Skip to main content

Sloka 17

Text 17

Verš

Texto

megha-śyāmaḥ kanaka-paridhiḥ karṇa-vidyota-vidyun
mūrdhni bhrājad-vilulita-kacaḥ srag-dharo rakta-netraḥ
jaitrair dorbhir jagad-abhaya-dair dandaśūkaṁ gṛhītvā
mathnan mathnā pratigirir ivāśobhatātho dhṛtādriḥ
megha-śyāmaḥ kanaka-paridhiḥ karṇa-vidyota-vidyun
mūrdhni bhrājad-vilulita-kacaḥ srag-dharo rakta-netraḥ
jaitrair dorbhir jagad-abhaya-dair dandaśūkaṁ gṛhītvā
mathnan mathnā pratigirir ivāśobhatātho dhṛtādriḥ

Synonyma

Palabra por palabra

megha-śyāmaḥ — načernalý jako mrak; kanaka-paridhiḥ — ve žlutých šatech; karṇa — na uších; vidyota-vidyut — jehož náušnice zářily jako blesk; mūrdhni — na hlavě; bhrājat — se leskly; vilulita — rozcuchané; kacaḥ — jehož vlasy; srak-dharaḥ — s girlandou květin; rakta-netraḥ — s červenýma očima; jaitraiḥ — s vítěznými; dorbhiḥ — pažemi; jagat — vesmíru; abhaya- daiḥ — které udělují nebojácnost; dandaśūkam — hada (Vāsukiho); gṛhītvā — poté, co uchopil; mathnan — stloukající; mathnā — tloukem (horou Mandara); pratigiriḥ — jiná hora; iva — jako; aśobhata — vypadal; atho — potom; dhṛta-adriḥ — když vzal horu.

megha-śyāmaḥ — negruzco como una nube; kanaka-paridhiḥ — con ropas amarillas; karṇa — en los oídos; vidyota-vidyut — cuyos aretes brillaban como relámpagos; mūrdhni — en la cabeza; bhrājat — relucientes; vilulita — suelto; kacaḥ — cuyo cabello; srak-dharaḥ — con un collar de flores; rakta-netraḥ — con ojos rojos; jaitraiḥ — con victoriosos; dorbhiḥ — con brazos; jagat — al universo; abhaya-daiḥ — que liberan del temor; dandaśūkam — a la serpiente (Vāsuki); gṛhītvā — tras sujetar; mathnan — batir; mathnā — con el palo de batir (la montaña Mandara); pratigiriḥ — otra montaña; iva — como; aśobhata — parecía; atho — entonces; dhṛta-adriḥ — habiendo cogido la montaña.

Překlad

Traducción

Pán vypadal jako načernalý mrak. Byl oděn ve žlutých šatech, náušnice na Jeho uších zářily jako blesk a vlasy Mu splývaly na ramena. Na sobě měl květinovou girlandu a Jeho oči měly narůžovělou barvu. Svými silnými, náhernými pažemi, jež poskytují nebojácnost celému vesmíru, uchopil Vāsukiho a začal stloukat oceán s horou Mandara jako tloukem. Vypadal přitom jako nádherná hora Indranīla.

El Señor parecía una nube negruzca. Iba vestido con ropas amarillas, los aretes en Sus oídos brillaban como relámpagos, y el cabello Le cubría los hombros. Llevaba un collar de flores, y tenía los ojos rosados. Con Sus gloriosos y fuertes brazos, que liberan del temor al universo entero, sujetó a Vāsuki y comenzó a batir el océano, empleando la montaña Mandara como palo de batir. Ocupado en esa actividad, el Señor parecía la hermosa montaña Indranīla.