Démoni si mysleli, že předek hada je příznivý a že chopit se této části by bylo vznešenější. Daityové navíc musejí dělat vždy opak toho, co polobozi. Je to v jejich povaze. Na vlastní oči to vidíme v souvislosti s naším hnutím pro vědomí Kṛṣṇy. Hlásáme ochranu krav a povzbuzujeme lidi, aby pili více mléka a jedli chutná mléčná jídla, ale démoni proti těmto tvrzením prohlašují, že mají pokročilé vědecké poznání, jak je zde uvedeno slovy svādhyāya-śruta-sampannāḥ, a podle jejich vědeckých poznatků je mléko nebezpečné, zatímco maso ze zabitých krav je velice výživné. Tyto názorové neshody budou trvat věčně. Ve skutečnosti existují již od pradávna. Již před mnoha milióny let probíhalo stejné soutěžení. Na základě svého takzvaného studia Véd chtěli démoni raději držet hada u tlamy. Nejvyšší Pán se rozhodl uchopit nebezpečnější část hada a nechat démony, aby drželi ocas, který byl nebezpečný daleko méně. Kvůli své soupeřivé touze si však démoni přáli držet hada u tlamy sami. Kdyby měli polobozi vypít jed, démoni by prohlásili: “Proč nemáme my dostat jed a zemřít slavně?”

S ohledem na tato slova svādhyāya-śruta-sampannāḥ prakhyātā janma- karmabhiḥ lze položit ještě i jinou otázku: Je-li někdo skutečně zběhlý ve védském poznání, proslulý plněním předepsaných činností a narozený ve vznešené, aristokratické rodině, proč má být nazýván démonem? Odpověď zní, že člověk může být vysoce vzdělaný a mít aristokratický původ, ale pokud je bezbožný a neposlouchá pokyny Boha, je to démon. V dějinách je mnoho příkladů osob, jako Hiraṇyakaśipu, Rāvaṇa a Kaṁsa, kteří měli dobré vzdělání, narodili se v aristokratických rodinách a byli velmi mocní a udatní v boji, ale jelikož se vysmívali Nejvyšší Osobnosti Božství, byli označováni jako Rākṣasové neboli démoni. Člověk sice může mít velmi dobré vzdělání, ale pokud nemá pochopení pro vědomí Kṛṣṇy a poslušnost vůči Nejvyššímu Pánu, je to démon. To Pán sám popisuje v Bhagavad-gītě (7.15):

“Ti bezvěrci, kteří jsou zcela hloupí, kteří jsou nejnižší z lidí, jež o poznání připravila iluze a kteří přijímají ateistickou povahu démonů, se Mi neodevzdávají.” Āsuraṁ bhāvam znamená nepřijímat existenci Boha nebo transcendentální pokyny Osobnosti Božství. Bhagavad-gītā evidentně sestává z transcendentálních pokynů, které přímo udělil Nejvyšší Pán. Avšak asurové, místo aby tyto pokyny bez výhrad přijali, vytvářejí komentáře podle vlastních rozmarů a matou každého, aniž by z toho sami měli nějaký prospěch. Proto je třeba si dávat velký pozor na démonské, bezbožné osoby. I když má bezbožný démon výborné vzdělání, podle slov Pána Kṛṣṇy musí být hodnocen jako mūḍha, narādhama a māyayāpahṛta-jñāna.

Zde je důkaz, že Nejvyšší Osobnost Božství je svrchovaným vládcem všech. Jak jsme se zmínili přetím, existují dva druhy lidí — démoni a polobozi — ale nikdo z nich není svrchovaně mocný. Každý má zkušenost s tím, že nám vyšší moc staví do cesty překážky. Démoni je považují za pouhou náhodu, ale oddaní je přijímají jako zásahy nejvyššího vládce. Když se oddaní setkají s překážkami, začnou se modlit k Pánu. Tat te 'nukampāṁ susamīkṣamāṇo bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam. Oddaní překážky tolerují, protože vědí, že je způsobuje Nejvyšší Osobnost Božství, a považují je za požehnání. Démoni, kteří nechápou existenci nejvyššího vládce, však tyto překážky považují za náhodu. Zde byl však Nejvyšší Pán osobně přítomen. Jeho vůlí překážky přišly a Jeho vůlí byly odstraněny. Zjevil se v podobě želvy, aby mocnou horu podepřel. Kṣitir iha vipulatare tiṣṭhati tava pṛṣṭhe. Pán sám držel velkou horu na svých zádech. Keśava dhṛta-kūrma-śarīra jaya jagadīśa hare. Nejvyšší Osobnost Božství může vyvolat nebezpečí a může je také odstranit. Oddaným je to známé, ale démoni to nechápou.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je vždy neomezený. I když v želvím těle držel na zádech Mandara-parvatu, největší z hor, necítil se nijak špatně. Naopak — cítil svědění, a proto Mu otáčení hory bylo velmi příjemné.

Každý v tomto hmotném světě je pod vlivem různých kvalit hmotné přírody. Na stloukání horou Mandara se podílely tři různé strany: polobozi, kteří byli pod vlivem kvality dobra, démoni, kteří byli pod vlivem kvality vášně, a had Vāsuki, který byl pod vlivem kvality nevědomosti. Jelikož na všechny doléhala únava (na Vāsukiho natolik, že až umíral), Pán Viṣṇu do nich vstoupil příslušnou kvalitou, která jim náležela — jako dobro, vášeň a nevědomost — aby je podpořil v dalším stloukání oceánu.

Zatímco za horu Mandara tahali z obou stran, Pán sám se zjevil na jejím vrcholku jako další velká hora, aby ji přidržoval. Pán Brahmā, Pán Śiva a král Indra se tehdy expandovali a zasypávali Pána květy.

Někdo se může ptát, proč Nejvyšší Pán, jenž byl osobně přítomen, sám nezasáhl a místo toho doprovázel všechny polobohy a lidi, kteří hledali útočiště u Pána Sadāśivy. Śrīla Madhvācārya v této souvislosti upozorňuje:

Pán Viṣṇu byl plně schopen situaci napravit, avšak nepodnikl nic, protože chtěl, aby zásluhy připadly Pánu Śivovi, který později všechen jed vypil a podržel ho ve svém krku.

Pán Śiva má na starosti zničení — proč se u něho má člověk tedy dovolávat ochrany, kterou poskytuje Pán Viṣṇu? Pán Brahmā tvoří a Pán Śiva ničí, avšak oba dva jsou inkarnacemi Pána Viṣṇua a jsou známí jako śaktyāveśa-avatārové. Jsou obdařeni zvláštní mocí, která se podobá moci Pána Viṣṇua, jenž je přítomen ve všech jejich činnostech. Modlitby o ochranu, přednesené Pánu Śivovi, jsou ve skutečnosti určeny Pánovi Viṣṇuovi, jelikož Pán Śiva se stará o zničení. Je jedním z īśvarů neboli vládců známých jako śaktyāveśa-avatārové; proto je možné ho oslovovat tak, jako kdyby měl vlastnosti Pána Viṣṇua.

Veškeré štěstí ve skutečnosti zajišťuje Pán Viṣṇu. Jestliže se každý musí odevzdat Pánu Viṣṇuovi, proč se polobozi odevzdávali Pánu Śivovi? Dělali to proto, že Pán Viṣṇu používá Śivu ke stvoření hmotného světa. Pán Śiva zastupuje Pána Viṣṇua. Když Pán říká v Bhagavad-gītě (14.4), že je otcem všech živých bytostí (ahaṁ bīja-pradaḥ pitā), vztahuje se to na činnosti, které Pán Viṣṇu koná skrze Pána Śivu. Pán Viṣṇu je odpoutaný od hmotných činností, a když je jich třeba, koná je prostřednictvím Pána Šivy, jenž je proto uctíván na úrovni Pána Viṣṇua. Pán Viṣṇu, nedotčený vnější energií, je i nadále Pánem Viṣṇuem, ale ve styku s vnější energií se zjevuje ve své podobě Pána Śivy.

Tato modlitba je ve skutečnosti určena Pánu Viṣṇuovi, puruṣovi, který se v podobě guṇa-avatārů jmenuje Brahmā, Viṣṇu a Maheśvara.

Tato modlitba je směřována k neosobnímu Brahmanu, který se skládá ze zářících paprsků Parabrahmanu. Parabrahman je Nejvyšší Osobnost Božství (paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān). Když je Pán Śiva uctíván jako Parabrahman, uctívání je určeno Pánu Viṣṇuovi.

Ve śruti-mantrách se říká: agniḥ sarva-devatāḥ — “Oheň je souhrnem všech polobohů.” Agni představuje ústa Nejvyšší Osobnosti Božství a právě skrze Agniho, oheň, Pán přijímá všechny obětiny.

Pěti mantrami, uvedenými v této souvislosti, jsou: (1) Puruṣa, (2) Aghora, (3) Sadyojāta, (4) Vāmadeva a (5) Īśāna. Těchto pět manter patří do kategorie třiceti osmi zvláštních manter, jež pronáší Pán Śiva, a proto je známý jako Śiva či Mahādeva. Další důvod, proč je nazýván Śiva, což znamená “dokonale příznivý”, je to, že vydává vlastní záři, tak jako Pán Viṣṇu, který je Paramātmou. Jelikož je Pán Śiva přímo inkarnací Pána Viṣṇua, je v postavení Jeho přímého zástupce. Tuto skutečnost dosvědčuje védská mantra: patiṁ viśvasyātmeśvaraṁ śāśvataṁ śivam acyutam. Nadduše má mnoho jmen, mezi nimiž jsou výslovně uvedena jména Maheśvara, Śiva a Acyuta.

Brahmajyoti je záře Nejvyšší Osobnosti Božství. V Brahma- saṁhitě (5.40) stojí:

“Uctívám Govindu, prvotního Pána, který má nesmírnou moc. Záře Jeho transcendentální podoby tvoří neosobní Brahman, který je absolutní, úplný a neomezený a který projevuje v mnoha miliónech vesmírů nesčetné planety s rozličným bohatstvím.” Ačkoliv je neosobní aspekt Absolutního expanzí paprsků Nejvyšší Osobnosti Božství, o impersonalisty, kteří do brahmajyoti vstupují, se Pán nemusí starat. V Bhagavad-gītě (9.4) Kṛṣṇa říká: mayā tatam idaṁ sarvaṁ jagad avyakta-mūrtinā — “Svou neosobní podobou prostupuji celý tento vesmír.” Avyakta-mūrti, neosobní aspekt, je tedy bez pochyby expanzí Kṛṣṇovy energie. Māyāvādīni, kteří chtějí s touto září Brahmanu splynout, uctívají Pána Śivu. Mantry, o nichž se zmiňuje text 29, se nazývají mukhāni pañcopaniṣadas taveśa. Māyāvādīni je se vší vážností používají k uctívání Pána Śivy. Jedná se o následující mantry: (1) tat puruṣāya vidmahe śāntyai, (2) mahā-devāya dhīmahi vidyāyai, (3) tan no rudraḥ pratiṣṭhāyai, (4) pracodayāt dhṛtyai, (5) aghorebhyas tamā..., (6) atha ghorebhyo mohā..., (7) aghorebhyo rakṣā..., (8) aghoratarebhyo nidrā..., (9) sarvebhyaḥ sarva-vyādhyai, (10) sarva-sarvebhyo mṛtyave, (11) namas te 'stu kṣudhā..., (12) rudra-rūpebhyas tṛṣṇā..., (13) vāmadevāya rajā..., (14) jyeṣṭhāya svāhā..., (15) śreṣṭhāya ratyai, (16) rudrāya kalyāṇyai, (17) kālāya kāmā..., (18) kala-vikaraṇāya sandhinyai, (19) bala-vikaraṇāya kriyā..., (20) balāya vṛddhyai, (21) balacchāyā..., (22) pramathanāya dhātryai, (23) sarva-bhūta-damanāya bhrāmaṇyai, (24) manaḥ-śoṣiṇyai, (25) unmanāya jvarā..., (26) sadyojātaṁ prapadyāmi siddhyai, (27) sadyojātāya vai namaḥ ṛddhyai, (28) bhave dityai, (29) abhave lakṣmyai, (30) nātibhave medhā..., (31) bhajasva māṁ kāntyai, (32) bhava svadhā..., (33) udbhavāya prabhā..., (34) īśānaḥ sarva-vidyānāṁ śaśinyai, (35) īśvaraḥ sarva- bhūtānām abhaya-dā..., (36) brahmādhipatir brahmaṇodhipatir brahman brahmeṣṭa-dā..., (37) śivo me astu marīcyai, (38) sadāśivaḥ jvālinyai.

Neosobní Brahman není známý dokonce ani ostatním vládcům hmotného stvoření, včetně Pána Brahmy, Pána Indry a dokonce i Pána Viṣṇua. To však neznamená, že Pán Viṣṇu není vševědoucí. Pán Viṣṇu je vševědoucí, ale nemusí vědět, co se děje v Jeho všeprostupujícím projevu. Pán proto v Bhagavad-gītě říká, že i když je vše Jeho expanzí (mayā tatam idaṁ sarvam), sám se nemusí o všechno starat (na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ), protože od toho jsou tu různí vládci, jako Pán Brahmā, Pán Śiva a Indra.

Jestliže i úžasné činy, které Pán Śiva provádí, jsou pro něj bezvýznamné, co potom říci o zničení silného jedu vytvořeného stloukáním oceánu? Polobozi se nepřímo modlili, aby Pán Śiva něco učinil s jedem kālakūṭa, který se rozšiřoval po celém vesmíru.

Pán Śiva je nejlepší vaiṣṇava (vaiṣṇavānāṁ yathā śambhuḥ). Proto je řečeno: vaiṣṇavera kriyā-mudrā vijñe nā bujhaya. Ani ten nejinteligentnější člověk nemůže pochopit, co vaiṣṇava, jako je Pán Śiva, dělá nebo jak jedná. Ti, kdo podléhají chtíči a hněvu, nedovedou odhadnout slávu Pána Śivy, který je neustále v transcendentálním postavení. Ve všech činnostech souvisejících s chtíčem je Pán Śiva ātma-rāmou. Obyčejní lidé by si proto neměli myslet, že chápou Pána Śivu a jeho jednání. Ten, kdo se snaží kritizovat činnosti Pána Śivy, je nestydatý opovážlivec.

Když polobozi přednášeli tyto modlitby Pánu Śivovi, jejich skrytým cílem bylo ho potěšit, aby napravil znepokojivou situaci vytvořenou vznikem jedu hālahala. Bhagavad-gītā (7.20) uvádí: kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya-devatāḥ — když někdo uctívá polobohy, dělá to kvůli svým hluboce zakořeněným touhám, které chce splnit s požehnáním polobohů. Lidé obvykle mají svůj motiv, proč lpí na uctívání polobohů.

Tím se vyznačuje vaiṣṇava. Para-duḥkha-duḥkhī — vaiṣṇava je pokaždé nešťastný, když vidí, jak zoufalé jsou podmíněné duše. Nemá jiný důvod, proč je učit, jak dosáhnout štěstí. V materialistickém životě se lidé k sobě nevyhnutelně chovají nepřátelsky. Proto je materialistický život přirovnáván k lesnímu požáru (saṁsāra-dāvānala), který vypukne sám od sebe. Pán Śiva a jeho následovníci v systému parampary se snaží lidi z tohoto nebezpečného stavu materialismu zachránit. To je povinností oddaných, kteří se řídí zásadami Pána Śivy a patří do Rudra-sampradāyi. Existují čtyři vaiṣṇavské sampradāyi a Rudra-sampradāya je jednou z nich, protože Pán Śiva (Rudra) je nejlepším z vaiṣṇavů (vaiṣṇavānāṁ yathā śambhuḥ). Zanedlouho se dozvíme, že Pán Śiva pro dobro lidstva všechen jed vypil.

Přestože bylo jedu tolik, že se rozšířil po celém vesmíru, Pán Śiva měl takovou moc, že jeho množství omezil tak, že se mu vešel do dlaně. Nikdo by se neměl snažit Pána Śivu napodobovat. Pán Śiva může dělat cokoliv chce, ale ty, kdo se ho snaží napodobovat kouřením gañji a jiných jedovatých věcí, jejich jednání zničí.

Zde je vysvětleno, že ti, kdo jednají pro dobro druhých, si velice rychle získají uznání Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán v Bhagavad-gītě (18.68-69) říká: ya idaṁ paramaṁ guhyaṁ mad-bhakteṣv abhidhāsyati... na ca tasmān manuṣyeṣu kaścin me priya-kṛttamaḥ — “Ten, kdo káže poselství Bhagavad-gīty Mým oddaným, je Mi ze všech nejdražší. Nikdo Mě svým uctíváním neuspokojí lépe.” V tomto hmotném světě existují různé způsoby dobročinného jednání, ale nejlepší z nich je šířit vědomí Kṛṣṇy. Ostatní pokusy o pomoc nemohou být účinné, neboť zákony přírody a výsledky karmy nelze odvrátit. Člověk si musí užívat, nebo trpět podle svého osudu neboli zákona karmy. Když například dostane soudní nařízení, musí ho uposlechnout, ať mu to přinese utrpení, či zisk. Stejně tak každý podléhá své karmě a jejím reakcím. Nikdo to nemůže změnit. Proto śāstra říká:

Člověk má usilovat o to, co nelze nezískat putováním vesmírem nahoru a dolů podle výsledků své karmy. Co je tím míněno? Měl by se snažit vyvinout vědomí Kṛṣṇy. Ten, kdo se snaží šířit vědomí Kṛṣṇy po celém světě, dělá tu nejlepší činnost pro dobro druhých a Pán je s ním okamžitě velmi spokojen. Čeho mu zbývá dosáhnout, je-li s ním spokojen Nejvyšší Pán? Jestliže se Pán, který je v srdci každého, začne k někomu znát, pak mu dá vše, co si takový člověk přeje, dokonce aniž by byl o cokoliv žádán. To je rovněž potvrzeno v Bhagavad-gītě (teṣāṁ nityābhiyuktānāṁ yoga-kṣemaṁ vahāmy aham). Zde je opět uvedeno: tapyante loka-tāpena sādhavaḥ prāyaśo janāḥ. Nejlepším dobročinným jednáním je pomáhat lidem dostat se na úroveň vědomí Kṛṣṇy, neboť podmíněné duše trpí jedině z nedostatku vědomí Kṛṣṇy. Také Pán sám přichází, aby utrpení lidstva zmírnil.

“Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženského života a začíná převládat bezbožnost, ó potomku Bharaty, v takové době osobně sestoupím. Abych osvobodil zbožné a vyhladil bezvěrce a abych znovu ustanovil zásady náboženství, přicházím věk za věkem.” (Bg. 4.7-8) Všechny śāstry tedy docházejí k závěru, že šířit hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je tím nejlepším dobročinným jednáním na světě. Jelikož přináší lidem nejvyšší prospěch, Pán tuto službu oddaného velmi rychle uzná.

Moskyti, šakali, psi a ostatní druhy zvířat dandaśūka (s jedovatým kousnutím), vypili jed ze stloukaného oceánu (samudra-manthana), který byl dostupný poté, co ukápl z dlaní Pána Śivy.