Skip to main content

Sloka 21

Text 21

Verš

Texto

śrī-bhagavān uvāca
yāvanto viṣayāḥ preṣṭhās
tri-lokyām ajitendriyam
na śaknuvanti te sarve
pratipūrayituṁ nṛpa
śrī-bhagavān uvāca
yāvanto viṣayāḥ preṣṭhās
tri-lokyām ajitendriyam
na śaknuvanti te sarve
pratipūrayituṁ nṛpa

Synonyma

Palabra por palabra

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, řekl; yāvantaḥ — jak je jenom možné; viṣayāḥ — předměty smyslového požitku; preṣṭhāḥ — příjemné každému; tri-lokyām — v těchto třech světech; ajita-indriyam — toho, kdo se neovládá; na śaknuvanti — nemohou; te — ty všechny; sarve — dohromady; pratipūrayitum — uspokojit; nṛpa — ó králi.

śrī — bhagavān uvāca–la Suprema Personalidad de Dios dijo; yāvantaḥ — en la medida de lo posible; viṣayāḥ — los objetos del disfrute de los sentidos; preṣṭhāḥ — que agradan a todos; tri-lokyām — en los tres mundos; ajita — indriyam–a una persona sin dominio de sí misma; na śaknuvanti — no pueden; te — todos esos; sarve — en conjunto; pratipūrayitum — satisfacer; nṛpa — ¡oh, rey!

Překlad

Traducción

Nejvyšší Pán řekl: Můj milý králi, ani souhrn všeho, co je ve třech světech a je příjemné smyslům, nemůže uspokojit toho, kdo své smysly neumí ovládat.

La Personalidad de Dios dijo: ¡Oh, mi querido rey!, ni los tres mundos, con todos sus objetos para la satisfacción de los sentidos, podrían satisfacer a una persona que no controla sus sentidos.

Význam

Significado

Hmotný svět je projevem matoucí energie, který živé bytosti odvádí od cesty seberealizace. Každý z jeho obyvatel dychtí stále víc a víc po objektech smyslového požitku. Smyslem života však není smyslový požitek, ale seberealizace. Těm, kdo příliš propadli smyslovému požitku, se doporučuje praktikovat systém mystické yogy neboli aṣṭāṅga-yogy, složené ze stupňů yama, niyama, āsana, prāṇāyāma, pratyāhāra a tak dále. Tak mohou své smysly ovládnout. Účelem ovládnutí smyslů je vysvobodit se ze zajetí koloběhu zrození a smrti. Pán Ṛṣabhadeva prohlásil:

El mundo material es una energía ilusoria cuya función es desviar a las entidades vivientes de la senda de la autorrealización. Todo el que se halla en el mundo material siente una gran ansiedad por tener más y más objetos para la complacencia sensorial. Sin embargo, el verdadero propósito de la vida no está en la complacencia de los sentidos, sino en la autorrealización. Por consiguiente, a las personas demasiado adictas a la complacencia sensorial, se les aconseja la práctica del sistema místico de yogaaṣṭāṅga-yoga, que comprende las prácticas de yamaniyamaāsanaprāṇāyāma,pratyāhāra, etc. De ese modo, podrán controlar los sentidos. Lo que se persigue con ese control de los sentidos es poner fin al enredo en el ciclo de nacimientos y muertes. Ṛṣabhadeva afirma:

nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma
yad indriya-prītaya āpṛṇoti
na sādhu manye yata ātmano ’yam
asann api kleśada āsa dehaḥ
nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma
yad indriya-prītaya āpṛṇoti
na sādhu manye yata ātmano ’yam
asann api kleśada āsa dehaḥ

“Ten, kdo považuje smyslový požitek za životní cíl, se pomátne na rozumu a s touhou po materialistickém životě začne páchat všemožné hříšné činy. Neví, že za své minulé hříšné jednání již získal tělo, které — třebaže je dočasné — je příčinou jeho utrpení. Živá bytost ve skutečnosti nemá mít hmotné tělo, ale dostává ho pro smyslový požitek. Proto si myslím, že inteligentnímu člověku nepřísluší znovu se zaplétat do činností zaměřených na uspokojení smyslů, kvůli nimž neustále dostává jedno hmotné tělo za druhým.” (Bhāg. 5.5.4)

«Cuando una persona considera que la finalidad de la vida es complacer los sentidos, busca como un loco la vida materialista, y se ocupa en toda clase de actividades pecaminosas. Ignora que, a causa de sus pecados, ha recibido ya un cuerpo que, aunque temporal, es la causa de su sufrimiento. En realidad, la entidad viviente no debería tener un cuerpo material, pero se le ha concedido para que pueda complacer los sentidos. Por lo tanto, no me parece digno de una persona inteligente volverse a enredar en las actividades de complacencia sensorial, que son la causa de que reciba un cuerpo material tras otro, eternamente» (Bhāg. 5.5.4).

Podle Ṛṣabhadeva se tedy lidské bytosti v tomto hmotném světě podobají bláznům provádějícím věci, které by neměli dělat, ale které přesto dělají, jen aby dosáhli uspokojení smyslů. Tyto činnosti pro ně nejsou prospěšné, protože si tak vytvářejí další tělo pro příští život, který bude trestem za jejich zločinné jednání. Jakmile znovu získají hmotné tělo, ocitnou se v zajetí opakovaného utrpení hmotné existence. Védská či bráhmanská kultura proto učí, jak se spokojit s minimem životních nezbytností.

Así pues, según Ṛṣabhadeva, los seres humanos en el mundo material son como unos locos que, por complacer los sentidos, se ocupan en actividades que no deberían realizar. Esas actividades no son buenas, pues con ellas se crea otro cuerpo para la siguiente vida, como castigo por sus infames actividades. Y, tan pronto como reciben otro cuerpo material, se ven forzados a sufrir de nuevo en la existencia material. Por todo ello, la cultura védica, la cultura brahmínica, nos enseña a estar satisfechos con lo mínimo indispensable para la vida.

K tomu, aby se lidé této nejvyšší kultuře naučili, je určena varṇāśrama- dharma. Cílem rozdělení varṇāśramy na brāhmaṇy, kṣatrije, vaiśyi, śūdry, brahmacārīny, gṛhasthy, vānaprasthy a sannyāsīny je naučit člověka ovládat své smysly a spokojit se s holými nezbytnostmi. Zde Pán Vāmanadeva jako ideální brahmacārī odmítá nabídku Baliho Mahārāje, který Mu chce dát cokoliv, co si bude přát. Říká, že když člověk není spokojený, pak nemůže být šťastný, ani kdyby vlastnil bohatství celého světa nebo vesmíru. V lidské společnosti proto musí být udržována bráhmanská, kšatrijská a vaišjovská kultura a lidé mají být vzděláváni, jak se spokojit pouze s tím, co potřebují. V moderní civilizaci toto vzdělání neexistuje; každý se snaží vlastnit čím dál tím víc a je nespokojený a nešťastný. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy proto — zvláště v Americe — zakládá mnoho farem, aby ukázalo, jak žít šťastně a spokojeně s minimem životních nezbytností a jak ušetřit čas pro seberealizaci, které lze snadno dosáhnout zpíváním mahā- mantry: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.

Para enseñar esa cultura superior, se recomienda el varṇāśrama-dharma. El objetivo de las divisiones de varṇāśrama —brāhmaṇakṣatriyavaiśyaśūdra y brahmacaryagṛhasthavānaprastha y sannyāsa— es educar a las personas para que controlen sus sentidos y se sientan satisfechas con lo más indispensable. En este verso, el Señor Vāmanadeva, comobrahmacārī ideal, rechaza el ofrecimiento de Bali Mahārāja, que Le promete absolutamente todo lo que pueda desear. Vāmanadeva dice que, quien no está satisfecho, no puede ser feliz ni siquiera siendo propietario de todo el mundo o de todo el universo. Por lo tanto, la sociedad humana debe preservar las culturas brāhmaṇakṣatriya y vaiśya; además, se debe enseñar a la gente a sentirse satisfecha con tener resueltas las necesidades más básicas. Esa educación no existe en la civilización contemporánea. Todo el mundo trata de poseer cada vez más, y todo el mundo se siente insatisfecho y desdichado. Por esa razón, el movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa está fundando numerosas granjas, especialmente en los Estados Unidos, para enseñar a la gente a vivir contenta y feliz con lo mínimo indispensable para la vida, y a ahorrar tiempo para el cultivo de la autorrealización, que se puede alcanzar fácilmente mediante el canto del mahā-mantra: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.