Skip to main content

Sloka 58

Text 58

Verš

Texto

yan māyā-ceṣṭitaṁ puṁsaḥ
sthity-utpatty-apyayāya hi
anugrahas tan-nivṛtter
ātma-lābhāya ceṣyate
yan māyā-ceṣṭitaṁ puṁsaḥ
sthity-utpatty-apyayāya hi
anugrahas tan-nivṛtter
ātma-lābhāya ceṣyate

Synonyma

Palabra por palabra

yat — cokoliv; māyā-ceṣṭitam — zákony hmotné přírody ustanovené nařízením Nejvyšší Osobnosti Božství; puṁsaḥ — živých bytostí; sthiti — délka života; utpatti — zrození; apyayāya — záhuba; hi — jistě; anugrahaḥ — soucit; tat-nivṛtteḥ — stvoření a projevení vesmírné energie za účelem ukončit koloběh zrození a smrti; ātma-lābhāya — a tak se vrátit domů, zpátky k Bohu; ca — jistě; iṣyate — pro tento účel existuje stvoření.

yat — cualesquiera; māyā-ceṣṭitam — las leyes de la naturaleza dictadas por la Suprema Personalidad de Dios; puṁsaḥ — de las entidades vivientes; sthiti — la duración de la vida; utpatti — el nacimiento; apyayāya — la aniquilación; hi — en verdad; anugrahaḥ — compasión; tat-nivṛtteḥ — la creación y manifestación de la energía cósmica para detener el ciclo de nacimientos y muertes; ātma-lābhāya — yendo así al hogar, de regreso a Dios; ca — en verdad; iṣyate — la creación existe con ese fin.

Překlad

Traducción

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se prostřednictvím své hmotné energie věnuje stvoření, udržování a zničení tohoto vesmírného projevu jen proto, aby svým soucitem vysvobodil živou bytost a ukončil její rození, umírání a pokračování v hmotném životě. Umožňuje jí tak vrátit se domů, zpátky k Bohu.

La Suprema Personalidad de Dios actúa por medio de Su energía material en la creación, mantenimiento y aniquilación de la manifestación cósmica. Él actúa así llevado de Su compasión, y sin otra finalidad que liberar a la entidad viviente y poner fin a su enredo en el nacimiento, la muerte y la duración de la vida materialista. De ese modo, da la posibilidad al ser vivo de ir de regreso al hogar, de vuelta a Dios.

Význam

Significado

Materialisté se někdy ptají, proč Bůh stvořil hmotný svět, ve kterém živé bytosti trpí. Účelem hmotného stvoření je skutečně působit utrpení podmíněným duším, které jsou částí Nejvyšší Osobnosti Božství. To Pán sám potvrzuje v Bhagavad-gītě (15.7):

Los materialistas se preguntan a veces por qué razón creó Dios el mundo material en el que tanto sufren las entidades vivientes. Ciertamente, la creación material está destinada al sufrimiento de las almas condicionadas, que son partes de la Suprema Personalidad de Dios, como el mismo Señor confirma en el Bhagavad-gītā (15.7):

mamaivāṁśo jīva-loke
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥ ṣaṣṭhānīndriyāṇi
prakṛti-sthāni karṣati
mamaivāṁśo jīva-loke
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥ ṣaṣṭhānīndriyāṇi
prakṛti-sthāni karṣati

“Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části. Jelikož žijí podmíněným životem, těžce bojují se šesti smysly, mezi něž patří i mysl.” Všechny živé bytosti jsou nedílné části Nejvyšší Osobnosti Božství a kvalitativně jsou na stejné úrovni jako Pán. Kvantitativně je však mezi nimi velký rozdíl, neboť Pán je neomezený, zatímco ony jsou omezené. Pán si tedy může užívat neomezeně, kdežto živé bytosti jen do určité míry. Ānandamayo 'bhyāsāt (Vedānta-sūtra 1.1.12). Pán i živá bytost jsou svou kvalitou duše a mají sklon si nerušeně užívat, ale když část Nejvyšší Osobnosti Božství nešťastně zatouží užívat si nezávisle, bez Kṛṣṇy, je umístěna do hmotného světa, kde začíná žít jako Brahmā a postupně klesá až do postavení mravence nebo červa ve výkalech. To se nazývá manaḥ ṣaṣṭhānīndriyāṇi prakṛti-sthāni karṣati. Probíhá tvrdý boj o přežití, neboť živá bytost podmíněná hmotnou přírodou je zcela pod její vládou (prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ). Vzhledem k svému omezenému poznání si však myslí, že si v hmotném světě užívá. Manaḥ ṣaṣṭhānīndriyāṇi prakṛti-sthāni karṣati. Ve skutečnosti je hmotnou přírodou zcela ovládána, ale přesto se považuje za nezávislou (ahaṅkāra-vimūḍhātmā kartāham iti manyate). Tatáž choroba trvá dokonce i tehdy, když pomocí spekulativního poznání udělá pokrok a snaží se splynout s Brahmanem. Āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adhaḥ (Bhāg. 10.2.32). Dokonce i když dosáhne onoho paraṁ padam a splyne s neosobním Brahmanem, poklesne opět zpátky do hmotného světa.

«Las entidades vivientes de este mundo condicionado son Mis partes fragmentarias eternas. Debido a la vida condicionada, sostienen una ardua lucha con los seis sentidos, entre los que se incluye la mente». Todas las entidades vivientes son partes integrales de la Suprema Personalidad de Dios; cualitativamente, son iguales al Señor, pero, cuantitativamente, son muy distintas, pues, mientras que el Señor es ilimitado, las entidades vivientes son limitadas. El Señor, por ejemplo, posee una potencia de placer ilimitada, pero la potencia de placer de las entidades vivientes es limitada. Ānandamayo 'bhyāsāt(Vedānta-sūtra 1.1.12). Tanto el Señor como la entidad viviente, que cualitativamente son ambos almas espirituales, muestran la tendencia a disfrutar en paz, pero, cuando la parte de la Suprema Personalidad de Dios tiene la desdicha de aspirar a un disfrute independiente de Kṛṣṇa, se ve forzada a venir al mundo material, donde comienza su vida en el puesto debrahmā y se va degradando poco a poco hasta el nivel de las hormigas o de las lombrices del excremento. Eso se denominamanaḥ ṣaṣṭhānīndriyāṇi prakṛti-sthāni karṣati. Hay una gran lucha por la existencia, pues la entidad viviente condicionada por la naturaleza material se halla completamente sometida al control de la naturaleza (prakṛteḥ kriyamānāṇi guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ). Sin embargo, debido a lo limitado de su conocimiento, la entidad viviente cree que está disfrutando en el mundo material. Manaḥ ṣaṣṭhānīndriyāṇi prakṛti-sthāni karṣati. En realidad se halla completamente bajo el control de la naturaleza material, pero, aun así, se cree independiente (ahaṅkāra-vimūḍhātmā kartāham iti manyate). Puede que, merced al conocimiento especulativo, logre elevarse y trate de fundirse en la existencia Brahman, pero sigue sufriendo de la misma enfermedad. Āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adhaḥ (Bhāg. 10.2.32). Aunque haya alcanzado eseparaṁ padam y se funda en el Brahman impersonal, caerá de nuevo al mundo material.

Tímto způsobem pak podmíněná duše podstupuje tvrdý souboj o přežití v hmotném světě, a proto se Pán ze soucitu s ní zjevuje v tomto světě a dává jí pokyny. V Bhagavad-gītě (4.7) říká:

De ese modo, el alma condicionada se enzarza en una ardua lucha por la existencia en el mundo material. Entonces el Señor, por compasión hacia ella, aparece en este mundo y la instruye. En el Bhagavad-gītā (4.7), el Señor dice:

yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham
yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham

“Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženského života a začíná převládat bezbožnost, ó potomku Bharaty, v té době osobně sestoupím.” Skutečnou dharmou je odevzdat se Kṛṣṇovi, ale vzpurná živá bytost se místo toho zaměstnává adharmou-bojuje o přežití s touhou vyrovnat se Kṛṣṇovi. Proto Kṛṣṇa ze svého soucitu vytváří tento hmotný svět, aby jí umožnil pochopit její skutečné postavení. Bhagavad-gītā a podobná védská písma jsou zde proto, aby živá bytost mohla poznat svůj vztah s Kṛṣṇou. Vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ (Bg. 15.15). Všechna védská písma umožňují člověku pochopit, kdo je, jaké je jeho skutečné postavení a jaký je jeho vztah s Nejvyšší Osobností Božství. Tomu se říká brahma-jijñāsā. Každá podmíněná duše zápasí, ale lidský život jí poskytuje nejlepší možnost porozumět svému postavení. Proto tento verš uvádí: anugrahas tan-nivṛtteḥ, což vyjadřuje, že iluzorní život plný opakovaného zrození a smrti musí být ukončen a podmíněná duše musí získat určité poznání. To je účelem stvoření.

«Cuando quiera y dondequiera que disminuya la práctica religiosa, ¡oh, descendiente de Bharata!, y aumente la irreligión de manera predominante, en ese momento, desciendo personalmente». El verdadero dharma consiste en entregarse a Kṛṣṇa, pero la entidad viviente rebelde, en lugar de entregarse a Kṛṣṇa, se empeña en adharma, en una lucha por la existencia para llegar a ser como Kṛṣṇa. Kṛṣṇa, por compasión, crea el mundo material para dar a la entidad viviente una oportunidad de entender su verdadera posición, y le ofrece el Bhagavad-gītā y otras Escrituras védicas para que pueda entender su relación con Kṛṣṇa. Vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ (Bg. 15.15). Todas esas Escrituras védicas han sido dadas para que el ser humano pueda entender quién es, cuál es su verdadera posición y cuál es su relación con la Suprema Personalidad de Dios. Eso se denomina brahma-jijñāsā. Todas las almas condicionadas están absortas en la lucha por la existencia, pero la vida humana les ofrece la mejor oportunidad para entender su posición. Anugrahas tan-nivṛtteḥ; en este verso se dice que es necesario acabar con la vida falsa del ciclo de nacimientos y muertes, y que el alma condicionada debe educarse. Esa es la finalidad de la creación.

Ke stvoření nedochází nějakou náhodou, jak se domnívají ateisté.

La creación no ha surgido por azar, como creen los ateos.

asatyam apratiṣṭhaṁ te
jagad āhur anīśvaram
aparaspara-sambhūtaṁ
kim anyat kāma-haitukam
asatyam apratiṣṭhaṁ te
jagad āhur anīśvaram
aparaspara-sambhūtaṁ
kim anyat kāma-haitukam

“Říkají, že tento svět je neskutečný, že nemá žádný základ a že mu nevládne žádný Bůh. Říkají, že vznikl z pohlavní touhy a že nemá jinou příčinu než chtíč.” (Bg. 16.8). Ateistický darebák si myslí, že Bůh neexistuje a že stvoření byla náhoda, stejně jako se náhodou muž a žena potkají, žena otěhotní a porodí dítě. Tak tomu ve skutečnosti není. Skutečnost je taková, že toto stvoření má svůj účel: dát podmíněné duši příležitost obnovit své původní vědomí, vědomí Kṛṣṇy, a potom se vrátit domů, zpátky k Bohu, a být dokonale šťastná v duchovním světě. V hmotném světě dostává příležitost uspokojovat své smysly, ale zároveň se díky védskému poznání dozvídá, že tento hmotný svět není pravým místem jejího štěstí. Janma-mṛtyu-jarā-vyādhi-duḥkha-doṣānudarśanam (Bg. 13.9). Je nezbytné ukončit koloběh zrození a smrti. Každý člověk by měl využít tohoto stvoření k tomu, aby poznal Kṛṣṇu a svůj vztah s Ním, a tak se vrátil domů, zpátky k Bohu.

«Ellos dicen que este mundo es irreal, y que no tiene ningún fundamento, ningún Dios que lo controle. Dicen que es un producto del deseo sexual y que no tiene otra causa que la lujuria» (Bg. 16.8). Los sinvergüenzas ateos creen que Dios no existe, y que la creación se ha producido por casualidad, del mismo modo que, como resultado del encuentro casual entre un hombre y una mujer, la mujer queda embarazada y da a luz un hijo. Pero no es esa la realidad. Lo cierto es que la creación obedece a un propósito: dar al alma condicionada la oportunidad de volver a su estado original de conciencia, conciencia de Kṛṣṇa, para que así pueda ir de regreso al hogar, de vuelta a Dios, y gozar de plena felicidad en el mundo espiritual. En el mundo material, el alma condicionada recibe la oportunidad de tratar de satisfacer sus sentidos, pero, al mismo tiempo, el conocimiento védico le informa de que el mundo material no es el lugar en que podrá hallar la verdadera felicidad. Janma-mṛtyu-jarā-vyādhi-duḥkha-doṣānudarśanam (Bg. 13.9). Debemos detener el ciclo de nacimientos y muertes. Por consiguiente, todo ser humano debe aprovechar esta creación para entender a Kṛṣṇa y su relación con Kṛṣṇa, y, de ese modo, ir de regreso al hogar, de vuelta a Dios.