Skip to main content

KAPITOLA PATNÁCTÁ

CAPÍTULO 15

Paraśurāma, válečnická inkarnace Pána

Paraśurāma, el avatāra guerrero

Tato kapitola popisuje potomky Gādhiho, jenž se narodil v dynastii Aily.

Este capítulo relata la historia de Gādhi, un rey de la dinastía de Aila.

Z lůna Urvaśī vzešlo šest synů: Āyu, Śrutāyu, Satyāyu, Raya, Jaya a Vijaya. Śrutāyu měl syna Vasumāna, Satyāyu Śrutañjayu, Raya Eku, Jaya Amitu a Vijaya Bhīmu. Syn Bhīmy se jmenoval Kāñcana, synem Kāñcany byl Hotraka a synem Hotraky byl Jahnu, který se proslavil tím, že jedním douškem vypil všechnu vodu Gangy. Potomky Jahnua se jeden po druhém stávali Puru, Balāka, Ajaka a Kuśa. Kuśovi synové se jmenovali Kuśāmbu, Tanaya, Vasu a Kuśanābha. Synem Kuśāmbua se stal Gādhi, který měl dceru jménem Satyavatī. Ta se provdala za Ṛcīku Muniho, když pro ni získal bohatý svatební dar, a porodila mu Jamadagniho. Synem Jamadagniho byl Rāma neboli Paraśurāma. Když král jménem Kārtavīryārjuna ukradl Jamadagnimu krávu plnící všechna přání, Paraśurāma, jehož učenci prohlašují za śaktyāveśa-avatāra Nejvyšší Osobnosti Božství, ho zabil. Později navíc jedenadvacetkrát vyhubil celý rod kṣatriyů. Jamadagni mu poté, co zabil Kārtavīryārjunu, řekl, že zabití krále je hříšné a že jako brāhmaṇa měl přestupek tolerovat. Doporučil tedy Paraśurāmovi, aby svůj hřích odčinil návštěvou různých svatých míst.

Del vientre de Urvaśī nacieron seis hijos, llamados Āyu, Śrutāyu, Satyāyu, Raya, Jaya y Vijaya. El hijo de Śrutāyu fue Vasumān, el hijo de Satyāyu fue Śrutañjaya, el hijo de Raya fue Eka, el hijo de Jaya fue Amita, y el hijo de Vijaya fue Bhīma. El hijo de Bhīma fue Kāñcana, el hijo de Kāñcana fue Hotraka, y el hijo de Hotraka fue Jahnu, famoso por haberse bebido toda el agua del Ganges de un sorbo. Los sucesivos descendientes de Jahnu fueron Puru, Balāka, Ajaka y Kuśa. Kuśa fue padre de Kuśāmbu, Tanaya, Vasu y Kuśanābha. De Kuśāmbu nació Gādhi, que tuvo una hija llamada Satyavatī. Satyavatī se casó con Ṛcīka Muni después de que el muni ofreciese una cuantiosa dote. De la unión de Satyavatī y Ṛcīka Muni nació Jamadagni. El hijo de Jamadagni fue Rāma, Paraśurāma. Cuando el rey Kārtavīryārjuna robó la vaca de deseos de Jamadagni, Paraśurāma, en quien los sabios expertos reconocen una encarnación saktyāveśa de la Suprema Personalidad de Dios, mató a Kārtavīryārjuna. Más tarde, Paraśurāma aniquiló veintiuna veces a toda la dinastía kṣatriya. Después de que Paraśurāma matase a Kārtavīryārjuna, Jamadagni le dijo que matar a un rey es un acto pecaminoso, y que, como brāhmaṇa, debería de haber tolerado la ofensa. Por ello, Jamadagni aconsejó a Paraśurāma que expiase su pecado viajando a diversos lugares sagrados.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Ó králi Parīkṣite, Purūravā zplodil v lůně Urvaśī šest synů. Jmenovali se Āyu, Śrutāyu, Satyāyu, Raya, Vijaya a Jaya.
Text 1:
Śukadeva Gosvāmī dijo: ¡Oh, rey Parīkṣit!, Purūravā engendró seis hijos en el vientre de Urvaśī. Sus nombres fueron: Āyu, Śrutāyu, Satyāyu, Raya, Vijaya y Jaya.
Sloka 2-3:
Śrutāyu měl syna Vasumāna, Satyāyu syna Śrutañjayu, Raya měl Eku, Jaya Amitu a Vijaya Bhīmu. Synem Bhīmy byl Kāñcana, jeho synem byl Hotraka a synem Hotraky byl Jahnu, který jedním douškem vypil všechnu vodu Gangy.
Texts 2-3:
El hijo de Śrutāyu fue Vasumān; el hijo de Satyāyu, Śrutañjaya; el hijo de Raya, Eka; el hijo de Jaya, Amita; y el hijo de Vijaya, Bhīma. El hijo de Bhīma fue Kāñcana; el hijo de Kāñcana fue Hotraka; y el hijo de Hotraka fue Jahnu, que se bebió de un sorbo toda el agua del Ganges.
Sloka 4:
Jahnuovi se narodil Puru, Puruovi Balāka, Balākovi Ajaka a Ajakovi Kuśa. Ten měl čtyři syny, kteří se jmenovali Kuśāmbu, Tanaya, Vasu a Kuśanābha. Synem Kuśāmbua byl Gādhi.
Text 4:
El hijo de Jahnu fue Puru, el hijo de Puru fue Balāka, el hijo de Bālaka fue Ajaka, y el hijo de Ajaka fue Kuśa. Kuśa tuvo cuatro hijos: Kuśāmbu, Tanaya, Vasu y Kuśanābha. El hijo de Kuśāmbu fue Gādhi.
Sloka 5-6:
Král Gādhi měl dceru jménem Satyavatī, kterou od něho chtěl za manželku bráhmanský mudrc Ṛcīka. Král Gādhi však Ṛcīku nepovažoval za vhodného manžela pro svou dceru, a proto mu řekl: “Milý pane, patřím k dynastii krále Kuśi. Jsme vznešení kṣatriyové, a proto musíš mé dceři dát nějaký svatební dar. Přiveď alespoň tisíc koní, z nichž každý bude zářit jako světlo měsíce a bude mít jedno ucho černé; ať už pravé nebo levé.”
Texts 5-6:
El rey Gādhi tuvo una hija llamada Satyavatī, cuya mano le fue solicitada por un sabio brāhmaṇa llamado Ṛcīka. El rey Gādhi, sin embargo, no consideraba a Ṛcīka un esposo adecuado para su hija, de modo que le dijo: «Mi querido señor, yo pertenezco a la dinastía de Kuśa, una familia de kṣatriyas muy aristocrática, así que debes darme una dote por mi hija. Tienes que traerme un mínimo de mil caballos que sean tan brillantes como la luna y con una oreja negra. No me importa si es la derecha o la izquierda».
Sloka 7:
Když král Gādhi vznesl tento požadavek, velký mudrc Ṛcīka pochopil, co má na mysli. Vydal se tedy za polobohem Varuṇou a od něho přivedl tisíc koní, jež Gādhi vyžadoval. Poté, co mu je dal, se oženil s jeho nádhernou dcerou.
Text 7:
Cuando el rey Gādhi puso esa condición, el gran sabio Ṛcīka entendió lo que el rey tenía en mente. Acto seguido, fue a ver al semidiós Varuṇa y obtuvo los mil caballos que Gādhi había pedido. Tras entregar los caballos al rey, el sabio se casó con su hermosa hija.
Sloka 8:
Manželka i tchyně Ṛcīky Muniho si pak přály mít syna a požádaly muniho, aby připravil obětinu. Mudrc Ṛcīka tedy připravil jednu obětinu s bráhmanskou mantrou pro svou ženu a druhou s mantrou kṣatriyů pro svou tchyni. Potom se odešel vykoupat.
Text 8:
La esposa y la suegra de Ṛcīka Muni, deseando tener un hijo cada una, pidieron al muni que preparase una oblación. Ṛcīka Muni preparó entonces una oblación para su esposa con un mantra brāhmaṇa, y otra para su suegra con un mantra kṣatriya. Después de esto, salió a bañarse.
Sloka 9:
Mezitím Satyavatina matka požádala svou dceru o její obětinu, neboť si myslela, že ta, kterou Ṛcīka připravil pro svou manželku, bude jistě lepší. Satyavatī tedy dala svou obětinu matce a sama snědla matčinu.
Text 9:
Entre tanto, la madre de Satyavatī pidió a su hija la oblación que el sabio Ṛcīka había preparado para ella, pensando que, por tratarse de su esposa, debía de ser mejor que la suya. Satyavatī, entonces, dio a su madre su propia oblación y comió la destinada a su madre.
Sloka 10:
Když se velký mudrc Ṛcīka po koupeli vrátil domů a zjistil, co se v jeho nepřítomnosti stalo, řekl své ženě Satyavatī: “Udělala jsi velkou chybu. Tvůj syn bude nelítostným kṣatriyou, připraveným ztrestat kohokoliv, a tvůj bratr bude znalcem duchovní vědy.”
Text 10:
Después de bañarse, el gran sabio Ṛcīka regresó a casa y, dándose cuenta de lo sucedido en su ausencia, dijo a su esposa, Satyavatī: «Has cometido un gran error. Tu hijo será un terrible kṣatriya, con poder para castigar a todos, y tu hermano será un sabio erudito en la ciencia espiritual».
Sloka 11:
Satyavatī však vlídnými slovy Ṛcīku Muniho uklidnila a žádala ho, aby z jejího syna nebyl nelítostný kṣatriya. Ṛcīka Muni na to pravil: “Pak tedy tvůj vnuk bude mít povahu kṣatriyi!” Tak se Satyavatī narodil syn jménem Jamadagni.
Text 11:
Satyavatī calmó a Ṛcīka Muni con palabras dulces y le pidió que su hijo no fuese un terrible kṣatriya. Ṛcīka Muni contestó: «Entonces será tu nieto quien tenga espíritu kṣatriya». Así fue como nació Jamadagni, el hijo de Satyavatī.
Sloka 12-13:
Satyavatī se později stala posvátnou řekou Kauśikī, aby očišťovala celý svět, a její syn Jamadagni se oženil s Reṇukou, dcerou Reṇua. Z lůna Reṇuky oplodněného Jamadagniho semenem se pak narodilo mnoho synů v čele s Vasumānem. Nejmladší z nich se jmenoval Rāma či Paraśurāma.
Texts 12-13:
Más tarde, Satyavatī se transformó en el sagrado río Kauśikī para purificar el mundo entero; Jamadagni, su hijo, se casó con Reṇukā, la hija de Reṇu. El semen de Jamadagni generó muchos hijos en el vientre de Reṇukā. El mayor de todos fue Vasumān, y el menor se llamó Rāma, o Paraśurāma.
Sloka 14:
Učení mudrci uznávají Paraśurāmu za slavnou inkarnaci Vāsudevy a ničitele Kārtavīryovy dynastie. Paraśurāma jedenadvacetkrát vyhladil všechny kṣatriyi na Zemi.
Text 14:
Los sabios eruditos reconocen en Paraśurāma a la famosa encarnación de Vāsudeva que exterminó la dinastía de Kārtavīrya. Paraśurāma mató a todos los kṣatriyas de la Tierra veintiuna veces.
Sloka 15:
Když členové královského rodu kvůli své nadměrné pýše způsobené hmotnými kvalitami vášně a nevědomosti propadli bezbožnému životu a přestali dbát na zákony ustanovené brāhmaṇy, Paraśurāma je zabil. Třebaže jejich přestupek nebyl příliš vážný, zahubil je, aby tak zmenšil břímě světa.
Text 15:
Influenciados por las modalidades de la pasión y la ignorancia, los reyes mostraban un orgullo desmesurado y, debido a ello, se habían vuelto irreligiosos y ya no hacían ningún caso de las leyes que les dictaban los brāhmaṇas. Al ver la situación, Paraśurāma les mató. Aunque la ofensa cometida no era demasiado grave, Paraśurāma les mató para disminuir la carga del mundo.
Sloka 16:
Král Parīkṣit se zeptal Śukadevy Gosvāmīho: “Jakého přestupku se kṣatriyové, kteří nedovedli ovládat své smysly, vůči Pánu Paraśurāmovi, inkarnaci Nejvyšší Osobnosti Božství, dopustili, že opakovaně vyhlazoval jejich rod?”
Text 16:
El rey Parīkṣit preguntó a Śukadeva Gosvāmī: Sin poder controlar los sentidos, los kṣatriyas cometieron una ofensa ante el Señor Paraśurāma, la encarnación de la Suprema Personalidad de Dios. ¿Cuál fue esa ofensa que llevó al Señor a exterminar las dinastías kṣatriyas una y otra vez?
Sloka 17-19:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Nejlepší z kṣatriyů, Kārtavīryārjuna, král Haihayů, uctíval Dattātreyu, úplnou expanzi Nejvyšší Osobnosti Božství, Nārāyaṇa, a díky tomu získal tisíc paží. Získal také požehnání, že ho žádní nepřátelé nebudou moci porazit, a dále neomezeně mocné smysly, krásu, vliv, sílu, slávu a mystickou moc, s níž může dosáhnout všech dokonalostí yogy, jako jsou například aṇimā a laghimā. Dokonale vybaven tímto bohatstvím putoval po celém vesmíru bez jakýchkoliv překážek, stejně jako vítr.
Texts 17-19:
Śukadeva Gosvāmī dijo: Kārtavīryārjuna, rey de los haihayas, era el mejor de los kṣatriyas. Como resultado de su adoración de Dattātreya, la expansión plenaria de la Suprema Personalidad de Dios, Nārāyaṇa, había recibido mil brazos. Además, era invencible para sus enemigos. El poder de sus sentidos no conocía obstáculos; estaba dotado de belleza, influencia, fuerza y fama, y poseía el poder místico que permite alcanzar todas las perfecciones del yoga, como aṇimā y laghimā. Así dotado de plena opulencia, recorría el universo libre como el viento, sin hallar oposición.
Sloka 20:
Jednou, když si pyšný Kārtavīryārjuna užíval ve vodách řeky Narmady, obklopen nádhernými ženami a ozdoben girlandou vítězství, zastavil svými pažemi tok řeky.
Text 20:
Cierto día, mientras disfrutaba en las aguas del río Narmadā, rodeado de hermosas mujeres y engalanado con un collar de flores en señal de victoria, el envanecido Kārtavīryārjuna detuvo el flujo del agua con sus brazos.
Sloka 21:
Kārtavīryārjuna způsobil, že voda začala téci opačným směrem, a zaplavila tak tábor Rāvaṇy postavený na březích Narmady poblíž města Māhiṣmatī. Desetihlavý Rāvaṇa se považoval za velkého hrdinu a nemohl strpět Kārtavīryārjunovu moc. Nenechal si to tedy líbit.
Text 21:
Kārtavīryārjuna hizo que el agua fluyese en sentido contrario, causando así la inundación del campamento que Rāvaṇa había establecido a orillas del Narmadā, cerca de la ciudad de Māhiṣmatī. Esto era más de lo que podía tolerar Rāvaṇa, el de las diez cabezas, que se consideraba un gran héroe y no podía consentir el poder de Kārtavīryārjuna.
Sloka 22:
Když Rāvaṇa Kārtavīryārjunu urazil tím, že se ho pokusil zesměšnit v přítomnosti žen, Kārtavīryārjuna ho snadno zajal a uvěznil ve městě Māhiṣmatī, jako když lovec chytí opici. Pak ho s pohrdáním propustil.
Text 22:
Rāvaṇa ofendió a Kārtavīryārjuna tratando de insultarle en presencia de las mujeres, pero Kārtavīryārjuna lo apresó con la facilidad con que se atrapa a un mono, y lo puso bajo custodia en la ciudad de Māhiṣmatī, para después soltarlo desdeñosamente.
Sloka 23:
Jednou, když se Kārtavīryārjuna bezcílně toulal odlehlým lesem a lovil zvěř, přišel k obydlí Jamadagniho.
Text 23:
Cierto día, Kārtavīryārjuna salió a cazar y, mientras se paseaba ociosamente por un bosque solitario, llegó a la morada de Jamadagni.
Sloka 24:
Mudrc Jamadagni, který se v lese oddával přísné askezi, krále vlídně přijal i s jeho vojáky, ministry a nosiči. Zajistil vše potřebné k uctění svých hostů, neboť vlastnil krávu kāmadhenu, jež dokázala poskytnout cokoliv.
Text 24:
El sabio Jamadagni, que realizaba grandes austeridades en el bosque, recibió muy bien al rey, que venía con sus soldados, ministros y porteadores. Como poseía una vaca kāmadhenu que le abastecía de todo, dispuso de todo lo necesario para adorar a sus visitantes.
Sloka 25:
Kārtavīryārjuna usoudil, že Jamadagni je mocnější a bohatší než on, protože vlastní drahokam v podobě kāmadhenu. Proto ani on, ani jeho lidé, Haihayové, Jamadagniho přijetí nijak zvlášť neocenili. Naopak si přáli získat kāmadhenu, která se hodila k provádění oběti agnihotra.
Text 25:
Kārtavīryārjuna pensó que Jamadagni era más poderoso y rico que él, pues poseía aquella joya en forma de kāmadhenu. Por esa razón, ni él ni sus hombres, los haihayas, apreciaron demasiado la recepción que Jamadagni les había ofrecido. Por el contrario, lo que querían era adueñarse de la kāmadhenu, que era útil para la celebración del sacrificio agnihotra.
Sloka 26:
Kārtavīryārjuna, pyšný na svou hmotnou sílu, navedl své lidi, aby Jamadagniho kāmadhenu ukradli. Muži ji pak naříkající i s jejím teletem odvlekli do Māhiṣmatī, Kārtavīryārjunova sídelního města.
Text 26:
Envanecido de su poder material, Kārtavīryārjuna incitó a sus hombres a robar la kāmadhenu de Jamadagni. Llorando sin cesar, la kāmadhenu y su ternero fueron llevados por la fuerza a Māhiṣmatī, la capital de Kārtavīryārjuna.
Sloka 27:
Poté, když už byl Kārtavīryārjuna pryč i s kāmadhenu, se do āśramu vrátil Paraśurāma, nejmladší syn Jamadagniho. Jakmile slyšel o králově ohavném činu, rozzlobil se jako had, na něhož někdo šlápl.
Text 27:
Paraśurāma, el hijo menor de Jamadagni, regresó al āśrama cuando ya Kārtavīryārjuna se había llevado la kāmadhenu. Al saber de la infamia cometida por Kārtavīryārjuna, Paraśurāma se irritó como una serpiente pisoteada.
Sloka 28:
Rozlícený Pán Paraśurāma uchopil svou hrozivou sekyru, svůj štít, luk a toulec se šípy a pronásledoval Kārtavīryārjunu, tak jako lev pronásleduje slona.
Text 28:
Empuñando su terrible hacha y armándose con su escudo, su arco y una aljaba de flechas, el Señor Paraśurāma, cuya rabia no tenía límites, salió en persecución de Kārtavīryārjuna, como un león que persigue a un elefante.
Sloka 29:
Když král Kārtavīryārjuna vstupoval do svého sídelního města Māhiṣmatī Purī, spatřil Pána Paraśurāmu, nejlepšího z Bhṛguovy dynastie, jenž mu kráčel v patách se sekyrou, štítem, lukem a šípy v ruce. Byl zahalen do černé jelení kůže a prameny jeho spletených vlasů zářily jako světlo slunce.
Text 29:
Al entrar en Māhiṣmatī Purī, su capital, el rey Kārtavīryārjuna vio al Señor Paraśurāma, el mejor de la dinastía Bhṛgu, que venía tras él, armado con un hacha, un escudo, un arco y flechas. El Señor Paraśurāma estaba vestido con una piel de ciervo negro, y sus enredados cabellos parecían los rayos del sol.
Sloka 30:
Když Kārtavīryārjuna spatřil Paraśurāmu, ihned z něho dostal strach a poslal mnoho slonů, vozů, koní a pěšáků s kyji, meči, šípy a zbraněmi ṛṣṭi, śataghni, śakti a mnoha dalšími, aby proti němu bojovali. Vyslal celých sedmnáct akṣauhiṇī vojáků, aby ho zadrželi, ale Pán Paraśurāma je sám všechny pobil.
Text 30:
Kārtavīryārjuna sintió miedo de Paraśurāma nada más verle, de modo que envió muchos elefantes, cuadrigas, caballos y soldados de infantería equipados con mazas, espadas, flechas, ṛṣṭis, śataghnis, śaktis y muchas otras armas para luchar contra él. Kārtavīryārjuna envió diecisiete akṣauhiṇīs completos para detener a Paraśurāma. Pero el Señor Paraśurāma los mató a todos sin ninguna ayuda.
Sloka 31:
Pán Paraśurāma byl mistrem v pobíjení vojska nepřítele a rychlostí mysli a větru rozsekával nepřátele svou sekyrou (paraśu). Všude, kam se vydal, padali jeho protivníci k zemi s usekanýma nohama, rukama i rameny a spolu s jejich vozataji i slony a koňmi, na kterých jeli, byli usmrceni.
Text 31:
El Señor Paraśurāma, que era experto en destruir la fuerza militar del enemigo, manejó su hacha [paraśu] a la velocidad de la mente y del viento, destrozando con ella a sus enemigos. Allí donde iba, los enemigos caían con la cabeza, las piernas y los brazos cercenados, sus aurigas muertos, y todas sus monturas, elefantes y caballos, exterminados.
Sloka 32:
Pán Paraśurāma svou sekyrou a šípy rozbíjel na kusy štíty, vlajky, luky a těla Kārtavīryārjunových vojáků, kteří padli na bojišti, a rozbahnil zemi jejich krví. Když Kārtavīryārjuna viděl tuto prohru, rozzuřeně se vřítil na bitevní pole.
Text 32:
Con el hacha y las flechas, el Señor Paraśurāma cortó en pedazos los escudos, las banderas, los arcos y los cuerpos de los soldados de Kārtavīryārjuna, que caían en el campo de batalla, embarrando el suelo con su sangre. Testigo de aquellos reveses, Kārtavīryārjuna se puso furioso y se lanzó al campo de batalla.
Sloka 33:
Kārtavīryārjuna pak svými tisíci pažemi současně přiložil šípy k pěti stům luků, aby Pána Paraśurāmu zabil. Pán Paraśurāma, nejlepší z bojovníků, však vystřelil svým jediným lukem tolik šípů, že všechny šípy a luky v Kārtavīryārjunových rukách ihned roztříštil.
Text 33:
Usando sus mil brazos, Kārtavīryārjuna apuntó al Señor Paraśurāma con quinientos arcos a la vez, dispuesto a matarle. Pero el Señor Paraśurāma, el mejor de los luchadores, disparó con su único arco tantas flechas como fueron precisas para, en un instante, cortar en pedazos todas las flechas y arcos de Kārtavīryārjuna.
Sloka 34:
Když byly jeho šípy rozbity na kusy, Kārtavīryārjuna vlastníma rukama vyvrátil mnoho stromů a kopců a znovu se nezadržitelně řítil na Pána Paraśurāmu, aby ho zabil. Tehdy však Paraśurāma s nesmírnou silou usekal svou sekyrou jeho paže, jako když se usekne hlava hadovi.
Text 34:
Viendo sus flechas destrozadas, Kārtavīryārjuna arrancó muchos árboles y montañas con sus manos y de nuevo se lanzó impetuosamente contra el Señor Paraśurāma para matarle. Pero Paraśurāma, manejando su hacha con mucha fuerza, cortó a Kārtavīryārjuna todos sus brazos, que cayeron cercenados como capuchas de serpiente.
Sloka 35-36:
Poté Paraśurāma sťal jako vrchol hory hlavu již bezrukého Kārtavīryārjuny. Když deset tisíc Kārtavīryārjunových synů spatřilo, že jejich otec padl, všichni strachy utekli. Paraśurāma, jenž pobil své nepřátele, poté vysvobodil kāmadhenu, která prožila veliké utrpení, a přivedl ji i s teletem zpátky do svého obydlí, kde ji předal otci, Jamadagnimu.
Texts 35-36:
Seguidamente, Paraśurāma cortó, como si del pico de una montaña se tratara, la cabeza de Kārtavīryārjuna, que ya había perdido los brazos. Al ver la muerte de su padre, los diez mil hijos de Kārtavīryārjuna huyeron despavoridos. Después de acabar con el enemigo, Paraśurāma liberó a la kāmadhenu, que había sufrido mucho, y regresó con ella y con su ternero a su āśrama, donde la entregó a su padre, Jamadagni.
Sloka 37:
Paraśurāma popsal svému otci a bratrům, jak zabil Kārtavīryārjunu. Když Jamadagni vyslechl vyprávění o těchto skutcích, ke svému synovi promluvil.
Text 37:
Paraśurāma contó a su padre y a sus hermanos cómo había matado a Kārtavīryārjuna. Después de escuchar su relato, Jamadagni instruyó a su hijo con las siguientes palabras.
Sloka 38:
“Ó velký hrdino, můj milý synu Paraśurāmo, zbytečně jsi zabil krále, který je pokládán za vtělení všech polobohů, a spáchal jsi tak hřích.”
Text 38:
¡Oh, gran héroe, mi querido hijo Paraśurāma!, has matado al rey, a quien se considera la personificación de todos los semidioses, sin que fuera necesario. Así has incurrido en pecado.
Sloka 39:
“Můj milý synu, jsme všichni brāhmaṇové a obyčejní lidé nás uctívají pro naši schopnost odpouštět. Právě díky této vlastnosti získal Pán Brahmā, nejvyšší duchovní učitel tohoto vesmíru, své postavení.”
Text 39:
Mi querido hijo, nosotros somos brāhmaṇas, y poseemos la virtud del perdón, que nos ha hecho merecer la adoración de la gente. Es esa cualidad la que ha determinado que el Señor Brahmā, el maestro espiritual supremo del universo, ocupe su puesto.
Sloka 40:
“Povinností brāhmaṇy je pěstovat schopnost odpouštět, která září tak jako slunce. Ti, kdo odpouštějí, těší Hariho, Nejvyšší Osobnost Božství.”
Text 40:
El deber del brāhmaṇa es cultivar la virtud del perdón, que lo ilumina todo como el sol. La Suprema Personalidad de Dios, Hari, Se complace con aquellos que saben perdonar.
Sloka 41:
“Můj milý synu, zabití krále, který je svrchovaným panovníkem, je těžší hřích než zabití brāhmaṇy. Nyní však můžeš tento velký hřích odčinit, když si budeš vědom Kṛṣṇy a půjdeš uctívat svatá místa.”
Text 41:
Mi querido hijo, matar a un rey que es emperador es un pecado más grave que matar a un brāhmaṇa. Pero si ahora te vuelves consciente de Kṛṣṇa y adoras los lugares sagrados, podrás expiar ese gran pecado.