Sloka 3

Text 3

Verš

Text

sa cāhaṁ vitta-lobhena
pratyācakṣe kathaṁ dvijam
pratiśrutya dadāmīti
prāhrādiḥ kitavo yathā

Synonyma

Synonyms

saḥ — osoba, jako jsem já; ca — také; aham — já jsem; vitta-lobhena — kvůli omámení chamtivostí po penězích; pratyācakṣe — budu podvádět a řeknu “Ne” když jsem již řekl “Ano”; katham — jak; dvijam — zvláště brāhmaṇovi; pratiśrutya — když jsem již slíbil; dadāmi — že dám; iti — takto; prāhrādiḥ — já, který jsem slavný jako vnuk Mahārāje Prahlāda; kitavaḥ — obyčejný podvodník; yathā — jako.

saḥ — such a person as I am; ca — also; aham — I am; vitta-lobhena — for being allured by greed for money; pratyācakṣe — I shall cheat or say no when I have already said yes; katham — how; dvijam — especially to a brāhmaṇa; pratiśrutya — after already having promised; dadāmi — that I shall give; iti — thus; prāhrādiḥ — I who am famous as the grandson of Mahārāja Prahlāda; kitavaḥ — an ordinary cheater; yathā — just like.

Překlad

Translation

Jsem vnuk Mahārāje Prahlāda. Jak bych mohl z chamtivosti vzít zpět svůj slib, když jsem již řekl, že Mu tuto zemi dám? Jak bych se mohl zachovat jako obyčejný podvodník, a zvláště vůči brāhmaṇovi?

I am the grandson of Mahārāja Prahlāda. How can I withdraw my promise because of greed for money when I have already said that I shall give this land? How can I behave like an ordinary cheater, especially toward a brāhmaṇa?

Význam

Purport

Bali Mahārāja již dříve dostal požehnání od svého děda, Prahlāda Mahārāje. Byl tedy čistým oddaným, přestože se narodil v rodině démonů. Vysoce pokročilí oddaní jsou dvojího druhu: sādhana-siddha a kṛpā-siddha. Sādhana-siddha je ten, kdo se stal oddaným pravidelným dodržováním usměrňujících zásad śāster podle pokynů duchovního mistra. Ten, kdo pravidelně vykonává oddanou službu, zaručeně časem dosáhne dokonalosti. Existují však ještě jiní oddaní, kteří se možná ani nezhostili všech požadovaných detailů oddané služby, ale kteří okamžitě dosáhli dokonalosti v podobě čisté oddané služby na základě zvláštní milosti gurua a Kṛṣṇy — duchovního mistra a Nejvyšší Osobnosti Božství. Příkladem těchto oddaných jsou yajña-patnī, Mahārāja Bali a Śukadeva Gosvāmī. Yajña-patnī byly manželky obyčejných brāhmaṇů provádějících materialistické obřady. Tito brāhmaṇové — i když velmi učení a pokročilí ve studiu Véd — nemohli získat milost Kṛṣṇy a Balarāma, zatímco jejich manželky dosáhly úplné dokonalosti v oddané službě, přestože to byly ženy. Také Vairocani, Bali Mahārāja, dostal milost Prahlāda Mahārāje, a jeho milostí také získal přízeň Pána Viṣṇua, který se před ním zjevil jako žebrající brahmacārī. Stal se tedy kṛpā-siddhou zvláštní milostí gurua i Kṛṣṇy. Caitanya Mahāprabhu potvrzuje účinnost této milosti: guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja (Cc. Madhya 19.151). Bali Mahārāja získal milostí Prahlāda Mahārāje semínko oddané služby, a když vzklíčilo, v době příchodu Pána Vāmanadeva sklidil nejvyšší plod této služby — lásku k Bohu (premā pum-artho mahān). Bali Mahārāja si neustále udržoval oddanost Pánu, a jelikož byl očištěn, Pán se mu zjevil. Díky své čisté lásce k Pánu se král ihned rozhodl: “Tomuto bráhmanskému trpaslíkovi dám vše, oč mě požádá.” To je znamení lásky. Z toho důvodu je Bali Mahārāja uznáván jako ten, kdo dosáhl nejvyšší dokonalosti oddané služby na základě zvláštní milosti.

Bali Mahārāja had already been blessed by his grandfather Prahlāda Mahārāja. Therefore, he was a pure devotee, although born in a family of demons. There are two kinds of highly elevated devotees, called sādhana-siddha and kṛpā-siddha. Sādhana-siddha refers to one who has become a devotee by regular execution of the regulative principles mentioned in the śāstras, as ordered and directed by the spiritual master. If one regularly executes such devotional service, he will certainly attain perfection in due course of time. But there are other devotees, who may not have undergone all the required details of devotional service but who, by the special mercy of guru and Kṛṣṇa — the spiritual master and the Supreme Personality of Godhead — have immediately attained the perfection of pure devotional service. Examples of such devotees are the yajña-patnīs, Mahārāja Bali and Śukadeva Gosvāmī. The yajña-patnīs were the wives of ordinary brāhmaṇas engaged in fruitive activities. Although the brāhmaṇas were very learned and advanced in Vedic knowledge, they could not achieve the mercy of Kṛṣṇa-Balarāma, whereas their wives achieved complete perfection in devotional service, despite their being women. Similarly, Vairocani, Bali Mahārāja, received the mercy of Prahlāda Mahārāja, and by Prahlāda Mahārāja’s mercy he also received the mercy of Lord Viṣṇu, who appeared before him as a brahmacārī beggar. Thus Bali Mahārāja became a kṛpā-siddha because of the special mercy of both guru and Kṛṣṇa. Caitanya Mahāprabhu confirms this favor: guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja (Cc. Madhya 19.151). Bali Mahārāja, by the grace of Prahlāda Mahārāja, got the seed of devotional service, and when that seed developed, he achieved the ultimate fruit of that service, namely love of Godhead (premā pum-artho mahān), immediately upon the appearance of Lord Vāmanadeva. Bali Mahārāja regularly maintained devotion for the Lord, and because he was purified, the Lord appeared before him. Because of unalloyed love for the Lord, he then immediately decided, “I shall give this little dwarf brāhmaṇa whatever He asks from me.” This is a sign of love. Thus Bali Mahārāja is understood to be one who received the highest perfection of devotional service by special mercy.