Sloka 21

Text 21

Verš

Text

evaṁ sadā karma-kalāpam ātmanaḥ
pare ’dhiyajñe bhagavaty adhokṣaje
sarvātma-bhāvaṁ vidadhan mahīm imāṁ
tan-niṣṭha-viprābhihitaḥ śaśāsa ha

Synonyma

Synonyms

evam — takto (žijící životem oddaného); sadā — vždy; karma-kalāpam — předepsané povinnosti kṣatriyského krále; ātmanaḥ — sebe, osobně (jako hlava státu); pare — nejvyšší transcendenci; adhiyajñe — nejvyššímu vlastníkovi a poživateli; bhagavati — Nejvyšší Osobnosti Božství; adhokṣaje — tomu, který se nachází mimo dosah vnímání hmotných smyslů; sarva-ātma-bhāvam — všechny druhy oddané služby; vidadhat — vykonávající, obětující; mahīm — planetě Zemi; imām — této; tat-niṣṭha — kteří jsou věrnými oddanými Pána; vipra — takovými brāhmaṇy; abhihitaḥ — řízen; śaśāsa — vládl; ha — v minulosti.

evam — thus (living a devotional life); sadā — always; karma-kalāpam — the prescribed occupational duties as a kṣatriya king; ātmanaḥ — of himself, personally (the head of the state); pare — unto the supreme transcendence; adhiyajñe — unto the supreme proprietor, the supreme enjoyer; bhagavati — unto the Supreme Personality of Godhead; adhokṣaje — unto He who is beyond material sense perception; sarva-ātma-bhāvam — all different varieties of devotional service; vidadhat — executing, offering; mahīm — the planet earth; imām — this; tat-niṣṭha — who are faithful devotees of the Lord; vipra — by such brāhmaṇas; abhihitaḥ — directed; śaśāsa — ruled; ha — in the past.

Překlad

Translation

Když Mahārāja Ambarīṣa vykonával své předepsané povinnosti krále, výsledky svých panovnických činností vždy obětoval Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi, který je tím, kdo si všeho užívá, a který je mimo dosah vnímání hmotných smyslů. Jelikož zároveň přijímal rady brāhmaṇů, věrných oddaných Pána, bez potíží vládl planetě Zemi.

In performing his prescribed duties as king, Mahārāja Ambarīṣa always offered the results of his royal activities to the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, who is the enjoyer of everything and is beyond the perception of material senses. He certainly took advice from brāhmaṇas who were faithful devotees of the Lord, and thus he ruled the planet earth without difficulty.

Význam

Purport

Bhagavad-gītā (5.29) uvádí:

As stated in Bhagavad-gītā (5.29):

bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ
sarva-loka-maheśvaram
suhṛdaṁ sarva-bhūtānāṁ
jñātvā māṁ śāntim ṛcchati

Lidé v hmotném světě si velice přejí žít v míru a blahobytu a v tomto verši Bhagavad-gīty dává návod k míru samotný Nejvyšší Pán: každý by měl pochopit, že Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je konečným vlastníkem všech planet. On je proto tím, komu patří požitek ze všeho dění—politického, společenského, kulturního, náboženského, hospodářského a tak dále. Pán dal v Bhagavad-gītě dokonalou radu a Ambarīṣa Mahārāja jakožto ideální panovník vládl celému světu jako vaiṣṇava, přičemž se řídil radami vaišnavských brāhmaṇů. Pokyn śāster zní, že brāhmaṇa sice může být velmi zběhlý v bráhmanských povinnostech a ve védském poznání, ale pokud není vaiṣṇava, pak nemůže dávat rady z pozice gurua.

People are very much anxious to live in peace and prosperity in this material world, and here in Bhagavad-gītā the peace formula is given personally by the Supreme Personality of Godhead: everyone should understand that Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead, is the ultimate proprietor of all the planets and is therefore the enjoyer of all activities, political, social, cultural, religious, economic and so on. The Lord has given perfect advice in Bhagavad-gītā, and Ambarīṣa Mahārāja, as the ideal executive head, ruled the entire world as a Vaiṣṇava, taking advice from Vaiṣṇava brāhmaṇas. The śāstras enjoin that even though a brāhmaṇa may be well versed in the occupational brahminical duties and may be very learned in Vedic knowledge, he cannot give advice as a guru until he is a Vaiṣṇava.

ṣaṭ-karma-nipuṇo vipro
mantra-tantra-viśāradaḥ
avaiṣṇavo gurur na syād
vaiṣṇavaḥ śva-paco guruḥ

Proto Mahārāja Ambarīṣa přijímal rady od brāhmaṇů, kteří byli čistými oddanými Pána (tan-niṣṭha-viprābhihitaḥ), protože obyčejní brāhmaṇové, kteří jsou pouze učenci nebo odborníky na provádění různých obřadů, nejsou způsobilí radit.

Therefore, as indicated here by the words tan-niṣṭha-viprābhihitaḥ, Mahārāja Ambarīṣa took advice from brāhmaṇas who were pure devotees of the Lord, for ordinary brāhmaṇas who are merely learned scholars or experts in performing ritualistic ceremonies are not competent to give advice.

V moderní době existují zákonodárná shromáždění, jejichž členové jsou zmocněni k tomu, aby vytvářeli zákony pro blaho státu, ale podle tohoto popisu království Mahārāje Ambarīṣe má zemi či světu vládnout jeden hlavní panovník, jehož rádci jsou výhradně oddaní brāhmaṇové. Rádci nebo členy zákonodárného shromáždění nemají být profesionální politici a také je nemá vybírat nevědomá veřejnost. Správně je má určovat král. Je-li král či výkonná hlava státu oddaný a vládne-li zemi podle pokynů oddaných brāhmaṇů, budou všichni žít v míru a blahobytu. Když jsou král a jeho rádci dokonalí oddaní, nemůže být ve státě nepořádek. Všichni občané by se měli stát oddanými Pána, a pak automaticky vyvinou ušlechtilý charakter.

In modern times, there are legislative assemblies whose members are authorized to make laws for the welfare of the state, but according to this description of the kingdom of Mahārāja Ambarīṣa, the country or the world should be ruled by a chief executive whose advisors are all devotee brāhmaṇas. Such advisors or members of the legislative assembly should not be professional politicians, nor should they be selected by the ignorant public. Rather, they should be appointed by the king. When the king, the executive head of the state, is a devotee and he follows the instructions of devotee brāhmaṇas in ruling the country, everyone will be peaceful and prosperous. When the king and his advisors are perfect devotees, nothing can be wrong in the state. All the citizens should become devotees of the Lord, and then their good character will automatically follow.

yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā
sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ
harāv abhaktasya kuto mahad-guṇā
manorathenāsati dhāvato bahiḥ

“Ten, kdo je neochvějně oddán Osobnosti Božství, má všechny dobré vlastnosti polobohů. Naproti tomu ten, kdo není oddaným Pána, má pouze hmotné předpoklady, které mnoho neznamenají. Je tomu tak proto, že setrvává na mentální úrovni, a nevyhnutelně ho bude přitahovat lesk hmotné energie.” (Bhāg. 5.18.12). Občané pod vedením krále vědomého si Kṛṣṇy se stanou oddanými a pak nebude potřeba zavádět každý den nové zákony pro nápravu života ve státě. Pokud budou občané vychováváni tak, aby se z nich stali oddaní, budou automaticky mírumilovní a čestní, a pokud je povede král, který je oddaný a přijímá rady oddaných, stát se nebude nacházet v hmotném, ale v duchovním světě. Všechny státy světa by proto měly následovat ideál vlády Mahārāje Ambarīṣe, popsaný v těchto verších.

“One who has unflinching devotion for the Personality of Godhead has all the good qualities of the demigods. But one who is not a devotee of the Lord has only material qualifications that are of little value. This is because he is hovering on the mental plane and is certain to be attracted by the glaring material energy.” (Bhāg. 5.18.12) Citizens under the guidance of a Kṛṣṇa conscious king will become devotees, and then there will be no need to enact new laws every day to reform the way of life in the state. If the citizens are trained to become devotees, they will automatically become peaceful and honest, and if they are guided by a devoted king advised by devotees, the state will not be in the material world but in the spiritual world. All the states of the world should therefore follow the ideal of the rule or administration of Mahārāja Ambarīṣa, as described here.