Skip to main content

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

CAPÍTULO 19

Král Yayāti dosahuje osvobození

El rey Yayāti alcanza la liberación

Tato kapitola popisuje, jak Mahārāja Yayāti poté, co vylíčil obrazný příběh o kozlovi a koze, dosáhl osvobození.

El capítulo decimonoveno explica que Mahārāja Yayāti alcanzó la liberación después de narrar un relato alegórico acerca de un macho cabrío y su hembra.

Po mnoha a mnoha letech sexuálních poměrů a požitku v hmotném světě se nakonec králi Yayātimu toto materialistické štěstí znechutilo. Přesycen hmotným požitkem, vymyslel příběh o kozlovi a koze, který odrážel jeho vlastní život, a vyprávěl ho své milované Devayānī. Příběh zněl takto: Kozel jednou hledal v lese různé rostliny, kterých by se mohl napást, a přitom náhodou přišel ke studni, v níž uviděl kozu. Přitahovala ho, a proto ji nějakým způsobem ze studně vysvobodil, a tak se sblížili. Když ho potom jednoho dne koza viděla holdovat sexu s jinou kozou, rozzlobila se. Opustila ho a vrátila se k brāhmaṇovi, který byl jejím vlastníkem. Tomu řekla, jak se její manžel chová. Brāhmaṇa se velice rozhněval a proklel kozla, aby se stal impotentním. Kozel pak brāhmaṇu prosil o prominutí a dostal svou sexuální potenci zpátky. Potom si užíval sexu se svou kozou po mnoho let, ale stále nebyl spokojen. Je-li někdo plný chtíče a chamtivosti, pak ani všechno zlato na světě jeho chtivé touhy neuspokojí. Jsou jako oheň. Můžeme do planoucího ohně lít přečištěné máslo, ale nemůžeme čekat, že ho tím uhasíme. K jeho uhašení musíme použít jinou metodu. Śāstry doporučují, aby se člověk pomocí inteligence zřekl požitkářského života. Ti, kdo mají nedostatečné poznání, se bez vynaložení obrovského úsilí nedokážou vzdát smyslového požitku, zvláště sexu, protože krásná žena zamotá hlavu i tomu nejučenějšímu muži. Král Yayāti se však světského života zřekl a rozdělil majetek mezi své syny. Sám začal žít jako potulný mnich, sannyāsī, nepřitahován hmotným požitkem, a plně se věnoval oddané službě Pánu. Tak dosáhl dokonalosti. Když se později jeho milovaná žena Devayānī vymanila ze svého pomýleného způsobu života, i ona začala oddaně sloužit Pánu.

Después de muchísimos años de relaciones sexuales y disfrute en el mundo material, el rey Yayāti acabó asqueado de esa felicidad materialista. Cuando se sintió ya harto de disfrute material, narró a su querida Devayānī una historia acerca de un macho cabrío y su hembra, que él mismo había ideado y en la que representaba su propia vida. La historia es como sigue. Había una vez un macho cabrío que, mientras andaba por el bosque en busca de hierba para comer, llegó por casualidad a un pozo en el que había caído una cabra. El macho se sintió atraído por la cabra y se las arregló para sacarla del pozo. Así se consumó su unión. Pasó el tiempo, y un día la cabra vio al macho disfrutando de la relación sexual con otra cabra. Irritada, abandonó al macho cabrío y volvió con su dueño, un brāhmaṇa, a quien contó lo que su esposo había hecho. El brāhmaṇa, muy enfadado, maldijo al macho con la pérdida de su potencia sexual. Ante esa maldición, el macho pidió perdón al brāhmaṇa y recibió de nuevo su potencia sexual. A partir de entonces, el macho cabrío disfrutó de la vida sexual con su cabra durante muchos años, pero, a pesar de ello, no se sentía satisfecho. Una persona lujuriosa y codiciosa no podría satisfacer sus deseos de disfrute ni con todo el oro del mundo. Esos deseos son como un fuego. Un fuego ardiente no se apaga con verter mantequilla clarificada en él. No es esa la forma de apagarlo. Por consiguiente, el śāstra aconseja emplear la inteligencia para renunciar a la vida de disfrute. Aquellos que no poseen el conocimiento suficiente no pueden abandonar el disfrute de los sentidos, y especialmente la vida sexual, sin que les suponga un gran esfuerzo, pues una mujer hermosa puede confundir hasta al más culto de los hombres. El rey Yayāti, sin embargo, renunció a la vida mundana y dividió su propiedad entre sus hijos. A partir de entonces, llevó una vida de sannyāsīmendicante, abandonando toda atracción por el disfrute material, y se ocupó por entero en el servicio devocional del Señor. De esa forma alcanzó la perfección. Más tarde, cuando su querida esposa, Devayānī, se liberó de su erróneo modo de vida, también se ocupó en el servicio devocional del Señor.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Ó Mahārāji Parīkṣite, Yayāti byl velice připoutaný k ženám. Když se mu však časem sexuální požitek s jeho nepříjemnými následky znechutil, zanechal tohoto způsobu života a vyprávěl své milované manželce následující příběh.
Text 1:
Śukadeva Gosvāmī dijo: ¡Oh, Mahārāja Parīkṣit!, Yayāti estaba muy apegado a la mujer. Sin embargo, con el paso del tiempo, el disfrute sexual y sus malos efectos llegaron a asquearle. Entonces renunció a ese modo de vida y narró a su querida esposa la siguiente historia.
Sloka 2:
“Má drahá, milovaná ženo, dcero Śukrācāryi, na tomto světě žil někdo naprosto stejný jako já. Prosím poslouchej, jak ti vylíčím jeho život. Ti, kteří zanechali rodinného života, vždy naříkají, když slyší o takovém hospodáři.”
Text 2:
Mi queridísima esposa, hija de Śukrācārya, en este mundo ha habido alguien que fue igual a mí. Escucha, por favor, mientras te cuento la historia de su vida. Los que se han retirado de la vida familiar siempre se lamentan cuando escuchan la historia de ese jefe de familia.
Sloka 3:
“Jednou se jeden kozel potuloval lesem a přitom se pásl, aby uspokojil své smysly. Náhodou přišel ke studni, ve které uviděl bezmocnou kozu, která do ní spadla následkem svých plodonosných činností.”
Text 3:
Un macho cabrío, que vagaba por el bosque buscando comida para satisfacer sus sentidos, se acercó por casualidad a un pozo. En el pozo descubrió a una cabra que, por la influencia de los resultados de sus actividades fruitivas, había caído allí y se encontraba desamparada.
Sloka 4:
“Poté, co chtivý kozel naplánoval, jak vysvobodit kozu ze studny, ryl svými rohy do země u okraje studny tak, že se snadno dostala ven.”
Text 4:
Tras considerar la forma de sacar a la cabra del pozo, el lujurioso macho cavó la tierra de la boca del pozo con las puntas de sus astas, hasta que la hembra pudo salir sin dificultad.
Sloka 5-6:
“Když koza, která měla krásné boky, vylezla ze studny a spatřila pěkného kozla, zatoužila si ho vzít za manžela. Jakmile to učinila, mnoho dalších koz ho také chtělo za svého muže, protože měl nádherně stavěné tělo, pěkný knír a bradku a byl mistrem ve vypouštění semene a umění pohlavního styku. Stejně jako člověk posedlý duchem jedná jako šílenec, nejlepší z kozlů, přitahovaný mnoha kozami, se věnoval erotickým hrátkám a přirozeně zapomněl na své skutečné poslání, na seberealizaci.”
Texts 5-6:
Cuando salió del pozo y vio al hermoso macho, aquella cabra de bien formadas ancas lo deseó por esposo. Al igual que ella, muchas otras cabras hembras desearon casarse con aquel macho, pues poseía una bella estructura corporal, barba y bigote bien poblados, y era experto en la eyaculación de semen y en el arte de la relación sexual. Así, con la locura que manifiestan los poseídos por fantasmas, el mejor de los machos cabríos se sintió atraído por todas aquellas cabras y se ocupó en actividades eróticas, olvidando de modo natural su verdadero interés en la autorrealización.
Sloka 7:
“Když koza, která předtím spadla do studny, viděla svého milovaného kozla při pohlavním styku s jinou kozou, nemohla jeho chování snést.”
Text 7:
Un día, la cabra que había caído al pozo vio a su querido macho realizando el acto sexual con otra cabra; esas actividades del macho eran más de lo que ella podía consentir.
Sloka 8:
“Koza byla nešťastná z toho, čeho se její manžel dopouští s jinými. Uvažovala, že vlastně vůbec není její přítel, ale má tvrdé srdce a jen se za přítele nějaký čas vydával. Byl plný chtíče, a proto ho opustila a vrátila se ke svému dřívějšímu ochránci.”
Text 8:
Dolida por el comportamiento adúltero de su esposo, la cabra pensó que aquel macho no era un verdadero amigo, sino que era duro de corazón y que su amistad era solo momentánea. Así, en vista de la lujuria de su marido, lo abandonó y regresó con su antiguo protector.
Sloka 9:
“Kozel, který byl podřízený své manželce, toho velice litoval. Ihned se vydal po cestě za ní a snažil se jí zalichotit, jak nejlépe dovedl, ale nepodařilo se mu ji uklidnit.”
Text 9:
Muy entristecido, el macho cabrío, que era sumiso a su esposa, fue tras la cabra por el camino e hizo todo lo que pudo por halagarla, pero no logró calmarla.
Sloka 10:
“Koza šla do obydlí brāhmaṇy, který byl chovatelem jiné kozy, a ten rozhněvaně uřízl kozlovi jeho varlata. Na kozlovu žádost mu je však později pomocí mystické yogy znovu připojil.”
Text 10:
La cabra fue a la casa de un brāhmaṇa que mantenía a otra cabra, y ese brāhmaṇa, muy enfadado, cortó al macho cabrío su bolsa de testículos. Más tarde, ante el ruego de la cabra, el brāhmaṇa se los implantó de nuevo con el poder del yoga místico.
Sloka 11:
“Má milá ženo, když kozel získal zpět svá varlata, dále si užíval s kozou, kterou kdysi vysvobodil ze studny. Přestože se však tomuto požitku oddával po mnoho let, dodnes není uspokojen.”
Text 11:
Mi querida esposa, cuando le fueron reimplantados los testículos, el macho cabrío volvió a disfrutar con la cabra a la que había sacado del pozo. Así ha estado disfrutando desde hace muchísimos años, pero todavía hoy no ha logrado sentirse satisfecho.
Sloka 12:
“Ó má milá ženo s nádherným obočím, jsem přesně jako ten kozel, neboť mám tak chabou inteligenci, že se nechávám unášet tvojí krásou a zapomínám na to, že pravým úkolem je seberealizace.”
Text 12:
¡Oh, mi querida esposa de hermosas cejas!, yo soy exactamente igual a ese macho cabrío, pues mi inteligencia es tan pobre que, cautivado por tu belleza, he olvidado la verdadera tarea de la autorrealización.
Sloka 13:
“Člověk, který se stal obětí chtíče, nedokáže uklidnit svou mysl, ani když má v tomto světě všeho dostatek, včetně rýže, ječmene a dalších obilovin, zlata, zvířat i žen. Nic ho nedokáže uspokojit.”
Text 13:
La persona lujuriosa no puede satisfacer su mente aunque posea en abundancia toda clase de bienes mundanos, como arroz, cebada y otros cereales, oro, animales y mujeres. Nada puede satisfacerle.
Sloka 14:
“Tak jako se oheň nezmenší tím, že se do něj lije máslo, ale naopak se víc a víc rozhořívá, také snaha ukojit chtivé touhy neustálým požitkem nemůže být nikdy úspěšná.” (Jediným řešením je dobrovolně se hmotných tužeb vzdát.)
Text 14:
Del mismo modo que el fuego no disminuye cuando se vierte mantequilla en él, sino que se aviva todavía más, el esfuerzo por apagar los deseos de disfrute mediante el disfrute ininterrumpido nunca da resultado. [De hecho, debemos abandonar voluntariamente los deseos materiales].
Sloka 15:
“Když člověk nezávidí a nikomu nepřeje nic zlého, je vyrovnaný a všechny světové strany mu připadají plné štěstí.”
Text 15:
El hombre que ni es envidioso ni desea el mal a nadie es una persona ecuánime. Esa persona ve felicidad en todas las direcciones.
Sloka 16:
“Pro ty, kdo příliš lpí na hmotném požitku, je velice těžké zanechat uspokojování smyslů. Dokonce ani nemohoucí stařec se tužeb po smyslovém požitku nedokáže vzdát. Ten, kdo touží po skutečném štěstí, se těchto neuspokojených přání, která jsou příčinou všeho strádání, musí zříci.”
Text 16:
A quienes están demasiado apegados al disfrute material, les es muy difícil abandonar la complacencia de los sentidos. Ni siquiera en la vejez, cuando están completamente inválidos, les es posible abandonar esos deseos. Por lo tanto, quien realmente desee la felicidad, debe abandonar esos deseos insatisfechos, que son la causa de todos los problemas.
Sloka 17:
“Muž nemá dopustit ani to, aby seděl na jednom sedadle s vlastní matkou, sestrou nebo dcerou, protože smysly jsou tak silné, že i člověka s pokročilým poznáním může zlákat sex.”
Text 17:
Un hombre nunca debe aceptar un asiento compartido con una mujer, aunque sea su propia madre, su hermana o su hija, pues los sentidos son tan fuertes que, por avanzado que sea en el cultivo de conocimiento, puede sentirse atraído por la vida sexual.
Sloka 18:
“Po celých tisíc let jsem se oddával smyslovému požitku, a přesto má touha po něm každým dnem roste.”
Text 18:
Llevo ya mil años enteros disfrutando del placer de los sentidos, pero mi deseo de disfrutar de esos placeres es cada día mayor.
Sloka 19:
“Proto nyní zapudím všechny tyto touhy a budu meditovat o Nejvyšší Osobnosti Božství. Zbavím se pýchy a dualit, které jsou výplodem mysli, a budu se toulat se zvířaty po lese.”
Text 19:
Por consiguiente, ahora voy a abandonar todos esos deseos y a meditar en la Suprema Personalidad de Dios. Libre del prestigio falso y de las dualidades de la invención mental, viviré en el bosque con los animales.
Sloka 20:
“Ten, kdo ví, že hmotné štěstí-ať už dobré či špatné, v tomto či příštím životě, na této či nebeských planetách-je dočasné a zbytečné a že inteligentní člověk by se neměl snažit si těchto věcí užívat, a dokonce na ně ani pomýšlet, je znalcem vlastního já. Tato seberealizovaná osoba velice dobře ví, že právě hmotné štěstí je příčinou trvající hmotné existence a zapomnění na své původní přirozené postavení.”
Text 20:
La persona que sabe que la felicidad material, buena o mala, en esta vida o en la siguiente, en este planeta o en los planetas celestiales, es temporal e inútil, y que una persona inteligente no debe tratar de disfrutar de esas cosas, y ni siquiera pensar en ellas, conoce verdaderamente el ser. Esa persona autorrealizada sabe perfectamente que la felicidad material es la causa misma de la perpetuación de la existencia material y del olvido de la propia posición constitucional.
Sloka 21:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Poté, co král Yayāti, oproštěn od všech hmotných tužeb, takto promluvil ke své ženě Devayānī, zavolal si svého nejmladšího syna Pūrua a výměnou za své stáří mu vrátil jeho mládí.
Text 21:
Śukadeva Gosvāmī dijo: Después de hablar de ese modo a su esposa, Devayānī, el rey Yayāti, libre ahora de todos los deseos materiales, llamó a Pūru, su hijo menor, y le devolvió la juventud que le había cambiado por su vejez.
Sloka 22:
Jihovýchod dal svému synovi jménem Druhyu, jih dal Yaduovi, západ Turvasuovi a sever Anuovi. Tak rozdělil království.
Text 22:
El rey Yayāti dio el sudeste a su hijo Druhyu, el sur a su hijo Yadu, el oeste a su hijo Turvasu, y el norte a su hijo Anu. De ese modo dividió el reino.
Sloka 23:
Yayāti dosadil na trůn jako císaře celého světa a majitele všeho bohatství svého nejmladšího syna, Pūrua, a všechny ostatní syny, kteří byli starší než Pūru, podřídil jeho vládě.
Text 23:
Yayāti coronó a Pūru, su hijo menor, como emperador del mundo entero y propietario de todas sus riquezas, y puso a todos sus hermanos bajo su dominio, aunque eran mayores que él.
Sloka 24:
Jelikož Yayāti po mnoho let holdoval smyslovému požitku, byl na něj zvyklý, ó králi Parīkṣite, ale během okamžiku se ho zcela vzdal, tak jako pták vylétne z hnízda, jakmile mu dorostou křídla.
Text 24:
Después de muchísimos años de disfrute, ¡oh, rey Parīkṣit!, Yayāti se había acostumbrado a la complacencia de los sentidos, pero en un momento la abandonó por entero, como un pájaro que sale volando de su nido tan pronto como le crecen las alas.
Sloka 25:
Král Yayāti se naprosto odevzdal Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevovi, a proto byl zbaven všeho znečištění hmotnými kvalitami přírody. Díky své seberealizaci dokázal upřít mysl na Transcendenci (Parabrahman, Vāsudevu), a tak nakonec dosáhl postavení Pánova společníka.
Text 25:
Por haberse entregado plenamente a la Suprema Personalidad de Dios, Vāsudeva, el rey Yayāti se liberó por completo de la contaminación de las modalidades materiales de la naturaleza. Debido a su estado de autorrealización, logró fijar la mente en la Realidad Trascendental [Parabrahman, Vāsudeva], y de ese modo acabó por elevarse a la posición de sirviente personal del Señor.
Sloka 26:
Když Devayānī vyslechla vyprávění Mahārāje Yayātiho o kozlovi a koze, pochopila, že tento příběh, podaný jako anekdota pro vzájemné pobavení mezi manželi, měl za cíl ji probudit, aby si uvědomila své přirozené postavení.
Text 26:
Cuando escuchó la narración de Mahārāja Yayāti acerca del macho cabrío y su hembra, Devayānī entendió que aquella historia, bajo la apariencia de una divertida anécdota, no era una simple broma de las que suelen intercambiarse los esposos, sino que pretendía despertar en ella la conciencia de su posición constitucional.
Sloka 27-28:
Tehdy Devayānī, dcera Śukrācāryi, pochopila, že hmotné styky s manželem, přáteli a příbuznými se podobají společenskému životu v hotelu plném turistů. Společenské vztahy, přátelství a láska jsou výtvory māyi Nejvyšší Osobnosti Božství, stejné jako ty, co se odehrávají ve snu. Devayānī se Kṛṣṇovou milostí vzdala svého imaginárního postavení v hmotném světě. Plně upřela svou mysl na Kṛṣṇu, a tak dosáhla osvobození z hrubohmotného a jemnohmotného těla.
Texts 27-28:
Devayānī, la hija de Śukrācārya, se dio entonces cuenta de que los vínculos materiales con el esposo, los amigos y los familiares, son como los que se establecen entre los turistas en un hotel. Los vínculos con la sociedad, la amistad y el amor son creación de la māyā de la Suprema Personalidad de Dios, exactamente como en un sueño. Por la gracia de Kṛṣṇa, Devayānī abandonó su posición imaginaria en el mundo material. Fijando su mente por completo en Kṛṣṇa, logró liberarse de los cuerpos denso y sutil.
Sloka 29:
Ó Pane Vāsudevo, Nejvyšší Osobnosti Božství, jsi stvořitelem celého vesmírného projevu. Žiješ jako Nadduše v srdci každého a jsi menší než nejmenší, i když zároveň jsi větší než největší a všudypřítomný. Jevíš se jako naprosto nečinný, ale to je důsledkem Tvé všeprostupující povahy a Tvé dokonalosti ve všech ohledech. Skládám Ti proto uctivé poklony.
Text 29:
¡Oh, Señor Vāsudeva!, ¡oh, Suprema Personalidad de Dios!, Tú eres el creador de toda la manifestación cósmica. Tú vives en forma de Superalma en el corazón de todos, y eres más pequeño que lo más pequeño, aunque también eres más grande que lo más grande, y eres omnipresente. Tu actitud es completamente silenciosa, pues no tienes que hacer nada, pero eso se debe a Tu naturaleza omnipresente y a que gozas de plenitud en toda clase de opulencias. Por ello Te ofrezco respetuosas reverencias.