Sloka 20
Text 20
Verš
Texto
nānudhyāyen na sandiśet
saṁsṛtiṁ cātma-nāśaṁ ca
tatra vidvān sa ātma-dṛk
nānudhyāyen na sandiśet
saṁsṛtiṁ cātma-nāśaṁ ca
tatra vidvān sa ātma-dṛk
Synonyma
Palabra por palabra
dṛṣṭam — hmotný požitek, který zažíváme v současném životě; śrutam — budoucí hmotný požitek slíbený těm, kdo jednají pro plody své práce (ať už v tomto či příštím životě, na nebeských planetách a podobně); asat — vše špatné a dočasné; buddhvā — vědoucí; na — ne; anudhyāyet — měl by byť jen pomyslet na; na — ani; sandiśet — měl by si skutečně užívat; saṁsṛtim — prodloužení hmotné existence; ca — a; ātma-nāśam — zapomnění na své původní přirozené postavení; ca — jakož i; tatra — ohledně tohoto námětu; vidvān — ten, kdo si je plně vědom; saḥ — tato osoba; ātma-dṛk — seberealizovaná duše.
dṛṣṭam — el disfrute material que experimentamos en la vida actual; śrutam — disfrute material en cuanto promesa de felicidad futura para quienes se ocupan en actividades fruitivas (en esta vida, en la siguiente, en los planetas celestiales, etc.); asat — temporal y malo; buddhvā — sabiendo; na — no; anudhyāyet — se debe siquiera pensar en; na — ni; sandiśet — en realidad se debe disfrutar; saṁsṛtim — la prolongación de la existencia material; ca — y; ātma-nāśam — el olvido de la propia posición constitucional; ca — así como; tatra — en ese tema; vidvān — el que tiene plena conciencia; saḥ — esa persona; ātma-dṛk — el alma autorrealizada.
Překlad
Traducción
“Ten, kdo ví, že hmotné štěstí-ať už dobré či špatné, v tomto či příštím životě, na této či nebeských planetách-je dočasné a zbytečné a že inteligentní člověk by se neměl snažit si těchto věcí užívat, a dokonce na ně ani pomýšlet, je znalcem vlastního já. Tato seberealizovaná osoba velice dobře ví, že právě hmotné štěstí je příčinou trvající hmotné existence a zapomnění na své původní přirozené postavení.”
La persona que sabe que la felicidad material, buena o mala, en esta vida o en la siguiente, en este planeta o en los planetas celestiales, es temporal e inútil, y que una persona inteligente no debe tratar de disfrutar de esas cosas, y ni siquiera pensar en ellas, conoce verdaderamente el ser. Esa persona autorrealizada sabe perfectamente que la felicidad material es la causa misma de la perpetuación de la existencia material y del olvido de la propia posición constitucional.
Význam
Significado
Živá bytost je duchovní duše a hmotné tělo je jejím vězením. To je začátek duchovního poznání.
La entidad viviente es un alma espiritual, y el cuerpo material es su prisión. Ese es el comienzo de la comprensión espiritual.
kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
tathā dehāntara-prāptir
dhīras tatra na muhyati
kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
tathā dehāntara-prāptir
dhīras tatra na muhyati
“Tak jako vtělená duše přechází v tomto těle z dětství do mládí a stáří, přechází také v okamžiku smrti do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nedá zmást.” (Bg. 2.13). Skutečným posláním lidského života je vysvobodit se z vězení hmotného těla. Proto Kṛṣṇa sestupuje, aby učil podmíněnou duši o duchovní realizaci a jak se dostat z hmotného zajetí. Yadā yadā hi dharmasya glānir bhavati bhārata. Slova dharmasya glāniḥ se vztahují na existenci ve znečištěném stavu. Naše existence je nyní znečištěna a je nutné ji očistit (sattvaṁ śuddhyet). Lidský život je určen k tomuto očištění, a ne k tomu, aby se člověk nechával unášet myšlenkami na štěstí týkající se vnějšího těla, které je příčinou hmotného zajetí. Proto Mahārāja Yayāti vysvětluje, že veškeré hmotné štěstí, které vnímáme, i veškerý slíbený budoucí požitek jsou pomíjivé. Ābrahma-bhuvanāl lokāḥ punar āvartino 'rjuna. I ten, kdo se dostane na Brahmaloku, ale není vysvobozen z hmotného otroctví, se musí vrátit sem na planetu Zemi a nadále snášet strasti hmotné existence (bhūtvā bhūtvā pralīyate). To bychom měli mít stále na paměti, aby nás nelákal žádný smyslový požitek v tomto či příštím životě. Ten, kdo si je plně vědom této pravdy, je seberealizovaný (sa ātma-dṛk), ale všichni ostatní trpí v koloběhu zrození a smrti (mṛtyu-saṁsāra-vartmani). Pochopení této skutečnosti je známkou opravdové inteligence a vše, co je s ním v rozporu, vede pouze k pocitům neštěstí. Kṛṣṇa-bhakta—niṣkāma, ataeva ’śānta'. Jedině osoba vědomá si Kṛṣṇy, jež zná smysl a cíl života, je klidná. Všichni ostatní-karmī, jñānī či yogīni-jsou nespokojení a nemohou se radovat ze skutečného míru.
«Del mismo modo que el alma encarnada pasa en este cuerpo continuamente de la niñez a la juventud y a la vejez, pasa también a otro cuerpo en el momento de la muerte. La persona sensata no se confunde ante ese cambio» (Bg. 2.13). La verdadera misión de la vida humana consiste en liberarse de la prisión del cuerpo material. Por esa razón, Kṛṣṇa desciende para enseñar al alma condicionada acerca de la iluminación espiritual y acerca de cómo liberarse del cautiverio material. Yadā yadā hi dharmasya glānir bhavati bhārata. Las palabras dharmasya glāniḥ significan «contaminación de la propia existencia». Vivimos una existencia contaminada que es necesario purificar (sattvaṁ śuddhyet). La vida humana no es para pensar en la felicidad del cuerpo externo, que es la causa del cautiverio material, sino para alcanzar esa purificación. Por lo tanto, en este verso Mahārāja Yayāti nos advierte de que toda la felicidad material que ahora vemos o cuyo disfrute futuro se nos promete, es inestable y temporal. Ābrahma-bhuvanāl lokāḥ punar āvartino 'rjuna: Aunque nos elevemos hasta Brahmaloka, si no estamos libres del cautiverio material, tendremos que regresar a este planeta y permanecer en las miserables condiciones de la existencia material (bhūtvā bhūtvā pralīyate). Siempre debemos tener bien presente esta comprensión, sin dejarnos distraer por ningún tipo de disfrute de los sentidos, ya sea de esta vida o de la siguiente. La persona que tiene plena conciencia de esta verdad está autorrealizada (sa ātma-dṛk); pero todos los demás sufren en el ciclo de nacimientos y muertes (mṛtyu-saṁsāra-vartmani). Esa comprensión es propia de la verdadera inteligencia; lo contrario solo es causa de desdicha. Kṛṣṇa-bhakta—niṣkāma, ataeva ‘śānta’. Solo la persona consciente de Kṛṣṇa, que conoce la finalidad y el objetivo de la vida, vive en paz. Todos los demás, ya sean karmīs, jñānīs o yogīs, viven desasosegados, sin poder disfrutar de verdadera paz.