Sloka 7

Text 7

Verš

Text

tatheti sa vanaṁ gatvā
mṛgān hatvā kriyārhaṇān
śrānto bubhukṣito vīraḥ
śaśaṁ cādad apasmṛtiḥ

Synonyma

Synonyms

tathā — v souladu s tímto pokynem; iti — takto; saḥ — Vikukṣi; vanam — do lesa; gatvā — jdoucí; mṛgān — zvěř; hatvā — zabíjející; kriyā-arhaṇān — vhodná pro yajñu při obřadu śrāddha; śrāntaḥ — když se unavil; bubhukṣitaḥ — a hladový; vīraḥ — hrdina; śaśam — zajíce; ca — také; ādat — snědl; apasmṛtiḥ — zapomínající (že maso bylo určeno k obětování).

tathā — according to the direction; iti — thus; saḥ — Vikukṣi; vanam — to the forest; gatvā — going; mṛgān — animals; hatvā — killing; kriyā-arhaṇān — suitable for offering to the yajña in the śrāddha ceremony; śrāntaḥ — when he was fatigued; bubhukṣitaḥ — and hungry; vīraḥ — the hero; śaśam — a rabbit; ca — also; ādat — he ate; apasmṛtiḥ — forgetting (that the flesh was meant for offering in the śrāddha).

Překlad

Translation

Poté se Ikṣvākuův syn Vikukṣi odebral do lesa a zabil mnoho zvířat vhodných k obětování. Když na něho však padla únava a hlad, zapomněl se a jednoho zabitého zajíce snědl.

Thereafter, Ikṣvāku’s son Vikukṣi went to the forest and killed many animals suitable for being offered as oblations. But when fatigued and hungry he became forgetful and ate a rabbit he had killed.

Význam

Purport

Je zřejmé, že kṣatriyové zabíjeli v lese zvířata, jejichž maso se hodilo k obětování během určité yajñi. Oběť předkům při obřadu śrāddha je rovněž yajña, a právě při ní bylo možné obětovat maso získané lovem v lese. V současném věku Kali je to však zakázáno. Śrī Caitanya Mahāprabhu v této souvislosti citoval verš z Brahma-vaivarta Purāṇy:

It is evident that kṣatriyas killed animals in the forest because the flesh of the animals was suitable to be offered at a particular type of yajña. Offering oblations to the forefathers in the ceremony known as śrāddha is also a kind of yajña. In this yajña, flesh obtained from the forest by hunting could be offered. However, in the present age, Kali-yuga, this kind of offering is forbidden. Quoting from the Brahma-vaivarta Purāṇa, Śrī Caitanya Mahāprabhu said:

aśvamedhaṁ gavālambhaṁ
sannyāsaṁ pala-paitṛkam
devareṇa sutotpattiṁ
kalau pañca vivarjayet

“V tomto věku Kali je zakázáno pět činů — obětovat koně, obětovat krávu, přijmout sannyās, obětovat předkům maso a plodit děti s manželkou svého bratra.” Slovo pala-paitṛkam se vztahuje na obětování masa předkům. Dříve byla tato oběť dovolena, ale v tomto věku je zakázána. V Kali-yuze umí každý lovit zvířata, ale většina lidí jsou śūdrové, nikoliv kṣatriyové. Podle védských pravidel však bylo pouze kṣatriyům dovoleno lovit, zatímco śūdrové mohli jíst maso poté, co obětovali kozu nebo jiné méně významné zvíře před božstvem bohyně Kālī či podobných polobohů. Obecně není pojídání masa úplně zakázáno; určitá třída lidí může za jistých okolností a dodržování určitých pravidel maso jíst. Jíst hovězí maso je však přísně zakázáno všem. V Bhagavad-gītě Kṛṣṇa sám mluví o ochraně krav (go-rakṣyam). Někteří lidé mohou vzhledem ke svému postavení a pokynům śāster maso jíst, ale nikdy ne maso krav. Kravám musí být poskytována veškerá ochrana.

“In this Age of Kali, five acts are forbidden: the offering of a horse in sacrifice, the offering of a cow in sacrifice, the acceptance of the order of sannyāsa, the offering of oblations of flesh to the forefathers, and a man’s begetting children in his brother’s wife.” The word pala-paitṛkam refers to an offering of flesh in oblations to forefathers. Formerly, such an offering was allowed, but in this age it is forbidden. In this age, Kali-yuga, everyone is expert in hunting animals, but most of the people are śūdras, not kṣatriyas. According to Vedic injunctions, however, only kṣatriyas are allowed to hunt, whereas śūdras are allowed to eat flesh after offering goats or other insignificant animals before the deity of goddess Kālī or similar demigods. On the whole, meat-eating is not completely forbidden; a particular class of men is allowed to eat meat according to various circumstances and injunctions. As far as eating beef is concerned, however, it is strictly prohibited to everyone. Thus in Bhagavad-gītā Kṛṣṇa personally speaks of go-rakṣyam, cow protection. Meat-eaters, according to their different positions and the directions of the śāstra, are allowed to eat flesh, but never the flesh of cows. Cows must be given all protection.