Skip to main content

Kapitola 12

12

Nepochopitelné zábavy

Bewildering Pastimes

na veda kaścid bhagavaṁś cikīrṣitaṁ
tavehamānasya nṛṇāṁ viḍambanam
na yasya kaścid dayito ’sti karhicid
dveṣyaś ca yasmin viṣamā matir nṛṇām
na veda kaścid bhagavaṁś cikīrṣitaṁ
tavehamānasya nṛṇāṁ viḍambanam
na yasya kaścid dayito ’sti karhicid
dveṣyaś ca yasmin viṣamā matir nṛṇām

Ó Pane, nikdo nemůže pochopit Tvé transcendentální zábavy, které vypadají jako lidské a jsou tak matoucí. Nikdo není předmĕtem Tvé zvláštní příznĕ ani Tvé závisti; lidé si jen představují, že jsi zaujatý.

O Lord, no one can understand Your transcendental pastimes, which appear to be human and so are misleading. You have no specific object of favor, nor do You have any object of envy. People only imagine that You are partial.

Šrímad-Bhágavatam 1.8.29

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.29

Pán je milostivý ke všem pokleslým duším stejnĕ. K nikomu není nepřátelský. Představa, že Osobnost Božství je lidskou bytostí, nás velice mate. Jeho zábavy vypadají jako lidské, ale ve skutečnosti jsou transcendentální bez jediného náznaku hmotného znečištĕní. Nepochybnĕ panuje názor, že Pán nadržuje Svým čistým oddaným, ale ve skutečnosti nenadržuje nikomu, stejnĕ jako slunce. Díky slunečním paprskům nĕkdy i kameny získají na cenĕ, zatímco slepý človĕk slunce neuvidí, ani když bude stát v jeho plné záři. Tma a svĕtlo jsou dva protichůdné prvky, ale to neznamená, že slunce šíří své paprsky nĕjak zaujatĕ. Sluneční paprsky svítí na všechny, avšak každý má jinou schopnost přijímat je. Pomatení lidé považují oddanou službu za pouhé lichocení Pánu, které má vzbudit Jeho zvláštní milost, ale čistí oddaní, kteří se zamĕstnávají transcendentální láskyplnou službou Pánu, nestojí o žádný výmĕnný obchod. Obchodník nĕkomu slouží s podmínkou, že sám z toho bude také nĕco mít. Čistý oddaný neslouží Pánu proto, aby dostal nĕco na oplátku, a tak se mu dostává plné Pánovy milosti. Lidé, kteří trpí, kteří jsou v nouzi, kteří jsou zvídaví nebo filozoficky založení, s Pánem navazují dočasné styky, aby posloužili svým cílům. Jakmile toho dosáhnou, už spojení s Pánem nepotřebují. Trpící človĕk, pokud je alespoň trochu zbožný, se modlí k Pánu za své uzdravení, ale jakmile se uzdraví, vĕtšinou ztratí zájem spojení s Pánem dále udržovat. Milost Pána je pro nĕho otevřená, ale on ji odmítá přijmout. To je rozdíl mezi čistým oddaným a smíšeným oddaným. Ti, kteří zcela odmítají službu Pánu, jsou v naprosté temnotĕ, ti, kteří žádají o přízeň Pána, jen když ji nutnĕ potřebují, přijímají Jeho milost jen zčásti, a ti, kteří slouží Pánu na sto procent, dostávají milost Pána úplnĕ. Tato nerovnost v přijímání Pánovy milosti je způsobena příjemcem a není žádným projevem zaujatosti Pána, který je všemilostivý.

The Lord’s mercy upon the fallen souls is equally distributed. He has no one as the specific object of hostility. The very conception of the Personality of Godhead as a human being is misleading. His pastimes appear to be exactly like a human being’s, but actually they are transcendental and without any tinge of material contamination. He is undoubtedly known as partial to His pure devotees, but in fact He is never partial, as much as the sun is never partial to anyone. By utilizing the sun rays, sometimes even the stones become valuable, whereas a blind man cannot see the sun, although there are enough sun rays before him. Darkness and light are two opposite conceptions, but this does not mean that the sun is partial in distributing its rays. The sun rays are open to everyone, but the capacities of the receptacles differ. Foolish people think that devotional service is flattering the Lord to get special mercy. Factually the pure devotees who are engaged in the transcendental loving service of the Lord are not a mercantile community. A mercantile house renders service to someone in exchange for values. The pure devotee does not render service unto the Lord for such exchange, and therefore the full mercy of the Lord is open for him. Suffering and needy men, inquisitive persons, or philosophers make temporary connections with the Lord to serve a particular purpose. When the purpose is served, there is no more relation with the Lord. A suffering man, if he is pious at all, prays to the Lord for his recovery. But as soon as the recovery is over, in most cases the suffering man no longer cares to keep any connection with the Lord. The mercy of the Lord is open for him, but he is reluctant to receive it. That is the difference between a pure devotee and a mixed devotee. Those who are completely against the service of the Lord are considered to be in abject darkness; those who ask for the Lord’s favor only at the time of necessity are partial recipients of the mercy of the Lord; and those who are cent-percent engaged in the service of the Lord are full recipients of the mercy of the Lord. Such partiality in receiving the Lord’s mercy is relative to the recipient, and it is not due to the partiality of the all-merciful Lord.

Když Pán milostivĕ sestupuje do tohoto hmotného svĕta, hraje úlohu lidské bytosti, a proto se zdá, že nadržuje Svým oddaným. Skutečnost je však jiná. Přestože navenek vypadá jako zaujatý, rozdává Svou milost všem stejnĕ. Všichni, kteří zemřeli v bitvĕ na Kuruovském bitevním poli v Pánovĕ přítomnosti, získali spasení, aniž k tomu mĕli náležité kvalifikace, neboť smrt v přítomnosti Pána očišťuje odcházející duši od všech hříchů, a umírající človĕk se proto přemístí do transcendentální říše. Jakmile se nĕkdo jakýmkoliv způsobem vystaví slunečním paprskům, je jisté, že ho neminou příznivé účinky tepla a ultrafialových paprsků. Závĕr tedy je, že Pán není nikdy zaujatý. Myslet si o Nĕm, že je zaujatý, je chyba, která nepřinese nikomu nic dobrého.

When the Lord descends on this material world by His all-merciful energy, He plays like a human being, and therefore it appears that the Lord is partial to His devotees only, but that is not a fact. Despite such an apparent manifestation of partiality, His mercy is equally distributed. In the Battlefield of Kurukṣetra all persons who died in the fight before the presence of the Lord got salvation without the necessary qualifications, because death before the presence of the Lord purifies the passing soul from the effects of all sins, and therefore the dying man gets a place somewhere in the transcendental abode. Somehow or other if someone puts himself open in the sun rays, he is sure to get the requisite benefit both by heat and by ultraviolet rays. Therefore, the conclusion is that the Lord is never partial. It is wrong for the people in general to think of Him as partial.

Pán říká v Bhagavad-gítĕ (4.8):

The Lord says in Bhagavad-gītā (4.8):

paritrāṇāya sādhūnāṁ
vināśāya ca duṣkṛtām
dharma-saṁsthāpanārthāya
sambhavāmi yuge yuge
paritrāṇāya sādhūnāṁ
vināśāya ca duṣkṛtām
dharma-saṁsthāpanārthāya
sambhavāmi yuge yuge

„Abych osvobodil zbožné a vyhladil ničemné a abych znovu ustanovil náboženské zásady, zjevuji se vĕk po vĕku.“

“In order to deliver the pious and to annihilate the miscreants, as well as to reestablish the principles of religion, I advent Myself millennium after millennium.”

Když Pán sestupuje, má dvĕ poslání    —    zničit démony a osvobodit sádhuy, vĕrné oddané. Slovo sādhūnām, které znamená „svaté osoby“, se vztahuje na oddané. Nemá nic společného se svĕtskou čestností a nečestností, morálností a nemorálností; nemá nic společného s materialistickými činnostmi. Nĕkdy si můžeme myslet, že slovo sádhu označuje človĕka, který je z hmotného hlediska dobrý nebo morální, ale sádhu je ve skutečnosti človĕk, který se nachází na transcendentální úrovni. Sádhu je oddaný, neboť ten, kdo se zamĕstnává v oddané službĕ, je transcendentální hmotným kvalitám (sa guṇān samatītyaitān).

When God incarnates, He has two missions – to vanquish the demons and deliver the sādhus, the faithful devotees. The word sādhūnām, which means “saintly persons,” refers to devotees. It has nothing to do with worldly honesty or dishonesty, morality or immorality; it has nothing to do with material activities. Sometimes we may think that the word sādhu refers to a person who is materially good or moral, but actually the word sādhu refers to one who is on the transcendental platform. A sādhu, therefore, is a devotee, because one who engages in devotional service is transcendental to material qualities (sa guṇān samatītyaitān).

Pán přichází, aby vysvobodil oddané (paritrāṇāya sādhūnām). V Bhagavad-gítĕ (14.26) je ale jasnĕ řečeno, že oddaný se povznese nad hmotné kvality (sa guṇān samatītyaitān). Oddaný je v transcendentálním postavení, protože ho již neovlivňují tři kvality hmotné přírody    —    dobro, vášeň a nevĕdomost. Nĕkdo se tedy může zeptat: „Jestliže je sádhu již na transcendentální úrovni a je tudíž vysvobozený, proč je třeba ho vysvobodit?“ Pán přichází, aby vysvobodil oddaného, a oddaný je přitom již vysvobozený. Protože se tyto skutečnosti zdají být v protikladu, je v tomto verši použito slovo viḍambanam, které znamená „matoucí“.

Now, the Lord comes to deliver the devotees (paritrāṇāya sādhūnām), but it is clearly stated in Bhagavad-gītā (14.26) that a devotee transcends the material qualities (sa guṇān samatītyaitān). A devotee is in a transcendental position because he is no longer under the control of the three material modes of nature – goodness, passion, and ignorance. But if a sādhu is already delivered, being on the transcendental platform, then where is the necessity of delivering him? This question may arise. The Lord comes to deliver the devotee, but the devotee is already delivered. Therefore the word viḍambanam, meaning “bewildering,” is used in this verse because this appears contradictory.

Vysvĕtlit to můžeme tak, že sádhu neboli oddaný nepotřebuje vysvobození. Touží spatřit Nejvyššího Pána tváří v tvář a Kršna přichází, jen aby uspokojil jeho vnitřní touhu, a nikoliv proto, aby ho vysvobodil ze sevření hmoty. Oddaný chce ve všech ohledech uspokojit Pána a Pán chce ještĕ více uspokojit Svého oddaného. Tak probíhají výmĕny láskyplných vztahů. Tak je tomu dokonce i v našem životĕ. Když nĕkoho milujeme, toužíme ho nebo ji uspokojit a on nebo ona se nám touží odmĕnit. Existuje-li výmĕna láskyplných vztahů i v tomto hmotném svĕtĕ, o co vznešenĕjší musí být v duchovním svĕtĕ? V jednom verši Kršna říká: „Sádhu je Mým srdcem a také Já jsem jeho srdcem.“ Sádhu vždy myslí na Kršnu a Kršna vždy myslí na sádhua neboli na Svého oddaného.

The answer to this contradiction is that a sādhu, a devotee, does not require deliverance, but because he is very much anxious to see the Supreme Lord face to face, Kṛṣṇa comes not to deliver him from the clutches of matter, from which he has already been delivered, but to satisfy his inner desire. Just as a devotee wants to satisfy the Lord in all respects, the Lord even more wants to satisfy the devotee. Such are the exchanges of loving affairs. Even in our ordinary dealings, if we love someone we want to satisfy him or her, and he or she also wants to reciprocate. So if the reciprocation of loving affairs exists in this material world, in what an elevated way must it exist in the spiritual world. There is a verse in which the Lord says, “The sādhu is My heart, and I am also the sādhu’s heart.” The sādhu is always thinking of Kṛṣṇa, and Kṛṣṇa is always thinking of the sādhu, His devotee.

Pánova zjevení v hmotném svĕtĕ a Jeho odchody se nazývají cikīrṣitam neboli zábavy. To, že Kršna přichází, je Jeho zábava. Kršna přichází, aby zde provádĕl určité činnosti    —    ochraňoval sádhuy a zabil jejich nepřátele    —    ale obĕ tyto činnosti jsou Jeho zábavy.

The appearance and disappearance of the Lord within this material world are called cikīrṣitam, pastimes. It is Kṛṣṇa’s pastime that He comes. Of course, when the Lord comes He has some work to perform – to protect the sādhu and kill those who are against the sādhu – but both of these activities are His pastimes.

Pán nikomu nezávidí. Dokonce i zabíjení démonů je projevem Jeho náklonnosti. Nĕkdy můžeme své dĕti potrestat tím, že jim dáme pořádný pohlavek. Dĕláme to ale ve skutečnosti z lásky. Stejnĕ tak Kršnovo zabíjení démonů není na úrovni hmotné závisti nebo zášti, ale na úrovni lásky. V šástrách neboli védské literatuře je proto řečeno, že dokonce i démoni, které Kršna přímo zabil, dosáhli okamžitého vysvobození. Například démonice Pútaná chtĕla Kršnu zabít, když byl ještĕ malé dítĕ. Potřela si prsní bradavku jedem a přišla do Kršnova domu, aby Ho nakojila. Myslela si: „Až se Kršna napije mého mléka, okamžitĕ zemře.“ To ale nebylo možné. Kdo může zabít Kršnu? Místo toho se zabila ona sama, neboť když Kršna sál mléko, vysál z ní také její život. Jaký byl výsledek toho všeho? Kršna se díval na její úmysl z té lepší stránky. Myslel si: „Tato démonská žena Mĕ přišla zabít, ale jelikož jsem pil mléko z jejího prsu, je vlastnĕ Moje matka.“ Pútaná tak dosáhla v duchovním svĕtĕ postavení Kršnovy matky. To je vysvĕtleno ve Šrímad-Bhágavatamu, kde Uddhava říká Vidurovi, že Kršna je tak laskavý, že dokonce i čarodĕjnici, která Ho chtĕla otrávit jedem, přijal jako Svoji matku. „Protože Kršna je takový laskavý Bůh,“ říká, „koho jiného než Jeho bych mĕl uctívat?“

The Lord is not envious. The killing of the demons is also a display of His affection. Sometimes we may punish our children by giving them a very strong slap because of love. Similarly, when Kṛṣṇa kills a demon this killing is not on the platform of material jealousy or envy, but on the platform of affection. Therefore it is mentioned in the śāstras, the Vedic literatures, that even the demons killed by the Lord attain immediate salvation. Pūtanā, for example, was a demoniac witch who wanted to kill Kṛṣṇa. When Kṛṣṇa was performing pastimes as a small child, she coated the nipple of her breast with poison and approached Kṛṣṇa’s home to offer the milk of her breast. “When Kṛṣṇa sucks my nipple,” she thought, “the child will immediately die.” But that was not possible. Who can kill Kṛṣṇa? Instead she herself was killed, for Kṛṣṇa sucked the nipple and also sucked out her life altogether. But what was the result? Kṛṣṇa took the bright side. “This demoniac woman came to kill Me,” He thought, “but somehow or other I have sucked her breast milk, so she is My mother.” Thus Pūtanā attained the position of Kṛṣṇa’s mother in the spiritual world. This is explained in the Śrīmad-Bhāgavatam, where Uddhava says to Vidura that Kṛṣṇa is so kind, God is so kind, that even the witch who wanted to kill Him with poison was accepted as His mother. “Since Kṛṣṇa is such a kind God,” he said, “whom else shall I worship but Kṛṣṇa?”

Kuntídéví říká: na yasya kaścid dayitaḥ. Slovo dayita znamená „přízeň“. Nikdo není předmĕtem Kršnovy zvláštní příznĕ. Dveṣyaś ca: a nikdo pro Nĕho není nepřítelem. My od svého přítele očekáváme nĕjaké požehnání nebo od nĕj chceme nĕco získat a od nepřítele čekáme, že nám bude chtít škodit, ale Kršna je tak dokonalý, že Mu nikdo nemůže uškodit a ani Mu nikdo nemůže nic dát. Jak tedy může být nĕkdo Jeho přítelem nebo nepřítelem? Na yasya kaścid dayito 'sti: Kršna nepotřebuje, aby Mu nĕkdo prokazoval službu. Je dokonalý. Mohu být třeba velice chudý, a od svého přítele budu proto očekávat nĕjakou pomoc. Jelikož nejsem dokonalý, mám spoustu nedostatků a stále potřebuji pomoc, chci mít nĕjaké přátele a nenávidím své nepřátele. Kršna je ale Nejvyšší a nikdo Mu proto nemůže uškodit a nikdo Mu nemůže ani ničím prospĕt.

Kuntīdevī says, na yasya kaścid dayitaḥ. The word dayita means “favorite.” Kṛṣṇa favors no one. Dveṣyaś ca: and no one is His enemy. We expect some benediction or profit from a friend and harmful activities from an enemy, but Kṛṣṇa is so perfect that no one can harm Him nor can anyone give Him anything. So who can be His friend or enemy? Na yasya kaścid dayito ’sti: He doesn’t need anyone’s favor. He is complete. I may be a very poor man, and therefore I may expect some favor from a friend, but that is because I am imperfect. Because I am not full, because I am deficient in so many ways, I am always needy, and therefore I want to create some friend, and similarly I hate an enemy. But since Kṛṣṇa is the Supreme, no one can harm Kṛṣṇa, nor can anyone give Kṛṣṇa anything.

Proč tedy uctíváme Kršnu v chrámu a obĕtujeme Mu tolik pĕkných vĕcí, oblékáme Ho, zdobíme Ho a nabízíme Mu dobré jídlo? Musíme pochopit, že Kršna nepotřebuje, abychom Mu obĕtovali krásné šaty, kvĕtiny nebo jídlo. Když Mu ale toto všechno obĕtujeme, prospĕje nám to. Kršna takové obĕti přijímá ze Své laskavosti. Když se pĕknĕ oblečeme a ozdobíme, náš obraz v zrcadle bude také ozdobený. Podobnĕ, jelikož jsme odrazem Kršny, když ozdobíme Kršnu, i my budeme ozdobení. Bible říká, že človĕk byl stvořen k obrazu Božímu, a to znamená, že jsme odrazem Boha. Nevymýšlíme si nĕjakou podobu Boha podle své vlastní podoby. Zastánci májávádské filozofie antropomorfismu říkají: „Absolutní Pravda je neosobní, ale protože my jsme osoby, představujeme si Absolutní Pravdu také jako osobu.“ To je chyba, neboť skutečnost je přesnĕ opačná. Máme dvĕ ruce, dvĕ nohy a hlavu, protože Bůh Sám má stejné tĕlesné rysy. Máme osobní podobu, protože jsme odrazem Boha. Mĕli bychom také filozoficky pochopit, že pokud má původní osoba z nĕčeho prospĕch, bude to prospĕšné i pro její odraz. Když zdobíme Kršnu, budeme také ozdobeni. Jestliže uspokojíme Kršnu, budeme také uspokojeni. Když Kršnovi obĕtujeme dobré jídlo, budeme se z nĕj tĕšit také. Ti, kteří nežijí v Kršnových chrámech, si jen stĕží dokáží představit, jak chutná jídla jsou Kršnovi obĕtována. A když je obĕtujeme Kršnovi, máme možnost je jíst také. Mĕli bychom se tedy snažit uspokojit Kršnu ve všech ohledech a potom budeme i my ve všech ohledech spokojeni.

Why then are we worshiping Kṛṣṇa in the temple by offering Kṛṣṇa so many comforts, dressing Him, decorating Him, and giving Him nice food? We should try to understand that Kṛṣṇa does not need our offerings of nice garments, flowers, or food, but if we give such offerings to Kṛṣṇa, we shall benefit. Thus it is Kṛṣṇa’s favor that He accepts such offerings. If one decorates oneself, one’s reflection in a mirror will also appear decorated. Similarly, since we are reflections of Kṛṣṇa, if we decorate Kṛṣṇa we also shall be decorated. In the Bible it is said that man was made in the image of God, and this means that we are reflections of God’s image. It is not that we invent or imagine some form of God according to our own form. Those who adhere to the Māyāvāda philosophy of anthropomorphism say, “The Absolute Truth is impersonal, but because we are persons we imagine that the Absolute Truth is also a person.” This is a mistake, and in fact just the opposite is true. We have two hands, two legs, and a head because God Himself has these same features. We have personal forms because we are reflections of God. Furthermore, we should philosophically understand that if the original person benefits, the reflection also benefits. So if we decorate Kṛṣṇa, we also shall be decorated. If we satisfy Kṛṣṇa, we shall become satisfied. If we offer nice food to Kṛṣṇa, we shall also eat the same food. Those who live outside the temples of Kṛṣṇa consciousness may never have imagined such palatable food as the food we are offering to Kṛṣṇa, but because it is being offered to Kṛṣṇa, we also have the opportunity to eat it. So we should try to satisfy Kṛṣṇa in all respects, and then we shall be satisfied in all respects.

Kršna nepotřebuje naši službu, ale z laskavosti ji přijímá. Když nás Kršna žádá, abychom se odevzdali (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja), neznamená to, že potřebuje více služebníků a chce tím nĕco získat. Kršna může pouhým Svým přáním stvořit miliony služebníků. Tady jde o nĕco jiného. Když se odevzdáme Kršnovi, zachráníme se, neboť Kršna říká: ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi. „Osvobodím tĕ od všech hříšných reakcí.“ Trpíme v tomto hmotném svĕtĕ a nemáme žádný úkryt. Kolem sebe můžeme vidĕt mnoho lidí, jak se toulají po ulici, aniž mají nĕjaký životní cíl. Když se brzy ráno procházíme po pláži, vidíme spousty mladých lidí, kteří tam spí nebo se jen tak bezcílnĕ a zmatenĕ potloukají a nevĕdí, co mají dĕlat. Když se ale odevzdáme Kršnovi, budeme vĕdĕt: „Teď jsem našel úkryt.“ Již nikdy nebudeme zmatení nebo zoufalí. Dennĕ dostávám mnoho dopisů od lidí, kteří píší, že ve vĕdomí Kršny našli nadĕji. Není tedy pravda, že Kršna sem přichází, aby získal nĕjaké služebníky. Kršna přichází pro náš prospĕch.

Kṛṣṇa does not need our service, but He kindly accepts it. When Kṛṣṇa asks us to surrender unto Him (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja), this does not mean that Kṛṣṇa is lacking servants and that if we surrender He will profit. Kṛṣṇa can create millions of servants by His mere desire. So that is not the point. But if we surrender to Kṛṣṇa, we shall be saved, for Kṛṣṇa says, ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi: “I shall free you from all sinful reactions.” We are suffering here in this material world without any shelter. We even see many people loitering in the street, with no aim in life. When we go walking by the beach in the early morning, we see many young people sleeping or loitering there, aimless, confused, and not knowing what to do. But if we take shelter of Kṛṣṇa, then we shall know, “Oh, now I have found shelter.” Then there will be no more confusion, no more hopelessness. I receive so many letters daily from people expressing how they have found hope in Kṛṣṇa consciousness. Therefore, it is not a fact that Kṛṣṇa descended here merely to collect some servants. Rather, He descended for our benefit.

Místo abychom se však stávali Kršnovými služebníky, stáváme se naneštĕstí služebníky tolika jiných vĕcí. Sloužíme svým smyslům, sloužíme chtíči, hnĕvu, chamtivosti a iluzi. Všichni v hmotném svĕtĕ ve skutečnosti takto slouží. Když své smysly ale zamĕstnáme ve službĕ Kršnovi, již nebudeme služebníky smyslů    —    staneme se jejich pány. Když budeme tak silní, že odmítneme poslouchat své smysly a zamĕstnáme je výhradnĕ ve službĕ Kršnovi, potom budeme zachránĕni.

Unfortunately, however, instead of becoming Kṛṣṇa’s servants, we are becoming servants of so many other things. We are servants of our senses and the sensual activities of lust, anger, greed, and illusion. Actually the whole world is serving in this way. But if we engage our senses in the service of Kṛṣṇa, we shall no longer be servants of the senses, but masters of the senses. When we have the strength to refuse to allow our senses to be engaged other than in the service of Kṛṣṇa, then we shall be saved.

Kuntídéví zde říká: „Tvé zjevení v tomto hmotném svĕtĕ nás mate.“ Myslíme si: „Kršna tu má nĕjaké poslání nebo nĕjaký úkol, a proto se zjevil.“ Ne, On se zjevuje proto, aby provádĕl Své zábavy. Například prezident si jde nĕkdy prohlédnout vĕznici. Ředitel vĕznice mu podává pravidelnĕ zprávy, takže tam vůbec nemusí chodit osobnĕ, ale nĕkdy se tam jde podívat: „Podívám se, jak to tam chodí.“ Je to vlastnĕ jeho zábava, protože tam jde ze své vlastní svobodné vůle. Nepodléhá zákonům vĕznice. Hloupý vĕzeň si ale může myslet: „Prezident je také ve vĕzení. Jsme na tom stejnĕ. Takže já jsem také prezident.“ Takhle uvažují darebáci. „Protože Kršna sestoupil jako avatár,“ říkají, „já jsem také avatár.“ Zde se tedy říká: na veda kaścid bhagavaṁś cikīrṣitam. „Nikdo nezná důvod Tvých příchodů a odchodů.“ Tavehamānasya nṛṇāṁ viḍambanam: Pánovy zábavy jsou matoucí. Nikdo nemůže pochopit jejich skutečný důvod.

Here Kuntīdevī says, “Your appearance in this material world is misleading, bewildering.” We think, “Kṛṣṇa has some mission, some purpose, and therefore He has appeared.” No, it is for His pastimes that He appears. For example, sometimes a governor goes to inspect a prison. He gets reports from the prison superintendent, so he has no business going there, but still he sometimes goes, thinking, “Let me see how they are doing.” This may be called a pastime because he is going by his free will. It is not that he has become subject to the laws of the prison. But still a foolish prisoner may think, “Oh, here the governor is also in prison. So we are equal. I am also governor.” Rascals think like that. “Because Kṛṣṇa has descended as an avatāra,” they say, “I am also an avatāra.” So here it is said, na veda kaścid bhagavaṁś cikīrṣitam: “No one knows the purpose of Your appearance and disappearance.” Tavehamānasya nṛṇāṁ viḍambanam: the Lord’s pastimes are bewildering. No one can understand their real purpose.

Jediným důvodem Pánových zábav je Jeho svobodná vůle. Myslí si: „Půjdu a podívám se tam.“ Nemusí sestupovat, aby zahubil démony. V hmotné přírodĕ má mnoho zástupců, kteří je mohou zabít. V jediném okamžiku může Nejvyšší Pán například zabít tisíce démonů pomocí silného vĕtru. Stejnĕ tak nemusí sestupovat, aby ochraňoval oddané, neboť všechno může udĕlat pouze Svou vůlí. Přichází jen proto, aby si užíval Svých radostných zábav.

The real purpose of the Lord’s pastimes is His free will. He thinks, “Let Me go and see.” He doesn’t need to come to kill the demons. He has so many agents in the material nature that can kill them. For example, in a moment He can kill thousands of demons merely by a strong wind. Nor does He need to come to give protection to the devotees, for He can do everything simply by His will. But He descends to enjoy pleasure pastimes. “Let Me go and see.”

Při Svých zábavách se Kršna nĕkdy staví do role bojovníka. I bojovnický duch najdeme v Kršnovĕ povaze, odkud bychom ho jinak získali my? Jsme nedílné součásti Kršny a máme v nepatrné míře také všechny Kršnovy vlastnosti. Jsme malými vzorky Kršny. Kde se v nás vzal bojovnický duch? Odkud pochází? Pochází od Kršny. Stejnĕ jako si král nĕkdy zavolá zápasníka, aby s ním bojoval, i Kršna zamĕstnává živé bytosti tak, že s nimi bojuje. Zápasník dostane za to, že bojoval s králem, zaplaceno. Není králův nepřítel; svým bojem naopak působí králi radost. Když chce Kršna bojovat, nemůže si vybrat nikoho obyčejného. I král si pro zápas vybere nĕjakého velice dobrého zápasníka a podobnĕ Kršna nebude bojovat s nĕkým obyčejným, ale vybere si nĕjakého Svého velkého oddaného. Protože si Kršna přeje bojovat, přicházejí do tohoto hmotného svĕta nĕkteří z Jeho oddaných, aby se stali Jeho nepřáteli a bojovali s Ním. Pán se například zjevil, aby zabil Hiranjakašipua a Hiranjákšu. Můžeme je považovat za obyčejné živé bytosti? Ne. Byli to velcí oddaní jménem Džaj a Vidžaj, kteří přišli do tohoto svĕta, protože si Pán přál bojovat. V duchovním svĕtĕ, na Vaikunthách, se nikdy nebojuje, protože každý je zamĕstnaný ve službĕ Kršnovi. S kým by tam Kršna bojoval? Posílá proto do hmotného svĕta jako nepřítele nĕkterého Svého oddaného a pak Sám sestupuje, aby s ním bojoval. Pán nás současnĕ učí, že být Jeho nepřítelem není příliš výhodné. Daleko lepší je stát se Jeho přítelem. Kuntídéví proto říká: na veda kaścid bhagavaṁś cikīrṣitam: „Nikdo nezná důvod Tvých příchodů a odchodů.“ Tavehamānasya nṛṇāṁ viḍambanam: „Vystupuješ v tomto svĕtĕ jako obyčejná lidská bytost, a to je pro nás záhadné a matoucí.“

Sometimes Kṛṣṇa even wants to enjoy the pleasure pastimes of fighting. The fighting spirit is also in Kṛṣṇa, otherwise wherefrom have we gotten it? Because we are part and parcel of Kṛṣṇa, all the qualities of Kṛṣṇa are present in minute quantity within us. We are samples of Kṛṣṇa. Wherefrom do we get the fighting spirit? It is present in Kṛṣṇa. Therefore, just as a king sometimes engages a wrestler to fight with him, Kṛṣṇa also engages living entities to engage in fighting. The wrestler is paid to fight with the king. He is not the king’s enemy; rather, he gives pleasure to the king by mock fighting. But when Kṛṣṇa wants to fight, who will fight with Him? Not anyone ordinary. If a king wants to practice mock fighting, he will engage some very qualified wrestler. Similarly, Kṛṣṇa does not fight with anyone ordinary, but rather with some of His great devotees. Because Kṛṣṇa wants to fight, some of His devotees come down to this material world to become His enemies and fight with Him. For example, the Lord descended to kill Hiraṇyakaśipu and Hiraṇyākṣa. Should we think that these were ordinary living entities? No, they were the great devotees Jaya and Vijaya, who came to this world because Kṛṣṇa wanted to fight. In the Vaikuṇṭha world, the spiritual world, there is no possibility of fighting, because everyone there engages in Kṛṣṇa’s service. With whom will He fight? Therefore He sends some devotee in the garb of an enemy and comes here to this material world to fight with him. At the same time, the Lord teaches us that becoming His enemy is not very profitable and that it is better to become His friend. Kuntīdevī therefore says, na veda kaścid bhagavaṁś cikīrṣitam: “No one knows the purpose of Your appearance and disappearance.” Tavehamānasya nṛṇāṁ viḍambanam: “You are in this world just like an ordinary human being, and this is bewildering.”

Jelikož se Kršna nĕkdy jeví jako obyčejný človĕk, lidé Jeho činnostem nevĕří nebo je nechápou. Diví se: „Jak se může Bůh stát obyčejným človĕkem jako jsme my?“ Kršna sice nĕkdy může vystupovat jako obyčejný človĕk, ale ve skutečnosti není obyčejný, a kdykoliv je to nutné, ukáže Svou Boží moc. Když se k Nĕmu modlilo šestnáct tisíc dívek, které unesl démon Bhaumásura, Kršna přišel do démonova paláce, Bhaumásuru zabil a všechny dívky vysvobodil. Podle přísných pravidel védské společnosti by se však nikdo neoženil s dívkou, která odešla z domova třeba i jen na jedinou noc. Když Kršna dívkám řekl: „Teď se můžete bezpečnĕ vrátit domů ke svým otcům,“ odpovĕdĕly: „Pane, když se vrátíme domů ke svým otcům, co s námi bude? Nebudeme se moci vdát, protože nás tento človĕk unesl.“

Because Kṛṣṇa sometimes appears like an ordinary man, people sometimes cannot believe or understand His activities. They wonder, “How can God become an ordinary person like us?” But although Kṛṣṇa sometimes plays like an ordinary person, in fact He is not ordinary, and whenever necessary He displays the powers of God. When sixteen thousand girls were kidnapped by the demon Bhaumāsura, they prayed to Kṛṣṇa, and therefore Kṛṣṇa went to the demon’s palace, killed the demon, and delivered all the girls. But according to the strict Vedic system, if an unmarried girl leaves her home even for one night, no one will marry her. Therefore when Kṛṣṇa told the girls, “Now you can safely return to your fathers’ homes,” they replied, “Sir, if we return to the homes of our fathers, what will be our fate? No one will marry us, because this man kidnapped us.”

Kršna se zeptal: „A co si tedy přejete?“ Dívky odpovĕdĕly: „Chceme, aby ses stal naším manželem.“ Kršna byl tak laskavý, že okamžitĕ souhlasil.

“Then what do you want?” Kṛṣṇa asked. The girls replied, “We want You to become our husband.” And Kṛṣṇa is so kind that He immediately said yes and accepted them.

Když přivezl dívky zpĕt do Svého království, žádná z nich nemusela čekat šestnáct tisíc nocí, aby se s Ním setkala. Kršna se expandoval do šestnácti tisíc podob, vystavĕl šestnáct tisíc paláců a v každém paláci žil s jednou ženou.

Now, when Kṛṣṇa brought the girls back home to His capital city, it is not that each of the sixteen thousand wives had to wait sixteen thousand nights to meet Kṛṣṇa. Rather, Kṛṣṇa expanded Himself into sixteen thousand forms, constructed sixteen thousand palaces, and lived in each palace with each wife.

Tohle všechno je popsáno ve Šrímad-Bhágavatamu, ale darebáci tomu nikdy neporozumí. Místo toho začnou Kršnu kritizovat a říkat, že Kršna je posedlý chtíčem, protože se oženil se šestnácti tisíci manželkami. Nejen že je posedlý chtíčem, On je neomezenĕ posedlý chtíčem. Bůh je neomezený. Proč šestnáct tisíc? Může se oženit se šestnácti miliony manželkami a stejnĕ nedosáhne hranic Své dokonalosti. Takový je Kršna. Nemůžeme Ho obviňovat z toho, že je chtivý nebo smyslný. Existuje tolik Kršnových oddaných a Kršna jim všem prokazuje Svoji přízeň. Nĕkteří prosí Kršnu, aby se stal jejich manželem, nĕkteří chtĕjí, aby byl jejich přítelem, nĕkteří chtĕjí Kršnu jako svého syna a nĕkteří si chtĕjí s Kršnou hrát. V celém vesmíru jsou miliony a biliony oddaných a Kršna je tímto způsobem musí všechny uspokojit. Nepotřebuje od Svých oddaných žádnou pomoc, ale protože Mu chtĕjí určitým způsobem sloužit, Pán jejich vztahy opĕtuje. Tĕchto šestnáct tisíc oddaných chtĕlo Kršnu za svého manžela, a Kršna je proto přijal.

Although this is described in Śrīmad-Bhāgavatam, rascals cannot understand this. Instead they criticize Kṛṣṇa. “He was very lusty,” they say. “He married sixteen thousand wives.” But even if He is lusty, He is unlimitedly lusty. God is unlimited. Why sixteen thousand? He could marry sixteen million and still not reach the limits of His perfection. That is Kṛṣṇa. We cannot accuse Kṛṣṇa of being lusty or sensuous. No. There are so many devotees of Kṛṣṇa, and Kṛṣṇa shows favor to all of them. Some ask Kṛṣṇa to become their husband, some ask Kṛṣṇa to become their friend, some ask Kṛṣṇa to become their son, and some ask Kṛṣṇa to become their playmate. In this way, there are millions and trillions of devotees all over the universe, and Kṛṣṇa has to satisfy them all. He does not need any help from these devotees, but because they want to serve Him in a particular way, the Lord reciprocates. These sixteen thousand devotees wanted Kṛṣṇa as their husband, and therefore Kṛṣṇa agreed.

Kršna tedy může nĕkdy jednat jako obyčejný človĕk, ale vzápĕtí se jako Bůh expanduje do šestnácti tisíc podob. Velký svĕtec Nárada jednou přišel navštívit Kršnu a Jeho manželky. Myslel si: „Kršna se oženil s šestnácti tisíci manželkami. Podívám se, jak spolu žijí.“ Zjistil, že Kršna dĕlá v každém ze šestnácti tisíc paláců nĕco jiného. V jednom paláci Kršna se Svou manželkou hovořil, jinde si hrál se Svými dĕtmi a v jiném paláci připravoval svatbu pro Své syny a dcery. Tak provádĕl různé zábavy ve všech šestnácti tisících palácích. Když byl Kršna malý a hrál si jako obyčejné dítĕ, Jeho matka Jašódá chtĕla, aby otevřel ústa, aby se mohla podívat, jestli nejedl hlínu, a Kršna jí ukázal ve Svých ústech všechny vesmíry v celém stvoření. I když Kršna vystupuje jako obyčejná lidská bytost, je-li potřeba, vyjeví Svoji Božskou povahu. Můžeme uvést jiný příklad. Kršna hrál roli Ardžunova vozataje, ale když chtĕl Ardžuna vidĕt Kršnovu vesmírnou podobu, Nejvyšší Pán mu ihned ukázal Svou vesmírnou podobu s tisíci a miliony hlav, nohou, rukou a zbraní. Takový je Kršna.

Thus Kṛṣṇa may sometimes act like a common man, but as God He expanded Himself into sixteen thousand forms. Once the great sage Nārada went to visit Kṛṣṇa and His wives. “Kṛṣṇa has married sixteen thousand wives,” he thought. “Let me see how He is dealing with them.” Then he found Kṛṣṇa living differently in each of the sixteen thousand palaces. In one palace He was talking with His wife, in another He was playing with His children, in another He was arranging for the marriage of His sons and daughters, and in this way He was engaged in varied pastimes in all of the sixteen thousand palaces. Similarly, in His childhood Kṛṣṇa played just like an ordinary child, but when His mother, Yaśodā, wanted Him to open His mouth so that she could see whether He had eaten dirt, within His mouth He showed her all the universes. This is Kṛṣṇa. Although He plays just like an ordinary human being, when there is need He shows His nature as God. To give another example, Kṛṣṇa acted as the chariot driver of Arjuna, but when Arjuna wanted to see Kṛṣṇa’s universal form, Kṛṣṇa immediately showed him a cosmic form with thousands and millions of heads, legs, arms, and weapons. This is Kṛṣṇa.

Kršna je zcela nezávislý a nemá žádné přátele či nepřátele. Ve Svých zábavách však vystupuje tak, že to přináší stejný prospĕch všem    —    přátelům i nepřátelům. To je Kršnova absolutní povaha.

Kṛṣṇa is completely independent, and He has no friends or enemies, but He plays for the benefit of both His friends and enemies, and when He acts for the benefit of either, the result is the same. That is Kṛṣṇa’s absolute nature.