KAPITOLA DVACÁTÁ
CHAPTER TWENTY
Dynastie Pūrua
The Dynasty of Pūru
Tato kapitola vypráví o Pūruovi a jeho potomku Duṣmantovi. Synem Pūrua byl Janamejaya a jeho synem byl Pracinvān. Pracinvānovi synové a vnuci se jmenovali Pravīra, Manusyu, Cārupada, Sudyu, Bahugava, Saṁyāti, Ahaṁyāti a Raudrāśva. Raudrāśvovi se narodilo deset synů: Ṛteyu, Kakṣeyu, Sthaṇḍileyu, Kṛteyuka, Jaleyu, Sannateyu, Dharmeyu, Satyeyu, Vrateyu a Vaneyu. Ṛteyu měl syna Rantināvu, který měl tři syny, Sumatiho, Dhruvu a Apratirathu. Synem Apratirathy byl Kaṇva a synem Kaṇvy byl Medhātithi. Všichni synové Medhātithiho v čele s Praskannou byli brāhmaṇové. Rantināvův syn Sumati měl syna zvaného Rebhi a jeho synem se stal Duṣmanta.
This chapter describes the history of Pūru and his descendant Duṣmanta. The son of Pūru was Janamejaya, and his son was Pracinvān. The sons and grandsons in the line of Pracinvān, one after another, were Pravīra, Manusyu, Cārupada, Sudyu, Bahugava, Saṁyāti, Ahaṁyāti and Raudrāśva. Raudrāśva had ten sons — Ṛteyu, Kakṣeyu, Sthaṇḍileyu, Kṛteyuka, Jaleyu, Sannateyu, Dharmeyu, Satyeyu, Vrateyu and Vaneyu. The son of Ṛteyu was Rantināva, who had three sons — Sumati, Dhruva and Apratiratha. The son of Apratiratha was Kaṇva, and Kaṇva’s son was Medhātithi. The sons of Medhātithi, headed by Praskanna, were all brāhmaṇas. The son of Rantināva named Sumati had a son named Rebhi, and his son was Duṣmanta.
Když byl jednou Duṣmanta na lovu v lese, přišel do āśramu Mahāṛṣiho Kaṇvy, kde uviděl nesmírně půvabnou dívku, která se mu zalíbila. Byla to dcera Viśvāmitry jménem Śakuntalā. Její matka Menakā ji zanechala v lese, kde ji nalezl Kaṇva Muni. Vzal ji do svého āśramu, a tam ji vychovával a staral se o ni. Když se rozhodla vzít si Mahārāje Duṣmantu za muže, uzavřel s ní sňatek druhu gāndharva-vidhi. Śakuntalā pak se svým chotěm otěhotněla, a ten ji zanechal v āśramu Kaṇvy Muniho a vrátil se do svého království.
While hunting in the forest, Duṣmanta once approached the āśrama of Mahāṛṣi Kaṇva, where he saw an extremely beautiful woman and became attracted to her. That woman was the daughter of Viśvāmitra, and her name was Śakuntalā. Her mother was Menakā, who had left her in the forest, where Kaṇva Muni found her. Kaṇva Muni brought her to his āśrama, where he raised and maintained her. When Śakuntalā accepted Mahārāja Duṣmanta as her husband, he married her according to the gāndharva-vidhi. Śakuntalā later became pregnant by her husband, who left her in the āśrama of Kaṇva Muni and returned to his kingdom.
Když pak nadešel její čas, Śakuntalā porodila syna-vaiṣṇavu, ale Duṣmanta poté, co se vrátil do svého sídelního města, na všechno zapomněl. Když za ním tedy Śakuntalā s novorozenětem přišla, Mahārāja Duṣmanta nechtěl přiznat, že jde o jeho manželku a syna. Později to však po tajemném znamení osudu uznal. Po Duṣmantově smrti byl na trůn dosazen Bharata, syn Śakuntaly. Vykonal mnoho velkých obětí, při kterých rozdal hojné bohatství brāhmaṇům. Kapitola končí zmínkou o tom, jak se narodil Bharadvāja a jak ho Mahārāja Bharata dostal za syna.
In due course of time, Śakuntalā gave birth to a Vaiṣṇava son, but Duṣmanta, having returned to the capital, forgot what had taken place. Therefore, when Śakuntalā approached him with her newly born child, Mahārāja Duṣmanta refused to accept them as his wife and son. Later, however, after a mysterious omen, the King accepted them. After Mahārāja Duṣmanta’s death, Bharata, the son of Śakuntalā, was enthroned. He performed many great sacrifices, in which he gave great riches in charity to the brāhmaṇas. This chapter ends by describing the birth of Bharadvāja and how Mahārāja Bharata accepted Bharadvāja as his son.
- Sloka 1:
- Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó Mahārāji Parīkṣite, potomku Mahārāje Bharaty, nyní promluvím o dynastii Pūrua, ve které ses narodil ty a mnoho svatých králů a ze které vzešlo také mnoho bráhmanských dynastií.
- Text 1:
- Śukadeva Gosvāmī said: O Mahārāja Parīkṣit, descendant of Mahārāja Bharata, I shall now describe the dynasty of Pūru, in which you were born, in which many saintly kings appeared, and from which many dynasties of brāhmaṇas began.
- Sloka 2:
- V této Pūruově dynastii se narodil král Janamejaya. Jeho synem byl Pracinvān a synem Pracinvāna byl Pravīra. Tomu se potom narodil Manusyu, jehož syn se jmenoval Cārupada.
- Text 2:
- King Janamejaya was born of this dynasty of Pūru. Janamejaya’s son was Pracinvān, and his son was Pravīra. Thereafter, Pravīra’s son was Manusyu, and from Manusyu came the son named Cārupada.
- Sloka 3:
- Synem Cārupady byl Sudyu, a ten měl syna Bahugavu. Syn Bahugavy se jmenoval Saṁyāti, jehož synem byl Ahaṁyāti. Jemu se narodil Raudrāśva.
- Text 3:
- The son of Cārupada was Sudyu, and the son of Sudyu was Bahugava. Bahugava’s son was Saṁyāti. From Saṁyāti came a son named Ahaṁyāti, from whom Raudrāśva was born.
- Sloka 4-5:
- Raudrāśva měl deset synů. Ti se jmenovali Ṛteyu, Kakṣeyu, Sthaṇḍileyu, Kṛteyuka, Jaleyu, Sannateyu, Dharmeyu, Satyeyu, Vrateyu a Vaneyu, který z nich byl nejmladší. Podobně jako deset smyslů, které jsou výtvorem vesmírného života, ovládá životní síla, těchto deset synů Raudrāśvy jednalo zcela pod vládou svého otce. Matkou všech byla Apsarā jménem Ghṛtācī.
- Texts 4-5:
- Raudrāśva had ten sons, named Ṛteyu, Kakṣeyu, Sthaṇḍileyu, Kṛteyuka, Jaleyu, Sannateyu, Dharmeyu, Satyeyu, Vrateyu and Vaneyu. Of these ten sons, Vaneyu was the youngest. As the ten senses, which are products of the universal life, act under the control of life, these ten sons of Raudrāśva acted under Raudrāśva’s full control. All of them were born of the Apsarā named Ghṛtācī.
- Sloka 7:
- Synem Kaṇvy byl Medhātithi, jehož všichni synové, v čele s Praskannou, byli brāhmaṇové. Rantināvův syn jménem Sumati měl syna zvaného Rebhi. Mahārāja Duṣmanta je dobře známý jako syn Rebhiho.
- Text 7:
- The son of Kaṇva was Medhātithi, whose sons, all brāhmaṇas, were headed by Praskanna. The son of Rantināva named Sumati had a son named Rebhi. Mahārāja Duṣmanta is well known as the son of Rebhi.
- Sloka 8-9:
- Král Duṣmanta jednou vyjel do lesa na lov, a když byl velmi unaven, přišel k obydlí Kaṇvy Muniho. Tam uviděl sedět půvabnou dívku, jež vypadala jako bohyně štěstí a svou září osvětlovala celý āśram. Krále přirozeně upoutala její krása, a proto k ní doprovázen několika svými vojáky přistoupil a oslovil ji.
- Texts 8-9:
- Once when King Duṣmanta went to the forest to hunt and was very much fatigued, he approached the residence of Kaṇva Muni. There he saw a most beautiful woman who looked exactly like the goddess of fortune and who sat there illuminating the entire āśrama by her effulgence. The King was naturally attracted by her beauty, and therefore he approached her, accompanied by some of his soldiers, and spoke to her.
- Sloka 10:
- Pohled na krásnou ženu krále velice osvěžil a zbavil ho únavy z jeho lovecké výpravy. Smyslné touhy samozřejmě způsobily, že ho silně přitahovala, a proto se jí žertovným tónem otázal.
- Text 10:
- Seeing the beautiful woman, the King was very much enlivened, and the fatigue of his hunting excursion was relieved. He was of course very much attracted because of lusty desires, and thus he inquired from her as follows, in a joking mood.
- Sloka 12:
- “Ó líbezná, mé mysli se jeví, že musíš být dcerou kṣatriyi. Jelikož patřím k dynastii Pūrua, má mysl nikdy neusiluje o bezbožný požitek.”
- Text 12:
- O most beautiful one, it appears to my mind that you must be the daughter of a kṣatriya. Because I belong to the Pūru dynasty, my mind never endeavors to enjoy anything irreligiously.
- Sloka 13:
- Śakuntalā pravila: “Jsem dcera Viśvāmitry a má matka Menakā mě zanechala v lese. Mocný světec Kaṇva Muni o tom ví vše, ó hrdino. Nyní mi pověz, co pro tebe mohu udělat?”
- Text 13:
- Śakuntalā said: I am the daughter of Viśvāmitra. My mother, Menakā, left me in the forest. O hero, the most powerful saint Kaṇva Muni knows all about this. Now let me know, how may I serve you?
- Sloka 14:
- “Ó králi s očima jako okvětní lístky lotosu, posaď se prosím a přijmi, cokoliv ti můžeme nabídnout. Máme zásobu rýže nīvārā, které se můžeš najíst. A pokud si přeješ, bez ostychu tady zůstaň.”
- Text 14:
- O King with eyes like the petals of a lotus, kindly come sit down and accept whatever reception we can offer. We have a supply of nīvārā rice that you may kindly take. And if you so desire, stay here without hesitation.
- Sloka 15:
- Král Duṣmanta odpověděl: “Ó Śakuntalo s nádherným obočím, narodila ses velkému světci Viśvāmitrovi a přijetí, které nabízíš, je hodné tvého rodu. Kromě toho si královské dcery obvykle vybírají své manžely samy.”
- Text 15:
- King Duṣmanta replied: O Śakuntalā, with beautiful eyebrows, you have taken your birth in the family of the great saint Viśvāmitra, and your reception is quite worthy of your family. Aside from this, the daughters of a king generally select their own husbands.
- Sloka 16:
- Když Śakuntalā odpověděla na návrh Mahārāje Duṣmanty mlčením, jejich dohoda tím byla úplná. Král, který znal pravidla sňatku, se s ní pak okamžitě oženil pronášením védské praṇavy (oṁkāry), což odpovídá svatebnímu obřadu běžnému mezi Gandharvy.
- Text 16:
- When Śakuntalā responded to Mahārāja Duṣmanta’s proposal with silence, the agreement was complete. Then the King, who knew the laws of marriage, immediately married her by chanting the Vedic praṇava [oṁkāra], in accordance with the marriage ceremony as performed among the Gandharvas.
- Sloka 17:
- Král Duṣmanta, jenž nikdy nevypustil semeno nadarmo, v noci umístil semeno do lůna své královny Śakuntaly a ráno se vrátil do svého paláce. Později, když nastal její čas, Śakuntalā porodila syna.
- Text 17:
- King Duṣmanta, who never discharged semen without a result, placed his semen at night in the womb of his Queen, Śakuntalā, and in the morning he returned to his palace. Thereafter, in due course of time, Śakuntalā gave birth to a son.
- Sloka 18:
- Kaṇva Muni v lese vykonal všechny obřady předepsané pro novorozeně. Později chlapec natolik zesílil, že dokázal chytit lva a hrát si s ním.
- Text 18:
- In the forest, Kaṇva Muni performed all the ritualistic ceremonies concerning the newborn child. Later, the boy became so powerful that he would capture a lion and play with it.
- Sloka 19:
- Śakuntalā, nejlepší z krásných žen, vzala svého syna, jehož síla byla nepřekonatelná a jenž byl částečnou expanzí Nejvyššího Boha, a přišla za svým manželem Duṣmantou.
- Text 19:
- Śakuntalā, the best of beautiful women, along with her son, whose strength was insurmountable and who was a partial expansion of the Supreme Godhead, approached her husband, Duṣmanta.
- Sloka 20:
- Když král odmítl svou manželku a syna přijmout, přestože byli nevinní, z nebe zazněl nevtělený hlas jako osudové znamení, které slyšeli všichni přítomní.
- Text 20:
- When the King refused to accept his wife and son, who were both irreproachable, an unembodied voice spoke from the sky as an omen and was heard by everyone present.
- Sloka 21:
- Hlas pravil: “Ó Mahārāji Duṣmanto, syn ve skutečnosti patří svému otci. Matka je jen jako schránka, jako kůže měchů. Podle védských pokynů se otec rodí v synu. Proto se starej o svého syna a neurážej Śakuntalu.”
- Text 21:
- The voice said: O Mahārāja Duṣmanta, a son actually belongs to his father, whereas the mother is only a container, like the skin of a bellows. According to Vedic injunctions, the father is born as the son. Therefore, maintain your own son and do not insult Śakuntalā.
- Sloka 22:
- “Ó králi Duṣmanto, ten, kdo vypustil semeno, je skutečným otcem a syn ho zachrání z rukou Yamarāje. Ty jsi tím, kdo zplodil toto dítě. Śakuntalā mluví pravdu.”
- Text 22:
- O King Duṣmanta, he who discharges semen is the actual father, and his son saves him from the custody of Yamarāja. You are the actual procreator of this child. Indeed, Śakuntalā is speaking the truth.
- Sloka 23:
- Śukadeva Gosvāmī pravil: Když Mahārāja Duṣmanta opustil tento svět, jeho syn se stal panovníkem celé Země, pánem sedmi ostrovů. Je považován za částečné zastoupení Nejvyšší Pána v tomto světě.
- Text 23:
- Śukadeva Gosvāmī said: When Mahārāja Duṣmanta passed away from this earth, his son became the emperor of the world, the proprietor of the seven islands. He is referred to as a partial representation of the Supreme Personality of Godhead in this world.
- Sloka 24-26:
- Mahārāja Bharata, Duṣmantův syn, nesl na dlani své pravé ruky znak znázorňující disk Pána Kṛṣṇy a na chodidlech znak lotosového květu. Díky tomu, že velkolepým obřadem uctíval Nejvyšší Osobnost Božství, se stal králem a vládcem celého světa. Podle pokynů kněze Māmateyi neboli Bhṛgua Muniho pak vykonal padesát pět obětí koně na břehu Gangy, od jejího ústí až k prameni, a sedmdesát osm obětí koně na břehu Yamuny, počínaje u soutoku v Prayāgu a pramenem konče. Na vznešeném místě založil obětní oheň a brāhmanům rozdal velké bohatství. Daroval jim tolik krav, že každý z mnoha tisíc brāhmaṇů jich dostal jako svůj podíl jednu badvu (13 084).
- Texts 24-26:
- Mahārāja Bharata, the son of Duṣmanta, had the mark of Lord Kṛṣṇa’s disc on the palm of his right hand, and he had the mark of a lotus whorl on the soles of his feet. By worshiping the Supreme Personality of Godhead with a grand ritualistic ceremony, he became the emperor and master of the entire world. Then, under the priesthood of Māmateya, Bhṛgu Muni, he performed fifty-five horse sacrifices on the bank of the Ganges, beginning from its mouth and ending at its source, and seventy-eight horse sacrifices on the bank of the Yamunā, beginning from the confluence at Prayāga and ending at the source. He established the sacrificial fire on an excellent site, and he distributed great wealth to the brāhmaṇas. Indeed, he distributed so many cows that each of thousands of brāhmaṇas had one badva [13,084] as his share.
- Sloka 27:
- Bharata, syn Mahārāje Duṣmanty, svázal pro tyto oběti třicet tři stovek koní, a tím ohromil všechny ostatní krále. Bohatstvím překonal dokonce i polobohy, neboť získal nejvyššího duchovního mistra, Hariho.
- Text 27:
- Bharata, the son of Mahārāja Duṣmanta, bound thirty-three hundred horses for those sacrifices, and thus he astonished all other kings. He surpassed even the opulence of the demigods, for he achieved the supreme spiritual master, Hari.
- Sloka 28:
- Když Mahārāja Bharata konal oběť zvanou Maṣṇāra (neboli oběť na místě zvaném Maṣṇāra), rozdal čtrnáct lakhů prvotřídních slonů s bílými kly a černými těly, zcela pokrytých zlatými ozdobami.
- Text 28:
- When Mahārāja Bharata performed the sacrifice known as Maṣṇāra [or a sacrifice in the place known as Maṣṇāra], he gave in charity fourteen lakhs of excellent elephants with white tusks and black bodies, completely covered with golden ornaments.
- Sloka 29:
- Tak jako se člověk nemůže dostat na nebeské planety silou vlastních paží (neboť kdo se dokáže rukama dotknout nebeských planet?), nikdo také nemůže napodobovat úžasné činnosti Mahārāje Bharaty. Nedovedl to nikdo v minulosti, a nedovede to ani nikdo v budoucnosti.
- Text 29:
- As one cannot approach the heavenly planets simply by the strength of his arms (for who can touch the heavenly planets with his hands?), one cannot imitate the wonderful activities of Mahārāja Bharata. No one could perform such activities in the past, nor will anyone be able to do so in the future.
- Sloka 30:
- Když byl Mahārāja Bharata na válečné výpravě, porazil nebo pobil všechny Kirāty, Hūṇy, Yavany, Pauṇḍry, Kaṅky, Khaśe, Śaky a krále, kteří se stavěli proti védským zásadám bráhmanské kultury.
- Text 30:
- When Mahārāja Bharata was on tour, he defeated or killed all the Kirātas, Hūṇas, Yavanas, Pauṇḍras, Kaṅkas, Khaśas, Śakas and the kings who were opposed to the Vedic principles of brahminical culture.
- Sloka 31:
- Kdysi se všichni démoni poté, co porazili polobohy, uchýlili na nižší planetární soustavu zvanou Rasātala a přivedli tam i všechny manželky a dcery polobohů. Mahārāja Bharata však všechny tyto ženy i s jejich společnicemi ze zajetí démonů zachránil a vrátil je polobohům.
- Text 31:
- Formerly, after conquering the demigods, all the demons had taken shelter in the lower planetary system known as Rasātala and had brought all the wives and daughters of the demigods there also. Mahārāja Bharata, however, rescued all those women, along with their associates, from the clutches of the demons, and he returned them to the demigods.
- Sloka 32:
- Mahārāja Bharata zajišťoval vše nezbytné pro své poddané na této Zemi i na nebeských planetách po dvacet sedm tisíc let. Své rozkazy a vojáky rozesílal do všech světových stran.
- Text 32:
- Mahārāja Bharata provided all necessities for his subjects, both on this earth and in the heavenly planets, for twenty-seven thousand years. He circulated his orders and distributed his soldiers in all directions.
- Sloka 33:
- Jako panovník celého vesmíru oplýval císař Bharata bohatstvím v podobě velkého království a neporazitelného vojska. Myslel si, že synové a rodina jsou celý jeho život. Ale nakonec to vše začal považovat za překážku v duchovním pokroku, a přestal si v těchto věcech libovat.
- Text 33:
- As the ruler of the entire universe, Emperor Bharata had the opulences of a great kingdom and unconquerable soldiers. His sons and family had seemed to him to be his entire life. But finally he thought of all this as an impediment to spiritual advancement, and therefore he ceased from enjoying it.
- Sloka 34:
- Ó králi Parīkṣite, Mahārāja Bharata měl tři milé manželky, jež byly dcerami krále Vidarbhy. Když všechny tři porodily děti, které se králi nepodobaly, myslely si, že je bude považovat za nevěrné a zapudí je. Proto zabily své vlastní syny.
- Text 34:
- O King Parīkṣit, Mahārāja Bharata had three pleasing wives, who were daughters of the King of Vidarbha. When all three of them bore children who did not resemble the King, these wives thought that he would consider them unfaithful queens and reject them, and therefore they killed their own sons.
- Sloka 35:
- Když byla jeho snaha zplodit potomstvo takto zmařena, král vykonal oběť zvanou marut-stoma, aby získal syna. Polobozi známí jako Marutové s ním byli plně spokojeni a dali mu syna, který se jmenoval Bharadvāja.
- Text 35:
- The King, his attempt for progeny frustrated in this way, performed a sacrifice named marut-stoma to get a son. The demigods known as the Maruts, being fully satisfied with him, then presented him a son named Bharadvāja.
- Sloka 36:
- Poloboha Bṛhaspatiho přitahovala manželka jeho bratra, Mamatā, jež byla v té době těhotná, a zatoužil s ní mít pohlavní styk. Syn v jejím lůně to zakázal, ale Bṛhaspati ho proklel a násilím do lůna Mamaty vypustil semeno.
- Text 36:
- When the demigod named Bṛhaspati was attracted by his brother’s wife, Mamatā, who at that time was pregnant, he desired to have sexual relations with her. The son within her womb forbade this, but Bṛhaspati cursed him and forcibly discharged semen into the womb of Mamatā.
- Sloka 37:
- Mamatā měla velký strach, že když porodila nemanželského syna, manžel ji za to opustí, a proto uvažovala, že se dítěte zbaví. Polobozi však vyřešili problém tím, že dali dítěti jméno.
- Text 37:
- Mamatā very much feared being forsaken by her husband for giving birth to an illegitimate son, and therefore she considered giving up the child. But then the demigods solved the problem by enunciating a name for the child.
- Sloka 38:
- Bṛhaspati řekl Mamatě: “Měla by ses o to dítě postarat, ty pošetilá ženo, přestože se narodilo manželce jednoho muže ze semene, jež vypustil jiný.” Mamatā na to odpověděla: “Ty o ně pečuj, ó Bṛhaspati!” Poté, co takto promluvili, oba odešli. Na základě toho bylo dítě nazváno Bharadvāja.
- Text 38:
- Bṛhaspati said to Mamatā, “You foolish woman, although this child was born from the wife of one man through the semen discharged by another, you should maintain him.” Upon hearing this, Mamatā replied, “O Bṛhaspati, you maintain him!” After speaking in this way, Bṛhaspati and Mamatā both left. Thus the child was known as Bharadvāja.
- Sloka 39:
- Přestože polobozi Mamatu povzbuzovali, aby se o dítě starala, považovala ho vzhledem k jeho nezákonnému zrození za bezcenné, a proto je opustila. Poté o ně pečovali polobozi zvaní Marutové, a když byl Mahārāja Bharata zklamaný, že nemá žádné dítě, dali mu je jako jeho syna.
- Text 39:
- Although encouraged by the demigods to maintain the child, Mamatā considered him useless because of his illicit birth, and therefore she left him. Consequently, the demigods known as the Maruts maintained the child, and when Mahārāja Bharata was disappointed for want of a child, this child was given to him as his son.