Slovo sudarśana znamená “příznivý pohled”. Z védských sdělení víme, že tento hmotný svět je stvořen pohledem Nejvyšší Osobnosti Božství (sa aikṣata, sa asṛjata). Nejvyšší Pán pohlédl na mahat-tattvu neboli celkovou hmotnou energii a jejím vzrušením začalo vše vznikat. Někteří západní filozofové se domnívají, že původní příčinou stvoření byl shluk hmoty, který explodoval. Jestliže tento shluk chápeme jako celkovou hmotnou energii, mahat-tattvu, můžeme si uvědomit, že pohled Pána způsobil její vzrušení, a proto je Pánův pohled původní příčinou hmotného stvoření.

Pánův disk se nazývá Sudarśana proto, že nerozlišuje mezi vysoko a nízko postavenými zločinci či démony. Durvāsā Muni byl nepochybně mocný brāhmaṇa, ale jeho chování vůči čistému oddanému, Mahārājovi Ambarīṣovi, nebylo o nic lepší než chování asurů. V śāstrách stojí: dharmaṁ tu sākṣād bhagavat-praṇītam — slovo dharma se vztahuje na zákony či nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství. Sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja — skutečnou dharmou je odevzdat se Nejvyššímu Pánu. Pravá dharma tedy znamená bhakti, oddanou službu Pánu. Sudarśana cakra je zde nazvána dharma-setave, ochránkyně dharmy. Mahārāja Ambarīṣa byl vpravdě zbožnou osobou, a aby ho ochránila, chystala se Sudarśana cakra potrestat dokonce i tak striktního brāhmaṇu, jako byl Durvāsā Muni, který se zachoval jako démon. Démony můžeme najít i mezi bráhmany. Sudarśana cakra nerozlišuje mezi démony z řad brāhmaṇů a z řad śūdrů. Každý, kdo se staví proti Nejvyššímu Pánu a Jeho oddaným, je démon. V śāstrách najdeme příklady mnoha brāhmaṇů a kṣatriyů, kteří jednali jako démoni a byli tak i nazváni. Śāstra praví, že člověka musíme hodnotit podle jeho příznaků. Ten, kdo se narodí bráhmanskému otci, ale projevuje démonské příznaky, je proto pokládán za démona. Sudarśana cakra se neustále stará o ničení démonů. Proto v jejím popisu čteme, že je adharma-śīlāsura-dhūma-ketave. Ti, kdo nejsou oddaní, jsou nazváni adharma-śīla, a pro všechny takové démony je Sudarśana cakra nepříznivou kometou.

Beze světla není nic vidět; zvláště pak zde, v hmotném světě. Světlo v tomto světě pochází ze záře Sudarśany, původního pohledu Nejvyšší Osobnosti Božství. Od Sudarśany pochází schopnost slunce, měsíce i ohně vydávat světlo. Rovněž osvícení poznáním pochází od ní, protože její světlo umožňuje rozeznat jednu věc od druhé, lepší od horší. Lidé obvykle pokládají mocného yogīna, jakým byl Durvāsā Muni, za úžasně vznešeného. Když ale takovou osobu pronásleduje Sudarśana cakra, hned vidíme, o koho se skutečně jedná a jak je nízký vzhledem ke svému jednání s oddanými.

Je řečeno: vaiṣṇavera kriyā-mudrā vijñeha nā bujhaya — ani velice inteligentní člověk nemůže pochopit jednání čistého vaiṣṇavy. Durvāsā Muni byl velký mystický yogī, a proto zprvu mylně pokládal Mahārāje Ambarīṣe za obyčejnou lidskou bytost a chtěl ho potrestat. To je výsledek nepochopení vaiṣṇavy. Když však Durvāsu Muniho pronásledovala Sudarśana cakra, jeho inteligence se vyjasnila. Proto se zde objevuje slovo ātma- medhasā, které vyjadřuje, že z vlastní zkušenosti pochopil, jak vznešeným vaiṣṇavou král je. Když Durvāsu Muniho stíhala Sudarśana cakra, hledal útočiště u Pána Brahmy a Pána Śivy, a dokonce se mu podařilo vstoupit do duchovního světa, setkat se s Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, a mluvit s Ním tváří v tvář — ale nic z toho jej před Sudarśana cakrou nezachránilo. Z vlastní zkušenosti tedy poznal, jakou má vaiṣṇava moc. Proto je řečeno: vaiṣṇavera kriyā-mudrā vijñeha nā bujhaya — ani ten nejučenější člověk nechápe hodnotu vaiṣṇavy. Takzvaní jñānī a yogīni se mohou při zkoumání charakteru vaiṣṇavy kdykoliv zmýlit. Vaiṣṇavu lze poznat podle toho, že ho Nejvyšší Pán bohatě obdařil svou přízní, což je vidět na jeho nepochopitelném jednání.

Durvāsā Muni se sice vrátil na Brahmaloku vesmírnými drahami, ale nepotřeboval k tomu žádnou kosmickou loď, neboť velcí yogīni dovedou cestovat z jedné planety na druhou bez pomoci jakýchkoliv strojů. Existuje planeta jménem Siddhaloka, jejíž obyvatelé mohou cestovat na kteroukoliv jinou planetu, jelikož přirozeně oplývají všemi dokonalostmi yogy. Velký mystický yogī Durvāsā Muni byl tedy schopen cestovat vesmírnými cestami na všechny planety včetně Brahmaloky. Na Brahmaloce je každý seberealizovaný, a proto tam není zapotřebí filozofické spekulace k poznání Absolutní Pravdy. Důvodem, proč se Durvāsā vydal na Brahmaloku, bylo zjevně to, že chtěl jejím obyvatelům sdělit, jak mocný je oddaný a jak převyšuje všechny živé bytosti v tomto hmotném světě. Takzvaní jñānī a yogīni se s oddaným nemohou srovnávat.

Oddaný, jako je Mahārāja Ambarīṣa, je stále zaneprázdněný mnoha různými činnostmi. Tento hmotný svět je plný nebezpečí, ale oddaný zcela závisí na Nejvyšší Osobnosti Božství, a díky tomu ho nic neznepokojí. Mahārāja Ambarīṣa je toho názorným příkladem. Byl králem celého světa s mnoha povinnostmi a při jejich plnění mu různé osobnosti—jako například Durvāsā Muni — působily mnoho problémů. On ale všechno snášel a s trpělivostí plně závisel na milosti Pána. Pán ovšem sídlí v srdci každého (sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭaḥ) a řídí vše podle svého přání. Přestože musel Mahārāja Ambarīṣa čelit mnoha těžkostem, Pán k němu byl milostivý a zařídil vše tak pěkně, že se nakonec na základě bhakti-yogy Durvāsā Muni a Mahārāja Ambarīṣa stali dobrými přáteli a srdečně se rozloučili. Přestože byl Durvāsā Muni velkým mystickým yogīnem, nakonec se sám přesvědčil, jak je bhakti-yoga mocná. To potvrzují slova Pána Kṛṣṇy v Bhagavad-gītě (6.47):

“Ten z yogīnů, který se ke Mně neustále upíná s velkou vírou, v nitru na Mě myslí a poskytuje Mi transcendentální láskyplnou službu, je se Mnou nejdůvěrněji spojen prostřednictvím yogy a je ze všech nejvyšší. To je Můj názor.” Je skutečností, že oddaný je nejvyšším yogīnem, jak Mahārāja Ambarīṣa ukázal svým jednáním s Durvāsou Munim.

Vznešený a čistý oddaný, jako je Mahārāja Ambarīṣa, si je plně vědom Brahmanu, Paramātmy a Bhagavāna. Jinak řečeno — oddaný Vāsudevy, Kṛṣṇy, má dokonalé poznání o ostatních rysech Absolutní Pravdy. Tu lze realizovat ve třech aspektech, jimiž jsou Brahman, Paramātmā a Bhagavān (brahmeti paramātmeti bhagavān iti śabdyate). Oddaný Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevy, zná vše (vāsudevaḥ sarvam iti), neboť Vāsudeva, Kṛṣṇa, zahrnuje jak Paramātmu, tak Brahman. Oddaný nemusí poznávat Paramātmu pomocí systému yogy, neboť stále myslí na Vāsudevu, a je proto nejvyspělejším ze všech yogīnů (yoginām api sarveṣām). A co se týče jñāny — dokonalý oddaný Vāsudevy je tím největším mahātmou (vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā su-durlabhaḥ). Mahātmā je osoba s úplným poznáním Absolutní Pravdy. Mahārāja Ambarīṣa jakožto oddaný Osobnosti Božství si byl plně vědom Paramātmy, Brahmanu, māyi, hmotného a duchovního světa i toho, jak všechno všude funguje. Vše mu bylo známo. Yasmin vijñāte sarvam evaṁ vijñātaṁ bhavati. Jelikož oddaný zná Vāsudevu, zná vše ve Vāsudevově stvoření (vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā su-durlabhaḥ) a tomu, co je v hmotném světě pokládáno za nejvyšší úroveň štěstí, nepřikládá příliš velkou váhu.

Jelikož je neochvějný v oddané službě, žádné postavení v hmotném světě nepovažuje za důležité. Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī z toho důvodu napsal (Caitanya-candrāmṛta 5):

Tomu, kdo se oddanou službou velkým osobnostem, jako je Caitanya Mahāprabhu, stane čistým oddaným, nepřipadá splynutí s Brahmanem čili kaivalya o nic lepší než peklo. Nebeské planety jsou pro něho přeludem a co se jógové dokonalosti týče, o tu se nestará ani v nejmenším, neboť jejích výsledků dosahuje automaticky. To vše je možné, když člověk následuje pokyny Caitanyi Mahāprabhua, a stane se tak oddaným Pána.

Mahārāja Ambarīṣa byl čistý oddaný, osvobozený v každé životní situaci, neboť oddaný je osvobozený neustále, jak prohlásil Śrīla Rūpa Gosvāmī:

Takto učí Śrīla Rūpa Gosvāmī v Bhakti-rasāmṛta-sindhu, že pokud si člověk nepřeje nic jiného než sloužit Pánu, je osvobozený za všech okolností. Nepochybně to platilo i o Mahārāji Ambarīṣovi, ale jako ideální král přesto vstoupil do stavu vānaprasthy, kdy se zřekl života s rodinou. Pro člověka je nezbytné skončit s rodinnými závazky a plně se soustředit na lotosové nohy Vāsudevy. Proto Mahārāja Ambarīṣa rozdělil království mezi své syny a zanechal rodinného života.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura na tomto místě uvádí velmi výstižný příklad. Ten, kdo chce mít čím dál víc peněz, se nespokojí ani s tím, že je milionář či multimilionář, ale chce jakýmkoliv způsobem bohatnout ještě dál. Stejně uvažuje i oddaný — není nikdy natolik spokojený, aby si myslel: “Toto je hranice mé oddané služby.” Čím více Pánu slouží, tím více služby chce ještě vykonat. Taková je povaha oddaného. Mahārāja Ambarīṣa byl ve svém rodinném životě nepochybně čistým oddaným a ve všech ohledech dokonalý, neboť svou mysl a všechny smysly používal výhradně v oddané službě (sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane). Z tohoto důvodu byl vnitřně spokojený (sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam / hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa- sevanaṁ bhaktir ucyate). Přesto však odešel z domova a vydal se do lesa, aby soustředil mysl výhradně na lotosové nohy Kṛṣṇy, tak jako se obchodník snaží vydělávat víc a víc, přestože mu, co se týče bohatství, již nic nechybí. Díky této snaze neustále expandovat svou oddanou službu oddaný dosahuje nejvznešenějšího postavení. Zatímco na úrovni karmy se obchodník, který chce stále více peněz, jen víc a víc zaplétá, oddaný je čím dál tím osvobozenější.