Skip to main content

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

CHAPTER EIGHTEEN

Král Yayāti získává zpět své mládí

King Yayāti Regains His Youth

Tato kapitola uvádí příběh krále Yayātiho, syna Nahuṣi. Nejmladší z pěti Yayātiho synů, Pūru, na sebe vzal jeho stáří a nemohoucnost.

This chapter gives the history of King Yayāti, the son of Nahuṣa. Among Yayāti’s five sons, the youngest son, Pūru, accepted Yayāti’s invalidity.

Nahuṣa, který měl šest synů, byl proklet, aby se stal hroznýšem. Jeho nejstarší syn Yati tehdy přijal sannyās, a na trůn byl proto dosazen další syn, Yayāti. Ten se řízením prozřetelnosti oženil s dcerou Śukrācāryi, přestože Śukrācārya byl brāhmaṇa a Yayāti kṣatriya. Śukrācāryova dcera jménem Devayānī měla přítelkyni Śarmiṣṭhu, která byla dcerou Vṛṣaparvy, a král Yayāti se oženil i s ní. K tomuto sňatku došlo následovně: Śarmiṣṭhā jednou dováděla ve vodě s tisíci přítelkyň a Devayānī tam byla také. Když dívky spatřily Pána Śivu, sedícího s Umou na svém býku, ihned se oblékly, ale Śarmiṣṭhā si na sebe omylem vzala šaty, které patřily Devayānī. Ta se velice rozzlobila a vynadala jí, což zase vyvolalo hněv u Śarmiṣṭhy-opětovala její nadávky a nakonec ji shodila do studny. K té studni se náhodou přišel napít vody král Yayāti, v ní nalezl Devayānī a zachránil ji. Tak přijala Devayānī Mahārāje Yayātiho za svého manžela. Poté s hlasitým pláčem vyprávěla svému otci o Śarmiṣṭhině chování. Když Śukrācārya slyšel, co se stalo, rozhněval se a chtěl potrestat Vṛṣaparvu, otce Śarmiṣṭhy. Ten jej však upokojil tím, že mu dal Śarmiṣṭhu jako služebnou pro Devayānī. Tak se Śarmiṣṭhā rovněž ocitla v domě Devayānina manžela. Když zjistila, že její přítelkyně Devayānī má syna, zatoužila po něm také. Požádala proto Mahārāje Yayātiho v době vhodné pro početí o pohlavní styk. Když otěhotněla i Śarmiṣṭhā, Devayānī to už nemohla snést. Rozhněvaná ihned odešla do domu svého otce a vše mu vyložila. Śukrācārya se znovu rozzlobil a proklel Mahārāje Yayātiho, aby zestárl. Když ho však Yayāti prosil o milost, dal mu požehnání, že může předat své stáří a nemohoucnost nějakému mladíkovi. Yayāti pak vyměnil své stáří za mládí svého nejmladšího syna, Pūrua, a díky tomu si mohl užívat s mladými dívkami.

When Nahuṣa, who had six sons, was cursed to become a python, his eldest son, Yati, took sannyāsa, and therefore the next son, Yayāti, was enthroned as king. By providence, Yayāti married the daughter of Śukrācārya. Śukrācārya was a brāhmaṇa and Yayāti a kṣatriya, but Yayāti married her nonetheless. Śukrācārya’s daughter, named Devayānī, had a girlfriend named Śarmiṣṭhā, who was the daughter of Vṛṣaparvā. King Yayāti married Śarmiṣṭhā also. The history of this marriage is as follows. Once Śarmiṣṭhā was sporting in the water with thousands of her girlfriends, and Devayānī was also there. When the young girls saw Lord Śiva, seated on his bull with Umā, they immediately dressed themselves, but Śarmiṣṭhā mistakenly put on Devayānī’s clothes. Devayānī, being very angry, rebuked Śarmiṣṭhā, who also became very angry and responded by rebuking Devayānī and throwing her into a well. By chance, King Yayāti came to that well to drink water, and he found Devayānī and rescued her. Thus Devayānī accepted Mahārāja Yayāti as her husband. Thereafter, Devayānī, crying loudly, told her father about Śarmiṣṭhā’s behavior. Upon hearing of this incident, Śukrācārya was very angry and wanted to chastise Vṛṣaparvā, Śarmiṣṭhā’s father. Vṛṣaparvā, however, satisfied Śukrācārya by offering Śarmiṣṭhā as Devayānī’s maidservant. Thus Śarmiṣṭhā, as the maidservant of Devayānī, also went to the house of Devayānī’s husband. When Śarmiṣṭhā found her friend Devayānī with a son she also desired to have a son. Therefore, at the proper time for conception, she also requested Mahārāja Yayāti for sex. When Śarmiṣṭhā became pregnant also, Devayānī was very envious. In great anger, she immediately left for her father’s house and told her father everything. Śukrācārya again became angry and cursed Mahārāja Yayāti to become old, but when Yayāti begged Śukrācārya to be merciful to him, Śukrācārya gave him the benediction that he could transfer his old age and invalidity to some young man. Yayāti exchanged his old age for the youth of his youngest son, Pūru, and thus he was able to enjoy with young girls.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó králi Parīkṣite, král Nahuṣa měl šest synů, tak jako má vtělená duše šest smyslů. Jmenovali se Yati, Yayāti, Saṁyāti, Āyati, Viyati a Kṛti.
Text 1:
Śukadeva Gosvāmī said: O King Parīkṣit, as the embodied soul has six senses, King Nahuṣa had six sons, named Yati, Yayāti, Saṁyāti, Āyati, Viyati and Kṛti.
Sloka 2:
Když člověk zaujme postavení krále či vedoucího představitele vlády, není schopen porozumět smyslu seberealizace. Yati, nejstarší Nahuṣův syn, to věděl, a proto nepřijal vládní moc, přestože mu ji otec nabízel.
Text 2:
When one enters the post of king or head of the government, one cannot understand the meaning of self-realization. Knowing this, Yati, the eldest son of Nahuṣa, did not accept the power to rule, although it was offered by his father.
Sloka 3:
Jelikož Nahuṣa, otec Yayātiho, obtěžoval Indrovu manželku Śacī, stěžovala si Agastyovi a jiným brāhmaṇům. Tito svatí brāhmaṇové proto Nahuṣu prokleli, aby poklesl z nebeských planet a žil jako hroznýš. Následně se králem stal Yayāti.
Text 3:
Because Nahuṣa, the father of Yayāti, molested Indra’s wife, Śacī, who then complained to Agastya and other brāhmaṇas, these saintly brāhmaṇas cursed Nahuṣa to fall from the heavenly planets and be degraded to the status of a python. Consequently, Yayāti became the king.
Sloka 4:
Král Yayāti měl čtyři mladší bratry, kterým dovolil vládnout čtyřem světovým stranám. Sám se oženil s Devayānī, dcerou Śukrācāryi, a Śarmiṣṭhou, dcerou Vṛṣaparvy, a vládl celé Zemi.
Text 4:
King Yayāti had four younger brothers, whom he allowed to rule the four directions. Yayāti himself married Devayānī, the daughter of Śukrācārya, and Śarmiṣṭhā, the daughter of Vṛṣaparvā, and ruled the entire earth.
Sloka 5:
Mahārāja Parīkṣit řekl: “Śukrācārya byl velice mocný brāhmaṇa a Mahārāja Yayāti byl kṣatriya. Rád bych proto věděl, jak došlo k tomuto sňatku typu pratiloma.”
Text 5:
Mahārāja Parīkṣit said: Śukrācārya was a very powerful brāhmaṇa, and Mahārāja Yayāti was a kṣatriya. Therefore I am curious to know how there occurred this pratiloma marriage between a kṣatriya and a brāhmaṇa.
Sloka 6-7:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Vṛṣaparvova dcera Śarmiṣṭhā, nevinná, ale od přírody vznětlivá, se jednoho dne procházela s Devayānī, dcerou Śukrācāryi, a s tisíci přítelkyň palácovou zahradou. Tato zahrada byla plná lotosů a stromů obsypaných květy a plody a žili v ní sladce zpívající ptáci a čmeláci.
Texts 6-7:
Śukadeva Gosvāmī said: One day Vṛṣaparvā’s daughter Śarmiṣṭhā, who was innocent but angry by nature, was walking with Devayānī, the daughter of Śukrācārya, and with thousands of friends, in the palace garden. The garden was full of lotuses and trees of flowers and fruits and was inhabited by sweetly singing birds and bumblebees.
Sloka 8:
Když mladé dívky s lotosovýma očima přišly ke břehu vodní nádrže, chtěly se pobavit tím, že se v ní vykoupou. Nechaly tedy šaty na břehu a začaly dovádět a cákat po sobě vodou.
Text 8:
When the young, lotus-eyed girls came to the bank of a reservoir of water, they wanted to enjoy by bathing. Thus they left their clothing on the bank and began sporting, throwing water on one another.
Sloka 9:
Když si takto hrály ve vodě, najednou uviděly kolem projíždět Pána Śivu, sedícího s manželkou Pārvatī na hřbetě svého býka. Styděly se za svou nahotu, a proto rychle vyběhly z vody a zahalily se svými oděvy.
Text 9:
While sporting in the water, the girls suddenly saw Lord Śiva passing by, seated on the back of his bull with his wife, Pārvatī. Ashamed because they were naked, the girls quickly got out of the water and covered themselves with their garments.
Sloka 10:
Śarmiṣṭhā si nevědomky oblékla šaty Devayānī, a tím ji velice rozzlobila. Devayānī pak řekla:
Text 10:
Śarmiṣṭhā unknowingly put Devayānī’s dress on her own body, thus angering Devayānī, who then spoke as follows.
Sloka 11:
“Jen se podívejte, co si dovoluje tahle služebná! Śarmiṣṭhā si oblékla moje šaty bez ohledu na jakoukoliv etiketu jako pes, který krade přečištěné máslo určené pro oběť!”
Text 11:
Oh, just see the activities of this servant-maid Śarmiṣṭhā! Disregarding all etiquette, she has put on my dress, just like a dog snatching clarified butter meant for use in a sacrifice.
Sloka 12-14:
“Patříme ke kvalifikovaným brāhmaṇům, kteří jsou uznáváni jako tvář Nejvyšší Osobnosti Božství. Svou askezí stvořili brāhmaṇové celý tento vesmír a ve svých srdcích stále chovají Absolutní Pravdu. To oni ukazují cestu vedoucí ke štěstí, cestu védské civilizace. Jelikož jsou na tomto světě jediným cílem uctívání, i velcí polobozi, vládci různých planet, a dokonce i Nejvyšší Osobnost Božství, Nadduše, nejvyšší očišťovatel a manžel bohyně štěstí, se k nim modlí a uctívají je. A my jsme hodni ještě větší úcty, neboť pocházíme z dynastie Bhṛgua. Přestože otec této ženy, jeden z démonů, je naším žákem, oblékla si moje šaty, jako když se śūdra zmocní védského poznání.”
Texts 12-14:
We are among the qualified brāhmaṇas, who are accepted as the face of the Supreme Personality of Godhead. The brāhmaṇas have created the entire universe by their austerity, and they always keep the Absolute Truth within the core of their hearts. They have directed the path of good fortune, the path of Vedic civilization, and because they are the only worshipable objects within this world, they are offered prayers and worshiped even by the great demigods, the directors of the various planets, and even by the Supreme Personality of Godhead, the Supersoul, the supreme purifier, the husband of the goddess of fortune. And we are even more respectable because we are in the dynasty of Bhṛgu. Yet although this woman’s father, being among the demons, is our disciple, she has put on my dress, exactly like a śūdra taking charge of Vedic knowledge.
Sloka 15:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Śarmiṣṭhā, takto kárána krutými slovy, soptila hněvem. Sípala jako had, kousala se do spodního rtu a dceři Śukrācāryi řekla:
Text 15:
Śukadeva Gosvāmī said: When thus rebuked in cruel words, Śarmiṣṭhā was very angry. Breathing heavily like a serpent and biting her lower lip with her teeth, she spoke to the daughter of Śukrācārya as follows.
Sloka 16:
“Proč tolik mluvíš, ty žebračko, když nechápeš své postavení? Což nečekáte u našeho domu a nezávisíte na nás jako vrány?”
Text 16:
You beggar, since you don’t understand your position, why should you unnecessarily talk so much? Don’t all of you wait at our house, depending on us for your livelihood like crows?
Sloka 17:
Těmito bezcitnými slovy se Śarmiṣṭhā obořila na Devayānī, Śukrācāryovu dceru. Ze zlosti jí pak vzala šaty a svrhla ji do studny.
Text 17:
Using such unkind words, Śarmiṣṭhā rebuked Devayānī, the daughter of Śukrācārya. In anger, she took away Devayānī’s garments and threw Devayānī into a well.
Sloka 18:
Poté, co Śarmiṣṭhā shodila Devayānī do studny, odešla domů. Mezitím se ke studni přišel napít vody král Yayāti, který si vyjel na lov, a shodou okolností tam Devayānī uviděl.
Text 18:
After throwing Devayānī into the well, Śarmiṣṭhā went home. Meanwhile, King Yayāti, while engaged in a hunting excursion, went to the well to drink water and by chance saw Devayānī.
Sloka 19:
Jakmile spatřil Devayānī nahou ve studni, ihned jí hodil svůj svrchní oděv. Pak laskavě uchopil její ruku a vytáhl ji ven.
Text 19:
Seeing Devayānī naked in the well, King Yayāti immediately gave her his upper cloth. Being very kind to her, he caught her hand with his own and lifted her out.
Sloka 20-21:
Devayānī pak promluvila ke králi Yayātimu slovy plnými lásky a náklonnosti: “Ó králi, velký hrdino, jenž dobýváš města svých nepřátel, tím, že jsi mě vzal za ruku, jsi mě pojal za manželku. Nechť se mě už nikdo jiný nedotkne, neboť náš manželský vztah není dílem žádné lidské bytosti, ale prozřetelnosti.”
Texts 20-21:
With words saturated with love and affection, Devayānī said to King Yayāti: O great hero, O King, conqueror of the cities of your enemies, by accepting my hand you have accepted me as your married wife. Let me not be touched by others, for our relationship as husband and wife has been made possible by providence, not by any human being.
Sloka 22:
“Kvůli pádu do studny jsem se setkala s tebou. To jistě zařídila prozřetelnost. Když jsem proklela Kacu, syna učeného Bṛhaspatiho, proklel mě, že nebudu mít za manžela brāhmaṇu. Nemohu se tedy stát ženou žádného brāhmaṇy, ó pane mocných paží.”
Text 22:
Because of falling in the well, I met you. Indeed, this has been arranged by providence. After I cursed Kaca, the son of the learned scholar Bṛhaspati, he cursed me by saying that I would not have a brāhmaṇa for a husband. Therefore, O mighty-armed one, there is no possibility of my becoming the wife of a brāhmaṇa.
Sloka 23:
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Králi Yayātimu se takový sňatek nelíbil, neboť směrodatná písma ho neschvalují. Jelikož se však jednalo o zásah prozřetelnosti a byl upoután krásou Devayānī, její žádost přijal.
Text 23:
Śukadeva Gosvāmī continued: Because such a marriage is not sanctioned by regular scriptures, King Yayāti did not like it, but because it was arranged by providence and because he was attracted by Devayānī’s beauty, he accepted her request.
Sloka 24:
Poté, co se učený král vrátil do svého paláce, přišla Devayānī s pláčem domů a vyložila svému otci Śukrācāryovi vše, co se kvůli Śarmiṣṭě stalo. Vylíčila, jak byla shozena do studny, ale král ji zachránil.
Text 24:
Thereafter, when the learned King returned to his palace, Devayānī returned home crying and told her father, Śukrācārya, about all that had happened because of Śarmiṣṭhā. She told how she had been thrown into the well but was saved by the King.
Sloka 25:
Když Śukrācārya vyslechl, co se Devayānī stalo, jeho mysl byla zarmoucena. Zatracoval kněžské zaměstnání a velebil živobytí uñcha-vṛtti (sbírání obilí na polích), a tak i s dcerou odešel z domova.
Text 25:
As Śukrācārya listened to what had happened to Devayānī, his mind was very much aggrieved. Condemning the profession of priesthood and praising the profession of uñcha-vṛtti [collecting grains from the fields], he left home with his daughter.
Sloka 26:
Král Vṛṣaparvā pochopil, že ho Śukrācārya přichází potrestat či proklít. Proto ještě dříve, než Śukrācārya vešel do jeho domu, vyšel ven a padl na cestu, k nohám svého gurua. Tím ho uspokojil a zastavil jeho hněv.
Text 26:
King Vṛṣaparvā understood that Śukrācārya was coming to chastise or curse him. Consequently, before Śukrācārya came to his house, Vṛṣaparvā went out and fell down in the street at the feet of his guru and satisfied him, checking his wrath.
Sloka 27:
Mocný Śukrācārya se chvíli hněval, ale jakmile byl uchlácholen, řekl Vṛṣaparvovi: “Můj milý králi, splň prosím touhu Devayānī, neboť je to má dcera a nejsem schopen se jí v tomto světě vzdát nebo k ní být lhostejný.”
Text 27:
The powerful Śukrācārya was angry for a few moments, but upon being satisfied he said to Vṛṣaparvā: My dear King, kindly fulfill the desire of Devayānī, for she is my daughter and in this world I cannot give her up or neglect her.
Sloka 28:
Poté, co Vṛṣaparvā vyslechl Śukrācāryovu žádost, svolil, že splní touhu Devayānī, a očekával její slova. Devayānī pak vyslovila své přání: “Až se někdy na příkaz svého otce vdám, moje přítelkyně Śarmiṣṭhā musí jít se mnou jako moje služebná a její přítelkyně ji musejí doprovázet.”
Text 28:
After hearing Śukrācārya’s request, Vṛṣaparvā agreed to fulfill Devayānī’s desire, and he awaited her words. Devayānī then expressed her desire as follows: “Whenever I marry by the order of my father, my friend Śarmiṣṭhā must go with me as my maidservant, along with her friends.”
Sloka 29:
Vṛṣaparvā moudře usoudil, že nelibost Śukrācāryi by znamenala nebezpečí a že jeho potěšení mu přinese hmotný zisk. Splnil proto Śukrācāryův příkaz a sloužil mu jako otrok. Svou dceru Śarmiṣṭhu věnoval Devayānī, aby jí sloužila jako otrokyně společně s tisíci dalších žen.
Text 29:
Vṛṣaparvā wisely thought that Śukrācārya’s displeasure would bring danger and that his pleasure would bring material gain. Therefore he carried out Śukrācārya’s order and served him like a slave. He gave his daughter Śarmiṣṭhā to Devayānī, and Śarmiṣṭhā served Devayānī like a slave, along with thousands of other women.
Sloka 30:
Když Śukrācārya dal Devayānī Yayātimu za manželku, zařídil, aby ji Śarmiṣṭhā doprovázela, ale varoval krále: “Nikdy nedovol této dívce, Śarmiṣṭě, aby s tebou sdílela lože, můj milý králi.”
Text 30:
When Śukrācārya gave Devayānī in marriage to Yayāti, he had Śarmiṣṭhā go with her, but he warned the King, “My dear King, never allow this girl Śarmiṣṭhā to lie with you in your bed.”
Sloka 31:
Ó králi Parīkṣite, poté, co Śarmiṣṭhā viděla Devayānī s pěkným synem, přišla jednou za králem Yayātim v době vhodné pro početí. Na odlehlém místě požádala manžela své přítelkyně Devayānī, aby jí také umožnil mít syna.
Text 31:
O King Parīkṣit, upon seeing Devayānī with a nice son, Śarmiṣṭhā once approached King Yayāti at the appropriate time for conception. In a secluded place, she requested the King, the husband of her friend Devayānī, to enable her to have a son also.
Sloka 32:
Když princezna Śarmiṣṭhā poprosila krále Yayātiho o syna, král vzal v úvahu náboženské zásady, a proto souhlasil, že jí splní její touhu. Přestože si vzpomněl na varování Śukrācāryi, považoval toto spojení za přání Nejvyššího, a měl se Śarmiṣṭhou pohlavní styk.
Text 32:
When Princess Śarmiṣṭhā begged King Yayāti for a son, the King was certainly aware of the principles of religion, and therefore he agreed to fulfill her desire. Although he remembered the warning of Śukrācārya, he thought of this union as the desire of the Supreme, and thus he had sex with Śarmiṣṭhā.
Sloka 33:
Devayānī se narodil Yadu a Turvasu a Śarmiṣṭě se narodil Druhyu, Anu a Pūru.
Text 33:
Devayānī gave birth to Yadu and Turvasu, and Śarmiṣṭhā gave birth to Druhyu, Anu and Pūru.
Sloka 34:
Když se pyšná Devayānī dozvěděla z vnějších zdrojů, že Śarmiṣṭhu oplodnil její manžel, rozzuřilo ji to a hned se vydala do domu svého otce.
Text 34:
When the proud Devayānī understood from outside sources that Śarmiṣṭhā was pregnant by her husband, she was frenzied with anger. Thus she departed for her father’s house.
Sloka 35:
Král Yayāti, pln chtíče, pospíchal za svou ženou, dostihl ji a snažil se ji uchlácholit příjemnými slovy a masírováním nohou, ale žádným způsobem se mu ji nepodařilo upokojit.
Text 35:
King Yayāti, who was very lusty, followed his wife, caught her and tried to appease her by speaking pleasing words and massaging her feet, but he could not satisfy her by any means.
Sloka 36:
Śukrācārya byl krajně rozhněvaný. “Ty prolhaný chtivý hlupáku, který paseš po ženách! Spáchal jsi velkou nepravost,” řekl. “Proto tě proklínám, aby tě postihly a znetvořily stáří a nemohoucnost!”
Text 36:
Śukrācārya was extremely angry. “You untruthful fool, lusting after women! You have done a great wrong,” he said. “I therefore curse you to be attacked and disfigured by old age and invalidity.”
Sloka 37:
Král Yayāti řekl: “Ó ctihodný, učený brāhmaṇo, ještě jsem s tvojí dcerou neuspokojil své pohlavní touhy.” Śukrācārya pak odpověděl: “Můžeš své stáří předat někomu, kdo bude ochoten je vyměnit za své mládí.”
Text 37:
King Yayāti said, “O learned, worshipable brāhmaṇa, I have not yet satisfied my lusty desires with your daughter.” Śukrācārya then replied, “You may exchange your old age with someone who will agree to transfer his youth to you.”
Sloka 38:
Jakmile Yayāti dostal od Śukrācāryi toto požehnání, požádal svého nejstaršího syna: “Yadu, můj milý synu, dej mi prosím své mládí výměnou za mé stáří a nemohoucnost.”
Text 38:
When Yayāti received this benediction from Śukrācārya, he requested his eldest son: My dear son Yadu, please give me your youth in exchange for my old age and invalidity.
Sloka 39:
“Mé pohlavní touhy ještě nejsou uspokojeny, milý synu. Chceš-li mi prokázat laskavost, můžeš si vzít stáří, které na mě uvalil tvůj děd, otec tvé matky. Já si vezmu tvé mládí, abych si mohl ještě pár let užívat.
Text 39:
My dear son, I am not yet satisfied in my sexual desires. But if you are kind to me, you can take the old age given by your maternal grandfather, and I may take your youth so that I may enjoy life for a few years more.
Sloka 40:
Yadu odpověděl: “Můj milý otče, na tebe již dolehlo stáří, i když jsi byl také mladý muž. Já však o tvé stáří a nemohoucnost nestojím, protože dokud si člověk neužije hmotného štěstí, nemůže dospět k odříkání.”
Text 40:
Yadu replied: My dear father, you have already achieved old age, although you also were a young man. But I do not welcome your old age and invalidity, for unless one enjoys material happiness, one cannot attain renunciation.
Sloka 41:
Ó Mahārāji Parīkṣite, Yayāti podobně žádal své další syny, aby s ním vyměnili své mládí za jeho stáří. Turvasu, Druhyu ani Anu však neznali náboženské zásady. Mysleli si, že jejich pomíjivé mládí je věčné, a proto odmítli splnit otcovo nařízení.
Text 41:
O Mahārāja Parīkṣit, Yayāti similarly requested his sons Turvasu, Druhyu and Anu to exchange their youth for his old age, but because they were unaware of religious principles, they thought that their flickering youth was eternal, and therefore they refused to carry out their father’s order.
Sloka 42:
Potom král Yayāti požádal Pūrua, který byl mladší než tito tři bratři, ale lepšího charakteru. “Nebuď neposlušný jako tvoji starší bratři, můj milý synu, neboť to ti nepřísluší.”
Text 42:
King Yayāti then requested Pūru, who was younger than these three brothers but more qualified, “My dear son, do not be disobedient like your elder brothers, for that is not your duty.”
Sloka 43:
Pūru odpověděl: “Kdo na tomto světě dokáže splatit dluh svému otci? Milostí otce získá živá bytost lidské tělo, které jí umožňuje stát se společníkem Nejvyššího Pána.”
Text 43:
Pūru replied: O Your Majesty, who in this world can repay his debt to his father? By the mercy of one’s father, one gets the human form of life, which can enable one to become an associate of the Supreme Lord.
Sloka 44:
“Prvotřídní syn předvídá, co po něm otec bude chtít, a jedná podle toho. Ten, který jedná na otcův pokyn, patří do druhé třídy. A syn, který plní otcovo nařízení bez patřičné úcty, náleží do třetí třídy. Syn, který však odmítne vyhovět příkazu svého otce, je jako jeho výkaly.”
Text 44:
A son who acts by anticipating what his father wants him to do is first class, one who acts upon receiving his father’s order is second class, and one who executes his father’s order irreverently is third class. But a son who refuses his father’s order is like his father’s stool.
Sloka 45:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Tak syn jménem Pūru s radostí přijal stáří svého otce Yayātiho, který si vzal mládí svého syna a užíval si hmotného světa, jak si přál.
Text 45:
Śukadeva Gosvāmī said: In this way, O Mahārāja Parīkṣit, the son named Pūru was very pleased to accept the old age of his father, Yayāti, who took the youth of his son and enjoyed this material world as he required.
Sloka 46:
Poté se král Yayāti stal pánem celého světa, který se skládá ze sedmi ostrovů, a vládl občanům přesně jako otec. Jelikož získal mládí svého syna, jeho smysly zůstaly neoslabené a užíval si tolik hmotného štěstí, kolik chtěl.
Text 46:
Thereafter, King Yayāti became the ruler of the entire world, consisting of seven islands, and ruled the citizens exactly like a father. Because he had taken the youth of his son, his senses were unimpaired, and he enjoyed as much material happiness as he desired.
Sloka 47:
Devayānī, drahá manželka Mahārāje Yayātiho, svému muži na odloučených místech prostřednictvím své mysli, slov, těla a vším nezbytným neustále poskytovala nejvyšší možnou transcendentální blaženost.
Text 47:
In secluded places, engaging her mind, words, body and various paraphernalia, Devayānī, the dear wife of Mahārāja Yayāti, always brought her husband the greatest possible transcendental bliss.
Sloka 48:
Král Yayāti konal různé oběti, při kterých rozdával bohaté dary brāhmaṇům, aby uspokojil Nejvyššího Pána, Hariho, jenž je zdrojem všech polobohů a cílem všeho védského poznání.
Text 48:
King Yayāti performed various sacrifices, in which he offered abundant gifts to the brāhmaṇas to satisfy the Supreme Lord, Hari, who is the reservoir of all the demigods and the object of all Vedic knowledge.
Sloka 49:
Nejvyšší Pán, Vāsudeva, jenž stvořil vesmírný projev, se jeví jako všeprostupující, tak jako nebe, které nese mraky. A když je stvoření zničeno, vše vstoupí do Nejvyššího Pána, Viṣṇua, a rozmanitost přestane být projevena.
Text 49:
The Supreme Lord, Vāsudeva, who created the cosmic manifestation, exhibits Himself as all-pervading, like the sky that holds clouds. And when the creation is annihilated, everything enters into the Supreme Lord, Viṣṇu, and varieties are no longer manifested.
Sloka 50:
Mahārāja Yayāti uctíval bez hmotných tužeb Nejvyššího Pána, jenž sídlí v srdci každého jako Nārāyaṇa a je hmotnýma očima neviditelný, přestože existuje všude.
Text 50:
Without material desires, Mahārāja Yayāti worshiped the Supreme Lord, who is situated in everyone’s heart as Nārāyaṇa and is invisible to material eyes, although existing everywhere.
Sloka 51:
I když byl Mahārāja Yayāti králem celého světa a pomocí své mysli a pěti smyslů se po tisíc let těšil z hmotného vlastnictví, nemohl dosáhnout uspokojení.
Text 51:
Although Mahārāja Yayāti was the king of the entire world and he engaged his mind and five senses in enjoying material possessions for one thousand years, he was unable to be satisfied.