Skip to main content

KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ

CHAPTER TWENTY-THREE

Dynastie synů Yayātiho

The Dynasties of the Sons of Yayāti

V této kapitole jsou popsány dynastie, které založili Anu, Druhyu, Turvasu a Yadu, a také příběh o Jyāmaghovi.

In this Twenty-third Chapter the dynasties of Anu, Druhyu, Turvasu and Yadu, as well as the story of Jyāmagha, are described.

Syny Yayātiho čtvrtého syna Anua byli Sabhānara, Cakṣu a Pareṣṇu. Sabhānarovými syny a vnuky byli: Kālanara, Sṛñjaya, Janamejaya, Mahāśāla a Mahāmanā. Syny Mahāmany byli Uśīnara a Titikṣu. Uśīnara měl čtyři syny, a ti se jmenovali Śibi, Vara, Kṛmi a Dakṣa. Śibi měl také čtyři syny-Vṛṣādarbhu, Sudhīru, Madru a Kekayu. Synem Titikṣua byl Ruṣadratha, jenž zplodil Homu. Homovi se narodil Sutapā a Sutapovi Bali. Tak se dynastie dále rozrůstala. Dīrghatamā počal v lůně Baliho manželky Aṅgu, Vaṅgu, Kaliṅgu, Suhmu, Puṇḍru a Oḍru, kteří se všichni stali králi.

The sons of Yayāti’s fourth son, Anu, were Sabhānara, Cakṣu and Pareṣṇu. Of these three, the sons and grandsons of Sabhānara were, in succession, Kālanara, Sṛñjaya, Janamejaya, Mahāśāla and Mahāmanā. The sons of Mahāmanā were Uśīnara and Titikṣu. Uśīnara had four sons, namely Śibi, Vara, Kṛmi and Dakṣa. Śibi also had four sons — Vṛṣādarbha, Sudhīra, Madra and Kekaya. The son of Titikṣu was Ruṣadratha, who begot a son named Homa. From Homa came Sutapā and from Sutapā, Bali. In this way the dynasty continued. Begotten by Dīrghatamā in the womb of the wife of Bali were Aṅga, Vaṅga, Kaliṅga, Suhma, Puṇḍra and Oḍra, all of whom became kings.

Od Aṅgy pocházel Khalapāna, v jehož dynastii postupně přicházeli na svět Diviratha, Dharmaratha a Citraratha, zvaný též Romapāda. Jelikož Romapāda neměl žádné syny, Mahārāja Daśaratha mu jako příteli dal jednu ze svých dcer zvanou Śāntā. Romapāda ji přijal za svou vlastní a poté se s ní oženil velký mudrc Ṛṣyaśṛṅga, jehož milostí dostal Romapāda syna Caturaṅgu. Jeho synem byl Pṛthulākṣa, který měl tři syny-Bṛhadrathu, Bṛhatkarmu a Bṛhadbhānua. Synem Bṛhadrathy byl Bṛhanmanā, jehož syny a vnuky byli Jayadratha, Vijaya, Dhṛti, Dhṛtavrata, Satkarmā a Adhiratha. Adhiratha přijal za svého syna Karṇu, jehož odložila Kuntī, a jeho synem byl Vṛṣasena.

From Aṅga came Khalapāna, whose dynasty included Diviratha, Dharmaratha and Citraratha, also called Romapāda, one after another. Mahārāja Daśaratha gave in charity one of his daughters, by the name Śāntā, to his friend Romapāda because Romapāda had no sons. Romapāda accepted Śāntā as his daughter, and the great sage Ṛṣyaśṛṅga married her. By the mercy of Ṛṣyaśṛṅga, Romapāda had a son named Caturaṅga. The son of Caturaṅga was Pṛthulākṣa, who had three sons — Bṛhadratha, Bṛhatkarmā and Bṛhadbhānu. From Bṛhadratha came a son named Bṛhadmanā, whose sons and grandsons in succession were Jayadratha, Vijaya, Dhṛti, Dhṛtavrata, Satkarmā and Adhiratha. Adhiratha accepted the son rejected by Kuntī, namely Karṇa, and Karṇa’s son was Vṛṣasena.

Synem Yayātiho třetího syna Druhyua byl Babhru, jehož syny a vnuky se stali Setu, Ārabdha, Gāndhāra, Dharma, Dhṛta, Durmada a Pracetā.

The son of Yayāti’s third son, Druhyu, was Babhru, whose son and grandsons were Setu, Ārabdha, Gāndhāra, Dharma, Dhṛta, Durmada and Pracetā.

Synem Yayātiho druhého syna Turvasua byl Vahni, k jehož rodu patřili Bharga, Bhānumān, Tribhānu, Karandhama a Maruta. Bezdětný Maruta adoptoval Mahārāje Duṣmantu, jenž náležel do dynastie Pūrua. Mahārāja Duṣmanta si však přál dostat své království zpět, a proto se navrátil do Pūru-vaṁśi.

The son of Yayāti’s second son, Turvasu, was Vahni, whose seminal dynasty included Bharga, Bhānumān, Tribhānu, Karandhama and Maruta. The childless Maruta accepted Duṣmanta, who belonged to the Pūru dynasty, as his adopted son. Mahārāja Duṣmanta was anxious to have his kingdom returned, and so he went back to the Pūru-vaṁśa.

Ze čtyř synů Yadua byl Sahasrajit nejstarší. Sahasrajitův syn se jmenoval Śatajit, a ten měl tři syny, jedním z nichž byl Haihaya. Syny a vnuky v Haihayově dynastii byli Dharma, Netra, Kunti, Sohañji, Mahiṣmān, Bhadrasenaka, Dhanaka, Kṛtavīrya, Arjuna, Jayadhvaja, Tālajaṅgha a Vītihotra.

Of the four sons of Yadu, Sahasrajit was the eldest. The son of Sahasrajit was named Śatajit. He had three sons, of whom one was Haihaya. The sons and grandsons in the dynasty of Haihaya were Dharma, Netra, Kunti, Sohañji, Mahiṣmān, Bhadrasenaka, Dhanaka, Kṛtavīrya, Arjuna, Jayadhvaja, Tālajaṅgha and Vītihotra.

Synem Vītihotry byl Madhu, jehož nejstarší syn se jmenoval Vṛṣṇi. Podle Yadua, Madhua a Vṛṣṇiho jsou jejich dynastie známé jako Yādavové, Mādhavové a Vṛṣṇiové. Dalším synem Yadua byl Kroṣṭā, jehož potomky byli Vṛjinavān, Svāhita, Viṣadgu, Citraratha, Śaśabindu, Pṛthuśravā, Dharma, Uśanā a Rucaka. Rucaka měl pět synů, z nichž jedním byl Jyāmagha. Ten zprvu žádné syny neměl, ale milostí polobohů jeho bezdětná manželka porodila syna, který se jmenoval Vidarbha.

The son of Vītihotra was Madhu, whose eldest son was Vṛṣṇi. Because of Yadu, Madhu and Vṛṣṇi, their dynasties are known as Yādava, Mādhava and Vṛṣṇi. Another son of Yadu was Kroṣṭā, and from him came Vṛjinavān, Svāhita, Viṣadgu, Citraratha, Śaśabindu, Pṛthuśravā, Dharma, Uśanā and Rucaka. Rucaka had five sons, one of whom was known as Jyāmagha. Jyāmagha was sonless, but by the mercy of the demigods his childless wife gave birth to a son named Vidarbha.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Anu, čtvrtý syn Yayātiho, měl tři syny, zvané Sabhānara, Cakṣu a Pareṣṇu. Syn Sabhānary se jmenoval Kālanara a syn Kālanary se jmenoval Sṛñjaya.
Text 1:
Śukadeva Gosvāmī said: Anu, the fourth son of Yayāti, had three sons, named Sabhānara, Cakṣu and Pareṣṇu. O King, from Sabhānara came a son named Kālanara, and from Kālanara came a son named Sṛñjaya.
Sloka 2:
Sṛñjayovi se narodil syn jménem Janamejaya. Janamejayovi Mahāśāla, Mahāśālovi Mahāmanā a Mahāmanovi pak dva synové, Uśīnara a Titikṣu.
Text 2:
From Sṛñjaya came a son named Janamejaya. From Janamejaya came Mahāśāla; from Mahāśāla, Mahāmanā; and from Mahāmanā two sons, named Uśīnara and Titikṣu.
Sloka 3-4:
Čtyřmi syny Uśīnary byli Śibi, Vara, Kṛmi a Dakṣa, z nichž Śibi měl také čtyři syny-Vṛṣādarbhu, Sudhīru, Madru a Kekayu, jenž byl ātma- tattva-vit. Synem Titikṣua byl Ruṣadratha. Tomu se narodil Homa, Homovi Sutapā a Sutapovi Bali.
Texts 3-4:
The four sons of Uśīnara were Śibi, Vara, Kṛmi and Dakṣa, and from Śibi again came four sons, named Vṛṣādarbha, Sudhīra, Madra and ātma-tattva-vit Kekaya. The son of Titikṣu was Ruṣadratha. From Ruṣadratha came Homa; from Homa, Sutapā; and from Sutapā, Bali.
Sloka 5:
Ze semene Dīrghatamy se manželce Baliho, krále celého světa, narodilo šest synů-Aṅga, Vaṅga, Kaliṅga, Suhma, Puṇḍra a Oḍra.
Text 5:
By the semen of Dīrghatamā in the wife of Bali, the emperor of the world, six sons took birth, namely Aṅga, Vaṅga, Kaliṅga, Suhma, Puṇḍra and Oḍra.
Sloka 6:
Těchto šest synů v čele s Aṅgou se později stalo králi šesti států ve východní části Indie. Každý stát se jmenoval podle krále, který mu vládl. Synem Aṅgy byl Khalapāna a Khalapānovým Diviratha.
Text 6:
These six sons, headed by Aṅga, later became kings of six states in the eastern side of India. These states were known according to the names of their respective kings. From Aṅga came a son named Khalapāna, and from Khalapāna came Diviratha.
Sloka 7-10:
Divirathovi se narodil syn jménem Dharmaratha a jeho synem byl Citraratha, známý jako Romapāda. Ten však neměl žádné potomky, a proto mu jeho přítel Mahārāja Daśaratha dal svou dceru zvanou Śāntā. Romapāda ji přijal za vlastní a potom se vdala za Ṛṣyaśṛṅgu. Když polobozi z nebeských planet přestali sesílat déšť, knězem pro vykonání oběti byl jmenován Ṛṣyaśṛṅga. Původně žil v lese, ale odtud ho přilákaly kurtizány, které tančily, předváděly divadelní hry doprovázené hudbou, objímaly ho a uctívaly. Jakmile Ṛṣyaśṛṅga přišel, začalo ihned pršet. Poté vykonal jménem Mahārāje Daśarathy, který neměl následníka, oběť pro získání syna, po níž se králi narodili mužští potomci. Romapādovi se milostí Ṛṣyaśṛṅgy narodil Caturaṅga, a tomu se narodil Pṛthulākṣa.
Texts 7-10:
From Diviratha came a son named Dharmaratha, and his son was Citraratha, who was celebrated as Romapāda. Romapāda, however, was without issue, and therefore his friend Mahārāja Daśaratha gave him his own daughter, named Śāntā. Romapāda accepted her as his daughter, and thereafter she married Ṛṣyaśṛṅga. When the demigods from the heavenly planets failed to shower rain, Ṛṣyaśṛṅga was appointed the priest for performing a sacrifice, after being brought from the forest by the allurement of prostitutes, who danced, staged theatrical performances accompanied by music, and embraced and worshiped him. After Ṛṣyaśṛṅga came, the rain fell. Thereafter, Ṛṣyaśṛṅga performed a son-giving sacrifice on behalf of Mahārāja Daśaratha, who had no issue, and then Mahārāja Daśaratha had sons. From Romapāda, by the mercy of Ṛṣyaśṛṅga, Caturaṅga was born, and from Caturaṅga came Pṛthulākṣa.
Sloka 11:
Syny Pṛthulākṣi byli Bṛhadratha, Bṛhatkarmā a Bṛhadbhānu. Nejstarší Bṛhadratha měl syna Bṛhanmanu a Bṛhanmanā měl Jayadrathu.
Text 11:
The sons of Pṛthulākṣa were Bṛhadratha, Bṛhatkarmā and Bṛhadbhānu. From the eldest, Bṛhadratha, came a son named Bṛhanmanā, and from Bṛhanmanā came a son named Jayadratha.
Sloka 12:
Synem Jayadrathy a jeho ženy Sambhūti byl Vijaya a Vijayovi se narodil Dhṛti. Dhṛtiho synem byl Dhṛtavrata, Dhṛtavratovým Satkarmā a Satkarmovým Adhiratha.
Text 12:
The son of Jayadratha, by the womb of his wife Sambhūti, was Vijaya, and from Vijaya, Dhṛti was born. From Dhṛti came Dhṛtavrata; from Dhṛtavrata, Satkarmā; and from Satkarmā, Adhiratha.
Sloka 13:
Když se Adhiratha bavil hrou na břehu Gangy, našel tam nemluvně uložené v košíku. To dítě odložila Kuntī, protože se jí narodilo předtím, než se vdala. Jelikož Adhiratha neměl žádné syny, vychoval toto dítě jako své vlastní. (Tento chlapec později proslul jako Karṇa.)
Text 13:
While playing on the bank of the Ganges, Adhiratha found a baby wrapped up in a basket. The baby had been left by Kuntī because he was born before she was married. Because Adhiratha had no sons, he raised this baby as his own. [This son was later known as Karṇa.]
Sloka 14:
Jediným synem Karṇy byl Vṛṣasena, ó králi. Druhyu, třetí syn Yayātiho, měl syna jménem Babhru a jeho syn se jmenoval Setu.
Text 14:
O King, the only son of Karṇa was Vṛṣasena. Druhyu, the third son of Yayāti, had a son named Babhru, and the son of Babhru was known as Setu.
Sloka 15:
Synem Setua byl Ārabdha, synem Ārabdhy Gāndhāra a synem Gāndhāry Dharma. Dharmův syn byl Dhṛta, Dhṛtův syn Durmada a Durmadův syn byl Pracetā, který měl celkem sto synů.
Text 15:
The son of Setu was Ārabdha, Ārabdha’s son was Gāndhāra, and Gāndhāra’s son was Dharma. Dharma’s son was Dhṛta, Dhṛta’s son was Durmada, and Durmada’s son was Pracetā, who had one hundred sons.
Sloka 16:
Pracetové (synové Pracety) obsadili severní stranu Indie, kde chyběla védská civilizace, a tam se stali králi. Yayātiho druhým potomkem byl Turvasu. Ten měl syna Vahniho, Vahni Bhargu a Bharga Bhānumāna.
Text 16:
The Pracetās [the sons of Pracetā] occupied the northern side of India, which was devoid of Vedic civilization, and became kings there. Yayāti’s second son was Turvasu. The son of Turvasu was Vahni; the son of Vahni, Bharga; the son of Bharga, Bhānumān.
Sloka 17:
Bhānumānův syn se jmenoval Tribhānu a jeho synem byl velkodušný Karandhama. Tomu se narodil Maruta, který žádné syny neměl, a proto adoptoval syna z Pūruovské dynastie (Mahārāje Duṣmantu).
Text 17:
The son of Bhānumān was Tribhānu, and his son was the magnanimous Karandhama. Karandhama’s son was Maruta, who had no sons and who therefore adopted a son of the Pūru dynasty [Mahārāja Duṣmanta] as his own.
Sloka 18-19:
Mahārāja Duṣmanta sice přijal Marutu za svého otce, ale chtěl se zmocnit trůnu, a proto se vrátil do své původní (Pūruovské) dynastie. Ó Mahārāji Parīkṣite, nyní ti popíši dynastii Yadua, nejstaršího syna Mahārāje Yayātiho. Tento popis je nanejvýš zbožný a ničí reakce za hříšné činnosti v lidské společnosti. Ten, kdo si ho vyslechne, se zbaví následků všech hříchů.
Texts 18-19:
Mahārāja Duṣmanta, desiring to occupy the throne, returned to his original dynasty [the Pūru dynasty], even though he had accepted Maruta as his father. O Mahārāja Parīkṣit, let me now describe the dynasty of Yadu, the eldest son of Mahārāja Yayāti. This description is supremely pious, and it vanquishes the reactions of sinful activities in human society. Simply by hearing this description, one is freed from all sinful reactions.
Sloka 20-21:
Do Yaduovské dynastie sestoupil ve své původní podobě—podobě lidské bytosti—Nejvyšší Pán Kṛṣṇa, Osobnost Božství, Nadduše v srdcích všech živých bytostí. Yadu měl čtyři syny, kteří se jmenovali Sahasrajit, Kroṣṭā, Nala a Ripu. Nejstarší z těchto čtyř, Sahasrajit, měl syna jménem Śatajit, který měl tři syny zvané Mahāhaya, Reṇuhaya a Haihaya.
Texts 20-21:
The Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, the Supersoul in the hearts of all living entities, descended in His original form as a human being in the dynasty or family of Yadu. Yadu had four sons, named Sahasrajit, Kroṣṭā, Nala and Ripu. Of these four, the eldest, Sahasrajit, had a son named Śatajit, who had three sons, named Mahāhaya, Reṇuhaya and Haihaya.
Sloka 22:
Synem Haihayi byl Dharma a synem Dharmy byl Netra, otec Kuntiho. Kuntimu se narodil Sohañji, Sohañjimu Mahiṣmān, a ten měl syna Bhadrasenaku.
Text 22:
The son of Haihaya was Dharma, and the son of Dharma was Netra, the father of Kunti. From Kunti came a son named Sohañji, from Sohañji came Mahiṣmān, and from Mahiṣmān, Bhadrasenaka.
Sloka 23:
Synové Bhadraseny byli známí jako Durmada a Dhanaka. Dhanaka byl otcem Kṛtavīryi a také Kṛtāgniho, Kṛtavarmy a Kṛtauji.
Text 23:
The sons of Bhadrasena were known as Durmada and Dhanaka. Dhanaka was the father of Kṛtavīrya and also of Kṛtāgni, Kṛtavarmā and Kṛtaujā.
Sloka 24:
Synem Kṛtavīryi byl Arjuna. Ten (Kārtavīryārjuna) se stal králem celého světa tvořeného sedmi ostrovy a od Dattātreyi, inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství, získal mystické dokonalosti zvané aṣṭa-siddhi.
Text 24:
The son of Kṛtavīrya was Arjuna. He [Kārtavīryārjuna] became the emperor of the entire world, consisting of seven islands, and received mystic power from Dattātreya, the incarnation of the Supreme Personality of Godhead. Thus he obtained the mystic perfections known as aṣṭa-siddhi.
Sloka 25:
Žádný jiný král tohoto světa se Kārtavīryārjunovi nemohl vyrovnat, co se týče obětí, milodarů, askeze, mystických schopností, vzdělání, síly i milosrdnosti.
Text 25:
No other king in this world could equal Kārtavīryārjuna in sacrifices, charity, austerity, mystic power, education, strength or mercy.
Sloka 26:
Po osmdesát pět tisíc let si Kārtavīryārjuna neustále užíval hmotného bohatství všeho druhu s neubývající tělesnou silou a neslábnoucí pamětí. Jinými slovy, prostřednictvím svých šesti smyslů se těšil z nevyčerpatelného hmotného přepychu.
Text 26:
For eighty-five thousand years, Kārtavīryārjuna continuously enjoyed material opulences with full bodily strength and unimpaired memory. In other words, he enjoyed inexhaustible material opulences with his six senses.
Sloka 27:
Z tisíce Kārtavīryārjunových synů jich po boji s Paraśurāmou zůstalo naživu pouze pět. Jmenovali se Jayadhvaja, Śūrasena, Vṛṣabha, Madhu a Ūrjita.
Text 27:
Of the one thousand sons of Kārtavīryārjuna, only five remained alive after the fight with Paraśurāma. Their names were Jayadhvaja, Śūrasena, Vṛṣabha, Madhu and Ūrjita.
Sloka 28:
Jayadhvaja měl syna Tālajaṅghu, který měl celkem sto synů. Všechny kṣatriyi v této dynastii zvané Tālajaṅgha zahubila nesmírná síla, kterou Mahārāja Sagara získal od Aurvy Ṛṣiho.
Text 28:
Jayadhvaja had a son named Tālajaṅgha, who had one hundred sons. All the kṣatriyas in that dynasty, known as Tālajaṅgha, were annihilated by the great power received by Mahārāja Sagara from Aurva Ṛṣi.
Sloka 29:
Nejstarším z Tālajaṅghových synů byl Vītihotra. Jeho syn, Madhu, měl slavného syna zvaného Vṛṣṇi. Madhu měl celkem sto synů a Vṛṣṇi z nich byl nejstarší. Dynastie Yādavů, Mādhavů a Vṛṣṇiů pocházejí od Yadua, Madhua a Vṛṣṇiho.
Text 29:
Of the sons of Tālajaṅgha, Vītihotra was the eldest. The son of Vītihotra named Madhu had a celebrated son named Vṛṣṇi. Madhu had one hundred sons, of whom Vṛṣṇi was the eldest. The dynasties known as Yādava, Mādhava and Vṛṣṇi had their origin from Yadu, Madhu and Vṛṣṇi.
Sloka 30-31:
Ó Mahārāji Parīkṣite, jelikož Yadu, Madhu i Vṛṣṇi byli zakladateli dynastií, jsou tyto rody nazvány Yādava, Mādhava a Vṛṣṇi. Syn Yadua jménem Kroṣṭā měl syna, jemuž se říkalo Vṛjinavān. Synem Vṛjinavāna byl Svāhita, synem Svāhity Viṣadgu, synem Viṣadgua Citraratha a synem Citrarathy Śaśabindu. Požehnaný Śaśabindu, mocný mystik, vlastnil čtrnáctero druhů bohatství a čtrnáct velkých klenotů. Proto se stal vládcem celého světa.
Texts 30-31:
O Mahārāja Parīkṣit, because Yadu, Madhu and Vṛṣṇi each inaugurated a dynasty, their dynasties are known as Yādava, Mādhava and Vṛṣṇi. The son of Yadu named Kroṣṭā had a son named Vṛjinavān. The son of Vṛjinavān was Svāhita; the son of Svāhita, Viṣadgu; the son of Viṣadgu, Citraratha; and the son of Citraratha, Śaśabindu. The greatly fortunate Śaśabindu, who was a great mystic, possessed fourteen opulences and was the owner of fourteen great jewels. Thus he became the emperor of the world.
Sloka 32:
Slavný Śaśabindu měl deset tisíc manželek a s každou zplodil jeden lakh synů. Celkový počet jeho synů tedy byl deset tisíc lakhů.
Text 32:
The famous Śaśabindu had ten thousand wives, and by each he begot a lakh of sons. Therefore the number of his sons was ten thousand lakhs.
Sloka 33:
Z těchto mnoha synů jich bylo šest nejpřednějších, například Pṛthuśravā a Pṛthukīrti. Syn Pṛthuśravy se jmenoval Dharma a jeho synem byl Uśanā, který vykonal sto obětí koně.
Text 33:
Among these many sons, six were the foremost, such as Pṛthuśravā and Pṛthukīrti. The son of Pṛthuśravā was known as Dharma, and his son was known as Uśanā. Uśanā was the performer of one hundred horse sacrifices.
Sloka 34:
Synem Uśany byl Rucaka, jehož pěti syny byli Purujit, Rukma, Rukmeṣu, Pṛthu a Jyāmagha. Prosím poslouchej, co ti o nich povím.
Text 34:
The son of Uśanā was Rucaka, who had five sons — Purujit, Rukma, Rukmeṣu, Pṛthu and Jyāmagha. Please hear of these sons from me.
Sloka 35-36:
Jyāmagha žádné syny neměl, ale bál se své manželky, Śaibyi, a proto si nemohl vzít další ženu. Jednou přivezl z domu nějakého královského nepřítele dívku, jež byla prostitutkou. Když ji Śaibyā uviděla, velice se rozzlobila a na svého manžela zavolala: “Můj muži, ty podvodníku, kdo je ta dívka, která sedí na kočáře na mém místě?” Jyāmagha na to odpověděl: “Ta dívka bude tvou snachou.” Když Śaibyā uslyšela tato žertovná slova, s úsměvem mu odpověděla.
Texts 35-36:
Jyāmagha had no sons, but because he was fearful of his wife, Śaibyā, he could not accept another wife. Jyāmagha once took from the house of some royal enemy a girl who was a prostitute, but upon seeing her Śaibyā was very angry and said to her husband, “My husband, you cheater, who is this girl sitting upon my seat on the chariot?” Jyāmagha then replied, “This girl will be your daughter-in-law.” Upon hearing these joking words, Śaibyā smilingly replied.
Sloka 37:
Śaibyā řekla: “Jsem neplodná a jinou manželku nemáš. Jak může být tato dívka mojí snachou? To mi tedy vysvětli.” Jyāmagha odpověděl: “Postarám se o to, abys měla syna, má milá královno, a pak se tato dívka stane tvojí snachou.”
Text 37:
Śaibyā said, “I am sterile and have no co-wife. How can this girl be my daughter-in-law? Please tell me.” Jyāmagha replied, “My dear Queen, I shall see that you indeed have a son and that this girl will be your daughter-in-law.”
Sloka 38:
Kdysi dávno Jyāmagha svým uctíváním uspokojil polobohy a Pity. Teď se jejich milostí splnila jeho slova. Přestože byla Śaibyā neplodná, milostí polobohů otěhotněla a časem porodila dítě, jež dostalo jméno Vidarbha. Onu dívku přijali za snachu ještě předtím, než se dítě narodilo, a když tedy Vidarbha vyrostl, skutečně se s ní oženil.
Text 38:
Long, long ago, Jyāmagha had satisfied the demigods and Pitās by worshiping them. Now, by their mercy, Jyāmagha’s words came true. Although Śaibyā was barren, by the grace of the demigods she became pregnant and in due course of time gave birth to a child named Vidarbha. Before the child’s birth, the girl had been accepted as a daughter-in-law, and therefore Vidarbha actually married her when he grew up.