Skip to main content

Kapitola 15

15

Nezrozený a vĕčný

Más Allá del Nacimiento y la Muerte

kecid āhur ajaṁ jātaṁ
puṇya-ślokasya kīrtaye
yadoḥ priyasyānvavāye
malayasyeva candanam
kecid āhur ajaṁ jātaṁ
puṇya-ślokasya kīrtaye
yadoḥ priyasyānvavāye
malayasyeva candanam

Nĕkteří říkají, že Nezrozený se narodil, aby oslavoval zbožné krále, a jiní říkají, že proto, aby potĕšil krále Jadua, jednoho z Tvých nejdražších oddaných. Zjevuješ se v jeho rodinĕ stejnĕ jako se santálové dřevo zjevuje v Malajských horách.

Algunos dicen que el Innaciente nace en aras de la glorificación de los reyes piadosos, y otros dicen que ha nacido para complacer al rey Yadu, uno de Tus devotos más queridos. Tú apareces en su familia  como el sándalo aparece en las colinas de Malaya.

Šrímad-Bhágavatam 1.8.32

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.32

Jelikož Pánův příchod do tohoto hmotného svĕta je záhadný, názory na zrození Nezrozeného se liší. V Bhagavad-gítĕ Pán říká, že se zrodí v hmotném svĕtĕ, přestože je Pánem všech stvoření a je nezrozený. Skutečnost zrození Nezrozeného tedy nelze popřít, jelikož On Sám ji potvrzuje. Existují však různé názory na to, proč se narodil. To také udává Bhagavad-gítá. Pán se zjevuje Svou vnitřní silou, aby znovu ustanovil zásady náboženství, aby chránil zbožné a ničil bezbožné. To je účel příchodu Nezrozeného. Říká se ovšem také, že Pán přišel proslavit zbožného krále Judhišthira. Pán Šrí Kršna chtĕl bezpochyby pro dobro všech předat vládu nad celým svĕtem do rukou Pánduovců. Jakmile svĕtu vládne zbožný král, lidé jsou šťastní. Je-li však vládce bezbožný, jsou nešťastní. Ve vĕku Kali jsou témĕř všichni vládci bezbožní, a lidé pod jejich vládou jsou proto stále nešťastní. Ale v demokratických státech si bezbožní občané sami volí do vlády své zástupce, a proto za své neštĕstí nemohou dávat vinu nikomu jinému, než sami sobĕ. Mahárádž Nala byl také oslavován jako velký zbožný král, ale nemĕl žádné spojení s Pánem Kršnou. Králem, kterého chtĕl Pán Kršna oslavovat, je tedy bezpochyby Mahárádž Judhišthir. Pán také proslavil krále Jadua, jelikož se narodil v jeho rodinĕ. Pán je nazýván Jádava, Jaduvíra, Jadunandana atd., ale není touto příslušností nikterak vázán. Je jako santál, který roste v Malajských horách. Stromy mohou růst všude, ale jelikož santálové stromy rostou především v oblasti Malajských hor, jsou jména Malajských hor a santálu vzájemnĕ spojena. Závĕr je tedy ten, že Pán se nikdy nerodí, stejnĕ jako slunce, a přesto se zjevuje, jako když slunce vychází na východním obzoru. A stejnĕ jako slunce není sluncem východního obzoru, ani Pán není ničím synem. Je otcem všech a všeho, co je a může být.

Como el advenimiento del Señor al mundo material es desconcertante, hay diferentes opiniones acerca del nacimiento del Innaciente. En el Bhagavad-gītā, el Señor dice que Él nace en el mundo material, aunque Él es el Señor de todas las creaciones y es innaciente. De modo que no puede negarse en absoluto el nacimiento del Innaciente, debido a que Él mismo establece esa verdad. Pero aun así hay diferentes opiniones acerca de por qué nace Él. Eso también se declara en el Bhagavad-gītā. Él aparece por medio de Su propia potencia interna, para restablecer los principios religiosos, proteger a los seres piadosos y aniquilar a los impíos. Ésa es la misión del advenimiento del Innaciente. No obstante, se dice que el Señor viene para glorificar al piadoso rey Yudiṣṭhira. El Señor Śrī Kṛṣṇa quería ciertamente establecer el reino de los Pāṇḍavas por el bien de todos los seres del mundo. Cuando un rey piadoso gobierna el mundo, la gente es feliz. Cuando el gobernante es impío, la gente es infeliz. En la era de Kali, los gobernantes son impíos en la mayoría de los casos, por tanto, los ciudadanos también están infelices continuamente. Pero en el caso de la democracia, los mismos ciudadanos impíos eligen a su representante para que los gobierne y, en consecuencia, no pueden culpar a nadie de su infelicidad. Mahārāja Nala también fue célebre como gran rey piadoso, pero él no tenía ninguna relación con el Señor Kṛṣṇa. Por consiguiente, a Mahārāja Yudiṣṭhira se le destina aquí a ser glorificado por el Señor Kṛṣṇa, quien también había glorificado al rey Yadu al nacer en su familia. Al Señor se le conoce como Yādava, Yaduvīra, Yadunandana, etc., aunque Él siempre es independiente de dicha obligación. Él es como el sándalo que crece en las colinas de Malaya. Los árboles pueden crecer en cualquier parte, pero como los árboles de sándalo crecen principalmente en el área de las colinas de Malaya, el nombre del sándalo y las colinas de Malaya están estrechamente vinculados. Por lo tanto, se concluye que el Señor es por siempre innaciente como el Sol y, sin embargo, Él aparece del mismo modo en que el Sol sale por el horizonte oriental. Así como el Sol nunca es el Sol del horizonte oriental, así mismo el Señor no es el hijo de nadie, sino más bien el padre de todo lo que existe.

V Bhagavad-gítĕ (4.6) Pán říká:

En el Bhagavad-gītā (4.6), el Señor dice:

ajo ’pi sann avyayātmā
bhūtānām īśvaro ’pi san
prakṛtiṁ svām adhiṣṭhāya
sambhavāmy ātma-māyayā
ajo ’pi sann avyayātmā
bhūtānām īśvaro ’pi san
prakṛtiṁ svām adhiṣṭhāya
sambhavāmy ātma-māyayā

„I když jsem nezrozený a Mé transcendentální tĕlo nikdy nezaniká a jsem Pánem všeho tvorstva, zjevuji se v každém vĕku ve Své původní transcendentální podobĕ.“

«Aunque soy innaciente y Mi cuerpo trascendental nunca se deteriora, y aunque soy el Señor de todas las entidades vivientes, Yo aparezco en cada milenio en Mi forma trascendental original».

Kršna je nezrozený a my jsme také nezrození. Lišíme se ale v tom, že jsme na rozdíl od Pána podmínĕni hmotným tĕlem, a proto nemůžeme zůstat ve svém původním postavení jako nezrození. Musíme se rodit a mĕnit jedno tĕlo za druhým a nevíme, jaké tĕlo dostaneme příštĕ. Svá tĕla mĕníme dokonce i v tomto životĕ. Dítĕ vymĕní své dĕtské tĕlo za tĕlo chlapce, potom za tĕlo mladíka a nakonec dostane tĕlo starce. Přirozenĕ tedy dojdeme k závĕru, že když opustíme své staré tĕlo, budeme muset opĕt přijmout jiné tĕlo    —    tĕlo dítĕte.

Kṛṣṇa es innaciente, y también nosotros somos innacientes, pero, a diferencia del Señor, nosotros hemos quedado atrapados en un cuerpo material. Por consiguiente, no podemos mantener nuestra posición de innacientes, sino que tenemos que nacer y transmigrar de un cuerpo a otro, sin ninguna garantía de qué clase de cuerpo recibiremos a continuación. Incluso en esta vida, estamos obligados a aceptar un cuerpo tras otro. El bebé deja su cuerpo de la infancia y acepta el cuerpo de niño, y el niño deja su cuerpo de la niñez y acepta el cuerpo de joven, que luego deja por un cuerpo de anciano. Así pues, es natural concluir que, cuando dejemos nuestro cuerpo viejo, tendremos que aceptar otro cuerpo; aceptaremos de nuevo el cuerpo de bebé.

V hmotném svĕtĕ tento cyklus probíhá zcela přirozenĕ a připomíná zmĕny ročních období. Po jaru přijde léto, po létu podzim a potom zima a pak přijde zase jaro. Podobnĕ když skončí den, přichází noc a po noci přijde opĕt den. Stejnĕ jako neustále dochází k tĕmto cyklickým zmĕnám, i my neustále mĕníme svá tĕla jedno za druhým, a proto z toho můžeme přirozenĕ vyvodit, že po opuštĕní svého současného tĕla obdržíme nové tĕlo (bhūtvā bhūtvā pralīyate).

Ése es un ciclo natural del mundo material. Es similar a los cambios de estación. Después de la primavera viene el verano, y después del verano viene el otoño, y luego el invierno, y luego de nuevo la primavera. De igual modo, después del día viene la noche y después de la noche viene el día. Y así como estos cambios cíclicos ocurren uno tras otro, así mismo nosotros pasamos de un cuerpo a otro, y es natural concluir que, después de abandonar el cuerpo actual, habremos de recibir otro cuerpo (bhūtvā bhūtvā pralīyate).

Tento závĕr je logický a potvrzují ho jak šástry neboli védská literatura, tak i nejvyšší autorita    —    Kršna Samotný. Proč bychom s tím tedy nemĕli souhlasit? Človĕk, který tuto skutečnost nepřijímá a myslí si, že neexistuje žádný život po smrti, je hlupák.

Esa conclusión es muy lógica, la respalda el śāstra, las Escrituras védicas, y lo afirma también la más grande de todas las autoridades, el propio Kṛṣṇa. Por lo tanto, ¿por qué no habríamos de aceptarlo? Si no aceptamos esto —si creemos que no hay vida después de la muerte—, somos unos tontos.

Život po smrti existuje. A existuje také možnost, jak se z kolobĕhu opakovaných rození a smrtí osvobodit a dosáhnout nesmrtelnosti. Jelikož jsme si zvykli od nepamĕti přijímat jedno tĕlo za druhým, je pro nás obtížné představit si vĕčný život. Život v hmotném svĕtĕ je navíc plný tolika potíží, že když nĕkdo pomyslí na vĕčný život, domnívá se, že musí být také plný utrpení. Nĕkdo je například nemocný a musí užívat nĕjaké velice hořké léky a musí stále ležet v posteli, kde také jí a vykonává své tĕlesné potřeby a nemůže se ani hýbat. Nakonec třeba zjistí, že jeho život je nesnesitelný a bude chtít spáchat sebevraždu. Materialistický život je plný tolika utrpení, že lidé se nĕkdy z beznadĕje uchylují k filozofii voidismu nebo impersonalismu a snaží se popřít svou vlastní existenci i všechno ostatní. Ve skutečnosti to ale není možné a ani to není nutné. V hmotném svĕtĕ nás potkávají různá utrpení, ale když se ze svého hmotného podmínĕní vysvobodíme, můžeme najít opravdový vĕčný život.

Sí hay vida después de la muerte, y también hay la oportunidad de liberarse del ciclo de los sucesivos nacimientos y muertes y lograr una vida de inmortalidad. Pero, debido a que hemos estado acostumbrados a aceptar un cuerpo tras otro desde tiempos inmemoriales, nos resulta difícil pensar en una vida que sea eterna. Y la vida de la existencia material es tan problemática que podríamos pensar que, si hay una vida eterna, también ha de ser problemática. Por ejemplo, un hombre enfermo que está tomando una medicina muy amarga y que está en cama, teniendo que comer, defecar y orinar allí, sin poder moverse, puede que considere su vida tan intolerable que piense: «Voy a suicidarme». De forma similar, la vida materialista es tan desoladora que, por la desesperación, a veces se adopta una filosofía nihilista o impersonalista para tratar de negar la propia existencia y volver todo un cero. De hecho, sin embargo, volverse cero no es posible, ni tampoco es necesario. En nuestra condición material nos hallamos en dificultades, pero cuando salimos de nuestra condición material, podemos encontrar verdadera vida, vida eterna.

Jelikož jsme nedílnou částí Kršny, který je aja neboli „ten, který se nerodí ani neumírá“, jsme také aja. Když je můj otec šťastný a já jsem jeho synem, proč bych mĕl být nešťastný? Je přirozené, že si budu užívat všeho, čeho si užívá můj otec. Bůh, Kršna, je podobnĕ nejmocnĕjší, nejkrásnĕjší, má nejvĕtší poznání a je ve všem dokonalý. I když já nejsem dokonalý, jsem nedílnou částí Boha a mám proto do určité míry stejné vlastnosti jako má On.

Como somos partes integrales de Kṛṣṇa, que es aja, es decir, que está más allá del nacimiento y la muerte, nosotros también somos aja. ¿Cómo no habríamos de serlo? Si mi padre es feliz y yo soy el hijo de mi padre, ¿por qué habría yo de ser infeliz? Puedo concluir, naturalmente, que habré de disfrutar de las pertenencias de mi padre tal como él disfruta de ellas. De igual manera, Dios, Kṛṣṇa, es todopoderoso, supremamente hermoso, supremamente conocedor y completo en todo, y aunque puede que yo no sea completo, soy parte integral de Dios, por tanto, tengo todas las cualidades de Dios en una cierta medida.

Bůh nikdy nezemře a ani já nezemřu. Bhagavad-gítá (2.20) to vysvĕtluje: na jāyate mriyate vā kadācit. Když Kršna popisuje duši, říká, že se nikdy nerodí (na jāyate). Když je tedy nĕkdo nezrozený, jak může zemřít? Duše neumírá (mriyate vā). Zemřít může ten, kdo se narodil, ale ten, kdo se nenarodil, nemůže ani zemřít.

Dios no muere, así que yo tampoco habré de morir. Ésa es mi posición. Eso se explica en el Bhagavad-gītā (2.20): na jāyate mriyate vā kadācit. Al describir el alma, Kṛṣṇa dice que nunca nace (na jāyate), y si no nace, ¿cómo es posible que muera? No hay ninguna posibilidad de muerte (mriyate vā). La muerte es para aquel que ha nacido, y si no se ha nacido, tampoco se tiene que morir.

My o tom ale naneštĕstí nevíme. Provádíme různé vĕdecké výzkumy, ale nevíme, že každá živá bytost je duše, která se nerodí ani neumírá. To je naše nevĕdomost. Duše je vĕčná a původní (nityaḥ śāśvato 'yaṁ purāṇo) a není zničena, když je zničeno tĕlo (na hanyate hanyamāne śarīre). Přestože duše neumírá, přijímá jiné tĕlo. Tomu se říká bhava-roga neboli hmotná nemoc.

Desgraciadamente, sin embargo, no sabemos eso. Estamos llevando a cabo investigaciones científicas, pero no sabemos que la entidad viviente es un alma espiritual, sin nacimiento ni muerte. He ahí nuestra ignorancia. El alma es eterna, perpetua y primordial (nityaḥ śāśvato ’yaṁ purāṇo). El alma no muere con la aniquilación del cuerpo (na hanyate hanyamāne śarīre). Pero, aunque el alma no muere, recibe otro cuerpo, y eso se denomina bhava-roga, la enfermedad material.

Kršna je nejvyšší živá bytost (nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām) a my jsme stejní jako On, ovšem s tím rozdílem, že Kršna je vibhu neboli neomezený, zatímco my jsme aṇu neboli omezení. Kvalitativnĕ jsme stejní jako Nejvyšší Pán, a proto všechny sklony, které má Kršna, můžeme najít také u lidských bytostí. Kršna má například sklon milovat osobu opačného pohlaví a my máme stejný sklon. Láska má svůj počátek ve vĕčné lásce mezi Rádhou a Kršnou. My také hledáme vĕčnou lásku, ale jelikož jsme podmínĕni zákony hmotné přírody, naše láska má počátek i konec. Když však transcendujeme takové pomíjivé vztahy, budeme se moci účastnit láskyplných výmĕn, které jsou podobné milostným vztahům mezi Kršnou a Rádhárání. Mĕli bychom proto usilovat o návrat zpátky domů, zpátky ke Kršnovi. Kršna je vĕčný, a když se k Nĕmu vrátíme, obdržíme také vĕčné tĕlo.

Puesto que Kṛṣṇa es la entidad viviente suprema (nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām), nosotros somos exactamente iguales a Kṛṣṇa, diferenciándonos de Él por el hecho de que Kṛṣṇa es vibhu, ilimitado, mientras que nosotros somos aṇu, limitados. En términos cualitativos, somos prácticamente iguales a Kṛṣṇa. De manera que, cualquier propension que Kṛṣṇa tenga, nosotros también las tenemos. Por ejemplo, Kṛṣṇa tiene la propensión a amar a alguien del sexo opuesto y, en consecuencia, nosotros tenemos esa misma propensión. El origen del amor se halla presente en el amor eterno entre Rādhā y Kṛṣṇa. Nosotros también estamos buscando amor eterno, pero, debido a que estamos condicionados por las leyes materiales, nuestro amor se interrumpe. Mas, si podemos trascender esa interrupción, podremos participar en intercambios amorosos similares a los de Kṛṣṇa y Rādhārāṇī. Así que nuestro objetivo debe ser ir de regreso al hogar, de vuelta a Kṛṣṇa, pues, como Kṛṣṇa es eterno, nosotros recibiremos allí un cuerpo eterno.

Kuntí říká: kecid āhur ajaṁ jātam. Nejvyšší vĕčný, nejvyšší nezrozený se teď narodil. I když se Kršna narodí, Jeho narození není stejné jako naše. To bychom si mĕli uvĕdomit. Pán říká v Bhagavad-gítĕ (4.9):

Kuntī dice: kecid āhur ajaṁ jātam: El eterno supremo, el innaciente supremo, ahora ha nacido. Pero, aunque Kṛṣṇa nace, Su nacimiento no es como el nuestro. Eso hemos de saberlo. El Señor dice en el Bhagavad-gītā (4.9):

janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so ’rjuna
janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so ’rjuna

„Kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činů, když opouští své tĕlo, nezrodí se znovu v tomto hmotném svĕtĕ, nýbrž dosáhne Mého vĕčného sídla, ó Ardžuno.“

«¡Oh, Arjuna!, aquel que conoce la naturaleza trascendental de Mi advenimiento y actividades, al abandonar el cuerpo no vuelve a nacer en este mundo material, sino que alcanza Mi morada eterna!».

Ve Šrímad-Bhágavatamu je popsáno, že když se Kršna poprvé zjevil, nenarodil se z lůna Dévakí. Nejdříve ukázal Svou vznešenou čtyřrukou podobu Višnua a potom se promĕnil v malé dítĕ. Kršnovo zrození je transcendentální, zatímco my se musíme narodit podle zákonů přírody. Kršnu neovlivňují zákony přírody, protože On je jejich vládcem (mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram). Příroda (prakṛti) pracuje podle Kršnových pokynů a my žijeme podle zákonů přírody. Kršna je vládcem přírody a my jsme jejími služebníky. Kuntídéví proto říká: kecid āhuḥ. „Nĕkdo může říkat, že nezrozený se narodil.“ Může se zdát, že Nejvyšší Pán se rodí jako my, ale ve skutečnosti to není pravda. Kuntídéví zdůrazňuje: kecid āhuḥ    —    „Hlupáci mohou říkat, že se narodil.“ Kršna Samotný také říká v Bhagavad-gítĕ (9.11): avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam. „Protože jsem se zjevil jako lidská bytost, darebáci si myslí, že jsem obyčejný človĕk.“ Paraṁ bhāvam ajānantaḥ: „Neznají tajemství, proč se Bůh rodí jako lidská bytost.“

En el Śrīmad-Bhāgavatam se explica que cuando Kṛṣṇa apareció por primera vez, no nació del vientre de Devakī, sino que apareció primero en la majestuosa forma de Viṣṇu de cuatro brazos, y luego Se volvió un bebé y Se puso en el regazo de Devakī. Por consiguiente, el nacimiento de Kṛṣṇa es trascendental, mientras que nuestro nacimiento tiene lugar a la fuerza, por las leyes de la naturaleza. Kṛṣṇa no Se encuentra bajo el control de las leyes de la naturaleza; las leyes de la naturaleza actúan bajo Su control (mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram). Prakṛti, la naturaleza, actúa bajo las órdenes de Kṛṣṇa, y nosotros actuamos bajo las órdenes de la naturaleza. Kṛṣṇa es el amo de la naturaleza, y nosotros somos sirvientes de la naturaleza. Así pues, Kuntīdevī dice: kecid āhuḥ: «Puede que alguien diga que el innaciente ha nacido». Pudiera parecer que Él ha nacido como nosotros, pero en verdad no lo ha hecho. Kuntīdevī dice claramente: kecid āhuḥ: «Puede que algunas personas necias digan que Él ha nacido». El propio Kṛṣṇa dice en el Bhagavad-gītā (9.11): avajānanti māṁ mūḍha mānuṣīm tanum āśritam: «Como Yo he aparecido exactamente igual que un ser humano, los sinvergüenzas creen que también soy exactamente igual que un ser humano común». Paraṁ bhāvam ajānantaḥ: «Ellos no conocen el misterio que hay tras el nacimiento de Dios como ser humano».

Kršna je všude. Pán sídlí v srdci každého (īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati). A jelikož je v našem srdci a je všemocný, proč by pro Nĕho mĕlo být obtížné se před námi zjevit? Když velký oddaný Dhruva Mahárádž meditoval o čtyřruké podobĕ Višnua, jeho meditace se náhle přerušila a on před sebou spatřil stejnou podobu, o které meditoval. Bylo pro Kršnu obtížné se takto zjevit? Zajisté ne. A podobnĕ pro nĕho bylo snadné zjevit se ve stejné čtyřruké podobĕ před Dévakí. Kršna proto říká: janma karma ca me divyam. „Je třeba porozumĕt Mým transcendentálním zrozením a činnostem.“ Kuntídéví jim rozumí. Ví, že i když se nĕkterým hlupákům zdá, že se Kršna rodí, ve skutečnosti je nezrozený.

Kṛṣṇa está en todas partes. El Señor Se encuentra situado en el corazón de todo el mundo (īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe ’rjuna tiṣṭhati). Y como Él Se halla dentro de nosotros y es todopoderoso, ¿por qué habría de ser difícil para Él aparecer ante nosotros? Cuando el gran devoto Dhruva Mahārāja estaba meditando en la forma de Viṣṇu de cuatro brazos, repentinamente su meditación se interrumpió, y de inmediato vio ante él la misma forma en la que había estado meditando. ¿Fue acaso muy difícil para Kṛṣṇa aparecer de esa manera? Claro que no. De modo similar, no fue difícil para Él aparecer ante Devakī en la misma forma de cuatro brazos. Así que, Kṛṣṇa dice: janma karma ca me divyam: «Hay que entender Mi nacimiento y actividades trascendentales». Y Kuntīdevī los entiende. Ella sabe que, aunque a algunos tontos les parece que Kṛṣṇa nace, de hecho Él es innaciente.

Proč ale Kršna provádí tuto Svou zábavu? Kuntídéví odpovídá: puṇya-ślokasya kīrtaye. Aby oslavoval ty, kteří jsou velmi zbožní a pokročilí v duchovním poznání. Kršna přichází jako syn Dévakí, aby proslavil Svou oddanou Dévakí. Přichází jako syn Jašódy, aby proslavil Jašódu. Stejnĕ Kršna sestupuje v dynastii Svého velkého oddaného Mahárádže Jadua jen proto, aby proslavil Mahárádže Jadua. Díky tomu je Kršna dodnes známý jako Jádava neboli potomek Mahárádže Jadua. Nejvyšší Pán se nemusí narodit v určité rodinĕ nebo zemi, ale činí tak proto, aby proslavil oddanost určité osoby nebo určité rodiny. Jeho zrození se proto nazývá divyam neboli transcendentální.

Pero, ¿por qué Kṛṣṇa habría de realizar el pasatiempo de nacer? Kuntīdevī responde: puṇya-ślokasya kīrtaye: Para glorificar a aquellos que son muy piadosos y que están muy adelantados en la comprensión espiritual. Kṛṣṇa viene como hijo de Devakī, para glorificar a Su devota Devakī. Kṛṣṇa viene como hijo de Yaśodā, para glorificar a Yaśodā. De igual manera, Kṛṣṇa aparece en la dinastía de Mahārāja Yadu, Su gran devoto, únicamente para glorificar a Mahārāja Yadu. Por eso a Kṛṣṇa aún se Le conoce como Yādava, el descendiente de Mahārāja Yadu. Kṛṣṇa no tiene ninguna obligación de nacer en una familia o país en particular, mas Él lo hace para glorificar a una cierta persona o a una cierta familia en virtud de su devoción. En consecuencia, se dice que Su nacimiento es divyam, trascendental.

Pán se nemusí narodit, ale my se rodit musíme. To je rozdíl mezi naším narozením a zrozením Kršny. Jestliže si to podle své karmy neboli svých činností zasloužíme, narodíme se v dobré rodinĕ mezi lidskými bytostmi nebo polobohy, a jestliže jsme vykonávali činnosti na úrovni zvířat, narodíme se mezi zvířaty. Takto působí karma. Karmaṇā daiva-netreṇa jantor dehopapattaye (Bhág. 3.31.1). To, jaké tĕlo dostaneme, záleží na naší karmĕ.

El Señor no está obligado a nacer, pero nosotros sí lo estamos. Ésa es la diferencia que hay entre nuestro nacimiento y el de Kṛṣṇa. Si por nuestro karma, o actividades, somos aptos para nacer en una buena familia de la sociedad humana o de la sociedad de los semidioses, así será, pero si nuestras actividades son tan bajas como las de los animales, habremos de nacer en una familia de animales. Ésa es la fuerza del karma. Karmaṇā daiva-netreṇa jantur dehopapattaye (Śrīmad-Bhāgavatam 3.31.1). Nosotros desarrollamos un cierto tipo de cuerpo conforme a nuestro karma.

Lidská životní podoba je určena pro pochopení Nejvyššího neboli Absolutní Pravdy (athāto brahma-jijñāsā). Jestliže však nebudeme usilovat o dosažení tohoto cíle a promarníme svou příležitost, zůstaneme jako zvířata a navrátíme se do zvířecích tĕl. Hnutí pro vĕdomí Kršny se proto snaží lidstvo před takovým poklesnutím zachránit.

La forma humana de vida tiene por objeto que se entienda al Supremo, la Verdad Absoluta (athāto brahma-jijñāsā). Pero si no nos esforzamos por lograr eso, si desperdiciamos esta oportunidad y simplemente permanecemos como animales, habremos de regresar a una forma de vida animal. Por lo tanto, el movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa está tratando de salvar a la gente de tener que descender a la vida animal.

Zjevení Pána Kršny se přirovnává k výskytu santálových stromů v Malajských horách (malayasyeva candanam). Kromĕ Malajských hor existuje ještĕ jedna oblast s podobným jménem, která se nazývá Malajsie. Santalový strom neboli candana může růst kdekoliv. Nikde není psáno, že musí růst v Malajsii nebo v Malajských horách, ale jelikož tam tĕchto stromů roste tak velké množství, je tento santál známý jako malaya-candana. Na Západĕ lidé používají kolínskou vodu (eau de cologne). Může se vyrábĕt kdekoliv, ale protože byla původnĕ vyrobena v mĕstĕ Cologne, říká se jí „eau de cologne“. Podobnĕ může i santál růst kdekoliv, ale protože původnĕ rostl především v Malajsii a v Malajských horách, je známý jako malajský santál. Kuntí přednesla své modlitby před pĕti tisíci lety a můžeme z toho tedy usoudit, že santál rostl v Malajsii již tehdy. Malajsie není nové jméno; následovníci védské kultury ho znali již před mnoha tisíci lety. Nyní se ovšem v Malajsii pĕstují především kaučukovníky, neboť o kaučuk je velký zájem. Původnĕ se ale v Malajsii pĕstovaly ve velkém množství santálové stromy, protože po nich byla velká poptávka, především v Indii.

Se dice que el advenimiento del Señor Kṛṣṇa se asemeja al crecimiento de árboles de sándalo en las colinas de Malaya (malayasyeva candanam). Existen dos Malayas: las colinas de Malaya, y la parte del mundo conocida como Malasia. El árbol de candana, el árbol de sándalo, puede crecer en cualquier parte —no hay ninguna regla por la que tenga que crecer en Malasia o en las colinas de Malaya—, pero debido a que ese sándalo crece abundantemente en esas partes del mundo, es conocido como malaya-candana. En los países occidentales hay un agua perfumada que se conoce como agua de colonia. La misma se puede producir en cualquier parte, pero debido a que se elaboró originalmente en la ciudad de Colonia, se conoce como agua de colonia. De manera similar, el sándalo puede crecer en cualquier parte, pero debido a que originalmente era muy abundante en Malasia y en las colinas de Malaya, es conocido como sándalo malayo. Kuntī ofreció esta oración hace cinco mil años, y eso indica que hace cinco mil años se cultivaba sándalo en Malasia. Malasia no es un nombre nuevo; hace miles y miles de años los seguidores de la cultura védica lo conocían. Desde luego que hoy en día Malasia está cultivando árboles de caucho, debido a que hay mucha demanda de caucho, pero antiguamente Malasia cultivaba sándalo en gran escala, pues había una gran demanda de sándalo, especialmente en la India.

Santál má velice chladivé účinky a lidé si ho v tropickém indickém podnebí velmi cení. Dokonce i dnes v horkých letních dnech si zámožnĕjší lidé potírají tĕla santálovou pastou, která je celý den příjemnĕ chladí. Dříve byl v Indii takový zvyk, že lidé se nejprve vykoupali a označili svá tĕla posvátným tilakem, poklonili se Božstvům a potom dostali z místnosti Božstev čandan (candana-prasāda), který použili jako kosmetický přípravek a potírali si s ním tĕla. To se nazývalo prasādhanam. Ve Šrímad-Bhágavatamu (12.2.5) je ale řečeno: snānam eva prasādhanam. V současném vĕku, v Kali-juze, se jako prasādhana označuje pouhá koupel. Dokonce i nejchudší lidé v Indii se každý den brzy ráno osprchují, ale když jsem přijel do Ameriky, vidĕl jsem, že je tam obtížné sprchovat se alespoň jednou dennĕ, a mnozí lidé to ani nemají ve zvyku. V Indii se lidé sprchují obvykle třikrát dennĕ, ale v New Yorku jsem byl svĕdkem toho, že se nĕkdo musí chodit koupat do domu svého přítele, protože ve svém bytĕ nemá koupelnu. To jsou příznaky Kali-jugy. Snānam eva prasādhanam. V Kali-juze bude obtížná i pouhá koupel.

Como la India es un país tropical y el sándalo es muy refrescante, la gente de allí usa la pasta de sándalo como cosmético. Incluso hoy en día, durante los muy calurosos días de la estación de verano, aquellos que pueden pagarlo se aplican pasta de sándalo por todo el cuerpo y se sienten frescos todo el día. En la India era usual que después de bañarse y santificar el cuerpo mediante la aplicación de marcas de tilaka, se ofrecía reverencias a la Deidad, se tomaba un poco de candana-prasāda del cuarto de la Deidad, y se aplicaba por el cuerpo como cosmético. Eso se llamaba prasādhanam. Pero se dice que en Kali-yuga, la era actual, snānam eva prasādhanam (Śrīmad-Bhāgavatam 12.2.5): Si tan siquiera uno puede bañarse bien, eso es prasādhanam. En la India, hasta el más pobre de los hombres se baña todos los días temprano por la mañana, pero cuando fui a Norteamérica, vi que hasta el baño diario resulta una cuestión difícil y no es lo que usualmente se acostumbra. En la India estamos acostumbrados a ver que la gente se baña tres veces al día, pero en Nueva York he visto que a veces uno tiene que ir a la casa de un amigo a bañarse, pues puede que no se tenga en casa las facilidades de hacerlo. Ésos son signos de Kali-yuga. Snānam eva prasādhanam. En Kali-yuga, incluso bañarse será algo muy difícil.

Jiným příznakem Kali-jugy je dākṣyaṁ kuṭumba-bharaṇam (Bhág. 12.2.7). Človĕk bude považován za zbožného, když bude schopen uživit svoji rodinu. Slovo dākṣyam,které znamená „uznávaný pro své zbožné činnosti“, pochází od slova dakṣa neboli „odborník“. V Kali-juze bude za odborníka považován ten, kdo dokáže uživit svou rodinu    —    sebe, svou ženu a jedno nebo dvĕ dĕti. V Indii má tradiční rodina daleko více členů: muže a ženu, jejich rodiče a dĕti s jejich rodinami a tak dále. V Kali-juze ale bude tĕžké udržovat i malou rodinu    —    ženu a nĕkolik dĕtí. Když jsem žil v New Yorku, navštĕvovala naše přednášky také jedna starší paní a její dospĕlý syn. Zeptal jsem se jí: „Proč se váš syn neožení?“ „Ožení se, až bude schopný uživit svoji rodinu,“ odpovĕdĕla. Nevĕdĕl jsem, že v Americe je tak tĕžké uživit rodinu. V Bhágavatamu je ale napsáno: kdo bude schopen uživit svoji rodinu, bude velice slavný, a dívka bude považována za velice šťastnou, když bude mít manžela.

Otro signo de Kali-yuga es dākṣyaṁ kuṭumba-bharaṇam (Śrīmad-Bhāgavatam 12.2.7): Será famoso por sus actividades piadosas quien simplemente pueda mantener a su familia. La palabra dākṣyaṁ, que significa «famoso por actividades piadosas», proviene de dakṣa, que significa «experto». En Kali-yuga se considerará experto, a quien pueda mantener a una familia constituida por uno mismo, su esposa y uno o dos hijos. En la India, por supuesto, la familia tradicional es la familia conjunta, constituida por un hombre y su esposa, sus padres e hijos, su familia política, etc. Pero en Kali-yuga será difícil mantener a una simple familia constituida por uno, su esposa y unos cuantos hijos. Cuando yo estaba viviendo en Nueva York, entre la gente que venía a nuestras clases había una señora mayor que tenía un hijo ya grande. Yo le pregunté: «¿Por qué su hijo no se casa?». Ella respondió: «Él podrá casarse cuando pueda mantener a una familia». Yo no sabía que mantener a una familia era allí una cosa tan difícil. Pero eso se describe en el Bhāgavatam: si un hombre puede mantener a una familia, se le considerará muy glorioso, y si una muchacha tiene esposo, se considerará que es muy afortunada.

Naším úkolem není kritizovat, ale příznaky Kali-jugy se již velice jasnĕ projevují a budou se projevovat ještĕ mnohem více. Kali-juga trvá 432    000 let a i když zatím z tohoto vĕku uplynulo pouze 5000 let, můžeme se setkat s mnoha problémy, které se postupem času budou ještĕ zvĕtšovat. Nejlepší proto je dovést svůj duchovní život k dokonalosti, být si vĕdom Kršny a vrátit se domů, zpátky k Bohu. To nás zachrání. Jinak se budeme muset do Kali-jugy vrátit v dalším životĕ, kdy bude všechno ještĕ tĕžší a kdy budeme muset ještĕ více trpĕt.

No estamos interesados en criticar, pero los signos de Kali-yuga son muy fuertes, y se volverán más fuertes aún. La duración de Kali-yuga es de 432 000 años, y aunque sólo han pasado cinco mil, ya observamos muchísimas dificultades; y cuanto más avancemos en este Kali-yuga, más difíciles serán los tiempos. El mejor camino, en consecuencia, consiste en completar nuestro cultivo de conciencia de Kṛṣṇa y regresar al hogar, de vuelta a Dios. Eso nos salvará. De lo contrario, si regresamos de nuevo a tener otra vida en Kali-yuga, habremos de encontrar días difíciles en el futuro, y tendremos que sufrir cada vez más.