Skip to main content

Kapitola 12

12

Nepochopitelné zábavy

Passatempos Desconcertantes

na veda kaścid bhagavaṁś cikīrṣitaṁ
tavehamānasya nṛṇāṁ viḍambanam
na yasya kaścid dayito ’sti karhicid
dveṣyaś ca yasmin viṣamā matir nṛṇām
na veda kaścid bhagavaṁś cikīrṣitaṁ
tavehamānasya nṛṇāṁ viḍambanam
na yasya kaścid dayito ’sti karhicid
dveṣyaś ca yasmin viṣamā matir nṛṇām

Ó Pane, nikdo nemůže pochopit Tvé transcendentální zábavy, které vypadají jako lidské a jsou tak matoucí. Nikdo není předmĕtem Tvé zvláštní příznĕ ani Tvé závisti; lidé si jen představují, že jsi zaujatý.

Ó Senhor, ninguém pode entender Teus passatempos transcendentais, que parecem ser humanos e são tão desconcertantes! A Ti, ninguém é objeto especial de favores, nem tens algum objeto de inveja. As pessoas apenas imaginam que Tu és parcial.

Šrímad-Bhágavatam 1.8.29

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.29

Pán je milostivý ke všem pokleslým duším stejnĕ. K nikomu není nepřátelský. Představa, že Osobnost Božství je lidskou bytostí, nás velice mate. Jeho zábavy vypadají jako lidské, ale ve skutečnosti jsou transcendentální bez jediného náznaku hmotného znečištĕní. Nepochybnĕ panuje názor, že Pán nadržuje Svým čistým oddaným, ale ve skutečnosti nenadržuje nikomu, stejnĕ jako slunce. Díky slunečním paprskům nĕkdy i kameny získají na cenĕ, zatímco slepý človĕk slunce neuvidí, ani když bude stát v jeho plné záři. Tma a svĕtlo jsou dva protichůdné prvky, ale to neznamená, že slunce šíří své paprsky nĕjak zaujatĕ. Sluneční paprsky svítí na všechny, avšak každý má jinou schopnost přijímat je. Pomatení lidé považují oddanou službu za pouhé lichocení Pánu, které má vzbudit Jeho zvláštní milost, ale čistí oddaní, kteří se zamĕstnávají transcendentální láskyplnou službou Pánu, nestojí o žádný výmĕnný obchod. Obchodník nĕkomu slouží s podmínkou, že sám z toho bude také nĕco mít. Čistý oddaný neslouží Pánu proto, aby dostal nĕco na oplátku, a tak se mu dostává plné Pánovy milosti. Lidé, kteří trpí, kteří jsou v nouzi, kteří jsou zvídaví nebo filozoficky založení, s Pánem navazují dočasné styky, aby posloužili svým cílům. Jakmile toho dosáhnou, už spojení s Pánem nepotřebují. Trpící človĕk, pokud je alespoň trochu zbožný, se modlí k Pánu za své uzdravení, ale jakmile se uzdraví, vĕtšinou ztratí zájem spojení s Pánem dále udržovat. Milost Pána je pro nĕho otevřená, ale on ji odmítá přijmout. To je rozdíl mezi čistým oddaným a smíšeným oddaným. Ti, kteří zcela odmítají službu Pánu, jsou v naprosté temnotĕ, ti, kteří žádají o přízeň Pána, jen když ji nutnĕ potřebují, přijímají Jeho milost jen zčásti, a ti, kteří slouží Pánu na sto procent, dostávají milost Pána úplnĕ. Tato nerovnost v přijímání Pánovy milosti je způsobena příjemcem a není žádným projevem zaujatosti Pána, který je všemilostivý.

A misericórdia do Senhor para com as almas caídas é distribuída igualmente. Ninguém é para Ele objeto especial de hostilidade. A própria concepção da Personalidade de Deus como um ser humano é desconcertante. Seus passatempos parecem ser exatamente como os de um ser humano, mas, na verdade, eles são transcendentais e sem nenhum vestígio de contaminação material. Ele é, sem dúvida, conhecido como parcial para com Seus devotos puros. Mas, na verdade, Ele nunca é parcial, assim como o sol não é parcial com ninguém. Pela influência dos raios do Sol, às vezes até mesmo as pedras se tornam preciosas, ao passo que um homem cego não pode ver o Sol, embora haja suficientes raios-de-sol diante dele. Escuridão e luz são duas concepções opostas, mas isso não significa que o Sol seja parcial na distribuição de seus raios. Os raios do Sol estão disponíveis para todos, mas as capacidades dos receptadores diferem. Os tolos pensam que serviço devocional seja adular o Senhor para obter misericórdia especial. Na verdade, os devotos puros, que estão ocupados em serviço transcendental amoroso ao Senhor, não são uma comunidade mercantil. Uma casa comercial presta serviços em troca de valores. Mas os devotos puros do Senhor não agem com essa consciência e, por isso, recebem a misericórdia total do Senhor. Homens sofredores e necessitados, pessoas curiosas ou filósofos estabelecem contato temporário com o Senhor, por propósitos particulares. Quando o objetivo é atingido, cessa a relação com o Senhor. Um homem que está sofrendo, caso seja realmente piedoso, ora ao Senhor por sua recuperação. Mas, tão logo se recupere, na maioria dos casos, não tem mais interesse em manter qualquer contato como Senhor. A misericórdia do Senhor esta à sua disposição, mas ele reluta em aceitá-la. Essa é a diferença entre o devoto puro e o devoto misto. Aqueles que se opõem completamente ao serviço devocional ao Senhor são considerados como estando em abjeta escuridão; aqueles que pedem o favor do Senhor apenas em momentos de necessidade são recipientes parciais da Sua misericórdia, e aqueles que estão cem por cento ocupados no serviço ao Senhor são recipientes completos da misericórdia do Senhor. Essa parcialidade no recebimento da misericórdia do Senhor é relativa ao recipiente e não significa que o Senhor todo-misericordioso seja parcial.

Když Pán milostivĕ sestupuje do tohoto hmotného svĕta, hraje úlohu lidské bytosti, a proto se zdá, že nadržuje Svým oddaným. Skutečnost je však jiná. Přestože navenek vypadá jako zaujatý, rozdává Svou milost všem stejnĕ. Všichni, kteří zemřeli v bitvĕ na Kuruovském bitevním poli v Pánovĕ přítomnosti, získali spasení, aniž k tomu mĕli náležité kvalifikace, neboť smrt v přítomnosti Pána očišťuje odcházející duši od všech hříchů, a umírající človĕk se proto přemístí do transcendentální říše. Jakmile se nĕkdo jakýmkoliv způsobem vystaví slunečním paprskům, je jisté, že ho neminou příznivé účinky tepla a ultrafialových paprsků. Závĕr tedy je, že Pán není nikdy zaujatý. Myslet si o Nĕm, že je zaujatý, je chyba, která nepřinese nikomu nic dobrého.

Quando o Senhor desce a este mundo material, através de Sua energia todo-misericordiosa, Ele atua como um ser humano, e, por isso, parece que o Senhor é parcial apenas com Seus devotos. Mas isso não é verdade. A despeito dessa manifestação aparente de parcialidade, Sua misericórdia é distribuída igualmente. No Campo de Batalha de Kurukṣetra, todas as pessoas que morreram na presença do Senhor obtiveram a salvação, mesmo sem as qualificações necessárias, porque a morte na presença do Senhor purifica a alma dos efeitos de todos os pecados. Portanto, o moribundo obtém um lugar em alguma parte da morada transcendental. De alguma forma, alguém que se expõe aos raios do Sol obterá o devido benefício do calor e dos raios ultravioleta. Conclui-se, portanto, que o Senhor nunca é parcial. É um erro pensarmos que Ele seja parcial.

Pán říká v Bhagavad-gítĕ (4.8):

O Senhor diz na Bhagavad-gītā (4.8):

paritrāṇāya sādhūnāṁ
vināśāya ca duṣkṛtām
dharma-saṁsthāpanārthāya
sambhavāmi yuge yuge
paritrāṇāya sādhūnāṁ
vināśāya ca duṣkṛtām
dharma-saṁsthāpanārthāya
sambhavāmi yuge yuge

„Abych osvobodil zbožné a vyhladil ničemné a abych znovu ustanovil náboženské zásady, zjevuji se vĕk po vĕku.“

“Para proteger os piedosos e aniquilar os canalhas, bem como para restabelecer os princípios religiosos, Eu próprio advenho, milênio após milênio”.

Když Pán sestupuje, má dvĕ poslání    —    zničit démony a osvobodit sádhuy, vĕrné oddané. Slovo sādhūnām, které znamená „svaté osoby“, se vztahuje na oddané. Nemá nic společného se svĕtskou čestností a nečestností, morálností a nemorálností; nemá nic společného s materialistickými činnostmi. Nĕkdy si můžeme myslet, že slovo sádhu označuje človĕka, který je z hmotného hlediska dobrý nebo morální, ale sádhu je ve skutečnosti človĕk, který se nachází na transcendentální úrovni. Sádhu je oddaný, neboť ten, kdo se zamĕstnává v oddané službĕ, je transcendentální hmotným kvalitám (sa guṇān samatītyaitān).

Quando desce, Deus tem duas missões: aniquilar os demônios e libertar os sādhus, os devotos sinceros. A palavra sādhūnām, que significa “pessoas santas”, refere-se aos devotos. Ela não tem nada a ver com honestidade ou desonestidade, moralidade ou imoralidade mundanas; não tem que ver com atividades materiais. Às vezes, podemos pensar que a palavra sādhu se refira a uma pessoa que seja materialmente boa e íntegra; mas, na verdade, ela se refere àquele que está na plataforma transcendental. Um sādhu, portanto, é um devoto, porque a pessoa que se ocupa em serviço devocional é transcendental às qualidades materiais (sa guṇān samatītyaitān).

Pán přichází, aby vysvobodil oddané (paritrāṇāya sādhūnām). V Bhagavad-gítĕ (14.26) je ale jasnĕ řečeno, že oddaný se povznese nad hmotné kvality (sa guṇān samatītyaitān). Oddaný je v transcendentálním postavení, protože ho již neovlivňují tři kvality hmotné přírody    —    dobro, vášeň a nevĕdomost. Nĕkdo se tedy může zeptat: „Jestliže je sádhu již na transcendentální úrovni a je tudíž vysvobozený, proč je třeba ho vysvobodit?“ Pán přichází, aby vysvobodil oddaného, a oddaný je přitom již vysvobozený. Protože se tyto skutečnosti zdají být v protikladu, je v tomto verši použito slovo viḍambanam, které znamená „matoucí“.

O Senhor vem para libertar os devotos (paritrāṇāya sādhūnām), mas está dito claramente na Bhagavad-gītā (14.26): o devoto transcende as qualidades materiais (paritrāṇāya sādhūnāṁ). Um devoto está na posição transcendental, porque não está mais sob o controle dos três modos materiais da natureza – bondade, paixão e ignorância. “Mas, se um sādhu está liberado, estando na plataforma transcendental, qual é, então, a necessidade de libertá-lo?”, esta pergunta pode surgir. O Senhor vem para libertar o devoto, mas o devoto já está livre. Essa aparente contradição é a razão pela qual se usa, neste verso, a palavra viḍambanam, que significa desconcertante.

Vysvĕtlit to můžeme tak, že sádhu neboli oddaný nepotřebuje vysvobození. Touží spatřit Nejvyššího Pána tváří v tvář a Kršna přichází, jen aby uspokojil jeho vnitřní touhu, a nikoliv proto, aby ho vysvobodil ze sevření hmoty. Oddaný chce ve všech ohledech uspokojit Pána a Pán chce ještĕ více uspokojit Svého oddaného. Tak probíhají výmĕny láskyplných vztahů. Tak je tomu dokonce i v našem životĕ. Když nĕkoho milujeme, toužíme ho nebo ji uspokojit a on nebo ona se nám touží odmĕnit. Existuje-li výmĕna láskyplných vztahů i v tomto hmotném svĕtĕ, o co vznešenĕjší musí být v duchovním svĕtĕ? V jednom verši Kršna říká: „Sádhu je Mým srdcem a také Já jsem jeho srdcem.“ Sádhu vždy myslí na Kršnu a Kršna vždy myslí na sádhua neboli na Svého oddaného.

A resposta para essa contradição é que um sādhu, um devoto, não necessita de liberação. Mas, porque está muito ansioso por ver o Senhor Supremo face a face, Kṛṣṇa vem – não para libertá-lo das garras da matéria, das quais ele já está livre – mas, sim, para satisfazer seu desejo interno. Da mesma forma que um devoto deseja satisfazer o Senhor de todas as maneiras, o Senhor tem o desejo, ainda mais intenso, de satisfazer o devoto. Assim são os intercâmbios nos assuntos amorosos. Mesmo em nossos relacionamentos comuns, desejamos satisfazer a pessoa amada, e vice-versa. Então, se o intercâmbio nos assuntos amorosos existe mesmo neste mundo material, imagine de que forma superior esse intercâmbio deve existir no mundo espiritual. Há um verso no qual o Senhor diz: “O sādhu é Meu coração, e Eu também sou o coração do sādhu”. O sādhu está sempre pensando em Kṛṣṇa, e Kṛṣṇa está sempre pensando no sādhu, Seu devoto.

Pánova zjevení v hmotném svĕtĕ a Jeho odchody se nazývají cikīrṣitam neboli zábavy. To, že Kršna přichází, je Jeho zábava. Kršna přichází, aby zde provádĕl určité činnosti    —    ochraňoval sádhuy a zabil jejich nepřátele    —    ale obĕ tyto činnosti jsou Jeho zábavy.

O aparecimento e desaparecimento do Senhor neste mundo material são chamados de cikīrṣitam, passatempos. É por passatempo que Kṛṣṇa vem. Evidentemente, quando vem, o Senhor tem algum trabalho a realizar – proteger o sādhu e matar os que são contra o sādhu –, mas ambas as atividades são Seus passatempos.

Pán nikomu nezávidí. Dokonce i zabíjení démonů je projevem Jeho náklonnosti. Nĕkdy můžeme své dĕti potrestat tím, že jim dáme pořádný pohlavek. Dĕláme to ale ve skutečnosti z lásky. Stejnĕ tak Kršnovo zabíjení démonů není na úrovni hmotné závisti nebo zášti, ale na úrovni lásky. V šástrách neboli védské literatuře je proto řečeno, že dokonce i démoni, které Kršna přímo zabil, dosáhli okamžitého vysvobození. Například démonice Pútaná chtĕla Kršnu zabít, když byl ještĕ malé dítĕ. Potřela si prsní bradavku jedem a přišla do Kršnova domu, aby Ho nakojila. Myslela si: „Až se Kršna napije mého mléka, okamžitĕ zemře.“ To ale nebylo možné. Kdo může zabít Kršnu? Místo toho se zabila ona sama, neboť když Kršna sál mléko, vysál z ní také její život. Jaký byl výsledek toho všeho? Kršna se díval na její úmysl z té lepší stránky. Myslel si: „Tato démonská žena Mĕ přišla zabít, ale jelikož jsem pil mléko z jejího prsu, je vlastnĕ Moje matka.“ Pútaná tak dosáhla v duchovním svĕtĕ postavení Kršnovy matky. To je vysvĕtleno ve Šrímad-Bhágavatamu, kde Uddhava říká Vidurovi, že Kršna je tak laskavý, že dokonce i čarodĕjnici, která Ho chtĕla otrávit jedem, přijal jako Svoji matku. „Protože Kršna je takový laskavý Bůh,“ říká, „koho jiného než Jeho bych mĕl uctívat?“

O Senhor não é invejoso. O matar de demônios também é uma demonstração de Sua afeição. De vez em quando punimos nossos filhos, dando-lhes umas boas palmadas, mas o fazemos por amor. Da mesma maneira, quando Kṛṣṇa mata um demônio, esse matar não está na plataforma da inveja ou ciúme materiais, e, sim, na plataforma da afeição. Por conseguinte, está mencionado nos śāstras, as literaturas védicas, que mesmo os demônios mortos pelo Senhor alcançam imediatamente a salvação. Pūtanā, por exemplo, era uma bruxa demoníaca que desejou matar Kṛṣṇa. Quando Kṛṣṇa estava realizando Seus passatempos como uma criancinha, ela untou o bico de seio com veneno e se aproximou da casa de Kṛṣṇa para oferecer-Lhe seu leite. “Quando Kṛṣṇa mamar no meu seio”, ela pensou, “morrerá instantaneamente”. Mas isso não é possível. Quem pode matar Kṛṣṇa? Na verdade, quem morreu foi ela, porque Kṛṣṇa mamou em seu seio retirando o leite e sua vida juntos. Mas qual foi o resultado? Kṛṣṇa viu o lado bom. “Esta mulher demoníaca veio matar-Me”, Ele pensou, “mas, de uma forma ou outra, Eu tomei o leite de seu seio. Então, ela é Minha mãe”. Assim, Pūtanā alcançou a posição de mãe de Kṛṣṇa no mundo espiritual. Isso é explicado no Śrīmad-Bhāgavatam, onde Uddhava diz a Vidura que Kṛṣṇa é tão bondoso, Deus é tão bondoso, que mesmo a bruxa que desejou matá-lO com veneno foi aceita como Sua mãe. “Visto que Kṛṣṇa é um Deus tão bondoso”, ele disse, “quem mais deveríamos adorar além dEle?”

Kuntídéví říká: na yasya kaścid dayitaḥ. Slovo dayita znamená „přízeň“. Nikdo není předmĕtem Kršnovy zvláštní příznĕ. Dveṣyaś ca: a nikdo pro Nĕho není nepřítelem. My od svého přítele očekáváme nĕjaké požehnání nebo od nĕj chceme nĕco získat a od nepřítele čekáme, že nám bude chtít škodit, ale Kršna je tak dokonalý, že Mu nikdo nemůže uškodit a ani Mu nikdo nemůže nic dát. Jak tedy může být nĕkdo Jeho přítelem nebo nepřítelem? Na yasya kaścid dayito 'sti: Kršna nepotřebuje, aby Mu nĕkdo prokazoval službu. Je dokonalý. Mohu být třeba velice chudý, a od svého přítele budu proto očekávat nĕjakou pomoc. Jelikož nejsem dokonalý, mám spoustu nedostatků a stále potřebuji pomoc, chci mít nĕjaké přátele a nenávidím své nepřátele. Kršna je ale Nejvyšší a nikdo Mu proto nemůže uškodit a nikdo Mu nemůže ani ničím prospĕt.

Kuntīdevī diz: na yasya kaścid dayitaḥ. A palavra dayita significa “favorecer”. Kṛṣṇa não favorece ninguém. Dveṣyaś ca: e ninguém é Seu inimigo. Podemos esperar por alguma bênção ou lucro de um amigo e problemas de um inimigo, mas Kṛṣṇa é tão perfeito que ninguém pode Lhe criar problemas ou Lhe dar nada. Então, quem pode ser Seu amigo ou Seu inimigo? Na yasya kaścid dayito ’sti: Ele não precisa da ajuda de ninguém. Ele é completo. Devido à pobreza, podem-se esperar benefícios de algum amigo, mas isso acontece devido à nossa imperfeição. Pelo fato de não sermos completos e termos tantas deficiências, estamos sempre necessitados. Portanto, desejamos criar amizades, e, da mesma maneira, odiar nossos inimigos. Porém, uma vez que Kṛṣṇa é o Supremo, ninguém pode incomodá-lO nem Lhe dar nada.

Proč tedy uctíváme Kršnu v chrámu a obĕtujeme Mu tolik pĕkných vĕcí, oblékáme Ho, zdobíme Ho a nabízíme Mu dobré jídlo? Musíme pochopit, že Kršna nepotřebuje, abychom Mu obĕtovali krásné šaty, kvĕtiny nebo jídlo. Když Mu ale toto všechno obĕtujeme, prospĕje nám to. Kršna takové obĕti přijímá ze Své laskavosti. Když se pĕknĕ oblečeme a ozdobíme, náš obraz v zrcadle bude také ozdobený. Podobnĕ, jelikož jsme odrazem Kršny, když ozdobíme Kršnu, i my budeme ozdobení. Bible říká, že človĕk byl stvořen k obrazu Božímu, a to znamená, že jsme odrazem Boha. Nevymýšlíme si nĕjakou podobu Boha podle své vlastní podoby. Zastánci májávádské filozofie antropomorfismu říkají: „Absolutní Pravda je neosobní, ale protože my jsme osoby, představujeme si Absolutní Pravdu také jako osobu.“ To je chyba, neboť skutečnost je přesnĕ opačná. Máme dvĕ ruce, dvĕ nohy a hlavu, protože Bůh Sám má stejné tĕlesné rysy. Máme osobní podobu, protože jsme odrazem Boha. Mĕli bychom také filozoficky pochopit, že pokud má původní osoba z nĕčeho prospĕch, bude to prospĕšné i pro její odraz. Když zdobíme Kršnu, budeme také ozdobeni. Jestliže uspokojíme Kršnu, budeme také uspokojeni. Když Kršnovi obĕtujeme dobré jídlo, budeme se z nĕj tĕšit také. Ti, kteří nežijí v Kršnových chrámech, si jen stĕží dokáží představit, jak chutná jídla jsou Kršnovi obĕtována. A když je obĕtujeme Kršnovi, máme možnost je jíst také. Mĕli bychom se tedy snažit uspokojit Kršnu ve všech ohledech a potom budeme i my ve všech ohledech spokojeni.

Por que, então, adoramos Kṛṣṇa no templo, oferecendo-Lhe tantos confortos, vestindo-O, decorando-O e dando-Lhe tantos pratos saborosos? Devemos tentar compreender que Kṛṣṇa não necessita nossos oferecimentos de boa roupa, flores ou comida. Mas adorando-O assim, nos beneficiaremos. Então, é um favor que Kṛṣṇa nos faz ao aceitar esses oferecimentos. Quando alguém se veste bem, seu reflexo no espelho também estará bem vestido. Da mesma maneira, visto que somos reflexos de Kṛṣṇa, se decorarmos Kṛṣṇa nós também seremos decorados. Na Bíblia, está dito que o homem é feito à imagem de Deus, e isso significa que somos reflexos da imagem, da forma de Deus. Não é que inventamos ou imaginamos alguma forma para Deus, baseados em nossa própria forma. Aqueles que aderem à filosofia māyāvādā do antropomorfismo dizem: “A Verdade Absoluta é impessoal, mas, porque somos pessoas, imaginamos que a Verdade Absoluta também seja uma pessoa”. Isso é um engano. Na verdade, acontece o oposto. Temos duas mãos, duas pernas e uma cabeça porque o próprio Deus tem essas características. Temos formas pessoais porque somos reflexos de Deus. Ainda mais, devemos compreender filosoficamente que se a pessoa original se beneficia, o reflexo também se beneficia. Então, se decorarmos Kṛṣṇa, nós também seremos decorados. Se satisfizermos Kṛṣṇa, nós também ficaremos satisfeitos. Se oferecermos boa comida a Kṛṣṇa, nós também comeremos a mesma boa comida. Aqueles que vivem fora dos templos de Kṛṣṇa não podem nem imaginar que comida deliciosa se oferece a Kṛṣṇa. Mas, porque está sendo oferecida a Kṛṣṇa, nós também temos a oportunidade de comê-la. Por isso, deveríamos tentar satisfazer Kṛṣṇa em todos os sentidos, para também nos sentirmos satisfeitos.

Kršna nepotřebuje naši službu, ale z laskavosti ji přijímá. Když nás Kršna žádá, abychom se odevzdali (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja), neznamená to, že potřebuje více služebníků a chce tím nĕco získat. Kršna může pouhým Svým přáním stvořit miliony služebníků. Tady jde o nĕco jiného. Když se odevzdáme Kršnovi, zachráníme se, neboť Kršna říká: ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi. „Osvobodím tĕ od všech hříšných reakcí.“ Trpíme v tomto hmotném svĕtĕ a nemáme žádný úkryt. Kolem sebe můžeme vidĕt mnoho lidí, jak se toulají po ulici, aniž mají nĕjaký životní cíl. Když se brzy ráno procházíme po pláži, vidíme spousty mladých lidí, kteří tam spí nebo se jen tak bezcílnĕ a zmatenĕ potloukají a nevĕdí, co mají dĕlat. Když se ale odevzdáme Kršnovi, budeme vĕdĕt: „Teď jsem našel úkryt.“ Již nikdy nebudeme zmatení nebo zoufalí. Dennĕ dostávám mnoho dopisů od lidí, kteří píší, že ve vĕdomí Kršny našli nadĕji. Není tedy pravda, že Kršna sem přichází, aby získal nĕjaké služebníky. Kršna přichází pro náš prospĕch.

Kṛṣṇa não precisa de nosso serviço, mas Ele bondosamente o aceita. Quando Kṛṣṇa pede que nos rendamos a Ele (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja), isso não significa que Kṛṣṇa esteja precisando de servos e que, se nos rendermos, Ele Se beneficiará. Kṛṣṇa pode criar milhões de servos através de um simples desejo Seu. Então, esse não é o caso. Mas, se nos rendermos a Kṛṣṇa, seremos salvos, porque Kṛṣṇa diz, ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi: “Eu o livrarei de todas as reações pecaminosas”. Estamos sofrendo aqui neste mundo material, sem nenhum abrigo. Vemos até muitas pessoas vagueando, perambulando pelas ruas, sem um objetivo na vida. Quando passeamos pela praia, de manhã cedo, vemos muitos jovens dormindo ou perambulando, sem objetivo, confusos, sem saber o que fazer. Mas, quando nos abrigamos em Kṛṣṇa, sentimos: “Ah! Agora encontrei abrigo”. Então, não haverá mais confusão, nem desespero. Eu recebo diariamente muitas cartas de pessoas expressando como encontraram esperança na consciência de Kṛṣṇa. Portanto, não é um fato que Kṛṣṇa tenha vindo meramente para conseguir alguns servos. Ao contrário, Ele veio para nosso benefício.

Místo abychom se však stávali Kršnovými služebníky, stáváme se naneštĕstí služebníky tolika jiných vĕcí. Sloužíme svým smyslům, sloužíme chtíči, hnĕvu, chamtivosti a iluzi. Všichni v hmotném svĕtĕ ve skutečnosti takto slouží. Když své smysly ale zamĕstnáme ve službĕ Kršnovi, již nebudeme služebníky smyslů    —    staneme se jejich pány. Když budeme tak silní, že odmítneme poslouchat své smysly a zamĕstnáme je výhradnĕ ve službĕ Kršnovi, potom budeme zachránĕni.

Infelizmente, entretanto, ao invés de nos tornarmos servos de Kṛṣṇa, estamos servindo a tantas coisas diferentes. Somos servos de nossos sentidos e das atividades sensuais como luxúria, ira, inveja e ilusão. Na verdade, o mundo inteiro está assim iludido. Mas, se ocuparmos nossos sentidos no serviço a Kṛṣṇa, não seremos mais servos e, sim, senhores dos sentidos. Quando temos força para impedir que nossos sentidos se ocupem em outra coisa que não seja Kṛṣṇa, somos salvos.

Kuntídéví zde říká: „Tvé zjevení v tomto hmotném svĕtĕ nás mate.“ Myslíme si: „Kršna tu má nĕjaké poslání nebo nĕjaký úkol, a proto se zjevil.“ Ne, On se zjevuje proto, aby provádĕl Své zábavy. Například prezident si jde nĕkdy prohlédnout vĕznici. Ředitel vĕznice mu podává pravidelnĕ zprávy, takže tam vůbec nemusí chodit osobnĕ, ale nĕkdy se tam jde podívat: „Podívám se, jak to tam chodí.“ Je to vlastnĕ jeho zábava, protože tam jde ze své vlastní svobodné vůle. Nepodléhá zákonům vĕznice. Hloupý vĕzeň si ale může myslet: „Prezident je také ve vĕzení. Jsme na tom stejnĕ. Takže já jsem také prezident.“ Takhle uvažují darebáci. „Protože Kršna sestoupil jako avatár,“ říkají, „já jsem také avatár.“ Zde se tedy říká: na veda kaścid bhagavaṁś cikīrṣitam. „Nikdo nezná důvod Tvých příchodů a odchodů.“ Tavehamānasya nṛṇāṁ viḍambanam: Pánovy zábavy jsou matoucí. Nikdo nemůže pochopit jejich skutečný důvod.

Aqui, Kuntīdevī diz: “Seu aparecimento neste mundo material é desorientador, desconcertante”. Nós pensamos: “Kṛṣṇa tem alguma missão, algum propósito, e, portanto, apareceu”. Não. É para executar Seus passatempos que Ele aparece. Por exemplo: de vez em quando, o governador inspeciona a prisão. Ele pode se informar com o superintendente da prisão e assim não tem necessidade de ir pessoalmente. Mas, às vezes, ele pensa: “Vejamos como os presos estão passando”. Isso pode ser chamado de passatempo, porque ele vai por vontade própria e não tem de se sujeitar às leis da prisão. Mas, ainda assim, um prisioneiro pode pensar: “Ah! O governador também está preso. Então, somos iguais. Eu também sou governador!” Sujeitos ignorantes pensam assim. “Porque Kṛṣṇa apareceu como um avatāra”, eles dizem, “eu também sou um avatāra”. Mas aqui está dito, na veda kaścid bhagavaṁś cikīrṣitam: “Ninguém conhece o propósito de Seu aparecimento e desaparecimento”. Tavehamānasya nṛṇāṁ viḍam-banam: os passatempos do Senhor são desconcertantes. Ninguém pode compreender seu verdadeiro propósito.

Jediným důvodem Pánových zábav je Jeho svobodná vůle. Myslí si: „Půjdu a podívám se tam.“ Nemusí sestupovat, aby zahubil démony. V hmotné přírodĕ má mnoho zástupců, kteří je mohou zabít. V jediném okamžiku může Nejvyšší Pán například zabít tisíce démonů pomocí silného vĕtru. Stejnĕ tak nemusí sestupovat, aby ochraňoval oddané, neboť všechno může udĕlat pouze Svou vůlí. Přichází jen proto, aby si užíval Svých radostných zábav.

A verdadeira causa dos passatempos do Senhor é Sua livre e espontânea vontade. Ele pensa: “Deixe-Me ir e ver”. Ele não precisa vir para matar os demônios. Ele tem muitos agentes na natureza material que podem matá-los. Por exemplo: em um momento, Ele pode matar milhares de demônios apenas com fortes ventanias. Ele também não precisa vir para proteger os devotos, porque pode fazer qualquer coisa simplesmente através de Sua vontade. Mas Ele desce para desfrutar de passatempos que Lhe deem prazer. “Deixe-Me ir e ver”.

Při Svých zábavách se Kršna nĕkdy staví do role bojovníka. I bojovnický duch najdeme v Kršnovĕ povaze, odkud bychom ho jinak získali my? Jsme nedílné součásti Kršny a máme v nepatrné míře také všechny Kršnovy vlastnosti. Jsme malými vzorky Kršny. Kde se v nás vzal bojovnický duch? Odkud pochází? Pochází od Kršny. Stejnĕ jako si král nĕkdy zavolá zápasníka, aby s ním bojoval, i Kršna zamĕstnává živé bytosti tak, že s nimi bojuje. Zápasník dostane za to, že bojoval s králem, zaplaceno. Není králův nepřítel; svým bojem naopak působí králi radost. Když chce Kršna bojovat, nemůže si vybrat nikoho obyčejného. I král si pro zápas vybere nĕjakého velice dobrého zápasníka a podobnĕ Kršna nebude bojovat s nĕkým obyčejným, ale vybere si nĕjakého Svého velkého oddaného. Protože si Kršna přeje bojovat, přicházejí do tohoto hmotného svĕta nĕkteří z Jeho oddaných, aby se stali Jeho nepřáteli a bojovali s Ním. Pán se například zjevil, aby zabil Hiranjakašipua a Hiranjákšu. Můžeme je považovat za obyčejné živé bytosti? Ne. Byli to velcí oddaní jménem Džaj a Vidžaj, kteří přišli do tohoto svĕta, protože si Pán přál bojovat. V duchovním svĕtĕ, na Vaikunthách, se nikdy nebojuje, protože každý je zamĕstnaný ve službĕ Kršnovi. S kým by tam Kršna bojoval? Posílá proto do hmotného svĕta jako nepřítele nĕkterého Svého oddaného a pak Sám sestupuje, aby s ním bojoval. Pán nás současnĕ učí, že být Jeho nepřítelem není příliš výhodné. Daleko lepší je stát se Jeho přítelem. Kuntídéví proto říká: na veda kaścid bhagavaṁś cikīrṣitam: „Nikdo nezná důvod Tvých příchodů a odchodů.“ Tavehamānasya nṛṇāṁ viḍambanam: „Vystupuješ v tomto svĕtĕ jako obyčejná lidská bytost, a to je pro nás záhadné a matoucí.“

De vez em quando Kṛṣṇa deseja ter o prazer de lutar. O espírito de luta também está presente em Kṛṣṇa; caso contrário, de onde teríamos obtido esta propensão? Porque somos partes integrantes de Kṛṣṇa, todas as qualidades de Kṛṣṇa estão presentes em nós, em quantidade diminuta. Nós somos amostras de Kṛṣṇa. Onde conseguimos este espírito de luta? Ele está presente em Kṛṣṇa. Por conseguinte, da mesma maneira que um rei ocupa um lutador para competir com ele, Kṛṣṇa também ocupa entidades vivas em lutar com Ele. O lutador é pago para lutar com o rei. Ele não é um inimigo do rei; pelo contrário, ele satisfaz o rei, lutando com ele esportivamente. Mas, quando Kṛṣṇa quer lutar, quem pode lutar com Ele? Ninguém comum. Um rei que deseja lutar para treinar ocupa nisso um bom lutador. De forma similar, Kṛṣṇa não luta com pessoas comuns, mas, sim, com alguns de Seus maiores devotos. Porque Kṛṣṇa deseja lutar, alguns de Seus devotos vêm a este mundo material e atuam como seus inimigos, lutando contra Ele. Por exemplo: o Senhor veio para matar Hiraṇyakaśipu e Hiraṇyākṣa. Será que eles eram entidades vivas comuns? Não. Eles eram os grandes devotos Jaya e Vijaya, que vieram a este mundo material porque Kṛṣṇa desejava lutar. Em Vaikuṇṭha, o mundo espiritual, não há possibilidade de luta, porque todos estão ocupados no serviço a Kṛṣṇa. Com quem iria Ele lutar? Por conseguinte, Kṛṣṇa envia algum devoto para atuar como Seu inimigo neste mundo material e luta com ele. Ao mesmo tempo, o Senhor nos ensina que se tornar Seu inimigo não é tão proveitoso quanto se tornar Seu amigo. Kuntīdevī, portanto, diz, na veda kaścid bhagavaṁś cikīrṣitam: “Ninguém conhece o propósito de Seu aparecimento e desaparecimento”. Tavehamānasya nṛṇāṁ viḍambanam: “Você está neste mundo material como se fosse um ser humano comum, e isto é desconcertante”.

Jelikož se Kršna nĕkdy jeví jako obyčejný človĕk, lidé Jeho činnostem nevĕří nebo je nechápou. Diví se: „Jak se může Bůh stát obyčejným človĕkem jako jsme my?“ Kršna sice nĕkdy může vystupovat jako obyčejný človĕk, ale ve skutečnosti není obyčejný, a kdykoliv je to nutné, ukáže Svou Boží moc. Když se k Nĕmu modlilo šestnáct tisíc dívek, které unesl démon Bhaumásura, Kršna přišel do démonova paláce, Bhaumásuru zabil a všechny dívky vysvobodil. Podle přísných pravidel védské společnosti by se však nikdo neoženil s dívkou, která odešla z domova třeba i jen na jedinou noc. Když Kršna dívkám řekl: „Teď se můžete bezpečnĕ vrátit domů ke svým otcům,“ odpovĕdĕly: „Pane, když se vrátíme domů ke svým otcům, co s námi bude? Nebudeme se moci vdát, protože nás tento človĕk unesl.“

Porque Kṛṣṇa às vezes aparece como um homem comum, de vez em quando as pessoas não conseguem acreditar ou compreender Suas atividades. Elas se admiram: “Como pode Deus tornar-Se alguém como nós?” Mas, embora Kṛṣṇa às vezes atue como uma pessoa comum, Ele, na verdade, não é comum e sempre que é necessário revela os poderes de Deus. Quando dezesseis mil moças foram raptadas pelo demônio Bhaumāsura, elas oraram a Kṛṣṇa, e, assim, Kṛṣṇa foi ao palácio do demônio, matou-o e libertou todas as moças. Mas, de acordo com o sistema védico estrito, se uma moça solteira abandonar sua casa, mesmo por uma noite, ninguém mais se casará com ela. Por conseguinte, quando Kṛṣṇa disse às moças “Agora vocês podem voltar em segurança para a casa de seus pais”, elas responderam: “Senhor, se voltarmos para casa de nossos pais, qual será nosso destino? Ninguém se casará conosco porque este homem nos raptou”.

Kršna se zeptal: „A co si tedy přejete?“ Dívky odpovĕdĕly: „Chceme, aby ses stal naším manželem.“ Kršna byl tak laskavý, že okamžitĕ souhlasil.

“Então, o que desejam vocês?”, Kṛṣṇa perguntou. As moças responderam: “Desejamos que Você seja nosso esposo”. E Kṛṣṇa é tão bondoso que disse sim imediatamente, e as aceitou.

Když přivezl dívky zpĕt do Svého království, žádná z nich nemusela čekat šestnáct tisíc nocí, aby se s Ním setkala. Kršna se expandoval do šestnácti tisíc podob, vystavĕl šestnáct tisíc paláců a v každém paláci žil s jednou ženou.

Contudo, quando Kṛṣṇa trouxe as moças para Sua capital, elas não tiveram que esperar, cada uma, dezesseis mil noites para se encontrar com Kṛṣṇa. Em vez disso, Kṛṣṇa expandiu-Se em dezesseis mil formas, construiu dezesseis mil palácios e viveu em cada palácio, com cada esposa.

Tohle všechno je popsáno ve Šrímad-Bhágavatamu, ale darebáci tomu nikdy neporozumí. Místo toho začnou Kršnu kritizovat a říkat, že Kršna je posedlý chtíčem, protože se oženil se šestnácti tisíci manželkami. Nejen že je posedlý chtíčem, On je neomezenĕ posedlý chtíčem. Bůh je neomezený. Proč šestnáct tisíc? Může se oženit se šestnácti miliony manželkami a stejnĕ nedosáhne hranic Své dokonalosti. Takový je Kršna. Nemůžeme Ho obviňovat z toho, že je chtivý nebo smyslný. Existuje tolik Kršnových oddaných a Kršna jim všem prokazuje Svoji přízeň. Nĕkteří prosí Kršnu, aby se stal jejich manželem, nĕkteří chtĕjí, aby byl jejich přítelem, nĕkteří chtĕjí Kršnu jako svého syna a nĕkteří si chtĕjí s Kršnou hrát. V celém vesmíru jsou miliony a biliony oddaných a Kršna je tímto způsobem musí všechny uspokojit. Nepotřebuje od Svých oddaných žádnou pomoc, ale protože Mu chtĕjí určitým způsobem sloužit, Pán jejich vztahy opĕtuje. Tĕchto šestnáct tisíc oddaných chtĕlo Kršnu za svého manžela, a Kršna je proto přijal.

Embora isso esteja descrito no Śrīmad-Bhāgavatam, os patifes não conseguem compreender. Ao contrário, eles criticam Kṛṣṇa. “Ele era muito luxurioso”, eles dizem. “Ele Se casou com dezesseis mil esposas”. Mesmo que seja luxurioso, Ele é ilimitadamente luxurioso. Deus é ilimitado. Por que dezesseis mil? Ele poderia casar-Se com dezesseis milhões e ainda assim não alcançar os limites de Sua perfeição. Isto é Kṛṣṇa. Não podemos acusar Kṛṣṇa de ser luxurioso ou sensual. Não. Existem muitos devotos de Kṛṣṇa, e Kṛṣṇa os favorece a todos. Alguns pedem a Kṛṣṇa que Se torne seu senhor, outros Lhe pedem que Se torne seu amigo, outros pedem que Se torne seu filho e outros Lhe pedem que Se torne seu amante. Dessa maneira, existem milhões e trilhões de devotos por todo o universo, e Kṛṣṇa tem que satisfazer a todos. Ele não precisa de nenhuma ajuda desses devotos: mas, porque eles desejam servi-lO de uma forma particular, o Senhor reciproca. Estas dezesseis mil devotas desejaram Kṛṣṇa como esposo, e, assim, Kṛṣṇa concordou.

Kršna tedy může nĕkdy jednat jako obyčejný človĕk, ale vzápĕtí se jako Bůh expanduje do šestnácti tisíc podob. Velký svĕtec Nárada jednou přišel navštívit Kršnu a Jeho manželky. Myslel si: „Kršna se oženil s šestnácti tisíci manželkami. Podívám se, jak spolu žijí.“ Zjistil, že Kršna dĕlá v každém ze šestnácti tisíc paláců nĕco jiného. V jednom paláci Kršna se Svou manželkou hovořil, jinde si hrál se Svými dĕtmi a v jiném paláci připravoval svatbu pro Své syny a dcery. Tak provádĕl různé zábavy ve všech šestnácti tisících palácích. Když byl Kršna malý a hrál si jako obyčejné dítĕ, Jeho matka Jašódá chtĕla, aby otevřel ústa, aby se mohla podívat, jestli nejedl hlínu, a Kršna jí ukázal ve Svých ústech všechny vesmíry v celém stvoření. I když Kršna vystupuje jako obyčejná lidská bytost, je-li potřeba, vyjeví Svoji Božskou povahu. Můžeme uvést jiný příklad. Kršna hrál roli Ardžunova vozataje, ale když chtĕl Ardžuna vidĕt Kršnovu vesmírnou podobu, Nejvyšší Pán mu ihned ukázal Svou vesmírnou podobu s tisíci a miliony hlav, nohou, rukou a zbraní. Takový je Kršna.

Assim sendo, Kṛṣṇa, às vezes, age como um homem comum; mas, como Deus, Ele Se expandiu em dezesseis mil formas. Uma vez, o grande sábio Nārada foi visitar Kṛṣṇa e Suas esposas. “Kṛṣṇa Se casou com dezesseis mil esposas”, ele pensou. “Deixe-me ver como Ele está vivendo com elas”. Então, ele encontrou Kṛṣṇa vivendo diferentemente em cada um dos dezesseis mil palácios. Em um palácio Ele estava conversando com Sua esposa, em outro estava brincando com Seus filhos, em outro providenciando o casamento de Seus filhos e filhas, e, desta maneira, Ele estava ocupado em vários passatempos, em todos os Seus dezesseis mil palácios. Da mesma forma, em Sua infância, Kṛṣṇa brincava exatamente como uma criança comum, mas, quando Sua mãe, Yaśodā, lhe pediu que abrisse a boca para ver se Ele havia comido terra, Kṛṣṇa mostrou, dentro de Sua boca, todos os universos. Isto é Kṛṣṇa. Embora atue exatamente como um ser humano comum, quando surge a necessidade Ele mostra Sua natureza como Deus. Para dar outro exemplo, Kṛṣṇa atuou como quadrigário de Arjuna, mas, quando Arjuna desejou ver a forma universal de Kṛṣṇa, Kṛṣṇa imediatamente lhe mostrou uma forma cósmica com milhares e milhões de cabeças, pernas, braços e armas. Isto é Kṛṣṇa.

Kršna je zcela nezávislý a nemá žádné přátele či nepřátele. Ve Svých zábavách však vystupuje tak, že to přináší stejný prospĕch všem    —    přátelům i nepřátelům. To je Kršnova absolutní povaha.

Kṛṣṇa é completamente independente, e não tem amigos ou inimigos, mas age para o benefício tanto de Seus amigos quanto de Seus inimigos, e quando Ele age para o benefício de ambos o resultado é o mesmo. Esta é a natureza absoluta de Kṛṣṇa.