Skip to main content

Sloka 24

Text 24

Verš

Texto

yadṛcchayopapannena
santuṣṭo vartate sukham
nāsantuṣṭas tribhir lokair
ajitātmopasāditaiḥ
yadṛcchayopapannena
santuṣṭo vartate sukham
nāsantuṣṭas tribhir lokair
ajitātmopasāditaiḥ

Synonyma

Palabra por palabra

yadṛcchayā — jak rozhodne vyšší autorita s ohledem na karmu; upapannena — s čímkoliv, co je získáno; santuṣṭaḥ — měl by se spokojit; vartate — tam je; sukham — štěstí; na — ne; asantuṣṭaḥ — ten, kdo není spokojený; tribhiḥ lokaiḥ — ani s tím, že vlastní tři světy; ajita-ātmā — ten, kdo neovládá své smysly; upasāditaiḥ — přestože je získal.

yadṛcchayā — ofrecido por la autoridad suprema conforme al propio karma; upapannena — con aquello que se obtenga; santuṣṭaḥ — hay que sentirse satisfecho; vartate — hay; sukham — felicidad; na — no; asantuṣṭaḥ — el que está insatisfecho; tribhiḥ lokaiḥ — aunque posea los tres mundos; ajita-ātmā — el que no puede controlar sus sentidos; upasāditaiḥ — aunque haya obtenido.

Překlad

Traducción

Člověk by se měl spokojit s tím, co získá na základě svých minulých činů, neboť nespokojenost nemůže nikdy přinést štěstí. Ten, kdo se neovládá, nebude šťastný, ani když bude vlastnit celé tři světy.

Debemos sentirnos satisfechos con lo que nuestro destino nos tiene reservado, pues el descontento nunca es causa de felicidad. Una persona sin dominio de sí misma no será feliz ni aunque posea los tres mundos.

Význam

Significado

Pokud je štěstí konečným cílem života, člověk se musí spokojit s postavením, do něhož se dostal řízením osudu. Tento pokyn dal také Prahlāda Mahārāja:

Si el objetivo supremo de la vida es la felicidad, debemos sentirnos satisfechos con la posición en que la providencia nos haya situado. Prahlāda Mahārāja nos da la misma instrucción:

sukham aindriyakaṁ daityā
deha-yogena dehinām
sarvatra labhyate daivād
yathā duḥkham ayatnataḥ
sukham aindriyakaṁ daityā
deha-yogena dehinām
sarvatra labhyate daivād
yathā duḥkham ayatnataḥ

“Moji milí přátelé narození v démonských rodinách, štěstí prožívané při styku těla se smyslovými objekty lze získat v jakékoliv životní podobě jako výsledek našich dřívějších plodonosných činností. Toto štěstí i neštěstí získáme automaticky, aniž bychom o ně museli usilovat.” (Bhāg. 7.6.3) To je dokonalá filozofie ohledně dosahování štěstí.

«Mis queridos amigos nacidos en familias demoníacas, la sensación de felicidad que se percibe por el contacto de los objetos de los sentidos con el cuerpo depende de las actividades fruitivas pasadas y se puede obtener en cualquier forma de vida. Esa felicidad viene por sí sola y sin esfuerzo alguno por nuestra parte, al igual que ocurre con el sufrimiento» (Bhāg. 7.6.3). Esta es la filosofía perfecta para quien desea obtener la felicidad.

Skutečné štěstí popisuje Bhagavad-gītā (6.21):

La felicidad verdadera se describe en el Bhagavad-gītā (6.21):

sukham ātyantikaṁ yat tad
buddhi-grāhyam atīndriyam
vetti yatra na caivāyaṁ
sthitaś calati tattvataḥ
sukham ātyantikaṁ yat tad
buddhi-grāhyam atīndriyam
vetti yatra na caivāyaṁ
sthitaś calati tattvataḥ

“V duchovně radostném stavu yogī zakouší bezmezné transcendentální štěstí prostřednictvím transcendentálních smyslů. Když dosáhne této úrovně, nevzdálí se již nikdy od pravdy.” Člověk musí vnímat štěstí vyššími smysly, které nejsou výtvory z hmotných prvků. Každý z nás je duchovní bytostí (ahaṁ brahmāsmi) a všichni jsme individuální osoby. Nyní jsou naše smysly zahalené hmotnými prvky a my je z nevědomosti pokládáme za své skutečné smysly. Skutečné smysly jsou však skryté pod hmotným pokryvem. Dehino 'smin yathā dehe — pod obalem z hmotných prvků jsou duchovní smysly. Sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam — když je odkryjeme, můžeme být s jejich pomocí šťastní. Spokojenost duchovních smyslů je popsána takto: hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate. Smysly jsou zcela spokojené, jsou-li zaměstnány oddanou službou Hṛṣīkeśovi. Bez tohoto vyššího poznání o smyslovém požitku se člověk může snažit uspokojovat své hmotné smysly, ale nikdy nebude šťastný. Může rozvádět své plány na smyslový požitek a dokonce i získat to, po čem touží, ale jelikož je to na hmotné úrovni, nikdy mu to nepřinese uspokojení.

«En el estado de dicha espiritual, se alcanza una felicidad trascendental ilimitada, que se percibe a través de los sentidos trascendentales. Quien alcanza esa posición, ya nunca se aparta de la verdad». La felicidad debe percibirse con los sentidos superiores, que no son los sentidos ligados a los elementos materiales. Cada uno de nosotros es un ser espiritual (ahaṁ brahmāsmi), cada uno de nosotros es una persona individual. Nuestros sentidos ahora están cubiertos por elementos materiales, y la ignorancia nos hace pensar que los sentidos materiales que nos cubren son nuestros verdaderos sentidos. Sin embargo, los verdaderos sentidos están dentro de la cubierta material. Dehino 'smin yathā dehe: Los sentidos espirituales están dentro de la cubierta de elementos materiales. Sarvopādhi-vinirmuktaṁ tat-paratvena nirmalam: Si los sentidos espirituales no se encuentran cubiertos, por medio de ellos podemos ser felices. La satisfacción de los sentidos espirituales se explica de la siguiente manera: hṛṣīkena hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate: Los sentidos están completamente satisfechos cuando se ocupan en el servicio devocional de Hṛṣīkeśa. Podemos tratar de satisfacer nuestros sentidos materiales, pero, sin este conocimiento superior acerca de la complacencia de los sentidos, nunca podremos alcanzar la felicidad. Podemos aumentar nuestro deseo de complacer los sentidos, e incluso ver cumplidos nuestros deseos de placer sensorial; sin embargo, como todo ello se basa en el plano material, nunca alcanzaremos la satisfacción ni nos saciaremos.

Podle zásad bráhmanské kultury se má člověk spokojit s tím, co získá bez zvláštního úsilí, a má rozvíjet duchovní vědomí. Pak bude šťastný. Účelem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je šířit toto poznání. Lidé, kterým chybí vědecké duchovní poznání, se mylně domnívají, že členové tohoto hnutí utíkají před skutečností a snaží se vyhnout hmotným činnostem. Pravda je ale taková, že se věnujeme skutečným činnostem, které nám umožňují dosáhnout konečného životního štěstí. Ten, kdo se nenaučí uspokojovat duchovní smysly a bude pokračovat ve vyhledávání hmotného smyslového požitku, nikdy nezíská věčné a blažené štěstí. Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.1) proto doporučuje:

Según la cultura brahmínica, debemos darnos por satisfechos con lo que podamos obtener sin mayores esfuerzos, y debemos cultivar nuestra conciencia espiritual. Entonces seremos felices. El movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa tiene por objeto la difusión de estas conclusiones. La gente que carece de conocimiento espiritual científico considera erróneamente que los miembros del movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa son irresponsables que tratan de evadirse de las actividades materiales. Sin embargo, lo cierto es que las actividades en que nos ocupamos traen realmente la felicidad suprema en la vida. Quien no se eduque en la satisfacción de los sentidos espirituales y continúe absorto en la complacencia material de los sentidos, nunca logrará la felicidad eterna y bienaventurada. Por eso el Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.1), recomienda:

tapo divyaṁ putrakā yena sattvaṁ
śuddhyed yasmād brahma-saukhyaṁ tv anantam
tapo divyaṁ putrakā yena sattvaṁ
śuddhyed yasmād brahma-saukhyaṁ tv anantam

Člověk musí podstoupit askezi, aby očistil své bytí a dosáhl nekonečného blaženého života.

Debemos practicar austeridades a fin de purificar nuestra existencia y alcanzar una vida de ilimitada bienaventuranza.