Sloka 58

Text 58

Verš

Text

yan māyā-ceṣṭitaṁ puṁsaḥ
sthity-utpatty-apyayāya hi
anugrahas tan-nivṛtter
ātma-lābhāya ceṣyate

Synonyma

Synonyms

yat — cokoliv; māyā-ceṣṭitam — zákony hmotné přírody ustanovené nařízením Nejvyšší Osobnosti Božství; puṁsaḥ — živých bytostí; sthiti — délka života; utpatti — zrození; apyayāya — záhuba; hi — jistě; anugrahaḥ — soucit; tat-nivṛtteḥ — stvoření a projevení vesmírné energie za účelem ukončit koloběh zrození a smrti; ātma-lābhāya — a tak se vrátit domů, zpátky k Bohu; ca — jistě; iṣyate — pro tento účel existuje stvoření.

yat — whatever; māyā-ceṣṭitam — the laws of material nature enacted by the Supreme Personality of Godhead; puṁsaḥ — of the living entities; sthiti — duration of life; utpatti — birth; apyayāya — annihilation; hi — indeed; anugrahaḥ — compassion; tat-nivṛtteḥ — the creation and manifestation of cosmic energy to stop the repetition of birth and death; ātma-lābhāya — thus going home, back to Godhead; ca — indeed; iṣyate — for this purpose the creation is there.

Překlad

Translation

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se prostřednictvím své hmotné energie věnuje stvoření, udržování a zničení tohoto vesmírného projevu jen proto, aby svým soucitem vysvobodil živou bytost a ukončil její rození, umírání a pokračování v hmotném životě. Umožňuje jí tak vrátit se domů, zpátky k Bohu.

The Supreme Personality of Godhead acts through His material energy in the creation, maintenance and annihilation of this cosmic manifestation just to deliver the living entity by His compassion and stop the living entity’s birth, death and duration of materialistic life. Thus He enables the living being to return home, back to Godhead.

Význam

Purport

Materialisté se někdy ptají, proč Bůh stvořil hmotný svět, ve kterém živé bytosti trpí. Účelem hmotného stvoření je skutečně působit utrpení podmíněným duším, které jsou částí Nejvyšší Osobnosti Božství. To Pán sám potvrzuje v Bhagavad-gītě (15.7):

Materialistic men sometimes ask why God has created the material world for the suffering of the living entities. The material creation is certainly meant for the suffering of the conditioned souls, who are part of the Supreme Personality of Godhead, as confirmed by the Lord Himself in Bhagavad-gītā (15.7):

mamaivāṁśo jīva-loke
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥ ṣaṣṭhānīndriyāṇi
prakṛti-sthāni karṣati

“Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části. Jelikož žijí podmíněným životem, těžce bojují se šesti smysly, mezi něž patří i mysl.” Všechny živé bytosti jsou nedílné části Nejvyšší Osobnosti Božství a kvalitativně jsou na stejné úrovni jako Pán. Kvantitativně je však mezi nimi velký rozdíl, neboť Pán je neomezený, zatímco ony jsou omezené. Pán si tedy může užívat neomezeně, kdežto živé bytosti jen do určité míry. Ānandamayo 'bhyāsāt (Vedānta-sūtra 1.1.12). Pán i živá bytost jsou svou kvalitou duše a mají sklon si nerušeně užívat, ale když část Nejvyšší Osobnosti Božství nešťastně zatouží užívat si nezávisle, bez Kṛṣṇy, je umístěna do hmotného světa, kde začíná žít jako Brahmā a postupně klesá až do postavení mravence nebo červa ve výkalech. To se nazývá manaḥ ṣaṣṭhānīndriyāṇi prakṛti-sthāni karṣati. Probíhá tvrdý boj o přežití, neboť živá bytost podmíněná hmotnou přírodou je zcela pod její vládou (prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ). Vzhledem k svému omezenému poznání si však myslí, že si v hmotném světě užívá. Manaḥ ṣaṣṭhānīndriyāṇi prakṛti-sthāni karṣati. Ve skutečnosti je hmotnou přírodou zcela ovládána, ale přesto se považuje za nezávislou (ahaṅkāra-vimūḍhātmā kartāham iti manyate). Tatáž choroba trvá dokonce i tehdy, když pomocí spekulativního poznání udělá pokrok a snaží se splynout s Brahmanem. Āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adhaḥ (Bhāg. 10.2.32). Dokonce i když dosáhne onoho paraṁ padam a splyne s neosobním Brahmanem, poklesne opět zpátky do hmotného světa.

“The living entities in this conditioned world are My eternal, fragmental parts. Due to conditioned life, they are struggling very hard with the six senses, which include the mind.” All the living entities are part and parcel of the Supreme Personality of Godhead and are as good as the Lord qualitatively, but quantitatively there is a great difference between them, for the Lord is unlimited whereas the living entities are limited. Thus the Lord possesses unlimited potency for pleasure, and the living entities have a limited pleasure potency. Ānandamayo ’bhyāsāt (Vedānta-sūtra 1.1.12). Both the Lord and the living entity, being qualitatively spirit soul, have the tendency for peaceful enjoyment, but when the part of the Supreme Personality of Godhead unfortunately wants to enjoy independently, without Kṛṣṇa, he is put into the material world, where he begins his life as Brahmā and is gradually degraded to the status of an ant or a worm in stool. This is called manaḥ ṣaṣṭhānīndriyāṇi prakṛti-sthāni karṣati. There is a great struggle for existence because the living entity conditioned by material nature is under nature’s full control (prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ). Because of his limited knowledge, however, the living entity thinks he is enjoying in this material world. Manaḥ ṣaṣṭhānīndriyāṇi prakṛti-sthāni karṣati. He is actually under the full control of material nature, but still he thinks himself independent (ahaṅkāra-vimūḍhātmā kartāham iti manyate). Even when he is elevated by speculative knowledge and tries to merge into the existence of Brahman, the same disease continues. Āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adhaḥ (Bhāg. 10.2.32). Even having attained that paraṁ padam, having merged into the impersonal Brahman, he falls again to the material world.

Tímto způsobem pak podmíněná duše podstupuje tvrdý souboj o přežití v hmotném světě, a proto se Pán ze soucitu s ní zjevuje v tomto světě a dává jí pokyny. V Bhagavad-gītě (4.7) říká:

In this way, the conditioned soul undergoes a great struggle for existence in this material world, and therefore the Lord, out of compassion for him, appears in this world and instructs him. Thus the Lord says in Bhagavad-gītā (4.7):

yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham

“Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženského života a začíná převládat bezbožnost, ó potomku Bharaty, v té době osobně sestoupím.” Skutečnou dharmou je odevzdat se Kṛṣṇovi, ale vzpurná živá bytost se místo toho zaměstnává adharmou-bojuje o přežití s touhou vyrovnat se Kṛṣṇovi. Proto Kṛṣṇa ze svého soucitu vytváří tento hmotný svět, aby jí umožnil pochopit její skutečné postavení. Bhagavad-gītā a podobná védská písma jsou zde proto, aby živá bytost mohla poznat svůj vztah s Kṛṣṇou. Vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ (Bg. 15.15). Všechna védská písma umožňují člověku pochopit, kdo je, jaké je jeho skutečné postavení a jaký je jeho vztah s Nejvyšší Osobností Božství. Tomu se říká brahma-jijñāsā. Každá podmíněná duše zápasí, ale lidský život jí poskytuje nejlepší možnost porozumět svému postavení. Proto tento verš uvádí: anugrahas tan-nivṛtteḥ, což vyjadřuje, že iluzorní život plný opakovaného zrození a smrti musí být ukončen a podmíněná duše musí získat určité poznání. To je účelem stvoření.

“Whenever and wherever there is a decline in religious practice, O descendant of Bharata, and a predominant rise of irreligion — at that time I descend Myself.” The real dharma is to surrender unto Kṛṣṇa, but the rebellious living entity, instead of surrendering to Kṛṣṇa, engages in adharma, in a struggle for existence to become like Kṛṣṇa. Therefore out of compassion Kṛṣṇa creates this material world to give the living entity a chance to understand his real position. Bhagavad-gītā and similar Vedic literatures are presented so that the living being may understand his relationship with Kṛṣṇa. Vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ (Bg. 15.15). All these Vedic literatures are meant to enable the human being to understand what he is, what his actual position is, and what his relationship is with the Supreme Personality of Godhead. This is called brahma-jijñāsā. Every conditioned soul is struggling, but human life provides the best chance for him to understand his position. Therefore this verse says, anugrahas tan-nivṛtteḥ, indicating that the false life of repeated birth and death must be stopped and the conditioned soul should be educated. This is the purpose of the creation.

Ke stvoření nedochází nějakou náhodou, jak se domnívají ateisté.

The creation does not arise whimsically, as atheistic men think.

asatyam apratiṣṭhaṁ te
jagad āhur anīśvaram
aparaspara-sambhūtaṁ
kim anyat kāma-haitukam

“Říkají, že tento svět je neskutečný, že nemá žádný základ a že mu nevládne žádný Bůh. Říkají, že vznikl z pohlavní touhy a že nemá jinou příčinu než chtíč.” (Bg. 16.8). Ateistický darebák si myslí, že Bůh neexistuje a že stvoření byla náhoda, stejně jako se náhodou muž a žena potkají, žena otěhotní a porodí dítě. Tak tomu ve skutečnosti není. Skutečnost je taková, že toto stvoření má svůj účel: dát podmíněné duši příležitost obnovit své původní vědomí, vědomí Kṛṣṇy, a potom se vrátit domů, zpátky k Bohu, a být dokonale šťastná v duchovním světě. V hmotném světě dostává příležitost uspokojovat své smysly, ale zároveň se díky védskému poznání dozvídá, že tento hmotný svět není pravým místem jejího štěstí. Janma-mṛtyu-jarā-vyādhi-duḥkha-doṣānudarśanam (Bg. 13.9). Je nezbytné ukončit koloběh zrození a smrti. Každý člověk by měl využít tohoto stvoření k tomu, aby poznal Kṛṣṇu a svůj vztah s Ním, a tak se vrátil domů, zpátky k Bohu.

“They say that this world is unreal, that there is no foundation and that there is no God in control. It is produced of sex desire and has no cause other than lust.” (Bg. 16.8) Atheistic rascals think that there is no God and that the creation has taken place by chance, just as a man and woman meet by chance and the woman becomes pregnant and gives birth to a child. Actually, however, this is not the fact. The fact is that there is a purpose for this creation: to give the conditioned soul a chance to return to his original consciousness, Kṛṣṇa consciousness, and then return home, back to Godhead, and be completely happy in the spiritual world. In the material world the conditioned soul is given a chance to satisfy his senses, but at the same time he is informed by Vedic knowledge that this material world is not his actual place for happiness. Janma-mṛtyu-jarā-vyādhi-duḥkha-doṣānudarśanam (Bg. 13.9). One must stop the repetition of birth and death. Every human being, therefore, should take advantage of this creation by understanding Kṛṣṇa and his relationship with Kṛṣṇa and in this way return home, back to Godhead.