Sloka 1:

Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Král Aṁśumān podstupoval askezi po velice dlouhou dobu, stejně jako jeho děd, avšak přivést Gangu do hmotného světa se mu nepodařilo. Poté, co se jeho čas naplnil, zemřel.

Sloka 2:

Stejně jako Aṁśumān, ani jeho syn Dilīpa nedokázal přivést Gangu do tohoto hmotného světa a časem se také stal obětí smrti. Dilīpův syn Bhagīratha pak prováděl velmi přísnou askezi, aby Gangu přivedl.

Sloka 3:

Potom se matka Ganga králi Bhagīrathovi zjevila a řekla mu: “Jsem velmi spokojena s tvou askezí a připravena dát ti požehnání, která si přeješ.” Když takto Gaṅgādevī krále oslovila, poklonil se jí a vyjádřil svoji touhu.

Sloka 4:

Matka Ganga odpověděla: “Až budu padat z nebe na povrch planety Země, má voda bude mít určitě velkou sílu. Kdo ten nápor udrží? Pokud mě nikdo nezabrzdí, prorazím zemský povrch a sestoupím dolů na Rasātalu, do vesmírné oblasti Pātāly.”

Sloka 5:

“Ó králi, nechce se mi sestoupit na planetu Zemi, neboť se tam v mé vodě budou koupat lidé proto, aby smyli reakce za své hříšné činy. Jak se všech těchto hříchů, jež se ve mně nahromadí, zbavím? Důkladně to zvaž.”

Sloka 6:

Bhagīratha pravil: “Ti, kdo jsou svatí díky své oddané službě a žijí tedy ve stavu odříkání, bez hmotných tužeb a čistí oddaní, zkušení v následování usměrňujících zásad uvedených ve Védách, jsou vždy slavní a čistého chování a dokáží vysvobodit všechny pokleslé duše. Když se budou koupat ve tvé vodě, určitě to odstraní reakce za nahromaděné hříchy jiných lidí, neboť tito oddaní nosí stále ve svých srdcích Nejvyšší Osobnost Božství, jež ničí všechny hříchy.”

Sloka 7:

“Jako je látka utkána z podélných a příčných vláken, tak celý tento vesmír v celé své zeměpisné délce a šířce závisí na různých energiích Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán Śiva je inkarnací Nejvyššího Pána a jako takový zastupuje Nadduši vtělených duší. On tvé mocné vlny na své hlavě udrží.”

Sloka 8:

Poté, co Bhagīratha pronesl tato slova, uspokojil Pána Śivu prováděním askeze. Ó králi Parīkṣite, Pán Śiva s ním byl velmi brzy spokojen.

Sloka 9:

Když se král Bhagīratha obrátil na Pána Śivu s žádostí, aby zadržel mocné vlny Gangy, Śiva přijal jeho návrh se slovy “Staniž se.” Velmi pozorně pak držel Gangu na své hlavě, neboť její voda očišťuje díky tomu, že vytéká z prstů na nohách Pána Viṣṇua.

Sloka 10:

Velký a svatý král Bhagīratha přivedl Gangu, která dokáže vysvobodit všechny pokleslé duše, na ono místo na Zemi, kde ležela těla jeho předků, spálená na popel.

Sloka 11:

Bhagīratha nasedl na rychlý vůz a jel před matkou Gangou, jež tekla za ním a očišťovala mnohé země, až dospěli k popelu Bhagīrathových předků, synů Sagary, kteří tak byli pokropeni vodou Gangy.

Sloka 12:

Synové Mahārāje Sagary urazili velkou osobnost, a proto vzrostla teplota jejich těl a shořeli na popel. Stačilo však, aby se jich dotkla voda Gangy, a všichni se mohli odebrat na nebeské planety. Co potom platí o těch, kdo používají vodu matky Gangy k tomu, aby ji uctívali?

Sloka 13:

Sagarovi synové se dostali na nebeské planety už jenom tím, že voda z Gangy přišla do styku s popelem z jejich spálených těl. Co teprve čeká oddaného, který uctívá matku Gangu s vírou a slibem odhodlanosti? Nelze si ani představit, jaký prospěch tento oddaný získá.

Sloka 14:

Jelikož matka Ganga vytéká z lotosového palce Nejvyšší Osobnosti Božství Anantadevy, dokáže vysvobodit živou bytost z hmotných pout. Proto na tom, co je zde o ní řečeno, není nic zázračného.

Sloka 15:

Velcí mudrci, zcela prostí hmotného chtíče, zasvěcují svou mysl plně službě Nejvyššímu Pánu. Bez potíží tak dosahují vysvobození z hmotného zajetí a dostávají se do transcendentálního stavu, kdy nabývají duchovní kvality Pána. Taková je sláva Nejvyšší Osobnosti Božství.

Sloka 16-17:

Bhagīratha měl syna jménem Śruta, jehož synem byl Nābha. Ten však neměl nic společného s Nābhou, o němž bylo psáno dříve. Nābhův syn se jmenoval Sindhudvīpa, jehož synem byl Ayutāyu. Tomu se narodil Ṛtūparṇa, který se stal přítelem Nalarāje. Ṛtūparṇa učil Nalarāje umění hazardních her a Nalarāja ho na oplátku naučil ovládání a chovu koní. Synem Ṛtūparṇy se stal Sarvakāma.

Sloka 18:

Sarvakāma měl syna Sudāsu, jehož syn zvaný Saudāsa byl manželem Damayantī. Saudāsa je někdy také nazýván Mitrasaha nebo Kalmāṣapāda. Kvůli svému hříchu neměl žádné syny a Vasiṣṭha ho proklel, aby se stal lidožroutem (Rākṣasou).

Sloka 19:

Král Parīkṣit řekl: “Ó Śukadevo Gosvāmī, proč Vasiṣṭha, jakožto duchovní učitel Saudāsy, tuto velkou duši proklel? Přeji si to vědět. Prosím, pověz mi to, pokud to není důvěrné.”

Sloka 20-21:

Śukadeva Gosvāmī pravil: Kdysi šel Saudāsa žít do lesa, kde zabil jednoho lidožrouta (Rākṣasu), ale jeho bratra vzal na milost a propustil ho. Ten se však rozhodl, že se pomstí. S myšlenkou králi ublížit se stal kuchařem v jeho domě. Jednoho dne byl králův duchovní učitel Vasiṣṭha Muni pozván na oběd a Rākṣasa mu předložil maso.

Sloka 22:

Když si Vasiṣṭha Muni prohlédl jídlo, které dostal, svou mystickou schopností poznal, že nebylo vhodné k požití, protože se jednalo o maso nějaké lidské bytosti. Velice ho to rozhněvalo a Saudāsu okamžitě proklel, aby se stal lidožroutem.

Sloka 23-24:

Jakmile Vasiṣṭha zjistil, že mu lidské maso podal onen Rākṣasa a nikoliv král, podstoupil dvanáct let askeze, aby se očistil za to, že proklel nevinného krále. Mezitím král Saudāsa nabral dlaň plnou vody a pronesl śapa-mantru, a tak se připravil proklít Vasiṣṭhu, ale jeho žena Madayantī mu to zakázala. Král potom viděl, že všech deset stran, nebe a povrch Země jsou plné živých bytostí.

Sloka 25:

Saudāsa tak získal sklon k lidožroutství a na noze se mu objevila černá skvrna, pro kterou byl zván Kalmāṣapāda. Jednoho dne král Kalmāṣapāda uviděl v lese bráhmanský pár při pohlavním styku.

Sloka 26-27:

Protože byl ovlivněn rākṣasími pudy a měl velký hlad, zmocnil se brāhmaṇy. Nebohá brāhmaṇova manželka pak králi Saudāsovi řekla: “Ó hrdino, ve skutečnosti nejsi lidožrout, ale jeden z potomků Mahārāje Ikṣvākua. Jsi velký bojovník a manžel Madayantī; neměl by ses snížit k tomuto bezbožnému činu. Toužím po synovi. Vrať mi, prosím, mého muže, který mě ještě neoplodnil.”

Sloka 28:

“Ó králi, toto lidské tělo má sloužit ke všeobecnému prospěchu. Jestliže je předčasně zabiješ, zmaříš tím všechny blahodárné příležitosti lidského života, ó hrdino.”

Sloka 29:

“Toto je učený a vysoce kvalifikovaný brāhmaṇa, jenž se věnuje askezi a dychtivě touží uctívat Nejvyššího Pána, Nadduši, jež žije v srdci každé živé bytosti.”

Sloka 30:

“Můj pane, ty dobře znáš všechny náboženské zásady. Stejně jako syn si nikdy nezaslouží, aby ho zabil vlastní otec, toto je brāhmaṇa, jehož má král chránit a nikdy ne zabít. Čím si zasloužil smrt z rukou rājarṣiho, jako jsi ty?”

Sloka 31:

“Jsi známý a ctěný v učených kruzích. Jak se opovažuješ zabít tohoto brāhmaṇu, světce, který se nikdy nedopustil hříchu a je zběhlý ve védském poznání? Zabít ho by bylo stejné jako zničit embryo v lůně nebo usmrtit krávu.”

Sloka 32:

“Bez svého manžela nemůžu žít ani na okamžik. Jestliže ho chceš sníst, sněz raději nejprve mě, protože bez něho nejsem o nic lepší než mrtvé tělo.”

Sloka 33:

Král Saudāsa pozřel brāhmaṇu stejně, jako tygr sežere svou oběť, jelikož k tomu byl odsouzen Vasiṣṭhovou kletbou. Přestože brāhmaṇova manželka tak žalostně lkala, Saudāsu její nářek neobměkčil.

Sloka 34:

Když ta počestná žena spatřila, že lidožrout pozřel jejího manžela, který se právě chystal vypustit semeno, zalykala se žalem. Rozhněvaně proto krále proklela.

Sloka 35:

“Ty hloupý hříšníku! Pozřel jsi mého manžela, když jsem cítila pohlavní touhu a přála si dostat semeno ke zplození dítěte. Nechť tě také zastihne smrt, až se budeš snažit vypustit semeno do lůna své manželky! Jakmile se s ní pokusíš o pohlavní styk, zemřeš.”

Sloka 36:

Tak proklela brāhmaṇova žena krále Saudāsu, zvaného Mitrasaha. Potom založila pod kostmi svého muže oheň, a jelikož toužila odejít s ním, padla i ona sama do ohně a odebrala se na stejné místo jako on.

Sloka 37:

Když byl král Saudāsa po dvanácti letech zbaven Vasiṣṭhova prokletí, zatoužil po pohlavním styku se svou ženou. Královna mu však připomněla kletbu brāhmaṇī, a tak ho zadržela.

Sloka 38:

Takto poučen se král do budoucna vzdal štěstí z pohlavního styku a řízením osudu zůstal bez synů. Později s jeho svolením počal dítě v lůně Madayantī velký světec Vasiṣṭha.

Sloka 39:

Madayantī nosila dítě v lůně po sedm let, aniž by je porodila. Vasiṣṭha jí proto udeřil do břicha kamenem, a poté se narodil syn. Následkem toho se nazýval Aśmaka (“dítě narozené z kamene”).

Sloka 40:

Aśmakovi se narodil Bālika. Jelikož byl obklopen ženami a díky tomu uchráněn před hněvem Paraśurāmy, byl známý jako Nārīkavaca (“ten, jehož chrání ženy”). Když Paraśurāma pobil všechny kṣatriyi, Bālika se stal praotcem nových kṣatriyů, a proto dostal jméno Mūlaka (“kořen kṣatriyské dynastie”).

Sloka 41:

Bālikovi se narodil syn jménem Daśaratha, Daśarathovi Aiḍaviḍi, a ten byl otcem krále Viśvasahy. Synem krále Viśvasahy byl slavný Mahārāja Khaṭvāṅga.

Sloka 42:

Král Khaṭvāṅga byl neporazitelný v každém boji. Když ho polobozi požádali, aby jim pomohl v boji proti démonům, získal pro ně vítězství, a jelikož s ním byli navýsost spokojeni, chtěli mu dát nějaké požehnání. Král se jich zeptal, jak dlouho ještě bude žít, a dozvěděl se, že již jen okamžik. Ihned proto opustil palác a odebral se do svého obydlí, kde pevně upřel mysl na lotosové nohy Pána.

Sloka 43:

Mahārāja Khaṭvāṅga uvažoval: “Ani můj život mi není dražší než bráhmanská kultura a brāhmaṇové, které má rodina uctívá. Co potom říci o mém království, zemi, manželce, dětech a bohatství? Nic nemám raději než brāhmaṇy.”

Sloka 44:

“Nikdy, ani v dětství, mě nepřitahovaly bezvýznamné věci či principy bezbožného života. Nic pro mě nebylo důležitější než Nejvyšší Osobnost Božství.”

Sloka 45:

“Polobozi, vládci tří světů, mi chtěli dát vše, co bych si přál. Já jsem však o jejich požehnání nestál, protože mě zajímá Nejvyšší Pán, stvořitel všeho v tomto hmotném světě. O Osobnost Božství mám větší zájem než o všechna hmotná požehnání.”

Sloka 46:

“Přestože polobozi užívají všech výhod plynoucích ze života ve vyšším planetárním systému, jejich mysl, smysly a inteligence jsou rozrušeny hmotnými vlivy. Ani tyto vznešené osoby tedy nedokáží poznat Nejvyšší Osobnost Božství, jež věčně sídlí v srdcích všech. Co potom říci o ostatních, jako jsou třeba lidské bytosti, které nemají tolik možností?”

Sloka 47:

“Proto bych se nyní měl zbavit své připoutanosti k věcem stvořeným vnější energií Nejvyšší Osobnosti Božství. Měl bych se pohroužit do myšlenek na Pána, a tak se Mu odevzdat. Jelikož je toto hmotné stvoření dílem Jeho vnější energie, připomíná přelud města spatřeného v lese nebo na vrcholku hory. Každá podmíněná duše je přirozeně přitahovaná a připoutaná k hmotným věcem, ale této připoutanosti se je třeba vzdát a odevzdat se Nejvyšší Osobnosti Božství.”

Sloka 48:

Takto, pomocí své rozvinuté inteligence zaměřené na službu Pánu, zavrhl Mahārāja Khaṭvāṅga falešné ztotožňování se s tělem plným nevědomosti. Ve svém původním postavení věčného služebníka se poté zaměstnal službou Nejvyšší Osobnosti Božství.

Sloka 49:

Nejvyšší Osobnost Božství, Vāsudeva, Kṛṣṇu, nesmírně těžko pochopí neinteligentní lidé, kteří Ho považují za něco neosobního či prázdného, což neodpovídá skutečnosti. Pána tedy znají a opěvují čistí oddaní.