Manuové plní rozkazy Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který se zjevuje v různých inkarnacích.

V tomto verši jsou velmi důležitá slova dharmaḥ a sanātanaḥ. Sanātana znamená “věčné” a dharma jsou “povinnosti”. S přechodem od Satya-yugy až ke Kali-yuze se úroveň následování náboženských zásad a předepsaných povinností postupně snižuje. V Satya-yuze jsou všechny náboženské zásady následovány bez odchýlení. V Tretā-yuze však začínají být již poněkud zanedbávány a plní se pouze tři čtvrtiny těchto povinností. V Dvāpara-yuze zůstává už jen polovina náboženských zásad a v po ní následující Kali-yuze pouze jedna čtvrtina, a ta se také postupně vytrácí. Na konci Kali-yugy budou náboženské zásady či lidské povinnosti téměř ztracené. Z Kali-yugy uběhlo zatím pouhých pět tisíc let, a přesto se již úpadek sanātana-dharmy velmi výrazně projevuje. Povinností světců tedy je vážně se ujmout sanātana-dharmy a snažit se ji znovu ustanovit ve prospěch celé lidské společnosti. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy bylo založeno podle tohoto principu. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (12.3.51) je uvedeno:

Kali-yuga je plná nedostatků. Je jako nekonečný oceán chyb. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je však autorizovaným řešením. Proto se po vzoru Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jenž před pěti sty lety zahájil hnutí saṅkīrtanu, kṛṣṇa- kīrtanu, snažíme na vyšší pokyn zavést toto hnutí po celém světě. Budou-li průkopníci tohoto hnutí přísně dodržovat usměrňující zásady a šířit je ku prospěchu celého lidstva, začne éra nového života, v níž budou uznávány věčné lidské povinnosti (sanātana-dharma). Věčnou povinností lidské bytosti je sloužit Kṛṣṇovi. Jīvera ’svarūpa' haya—kṛṣṇera ’nitya-dāsa'. To je náplní sanātana-dharmy. Sanātana znamená nitya, “věčný”, a kṛṣṇa-dāsa znamená “služebník Kṛṣṇy”. Věčnou povinností lidské bytosti je služba Kṛṣṇovi. To je podstata hnutí pro vědomí Kṛṣṇy.

Dharma jako systém předepsaných povinností může být zavedena ve čtyřech úplných částech popsaných v Bhagavad-gītě. V Bhagavad- gītě (4.1) Pán říká:

“Vyložil jsem tuto nesmrtelnou vědu o yoze bohu Slunce Vivasvānovi, Vivasvān ji předal Manuovi, otci lidstva, a Manu ji potom sdělil Ikṣvākuovi.” To je princip učednické posloupnosti. A stejnou metodou učí hnutí pro vědomí Kṛṣṇy po celém světě zásady Bhagavad-gīty takové, jaké jsou, bez jediné odchylky. Jestliže lidé přijmou pokyny Pána Kṛṣṇy a zapojí se v misi Śrī Caitanyi Mahāprabhua, budou jistě spokojení. Śrī Caitanya Mahāprabhu chtěl, aby se každý člověk — alespoň v Indii — stal kazatelem této mise. Měli bychom se tedy stát guruy a v zájmu míru a blahobytu lidstva kázat Pánovy pokyny po celém světě.

Bhagavad-gītā (4.2) uvádí:

“Tímto způsobem byla tato svrchovaná věda získávána v řetězci učednické posloupnosti, a takto ji chápali svatí králové.” Tento systém parampary počíná od Manua k Ikṣvākuovi a od Ikṣvākua pokračuje k jeho synům a vnukům. Vládci světa v hierarchické posloupnosti plní nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství v rámci systému parampary. Každý, kdo má zájem o klidný život, by se měl zapojit do tohoto systému a provádět yajñi. Jako gauḍīya-vaiṣṇavové v parampaře Śrī Caitanyi Mahāprabhua musíme vykonávat saṅkīrtana-yajñu po celém světě (yajñaiḥ saṅkīrtana-prāyair yajanti hi sumedhasaḥ). Śrī Caitanya Mahāprabhu je inkarnací Nejvyšší Osobnosti Božství v tomto věku Kali a můžeme Ho snadno uspokojit, bude-li se saṅkīrtanové hnutí živě šířit po celém světě. Lidé pak budou díky tomu bezpochyby také šťastní.

Pro dobro celé lidské společnosti Pán přijímá nejen podobu Manua jakožto inkarnace, která má řádně spravovat vesmír, ale také podobu učitele, yogīna, jñānīho a tak dále. Povinností lidstva je proto jednat takovým způsobem, k jakému Nejvyšší Osobnost Božství nabádá. V současné době lze podstatu veškerého védského poznání nalézt v Bhagavad- gītě, kterou osobně vyložil Nejvyšší Pán a jejíž učení osobně šíří v podobě Śrī Caitanyi Mahāprabhua po celém světě. Jinými slovy: Hari, Nejvyšší Osobnost Božství, je ke všem lidem tak laskavý a milostivý, že se neustále snaží přivést pokleslé duše zpátky domů, zpátky k Bohu.

Všechny akce a reakce, ke kterým dochází v rámci stvoření, udržování a zničení tohoto hmotného světa, ve skutečnosti způsobuje jediná Nejvyšší Osoba. Mnoho různých filozofů se snaží hledat konečnou příčinu pod různými jmény a podobami, ale Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství — jenž v Bhagavad-gītě vysvětluje, že je původem všeho a příčinou všech příčin (ahaṁ sarvasya prabhavaḥ) — nejsou schopni nalézt. Tato neschopnost je dílem Pánovy iluzorní energie. Oddaní tedy přijímají Nejvyššího Pána takového, jaký je, a jsou neustále šťastní jednoduše proto, že opěvují Jeho slávu.