jako „náboženství“ a „náboženství“ je všeobecnĕ definováno jako „víra“, „dharma“ není nĕjakou vírou. Dharma označuje „skutečnou a přirozenou povinnost“. Povinností človĕka je znát potřeby duše. My ale naneštĕstí o duši nic nevíme a zamĕstnáváme se jen zajišťováním tĕlesného pohodlí.

Tĕlesné pohodlí však není všechno. Předpokládejme, že nĕkdo žije velice pohodlným životem. Znamená to snad, že nikdy nezemře? I on musí zemřít. V bitvĕ o přežití přežijí jen ti nejsilnĕjší, a tĕlesné pohodlí nikomu neumožní žít vĕčnĕ. Když se lidé starají pouze o své tĕlo, nazývá se to dharmasya glāniḥ neboli zanedbání povinnosti.

Musíme znát potřeby tĕla i duše. Ve skutečnosti se máme přednostnĕ starat o svoji duši. Musíme si ale uvĕdomit, že ji nikdy nemůžeme uspokojit hmotným způsobem. Duše je jiné povahy než tĕlo a musíme jí poskytovat duchovní potravu    —     vĕdomí Kršny. Když je človĕk nemocný, musí držet správnou dietu a užívat správné léky. Obojí je potřeba. Když pouze užívá léky a nedrží správnou dietu, léčba nebude nikdy úspĕšná. V hnutí pro vĕdomí Kršny poskytujeme duši jak správné léky, tak i správnou dietu. Dietou je kṛṣṇa-prasāda neboli jídlo, které bylo nejprve obĕtováno Kršnovi, a lékem je Haré Kršna mantra.

nivṛtta-tarṣair upagīyamānād
bhavauṣadhāc chotra-mano-’bhirāmāt
ka uttamaśloka-guṇānuvādāt
pumān virajyeta vinā paśu-ghnāt

(Bhág. 10.1.4)

Paríkšit Mahárádž řekl velkému svĕtci Šukadévovi Gósvámímu: „Tvoje přednášky ze Šrímad-Bhágavatamu nejsou obyčejné, neboť je vychutnávají ti, kteří jsou nivṛtta-tṛṣṇa neboli osvobození od tužeb.“ Každý v hmotném svĕtĕ si chce užívat, ale skutečnou chuť Bhágavatamu může okusit jen ten, kdo je od takových tužeb osvobozený. Slovo bhāgavata označuje vše, co je ve vztahu s Bhagavánem, Nejvyšším Pánem. Haré Kršna mantra je tedy také bhāgavata. Paríkšit Mahárádž řekl, že Šrímad-Bhágavatam může vychutnávat jenom ten, kdo je prost tužeb po smyslovém požitku. A proč bychom ho mĕli vychutnávat? Bhavauṣadhi: může nás vyléčit z naší nemoci    —    opakovaného rození a smrti.

V současné dobĕ jsme všichni nemocní. Materialisté ve skutečnosti nevĕdí, co je zdraví a co je nemoc. I když nic nevĕdí, stavĕjí se do role velkých vĕdců a filozofů. Neptají se, proč jsou nuceni umírat. Říkají si vĕdci, ale nijak se nesnaží tento problém vyřešit. Jací jsou to vĕdci? Pokrok ve vĕdĕ by mĕl přinášet poznání, které by zmírnilo naše utrpení. Jaký má jinak vĕda význam? Vĕdci mohou slibovat, že nám v budoucnosti pomohou, ale můžeme se jich zeptat: „A co nám můžete nabídnout nyní?“ Opravdový vĕdec by neřekl: „Teď jednoduše trpte jako předtím a my jednou vynalezneme nĕjaké chemické látky a pomůžeme vám.“ Atyantika-duḥkha-nivṛttiḥ.Slovo atyantika znamená „základní“ a duḥkha znamená „utrpení“. Cílem lidského života by mĕlo být ukončení tĕchto základních utrpení, jenomže lidé ani nevĕdí, o jaká utrpení jde. Bhagavad-gítá říká, že to jsou janma-mṛtyu-jarā-vyādhi: zrození, smrt, stáří a nemoc. Co jsme již udĕlali pro to, abychom se jich zbavili? V hmotném svĕtĕ na nĕ neexistuje žádný lék. Nejlepší zůsob jak se od nich osvobodit popisuje Pán v Bhagavad-gítĕ (8.15):

mām upetya punar janma
duḥkhālayam aśāśvatam
nāpnuvanti mahātmānaḥ
saṁsiddhiṁ paramāṁ gatāḥ

„Ty velké duše, oddaní jogíni, kteří ke Mnĕ dospĕli, se nikdy nevrátí do tohoto pomíjivého strastiplného svĕta, neboť dosáhli nejvyšší dokonalosti.“

Pán tedy říká, že bychom se k Nĕmu mĕli přiblížit a vrátit se zpátky domů, zpátky k Bohu. Lidé ale naneštĕstí nevĕdí, kdo je Bůh a jestli se k Nĕmu mohou vrátit. Jelikož nemají žádné poznání, jsou jednoduše jako zvířata. Modlí se: „Ó Bože, chléb vezdejší dej nám dnes.“ Kdybychom se jich ale zeptali, kdo Bůh je, nedokázali by to vysvĕtlit. Koho tedy prosí? Modlí se jen tak do vzduchu? Když máme nĕjakou prosbu, vždy se musíme obracet na nĕjakou osobu. Oni ale nevĕdí, komu nebo kam mají svou žádost adresovat. Říkají, že Bůh je v nebi. Po nebi ale také létají ptáci. Znamená to snad, že jsou Bozi? Lidé mají nedokonalé nebo vůbec žádné poznání. I když jsou jejich myšlenky nesmyslné, vydávají se za vĕdce, filozofy, spisovatele a velké myslitele.

Jedinými opravdu cennými knihami jsou Šrímad-Bhágavatam a Bhagavad-gítá. V Bhágavatamu (1.5.10  –  11) je řečeno:

na yad vacaś citra-padaṁ harer yaśo
jagat-pavitraṁ pragṛṇīta karhicit
tad vāyasaṁ tīrtham uśanti mānasā
na yatra haṁsā niramanty uṣik-kṣayāḥ

„Slova, která nepopisují slávu Pána, jediného, kdo může posvĕtit atmosféru celého vesmíru, považují svatí lidé za poutní místo pro vrány. Jelikož zcela dokonalé osobnosti přebývají v transcendentální říši, nenacházejí v takových místech žádné potĕšení.“

tad-vāg-visargo janatāgha-viplavo
yasmin prati-ślokam abaddhavaty api
nāmāny anantasya yaśo-’ṅkitāni yat
śṛṇvanti gāyanti gṛṇanti sādhavaḥ

„Naproti tomu literatura plná popisů transcendentálního jména, slávy, podoby a zábav neomezeného Svrchovaného Pána je transcendentálním výtvorem určeným k tomu, aby přinesl revoluci do bezbožnĕ žijící civilizace, která se ubírá nesprávným smĕrem. Taková transcendentální písma ani nemusí být vždy literárnĕ dokonalá, a přesto je poslouchají, zpívají a přijímají čistí lidé, kteří jsou naprosto upřímní.“

Všechna literatura, která nemá žádné spojení s Bohem, se podobá místům, na kterých se slétají vrány. Kde se shromažďují vrány? Na nečistých místech. Bílé labutĕ ale mají rády místa, kde je pĕkná čistá voda obklopená zahradami. Takže dokonce i mezi zvířaty jsou takové přirozené rozdíly. Vrány nikdy nebudou žít s labutĕmi a labutĕ nebudou vyhledávat společnost vran. Podobnĕ i v lidské společnosti existují lidé, kteří jsou jako vrány, a také lidé, kteří jsou jako labutĕ. Lidé s povahou labutí přicházejí do středisek vĕdomí Kršny, kde je vše čisté, kde mohou nalézt dobrou filozofii, dobré transcendentální jídlo, dobré vzdĕlání a inteligenci    —    všechno dobré. Lidé s vlastnostmi vran ale budou navštĕvovat noční kluby, striptýzy a podobnĕ.

Hnutí pro vĕdomí Kršny je tedy určeno pro lidi, kteří jsou podobní labutím, a nikoliv pro lidi, kteří jsou jako vrány. Podle naší filozofie se však i z vran mohou stát labutĕ. Vĕdomí Kršny je tak blahodárné, že i ti, kteří byli dříve jako vrány, se promĕnili v labutĕ.

Hmotný svĕt je místo, kde se z labutí staly vrány. V tomto svĕtĕ jsou živé bytosti uvĕznĕny v hmotném tĕle a snaží se uspokojovat své smysly, zatímco dostávají jedno tĕlo za druhým. Opĕtovným obnovením dharmy se ale vrány zase postupnĕ zmĕní v labutĕ. Nĕkdo může být například velice nevzdĕlaný a nekulturní, ale postupnou výchovou se z nĕj může stát kulturní a vzdĕlaný človĕk.

Taková výchova je však možná pouze v lidské životní podobĕ. Nemohu naučit psa, aby se stal oddaným. To by bylo velice obtížné. I to je možné, ale my na to nemáme schopnosti. Když Čaitanja Maháprabhu cestoval džunglemi Džhárikhanda, tygři, hadi, srny a všechna ostatní zvířata se stali oddanými. Čaitanja Maháprabhu to dokázal, neboť je Bohem Samotným a může udĕlat cokoliv. I když nemáme takové schopnosti, můžeme se o to alespoň snažit v lidské společnosti. Pokud nĕkdo následuje pokyny vĕdomí Kršny, může se vrátit do svého původního postavení, nehledĕ na to, jak je pokleslý. Existují samozřejmĕ různé stupnĕ realizace, ale naše původní postavení je, že jsme nedílnými součástmi Boha. Když to človĕk pochopí, dosáhl realizace Brahmanu neboli duchovní realizace. Kršna přichází do tohoto svĕta, aby nám pomohl znovu si uvĕdomit své původní postavení.

Pán Kršna přišel do tohoto svĕta na žádost Svých oddaných, Vasudévy a Dévakí (vasudevasya devakyāṁ yācito 'bhyagāt). I když Vasudéva a Dévakí byli ve svých minulých životech manželé, nemĕli žádné dĕti. Provádĕli tvrdá odříkání, a když se před nimi Kršna zjevil a zeptal se jich, co si přejí, odpovĕdĕli: „Chceme mít syna jako jsi Ty.“ Jak by ale mohl existovat ještĕ jeden Bůh? Kršna je Bůh a Bůh je jenom jeden; nemohou existovat dva Bozi. Jak by se tedy synem Vasudévy a Dévakí mohl stát další Bůh? Kršna proto řekl: „Jelikož neexistuje žádný jiný Bůh, Já Sám se stanu vaším synem.“ Nĕkteří lidé proto říkají, že Kršna se zjevil, protože Vasudéva a Dévakí Ho chtĕli za svého syna.

I když Kršna sestupuje především proto, aby potĕšil Své oddané jako jsou Vasudéva a Dévakí, provádí také jiné činnosti. Vadhāya ca sura-dviṣām. Slovo vadhāya znamená „zabíjení“ a sura-dviṣām označuje démony, kteří vždy závidí oddaným. Kršna přichází, aby tyto démony zahubil.

Příkladem takového démona je Hiranjakašipu. Prahlád Mahárádž byl oddaný a jeho otec Hiranjakašipu byl tak závistivý, že chtĕl zabít svého vlastního syna, i když jediným provinĕním tohoto malého chlapce bylo, že zpíval Haré Kršna. Takoví jsou démoni. Ježíše Krista také zabili sura-dviṣām neboli ti, kteří mu závidĕli. Čím se provinil? Jeho jedinou „chybou“ bylo, že kázal o Bohu. Mĕl proto mnoho nepřátel, kteří ho nakonec ukřižovali. Kršna tedy přichází, aby takové sura-dviṣām zahubil.

K tomu, aby zabil závistivé démony, nemusí být Kršna přítomný Osobnĕ. Miliony lidí může zabít přirozeným způsobem tím, že na Zemi pošle války, mor, hlad a podobnĕ. Nemusí sem přicházet, aby tyto darebáky zabil. Může je zabít jen tím, že k tomu dá pokyn, nebo je k tomu donutí zákony přírody. Sṛṣṭi-sthiti-pralaya-sādhana-śaktir ekā(Brahma-sanhitá 5.44). Příroda má takovou moc, že může všechno tvořit, udržovat i ničit. Sṛṣṭi znamená „tvoření“, sthiti znamená „udržování“ a pralaya znamená „zničení“. Celé vesmírné stvoření je udržováno milostí přírody. Díky ní dostáváme sluneční svĕtlo, vítr i déšť a můžeme pĕstovat potravu a vyvíjet se. Příroda je ale tak silná, že může kdykoliv všechno zničit třeba vĕtrnou smrští. Příroda pracuje pod Kršnovým dohledem (mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram). Když chce Kršna zahubit démony, může jich miliony zabít jedním silným poryvem vĕtru.

Můžeme tedy vidĕt, že když chce Kršna zabít démony, nemusí přicházet Osobnĕ. Zjevuje se na žádost Svých oddaných jako jsou Vasudéva a Dévakí a Kuntí to zde naznačuje slovem yācitaḥ     —    „přivolán modlitbami“. Skutečný důvod Kršnových příchodů jsou prosby Jeho oddaných, ale když se zjevuje, zároveň ukazuje, že je připraven zabít každého, kdo závidí Jeho oddaným. V Jeho případĕ je samozřejmĕ zabíjení i udržování na stejné úrovni, neboť je absolutní. Ti, které Kršna zabije, dosáhnou okamžitĕ vysvobození, kterého může živá bytost dosáhnout obyčejnĕ až za miliony let.

Lidé tedy mohou říkat, že Kršna přišel z toho nebo z jiného důvodu, ale On ve skutečnosti přichází kvůli Svým oddaným. Vždy dohlíží na to, aby se Jeho oddaní mĕli dobře. Z pokynů Kuntí bychom mĕli pochopit, že je velice důležité stát se oddanými.

yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā
sarvais gunaiṣ tatra samāsate surāḥ

(Bhág. 5.18.12)

Když probudíme svou přirozenou dřímající oddanost ke Kršnovi, vyvineme všechny dobré vlastnosti.

Naše oddanost Kršnovi je přirozená. Stejnĕ jako je syn přirozenĕ oddaný svému otci a své matce, máme v sobĕ také přirozenou oddanost ke Kršnovi. Dokonce i materialisté se modlí k Bohu, když jsou v nebezpečí. Když jim nic nehrozí, Boha samozřejmĕ popírají. Nebezpečí jsou tedy důležitá, neboť tyto darebáky učí, že Bůh existuje. Jīvera svarūpa haya—kṛṣṇera`nitya-dāsa'. Naše přirozené postavení je záviset na Bohu. Snažíme se Boha zbavit a říkáme: „Bůh je mrtvý,“ „Bůh neexistuje“ nebo „Já jsem Bůh,“ ale když necháme tohoto darebáctví, Kršna nás všechny ochrání.